autor: Tina
Tom musel přiznat, že tahle ženská byla vážně kus. Ladnými kroky přišla až k Tomovi a usmála se na něj.
„Kde je pan Neuman?“ optala se a sjela Toma vyzývavým pohledem.
„Nemohl dnes přijít, takže pověřil mě.“ Tom mávnul na kluky, aby otevřeli bednu pro přesvědčení kupce, že tam má skutečně to, oč žádal. Ani sám Tom nevěděl, co tam je, takže taky nakoukl. Žena vytáhla z bedny masku nejspíše nějakého faraóna. Byla zlatá a mohla pocházet ze Starověkého Egypta. Typická maska, která se dávala zemřelým faraónům.
„Je to perfektní,“ pousmála se žena a dala ji zpět do bedny. Luskla prsty a za chvíli přišel jeden z mužů zpět s kufříkem a podal jej Tomovi. Tom jej přijal, otevřel a lehce se pousmál. Kufřík byl plný úhledně srovnaných bankovek.
Žena pozorovala Toma s jakýmsi chtíčem v očích. Líbil se jí. Mezitím Erik s Nickem odnesli bednu té ženě do auta.
„Dobré obchody dělají dobré přátele. Vyřiď panu Neumanovi můj pozdrav,“ mrkla na Toma a odešla.
Ráno si Tutanchamon trochu přispal. Probudily jej až služky. Otevřel své ospalé oči a protřel si je. Opět na něj čekaly povinnosti vladaře. Nejraději by teď celý den zůstal v posteli a jen tak se válel, odpočíval a nechal se obskakovat. Jenže to u jeho postavení není možné. Musí podepisovat listiny, řešit rozpory a starat se o svůj lid.
Služebné mu pomohly převléknout se, ozdobit se různými šperky od náhrdelníků až po prsteny, a namalovat se. Teď vypadat tak, jak měl správný faraon vypadat. O jeho kráse se povídalo mezi lidmi a nebyly to jen nějaké povídačky. Byl skutečně krásný. Štíhlé tělo, jemné rysy, oči připomínající gejzíry čokolády, plné rty.
Úřadování bylo náročné. Neustále se po něm něco vyžadovalo. Přijeli také poslové z jiných zemí s dary pro Tutanchamona, jako pozornost. Vládci na sebe chtěli nejspíše upozornit. Aspoň tak se Tutanchamon domníval. Zřejmě, aby udělali dobrý dojem a třeba později došlo i na spojenectví. Jak naivní. Věděli, že Egypt je mocný a přineslo by jim to jisté výhody. Všechny dary s poděkováním přijal. Vlastně už teď netušil, nač mu ty věci všechny budou.
Konečně si udělal chvilku i sám pro sebe. Rozhodl se projít ve svých zahradách. Nejraději měl tu jižní, rostly tam lilie a ty on miloval. Procházel se po cestičce a obdivoval krásu přírody. Všechny ty stromy a květiny. Někdy si sám pro sebe říkal, že tolik přepychu a obrovského místa je pro jednoho člověka moc. Ale on je faraon. Vládce této země. On si to dopřát mohl, ba možná i v některých případech to bylo nezbytné. Copak faraon by mohl žít v nějakém malém domku? Ne, bylo by to potupné.
Přesto mu pořád něco chybělo. Jeho dušička stále po něčem prahla, ale zatím mu bylo velkou záhadou, co přesně to je.
Zastavil se u smuteční vrby a opřel se o její kmen. Když v tom zaslechl jakési hlasy. Byly dva. Otočil se a o pár metrů dál, u záhonu s pelargoniemi, uviděl svou ženu Achesenpaaton a muže, jak se drželi za ruce. Tiše si něco říkali, ale nebylo jim rozumět. Ovšem z jejich pohledů šlo jasně poznat, že jsou do sebe zamilovaní a polibek, který hned po tom přišel, to vše potvrdil. Tutanchamon ale nebyl vzteklý, ani uražený. Necítil ani kousek žárlivosti. Protože i když byla jeho manželka, nemiloval ji. Ale jakýsi pud uvnitř něj jej nutil, aby se ona cítila šťastná. Nezavolal stráže. Ani tam nevběhnul a neztropil scénu. Jen tiše postával pod vrbou a sledoval je. Viděl jejich pohledy, a jak se na sebe usmívali a lehce se jeden druhého dotýkali. V tu chvíli mu došlo, co jej uvnitř činí tak prázdným. Co je to, po čem tak touží. Je to láska. Milovat a být milován. Nikdy nic takového nepocítil.
„Nic neuděláš?“ otázal se hlas za ním. Malinko ho polekal, ale poznal, že ten hlas patří jeho rádci a příteli Ajemu.
„Vypadá šťastně,“ řekl Tutanchamon pouze.
„Sám dobře víš, že tohle by jako faraonova žena neměla. A pokud…“
„Já vím. Já vím. Ona se mnou nikdy šťastná nebude a já s ní také ne. Nechci jí šlapat po štěstí z pouhé povinnosti vládce a manžela,“ přerušil jej.
„Jak myslíš, můj pane,“ podotkl Aje a odešel.
Když slunce zapadlo a na nebi se začaly objevovat první hvězdy, procházel se Tutanchamon pod dlouhým přístřeškem, který podpírala řada mohutných sloupů. Uviděl, jak naproti němu kráčí Achesenpaaton. Usmál se na ni a chytil ji za ruku, takže teď šla jeho směrem.
„Jsi s ním šťastná?“ zeptal se narovinu. Achesenpaaton se polekala.
„S-s kým?“ zeptala se roztřeseným hlasem.
„S tím mužem, který byl s tebou v jižní zahradě.“
„Tutanchamone, já… to ne…“ chudinka z toho byla vystrašená. Bála se, že na ni začne křičet, že ji třeba nechá zbičovat. On si ale stále zachoval klidnou tvář.
„Nemusíš se bát, nic ti neudělám. Zase na druhou stranu nebudu tvrdit, že mi to zas tak úplně nevadí. Jen mě to překvapilo. Ale chci, abys byla šťastná, a proto se ptám, jsi s ním šťastná?“ koukal na ni.
„Ano, já… děkuji ti. Děkuji, že jsi tak hodný. Já si tě nezasloužím. Určitě na tebe čeká někdo, kdo ano,“usmála se na něj a políbila ho na čelo.
„Dej si ale pozor, ať tě s ním někdo nezahlédne. Musel bych zakročit a věř, že to bych dělal nerad.“
„Dobrá. Budu opatrná a děkuji, že jsi mě nezavrhl,“ pohladila ho po tváři a odešla do svého pokoje.
Tutanchamon vyšel až nahoru na poslední balkón a rukama se zapřel o hrazení. Dlouze si povzdechl a sledoval nyní spící Egypt.
Jakmile se Tom vrátil domů, odhodil na stůl v obývacím pokoji poštu, kterou vybral ze své schránky. Udělal si lehkou večeři a zapnul televizi. Během jídla koukal na televizi, a když měl dojedeno, podíval se na poštu. Většinou to byly jen letáky nebo noviny. Jak se tak přehraboval všemi těmi letáky, zahlédl dopis. Vykukoval zpod těch všech papírů. Rozlepil jej a chystal se zjistit, co je tam napsáno. Vše bylo ale ztraceno, jelikož byl psán nějakými znaky a ne normálním písmem. Vypadalo to jako hieroglyfy. Ale proč by mu někdo posílal dopis psaný hieroglyfy? Nejdříve jej napadlo, že je to možná jen nejapný žert, že si z něj někdo dělá legraci, nebo nějaká nová reklama. Ale na druhou stranu by mu asi těžko jen tak ze srandy někdo poslal dopis psaný hieroglyfy. Jediná možnost, jak zjistit, co je tam napsáno, je zajít za někým, kdo je umí číst. Jenže kdo by to tak mohl umět? Obyčejný člověk by to nezvládl, ale možná by mohl pan Schindler. Zjistí to ráno, jakmile půjde do práce. Za pokus nic nedá.
Jak si usmyslel, tak se také stalo. Když vycházel do práce, nezapomněl s sebou vzít ten záhadný dopis.
V obchodě zašel dozadu, pověsil si mikinu na věšák a z batohu, kde měl ještě jiné věci, vytáhl dopis. Pan Schindler seděl na židli za pracovním stolem a vyřizoval papíry. Tom k němu přišel a tiše zakašlal, aby na sebe upoutal pozornost.
autor: Tina
betaread: Janule
Tutanchamonova maska! Byl to můj první tip, ale ani jsem nezkoušela v to doufat.♥
Vím, že každý obdivuje Tutanchamonovu krásu… Ale on snad měl rozštěp a jednu nohu měl trochu kratší (teď si nejsem jistá, kterou, no, nevadí, tady to důležité není :-D), proto používal dřevěné hůlky. A jen ať si Anchesenpaaton-tašerif užije, dokud může. Já ji normálně fandím. Kdyby jen v tu chvíli tušila, že skončí s dědkem Ajem. Jak já preceptora nemám ráda a to je Tutanchamonovým rádcem…
Jsem tolik zvědavá, co dostal Tommy za dopis. Má fantazie zase jede na plné obrátky.
Krásný díl a já se moc těším na další! ♥
Je to skvělá povídka.Jen tak dál 🙂
No, je to zajímavé…ale jestli se Tutanchamon nějakým způsobem setká s Tomem, třeba kdyby se Tom nějak přenesl do minulosti, například pomocí té masky, asi si spolu moc neužijí, vzhledem k tomu, kdy faraon zemřel. Anebo nakonec zjistíme, že ona ta historie ve skutečnosti proběhla úplně jinak…=)
[1]: Ondi, ty jsi četla Egypťana Sinuheta? Já taky =) A hrozně se mi líbil, ale to jsem ještě chodila na základku, tak si nic nepamatuju xD
A nečetla jsi náhodou taky Zapomenutého faraona od Philippa Vandenberga?
[3]: Jani, bohužel ne. Ale pokud mi to doporučuješ, však víš…♥♥♥ Ráda si to přečtu, knihy miluju a Egypt je zajímavé a okouzlující téma.
Ano, Egypťana Sinuheta jsem doslova hltala. To je nádherná knížka.
Jo, Tutanchamon se dožil jen nějakých 19ti, hloupě si zlomil nohu (myslím že stehenní kost dokonce) a následovala gangréna. Co je tedy známo. Ale už jsem i četla názor, že zemřel na malárii…Jeho žena to ale také neměla jednoduché – nejdřív si vzala chlapce a pak dědka. Kolem Tutanchamona to je samé tajemství, ale krásné. Takže jsem strašně moc zvědavá, co s těmito záhadami autorka udělá, kam nás její příběh zavede a možná dostaneme odpovědi na to, jak to s velkým faraonem vlastně bylo. Osobně jsem moc zvědavá.
[4]: Vandenberg je historik a píše literaturu faktu, a tahle knížka je právě o Tutanchamonovi a jeho objeviteli Carterovi, je hrozně zajímavá. A těch teorií o faraonově smrti je víc, já zase četla, že zemřel na leukémii, tak si můžeme vybrat =)
[5]: To zní zajímavě. Ráda se poučím!♥ O Carterovi samozřejmě něco vím, hlavně o těch jeho výzkumech kolem Tutanchamona, ale tady se jistě dozvím mnohem víc.
Děkuji za tip, Jani!♥