autor: Majestrix & Little Muse
Ti, kdo čekali na tuhle úžasnou povídku, se konečně dočkali, první díl je zde. Mám ho vlastně ve složce přeložených povídek už delší dobu, ale kvůli těmhle problémům se Lil.Katie moc nechtělo o povolení k překladu napsat, protože to znamená podstoupit další riziko. Ale ta povídka za to prostě stála, takže to udělala a výsledek je zde. Doufám, že nás nezklamete, miláčkové, a že se vy, kdo ji budete číst, do komentování pořádně opřete, protože další podobný problém by nejspíš úplně uzavřel cestu k povídkám těchto autorek, a jak vysvětluju v článku „K překladům“, možná i dalších. A to by myslím byla jen naše škoda, nikoho jiného. Lenost se v tomhle případě neomlouvá, doufám pevně, že to chápete a nezklamte nás. Tolik vysvětlení na začátek, ale teď už k samotné povídce.
Kdysi dávno, někdy před dvěma lety, mi Michelle M. vyprávěla, jakou úžasnou povídku čte na THF, a v podstatě mi ji tehdy skoro celou převyprávěla, i když ještě nebyla dokončená, protože pro mě byla v angličtině naprosto nedostupná. Můžu říct, že vlastně i díky ní jsem si byla pak schopna svůj problém s angličtinou vyřešit, nakoplo mě její vyprávění, a byla to jedna z prvních anglických povídek, které jsem si pak přečetla. No… přečetla… zhltla jsem ji, a pak jsem netrpělivě čekala na každý další díl tehdy rozepsaného pokračování.
Zklamu hned na začátku ty, co nečtou povídky, kde Bill a Tom nejsou dvojčata, ale s tím nic neudělám a můžu říct, že v případě téhle povídky mě mrzí dvojnásob, že se o ni díky tomu připraví. Tahle povídka je tzv. „alternative universe“ a to doslova. Její autorky si totiž vymyslely svůj vlastní svět se svými pravidly, a dokonce i novými slovy, která v překladu zůstala v původním znění, protože nejsme bratři Medkovi, abychom vymýšlely české alternativy, jako to oni dělají s Bradavicemi a jmény v Harry Potterovi, aby to znělo česky. 😀 To jistě pochopíte. Na ta slova si rychle zvyknete, o tom nepochybuju, jejich význam vám postupně dojde.
Povídka je plná magie, zvláštních zvyklostí, kdy si muži berou muže, ženy jsou pouze konkubínami, jež nosí ve vlasech zvonečky, aby byly slyšet, že jdou, a jen rodí mužům děti; kde se dveře otevírají a zavírají kouzlem, komunikuje se sítí podobnou internetu, na jejíchž koncích jsou tzv. datapady, cestuje se pomocí teleportu, a přesto na vás z povídky dýchne spíš duch historie než nějaké sci-fi modernosti.
Takže dost řečí, vstupte s námi do světa Pěti Měst, jimž vládne Císař, kde žije krásný a chudý Bill, bohatý Tom, statečný generál Bushido, a kde nic není tak, jak jsme zvyklí. Děkuji Lil.Katie, že se do toho s odvahou pustila a vám přeji krásné čtení… J. :o)
Vítejte ve světě, kde je mnoho očekáváno, ale nemnoho dáno; kde přátelství je běžné, avšak láska vzácná, a kde povinnost… je vším.
Prolog
„Neztrácejte čas podezíráním a obavami; orientujte se na práci, která je před vámi, ujistěte se, že výsledkem tohoto vystoupení bude tou nejlepší přípravou po hodiny a roky, pro ty, kteří to budou následovat.“
Ralph Waldo Emerson
Simone šla po chodníku, snažila se necinkat moc náramky a řetízky, když slušně pokývala na služebnou, která okolo ní prošla. Zahnula za roh a přešla malý kopeček na zemi, jenž se jmenoval trahd lah. Obyčejně by jí bylo proti srsti vejít do modlitebny, když je někdo uvnitř, ale teď měla své důvody. Uslyšela šelest, a úsměv se jí na tváři rozšířil. Díky mávnutí ruky se před ní rozestoupilo vrbové listí a odhalilo osamělého člověka klečícího před oltářem. Dlouhé černé vlasy ležely na zádech chlapci, který se pilně modlil před Bohy, a Simonin úsměv se změnil v laskavý, když se za ní s dalším mávnutím ruky listy zavřely.
Bill přestal a s úsměvem na tváři se otočil. „Simone.“
„Bille. Co tu děláte?“
Začervenal se a plynule se postavil, dbal na svou róbu. „Modlím se,“ řekl lehce.
Simone vážně přikývla a chodidlem, na kterém měla sandál, pošťouchla pár kamínků na stranu z rehruruldaru, odkryla tak okraje datapadu. „Teď mi řekněte, co tu opravdu děláte?“
„Musel jsem se dostat pryč od otce. Chystá se mě přinutit napít se.“
„Vy nepijete,“ řekla sardonicky.
„Já vím.“ Klekl si Bill a sundal datapad ze skalnaté země. Hned se to probudilo k životu, reagovalo na jeho osobní magii. „Ale myslím, že chci, občas.“
Simone si povzdychla a posadila se na zdobenou lavičku, byla bokem od oltáře, studovala si dlaně. „Bille, víte, že vás mám ráda; nejspíš více, než bych měla.“
„Porodilas mě; je tedy předpokládáno, že ke mně budeš mít city. Ale Ka’va říká, že se podle nich nemůžeš chovat.“ Otočil se Bill a se zájmem se podíval na otcovu konkubínu. „Máš něco, co mi chceš říct.“ Nebyla to otázka, Simone k němu zvedla pohled, po tom, co ucítila krátké zazáření jeho magie. Bylo to spíše laskavější než zlomyslné, ale Bill vždy našel to, po čem pátral.
„Jste bystrý, mladý Pane. Byla jsem v pokoji vašeho otce-„
„Nepřeji si slyšet nic, co se odehrává v pokoji mého otce, prosím.“ Otřásl se Bill odporem. „Raději bych přišel na to, kdy budu oženěn.“
„Jsem si jistá, že přijdete, jelikož nemám v úmyslu vám takovéto věci říkat.“ Nadechla se Simone zhluboka a pokračovala. „Co jsem viděla… se týká vás a vaší budoucnosti. Jak víte, čas rozhodování je už blízko. Buď klášter, nebo něčí ruka do manželství. Po fiasku s Douglasem… Jsem si jistá, že víte, že požadavky pro audience značně upadly.“
„To vím. Pokud mě otec pošle do kláštera, tak tak učiní bez mého názoru.“ Posadil se Bill vedle Simone a snažil se neopírat. „Nechci jít.“
„Já vím, mladý Pane. To, co jsem viděla, je pozvánka z Domu Vaveu. Požadují audienci. Jsem si jistá, že buď jejich syn, nebo klášter.“
Bill koukal na svůj datapad a snažil se tvářit apaticky. „Jestli je tomu tak,“ řekl, ploše, „otec tak učinil, aniž by mi to řekl? Byla pozvánka přijata?“
Simone se posunula, cinknutí podobné ptáku se ozvalo ze zvonku z jejích vlasů, jediné znamení jejího utrpení. „Ano, byla.“
Bill přikývl, ale nezvedl pohled.
„Kde je teď otec?“
„Je… dokončuje nějaký obchod.“
„Už skončil?“
„Bille… Nemůžete tam jen tak vlítnout jako dítě. Bude se vás ptát, kde jste se to dozvěděl; budete mě muset prozradit.“ Dotkla se Simone něžně jeho ruky. „Prosím, rozmyslete si to. Bylo by to tak strašlivé se s Tomem setkat?“
Bill vzal Simone za ruku a položil ji k ní do klína. „Nepředstírej, že víš, co je pro mě nejlepší. Víš, kde je tvoje místo.“
Simone rychle přikývla. „Ano, mladý Pane. Omlouvám se.“
„Kde je můj otec?“
„V Měsíčním Pokoji. Až tam dojdete, host by už měl být pryč.“
Bill se zvedl a odešel k zácloně vrbových listů, nakrčil na visící flóru obočí. Okamžitě se pro něj rozhrnula a on se ještě jednou otočil „Děkuju ti,“ řekl ztuhle.
Simone zvedla pohled a roztřeseně přikývla, usmála se. Zvoneček ve vlasech jí ještě jednou hezky zazvonil, a chlapec zmizel, nechal konkubínu samotnou v trahd lahu.
Billova rychlá chodidla ho dovedla dovnitř skromného domova, rychle; nebylo divu, že když běžel, tak se mu zlost v žaludku zvedala. Měl oči jen pro jednu věc – dveře Měsíčního Pokoje. Byly přímo před ním, mnohem rychleji, než předpokládal, a než dokázal zvednout ruku, ucítil Bill odvahu, kterou cítil, když šel rozptýlený adrenalinem. Polknul a položil ruku na kliku ve tvaru srpku půlměsíce, naplnil tvar kouzlem. Tichý zvuk ho ujistil o tom, že zámky povolily a dveře se otevřely.
Bill vešel dovnitř a polknul.
***
„Můj Pane?“
Kapitán koukal na generálova shrbená záda, krčil se, aniž by vešel do stanu, v prstech pevně držel kraj záklapky. Nedostalo se mu žádné odpovědi, a tak se musel zeptat ještě jednou. Odkašlal si, jízlivě, a vyčkával.
„Nemožné,“ byla jediná odpověď a on si nebyl jistý, jestli Bushido mluvil na něj nebo na mapy, které ležely na stole před ním.
„Pane-„
„Vejdi, pokud tam jen nehodláš postávat,“ řekl Bushido přes rameno, a tentokrát si kapitán byl jistý, že to bylo na něj. Vešel do stanu úplně, ale váhal. „Co chceš?“
„Muži jsou nedočkaví, Pane,“ informoval ho kapitán, šoupal nohama.
„Opravdu?“
„Tak blízko cesty, víte, jací jsou.“
Generál se na něj stále neotočil. „Jestli vím, jací jsou, tak proč mi to potom říkáš?“
„No, já…“
„Kapitáne, jestli mi nemůžete nabídnout nic jiného, než fádní žalování, žádám vás, abyste šel pryč.“ Povzdychl si Bushido, ale kapitán si nemyslel, že to bylo v jeho schopnostech.
„Je tu nějaký problém, Pane?“ vyptával se, zapomněl na své vlastní úmysly.
Nastala dlouhá pauza, šustění papírů, a pak další povzdych. „Ne, já… vnější obrana je slabá.“
„Generál Ira je posílí, Pane,“ ujistil ho kapitán, odvážil se udělat poprvé krok vpřed.
Bushido si trochu odfrkl, ale pak se začal zahořkle smát. „Tak to alespoň říká,“ řekl a zvedl ruku. S ní se zvedl i datapad, přelétl nad stolem, odrážel každičký pohyb, který generál svou rukou udělal. „Poslal mi své plány.“ Datapad se vznesl výš, držel si kapitánovu pozornost, dokud to Bushidovo zápěstí neposlalo s ránou na zem nedaleko od jeho nohou. Vyskočil, lekl se.
Další ticho.
„…Byly méně než uspokojivé.“
S nespokojeným vydechnutím se Bushido posadil na židli, zvedl řetízek, co měl na krku, aby si mohl hrát s talismanem, jenž na něm byl připevněný, aby se nějak rozptýlil. Koukal se před sebe nesoustředěným pohledem.
„…Císař ho považuje za schopného, Pane,“ řekl kapitán, nebyl si jistý, jestli to má říkat.
„Císař si považuje hodně věcí,“ odvětil Bushido, stiskl talisman do dlaně. Nepříjemně se to zarylo do jeho dlaně. Pustil to a otočil se zvědavě ke kapitánovi. „Co jste to chtěl?“
„Dopis, od vašeho posla, Pane.“ Zvedl kapitán obálku, kterou u sebe nesl a udělal s ní krok vpřed, nabídl ji před sebe a Bushido mu ji vytrhl. „A… zítra odjíždíme,“ připomněl generálovi, zbytečně, sledoval ho, jak si prohlíží nový dokument. „Než se vydáme na pochod do hlavního města, možná byste mohl promluvit k mužům? Trocha sbližujících slov? Jen aby mezitím nezešíleli.“
Bushido se na něj krátce podíval. Nebylo to zrovna to, co chtěl dělat jejich poslední noc na frontě, ani to, v čem byl zrovna dvakrát dobrý. Byl velitel; řečnění mu nebylo dáno od přírody do vínku. Ale byla to jeho povinnost.
Zaklonil hlavu, nahlas zaúpěl.
***
„Líbilo se vám to, můj Pane?“ zazubila se, znovu zavrtěla boky.
Tom polkl víno, co měl v puse a znovu zasténal, tentokrát hlasitěji, díky alkoholu bez zábran. „Kde ses něco takového naučila?“
„Z těch knih, pro které jste poslal, z Filogynie. Studovala jsem.“ Vykvíkla, když ji Tom chytl za pas a začal znovu přirážet. „Souhlasíte s tím?“ zalapala po dechu.
„U všech svatých, ano,“ zabručel a zabořil si obličej do jejího krku, zatímco do ní přirážel. Ann Kathrin mu zarývala své pěkné nehty do zad, byl to perfektní mix bolesti a vášně, který ho přenášel až přes okraj. Zakřičela mu do ucha, čistý a obtěžující signál, že se také udělala, a on se na ni svalil, aby mohl nabrat dech. Když byl v klidu, zvedl se z ní a převalil se na záda, zhluboka dýchal.
„Můj Pane, zůstanete se mnou na chvíli? Od té doby, co jste si našel další konkubínu, jsme se moc neviděli.“ Usmála se Ann Kathrin sladce, přitulila se k jeho boku. On se rychle usmál, byl ještě v po-sexové euforii; nejspíše by dosáhla i toho, že by jí zplodil potomka, kdyby dál ve své náklonnosti pokračovala.
„Nevidím jediný důvod proč ne.“ Nepřitulil se k ní ale. Zatímco cítil ke své konkubíně jakousi slabost, necítil k ní nic, co by bylo nějak blízko lásce. Byla samozřejmostí; překrásné dílo přírody. Nebylo by nevhodné, kdyby pro ni měl slabost; nebyl ještě ženatý ani zasnoubený. Ale Tom se rozhodl, že nebude nic mezi ním a konkubínou měnit. Bude jedině dobré, když se naučí, jakou má pozici, než se z toho později stane problém. Nebylo to nic víc než ponížení pro ženu, která neznala své místo.
Ozvalo se zaťukání na dveře a Tom podrážděně zvedl hlavu. Sloužící věděli, že ho nemají rušit; potrestání za ťukání na jeho dveře bylo více než bolestivé. Nemohli by pak svou ruku používat možná i celý týden, a to jen kvůli tomu, že přetrhli pečeť. Tohle znamenalo, že to byl někdo jiný. Než se Tom mohl zeptat, záchvěv magie mu pomohl v identifikaci člověka, který zaťukal, a okamžitě si natáhnul kalhoty a tuniku, než se dveře stihly otevřít. Usyknul, když slyšel, jak se pečeť přetrhla, ale okamžitě pustil veškeré emoce z obličeje, když do místnosti vešel jeho otec.
„Ahoj, otče,“ řekl tiše, zatímco Ann Kathrin vylezla z postele a svalila se na zem, stále nahá. Jorg se dlouze zadíval na konkubínu, co byla na zemi, a pak mávnul rukou, z postele se zvedla její róba a přistála na jejích zádech.
„Tome, tvoje konkubína tloustne. Ať kuchař hlídá její jídelníček,“ řekl Jorg a podíval se na svého syna. Tom se podíval na Ann Kathrin a uviděl, jak se červená, zatímco se oblíká, a rychle odchází z pokoje.
„To musíš být tak krutý?“
„Proč sis ještě nenašel manžela?“ povzdychl si Jorg a přešel k oknu. Z Tomova pokoje bylo vidět do zahrad, viděl, jak pár z jeho konkubín ze zahrad odchází. „Měls na to spoustu času.“
„Musíme o tom mluvit zrovna teď?“ protočil Tom oči, a mávnutím ruky znovu zavřel dveře do pokoje.
„Nutíš mě k tomu. Muži tvého věku jsou zralí pro manželství. Cožpak o to nemáš ani sebemenší zájem?“ otočil se Jorg pryč od okna a podíval se na syna. „Cožpak sis nemohl vybrat někoho z města?“
„Ty princátka z města mě nudí. Chtějí jen moje peníze.“
„Ne, chtějí moje peníze. To je velký rozdíl.“
Tom se zarazil. „Jak to myslíš?“
Jorg si povzdychl. „Nechci to udělat, ale jako potomek Domu Vaveu se musíš brzo oženit. Vypadalo by to nedůstojně, kdybys tak neučinil.“
„…A?“
„A jestli tak neučiníš, budeš se tímhle světem muset prodrat sám. Bez jména, bez peněz.“
„Otče, nemyslíš, že je to trochu dost drsné?“ Tom byl v šoku. Nechápal, proč to jeho otec takhle cítí; myslel si, že má víc času. „Bez peněz a beze jména? Jsem tvůj jediný potomek!“
„Oprava: Byl jsi. Sabrina je v očekávání. Bude to syn. Jestli budeš vyděděn, tak on bude právoplatným dědicem.“
„Ale otče, nemůžeš mě přeci jen tak vyhodit kvůli nějaké… nějakému vetřelci!“ opáčil rozzlobeně Tom. Sklenice na jeho stole se zvedla a spadla na zem. Jorg se podíval na ten nepořádek a našpulil rty, mávnul nad tím rukou. Zvedlo se to ze země a nerozbité přistálo zpátky na stole.
„Konec s tímhle divadélkem. Nebudeš vyhnán, ještě ne. Máš dva měsíce.“
„Dva měsíce? Jak si mám najít prospekty a udělat požadavky pro audienci během dvou měsíců? I kdybys mi dal k dispozici Georga s Gustavem, tak takhle rychle nikdy nic nezařídím. Chceš, abych to nezvládl.“ Zíral Tom do země a snažil se zůstat klidný.
„Ne, abych tak řekl, dostal jsem tu nejatraktivnější nabídku od Gordona Far Seera, hlavy Domu Madleemu. Jeho syn je ve věku na ženění a mají nějaké finanční problémy. Setkáš se s ním, budete spolu zasnoubeni, a pak, si ho vezmeš.“
„Ještě jsem toho člověka ani nepotkal, a ty už si mě k němu přislíbil?!“ zvedl Tom pohled, oči mu svítily vztekem. „Jaks mohl?“
„Jaks mě ty mohl to nechat k tomuhle řešení dojít? Věděl jsi to a měls čas prohledat Pět Měst a najít si druha. Sám sis tohle přivodil. Nebo lépe řečeno mně.“ Udělal Jorg krok vpřed a položil ruce Tomovi na ramena. „O jeho synovi jsem slyšel spoustu dobrých věcí. Jak se zdá, je Věřící a naprosto překrásný.“
„U všech svatých, Otče, opravdu? Věřící? Kdo je ještě stále Věřící?“ setřásl ze sebe Tom otcovy ruce a spadl pozadu do postele. „Mimo to, nevědí, jak se bavit.“
„A proto máš konkubíny. Je mi jedno, jestli to je jen pro vystupování; vezmeš si ho. Chci loděnice a Dům Madleemu má na pobřeží to nejlepší. Zvýší to náš majetek, desetinásobně.“
„Cokoliv si přeješ, otče.“ Řekl Tom sklesle.
„Máš pravdu; bude to, jak řeknu já. Audience bude za dva týdny.“
Tom se posadil a sledoval svého otce, jak odchází, pak spadl zpátky na postel. Věřící? Podrbal se ve vlasech a převalil se.
Tohle bude opravdu hrozivé.
autor: Little Muse a Majestrix
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
hm vypadá to zajmavě už se těšim na další dílek 🙂
Abych řekla pravdu, tak se v tom docela ztrácím a moc jsem to nepochopila, tak jsem moc zvědavá na další dílek..:)
generál Bushido mě poněkud… zaráží… nedokážu odhadnout, jakou bude mít v dalších částích příběhu roli… ale o to víc se těšim 🙂
ten nápad mě nadchl! svět, ve kterém je nanejvýš přirozené, aby si muž vzal muže… vlastně je to téměř povinnost… a do toho magie… wow, tohle vypadá líp než dobře!
vypadá to dobře, už se nemůžu dočkat až se Tom s Billem seznámí 😉
Cely ten svet vypada naprosto uzasne. Mam moc rada fantasy pribehy. Snad i proto, ze je to tak jine, mi nevadi, ze tady nejsou sourozenci. Z deje toho zatim moc nevim, ale moc se mi to libi
OMG!!! Takové překvapení!!!
Večer si kliknu na TWB a ona tady na mě čeká moje milovaná povídka =)
LilKatie, říkala jsi brzo, ale že to bude takhle brzo, to jsem teda nečekala =) Jsi úžasná a já ti hrozně děkuju za překlad ♥
Samozřejmě jsem absolutně unesená, jak jinak. Tuhle úžasnou povídku už jsem četla a tak všechno vím, ale o to víc jsem nadšená, když ji můžu číst přeloženou.
Obdivuju autorky, že si dokázaly vymyslet celý ten zvláštní svět, vždycky jsem přemýšlela, jestli je to spíše minulost nebo budoucnost, každopádně tahle povídka je opravdu nádherná, je originální, dramatická, něžná i melancholická, je v ní prostě všechno ♥
Bill, nádherná, křehká a přitom tak silná osobnost, tahle postava je skvěle napsaná a je jednou z mých vůbec nejoblíbenějších…
Tenhle první díl je opravdu jenom takový seznamovací, takže se hrozně těším na další díly a na celou povídku =)♥♥♥
Tu část s tim generálem sem moc nepobírala, ale jinak je to zajímavý… Už jenom vytvořit realitu, kde jsou normální (nutné???) vztahy mezi muži…
Myslim, že Tom změní názor, až Billa uvidí (teda doufám v to :D)
Moc se těšim dál 🙂
No zatal to vyzerá veľmi zauimavo, a teším sa na dalši diel.
Ó, to už to máme tady? Na tohle jsem se po rozhovoru s Katie tolik těšila! 🙂
Můžu říct, že povídka absolutně předčila moje očekávání a už po prvním přečtení je samozřejmě kompletně novátorská, jak Janule naznačila hned v úvodu. Kdyby tenhle svět existoval, jak moc by se mi to zamlouvalo. Jsem velmi ráda, že mi díky Katie bude umožněno poznat všechna tajemství Pěti Měst. Takže se mám zase proč těšit na sobotu. ^^ Ovšem nepletu se náhodou, když mám dojem, že se tu objeví i nějaké Billshido?
To začíná úchvatně! Hned bych četla dál, ale radši to vydržím do překladu 🙂
Je to fakt úžasné, jak vymyslely nový svět. snad se časem vysvětlí všechna ta nová slova 🙂 těch žen mi je celkem líto, ale nejsem žádná feministka a chlapy mám radši, takže to přežiju bez problémů, natož v téhle povídce 😀
opravdu díky za překlad.
Tato povídka je úplně jiná než všechny, které jsem zvyklá číst. Zatím nás tento díl uvádí do děje, ale už teď mě postavy a jejich příběhy zajímají. Tento "jiný" svět mě velmi oslovil. Jediné, s čím si budu muset trochu poradit, je postava Bushida.
Moc se těším na setkání Tommyho s Billem. Určitě to nebude tolik hrozivé, jak se Tom domnívá. Čeká ho asi hodně příjemné překvapení ♥.
Velké poděkování patří i překladatelce!
Super začátek.
No ten Bushido, datapad…moc se v tom zatim nevyznám, ale myslim že to bude úžasný 🙂
vypadá to opravdu slibně. nápad je to opravdu zajímavý. ale je to teprve na začátku…a tak trochu se v tom ztrácím. ale i tak se už těším na pokračování.
Já bych se ještě chtěla zeptat, jak často a který den se tady povídka bude objevovat, ať vím, na kdy se mám těšit ♥
[15]: Každou sobotu, pokud to bude Lil.Katie stíhat. :o) Až skončí Signed In, což nebude trvat zase tak dlouho, přehodím to pak na neděli.
[9]: Nech se překvapit, nemám tohle prozrazování předem moc ráda, dělám to, jen když je to jediný dominantní pár příběhu. Spoustu lidí by to mohlo odradit od perfektní povídky, ale vzhledem k tomu, kdo to píše a jak vypadá banner, myslím, že je to jasný. :o)
Woow, je to opravdu zajímavé. Sice jsem to moc zezačátku nepochopila, ale to nevadí, přečtu si to znovu ;DD Jinak se šíleně těším na další díl ^^
Týjo!
Tak tohle je fakt něco…
Promyšlené, chytré, má to atmosféru…
Nemůžu se dočkat dalšího dílu…ááá 🙂
Dlouho se mi žádný začátek povídky takhle nelíbil.
Řekla jsem si, že sem taky přihodím komentář, aby se neřeklo…ale teď bych jich tu klidně hodila dalších milión, jen abych urychlila překlad. 🙂
Achjo, co teď v mezičase? Jdu si alspoň víc zjistit o autorkách 🙂
vypadá to dost zajímavě. 🙂
zajímavý námět. je vidět, že autorky mají opravdu velkou fantazii. strašně se mi ten nápad líbí a jsem zvědavá na další díly <3
budu se snažit komentovat, co nejvíc to půjde. 🙂
tak něco takového jsem nečekala. Je to…zajímavé. Opravdu hodně. Myslím, že jsem si po delší době našla zase něco, co budu číst :).
Těžko soudit po první kapitole…. povídka je určitě kvalitní a originální, ale jestli to bude můj šálek čaje, to se teprve uvidí, až si přečtu další kapitoly.
Ale musím přiznat, že mě to zaujalo, už mám otevřený originál:)
četla sem už hodně magických povídek ale tohle je něco opravdu nečekaného.Nevím co mám čekat od ostatních dílů ale každopádně se těšim a sem zvědavá jak to bude dál
Povídka je zajímavá. Mám ráda magii a tajemno a to všecho kolem toho. Je to krásné a stejně tati povídka. Zatím nevím,co od toho můžu čekat, ale je vážně povedená.
Jsem totálně unešená! *__* Miluju fantasy knihy a teď si ještě můžu přečíst fantasy twincest. To je ďábelská kombinace 😀
Naprosto úžasný nápad, před autorkou se vážně klaním a moc děkuji za překlad.
Teda, takovej šok 😀 To vypadá úplně úžasně! Strašně se těším na další díl, miluju vymyšlené světy, tu fantazii. Ach Bože :D♥
Wow,taky jsem netušila, že to Lil.Katie zvládne tak rychle. Jak už jsem psala, je to jedna z mých nejoblíbenějších povídek a jsem ráda, že si ji budou moci přečíst i jiní a ocenit její kvality. Nezbývá než vás pozvat do světa, kde je mnoho očekáváno, ale nic dáno, kde přátelství je běžné, avšak láska vzácná, a kde povinnost…..je vším.
[26]: Dokonale řečeno =)♥
[27]:Jestli myslíš tu poslední větu, tak tu jsem si vypůjčila ze shrnutí, které napsaly autorky 😀
Ten Bushido se mi tam nelíbí už na obrázku 😀 ach, jak já nemám ráda Billshido :/ 😀 ale když tam bude i Toman, tak to překousnu. Povídku chci číst dál 🙂 tyto autorky jsou úžasné 🙂 Vypadá to celé tak tajemně a zvráceně xD muži si musí brát muže. Ženy nosí zvonečky ve vlasech. Kouzla. Klášter. Já chci už další díl xD
Doufám, že se Tomanovi jeho manžel bude zamlouvat a Billovi též 🙂 No i když pochybuju, že hned ze začátku. Však to nevadí, můžou se hádat 😀
Katie, ty seš borec, takhle být rychlá a několik povídek překládat xD díky 🙂
No newim, mam awerzi wůči Bushidowi, ae powídka wypadá zajímawě tak to snad překousnu.
Opravdu velice zvláštní typ povídky. O to víc to bude zajímavé.
tak jsem se dneska probudila a řekla si, že si to přečtu. a basta! 😀 a že jsem se k tomu odhodlávala krutě dlouho.
uvidíme, co se mnou Bushido udělá. prostředí je docela zajímavé. né že by to byl můj šálek kávy. moje představivost se to snaží maximálně vstřebat, mozek pracuje při čtení překladu na plné obrátky, snad se mi nezavaří a při prvním kontaktu Billa a Bushida nevybuchne. 😀
Trochu som po tom úvode váhala, ale keď Vanity túto poviedku v rozhovore tak vychválila, skúsim, aj keď mám radšej Billa a Toma zo súčasnosti. Prvá kapitola je zvláštna, ale zaujala ma. Idem na ďalšiu.
Tuhle povídku jsem už četla,ale k povídkam které se mi líbi se rada vracím a tahle patři k nim.
Tuhle povídku už jsem při jejím zveřejňování četla a ohromně moc se mi líbila. Ovšem taky si moc dobře pamatuji, jak jsem při ní trpěla. A to jsem v té době měla Billshido neskutečně moc ráda. Teď už Billa nesnesu s nikým jiným než s Tomem a proto vím, že některé části pro mě budou absolutní utrpení. K druhé řadě jsem se ani nedostala, protože jsem měla strach.
Už hodně dlouhou dobu jsem uvažovala, jestli se do téhle povídky pustit znova a nebo ne. Nakonec mi to nedalo, protože vím, jak skvělá tahle povídka je a hlavně si říkám, že v druhé řadě se může všechno zlepšit. Takže se znova pouštím do téhle povídky a doufám, že si na konci druhé řady nebudu vyčítat, že jsem se do toho pustila 😀 :))
No tak to jdu zkusit, Mischulka mě trochu vyděsila, ale tak snad to dám, kapesníků mám dost.