Hříšná exploze 23.

autor: Emilia

Tááák a máme tu předposlední  dílek, snad si ho užijete, přeji pěkné  počtení:)

Povalovaní doma klukům skončilo a připravovali se na koncerty v Asii. Jeli tam prvně. Byl to vzrušující pocit. Nervovali se hlavně z prvního koncertu, který je čekal. Všechno muselo perfektně klapnout a nesmělo se nic pokazit. Vždycky je nejdůležitější první dojem, to jak se zapíšete v očích ostatních. Kapela se samozřejmě chtěla blýsknout v tom nejlepším světle. Už zítra měli vystupovat, a tak na dnešní den dostali volno, aby se mohli pořádně psychicky připravit.  

Bill ležel v pokoji na posteli a nepřítomně zíral do stropu. Nemohl si z hlavy vymazat slova své matky, jež se mu přehrávala pořád dokola jako zaseknutý gramofon. Myslím… asi je zamilovaný do nějaké dívky. Proč to ona věděla a on ne? Tisíce otázek ho pálilo na jazyku a hluboký pocit bezmoci jej zevnitř pomalu a bolestivě sžíral. Utápěl se ve svém žalu. Dnes ani neměl sílu sahat po alkoholu. Pár posledních dní, kdy byl nepřetržitě pod vlivem, stačilo. Předtím se v něm udržoval při životě alespoň malý plamínek naděje, že se Tom třeba bojí dát najevo, co cítí anebo má strach z odhalení, ovšem v tomhle případě je konec. Pokud miluje někoho jiného, Bill s tím nemůže nic dělat.  

Bylo to jako sedět svázaný na židli, nemoct se pohnout, jen přihlížet a trpět. Proto nikdy netoužil po tom zamilovat se. Vyhýbal se lásce obloukem, nechtěl pustit do srdce nikoho, kdo by ho zevnitř pomalu ničil, využíval jej nebo s ním byl kvůli penězům či slávě. Jediní lidé, kterým věřil, byla rodina. Když se vrací ke vzpomínkám na staré časy, je rád, že se Tom objevil v jeho životě. Ačkoli se s ním hádá a dělají si různé naschvály, jak to již u sourozenců bývá, stejně Toma potřeboval. Nepřipadal si na všechno tak sám a opuštěný. Ať přišla sebehorší situace a on byl osamělý, pohlédl vedle sebe a uviděl i byť zamračenou nebo naštvanou tvář Toma, ale byla tam. I rozhádaní spolu obývali jeden prostor, protože tajně toužili po přítomnosti toho druhého. V případě, že se proti nim někdo cizí postavil, táhli za jeden provaz. Byli typičtí sourozenci, chovali se k sobě po většinu času nehezky, avšak ve svém nitru každý z nich udržoval k tomu druhému jistou dávku bratrské lásky. Oproti jiným možná měli horší smysl pro komunikaci mezi sebou… 

A pak začal celý ten kolotoč s dohodami a nezávazným sexem v případě nouze. Komunikace se mezi nimi na nějaký čas zlepšila, dokázali snadněji vyjádřit své pocity a myšlenky. ‚Ale za jakou cenu.‘ Povzdechl si Bill. Vypadalo to tak snadně, jen si užít a potom nechat být. Skutečnost byla však o mnoho odlišnější, než pouhé představy. Bylo to stejně jednoduché, jako propadnout drogám či jakékoli jiné závislosti. Měli k sobě nejblíže, znali jeden druhého, spoustu toho spolu zažili a využívání se ze své strany taky bát nemuseli, byli přeci oba v totožné situaci. Měli naladěnou stejnou vlnovou frekvenci a ten nezávazný sex to jenom zakončil.  

‚Tak jak to, že Tom sakra není ve stejném rozpoložení?! Možná jsem tomu moc rychle propadl, a teď se válím v těchhle sračkách, zatímco on má myšlenky u nějaké blbé nány!‘ Praštil Bill vztekle pěstí do matrace pod sebou. ‚Nic to pro něj neznamenalo, jenom úlet. Láska je vážně kurva!‘ Posadil se na posteli a chvíli si okusoval svůj pěstěný nehet. Kašlal absolutně na to, jak oprýskaně bude potom vypadat.

„Nebudu tady sedět a fňukat. Jestliže jemu je to u prdele, tak mně taky.“ Rozhodně se zvednul a vyrazil ze dveří. Měl v plánu zavítat do hotelové restaurace a osvěžit se čerstvým pomerančovým džusem. Jenže osud mu přivál do cesty osobu, kterou si přál potkat ze všeho nejmíň.  

„Ahoj.“ Pozdraví Tom. Bill se ani neohlédne a pokračuje dál v cestě. Tom ho chytí za předloktí. „Hey, o co jde?“ Zeptá se nechápavě. Bill Tomovu ruku setřese a zadívá se mu do očí, snažíc se působit tvrdě.

„O co jde?! Myslíš, že jsi jediný, kdo může mít svoje nálady?“ Udělal Bill prsty uvozovky při slově svoje nálady.

„Sakra, Bille, o jakých náladách to mluvíš?“ Tom je stále udivenější.

„Tak ty nevíš?“  Řekl Bill kousavě a strčil do Toma.

„Chováš se jako blázen.“ Zvýší Tom hlas.

„Tak já jsem blázen? To je výborné, Tome. Nevím, kdo tady dělá naprosto vyšinutý věci. Jednou mě od sebe odstrkuješ a vedeš ty svoje chytrý kecy o tom, jak to není správné, a v další chvíli mi zase něco naznačuješ a potom mi budeš předhazovat, že se chovám naprosto šíleně, přitom ty to děláš pořád a já už takhle dál nemůžu!“ Vykřikl Bill a po tváři se mu spustily slzy.  

„Uklidni se.“ Snaží se Tom k Billovi přistoupit, ale ten se po něm ožene rukou.

„To myslíš vážně?!“ Podívá se na něj ještě nasupeněji, pokud to tedy víc šlo. Tom jej nikdy neviděl takhle se přestat kontrolovat.

„Bille, ty to nechápeš. Já s tebou nemůžu spát jenom tak z hecu. Za prvé, my dva jsme pokrevní příbuzní, a za druhé se to zkomplikovalo. Nemůžu mít ten tvůj chladný odstup, užít si a potom dělat, jako by se nic nestalo!“ Dal Tom důraz na každé vyřčené slovo.

„To si kurva myslíš? Jsem pro tebe jen kus bezcitného kamene, jehož nezajímá nic jiného krom vlastního potěšení?“ Tohle Billa zlomilo. Tak takhle o něm Tom smýšlel? Měl jej za bezcitné monstrum?

„A není to pravda? Nikdy jsem ve tvém chování vůči celé téhle situaci nezahlédl známku vážnosti. Všechno jsi bral tak v pohodě a sám si mě v tom utvrzoval. Svými gesty, slovy. A potom jsi šel a ojel nějakou holku, bez výčitek svědomí!“ Křičel už také Tom a do očí se mu draly slzy.

„Možná ze začátku, ale později, kdybych se zmínil o vážnosti situace, vzal bys nohy na ramena. Jsi z toho všeho vystrašený! Pořád se ohlížíš na ostatní a tvá duše by přece neunesla něco tak hříšného, jako je intimní vztah se svým bratrem!“ Odfrkl si Bill a pokračoval: „A nesnaž se ze sebe dělat chudáčka. Udělal jsi přesně to samé!“

„Neudělal.“ Pípnul potichu Tom.

„Co?“ Vykulil Bill oči.

„Nespal jsem s ní. Nemohl jsem, kvůli tobě.“ Podíval se na něj Tom se slanými kapičkami stékajícími mu po tváři. Bill ucítil bolest v oblasti hrudníku.

„Říkal jsi přece…“

„Lhal jsem. Nechtěl jsem před tebou vypadat zoufale. Jenže nakonec nejsem já ten zoufalec.“ Zatvářil se trpce Tom a odvrátil pohled.

„Ano, jsi. Úplně stejný zoufalec, protože se bojíš přiznat si, co skutečně cítíš.“ Zapíchnul Bill prst do Tomovy hrudi, přímo v oblasti srdce. Tom si Billa prudce přitáhl k sobě a přitiskl se mu na rty. Oběma projel elektrický výboj. Byl to jejich první skutečný polibek. Nehýbali se. Jen stáli přitisknutí k sobě a vnímali to intenzivní spojení, měkkost a teplo vycházející z toho druhého. Tom se od Billa po chvíli odtáhl.

„A ty se nebojíš?“ S těmihle slovy jej zanechal na chodbě a vrávoravým krokem vyrazil směr garáže. Měl rozklepaná kolena a vzpamatovával se z toho šoku. Stejně tak Bill. Přejížděl si prsty po rtech a stále tomu nemohl uvěřit. Svezl se podél zdi na hotelové chodbě a nezajímali jej případní kolemjdoucí. Teď byl mimo tuhle dimenzi. Tom jej políbil… to bylo jediné, co si uvědomoval. Samozřejmě se také bál. Měl strach ze zklamání a bolesti, jenže jeho láska byla mnohem silnější. Nyní se však cítil provinile za noc, kdy ojel tu blondýnku. Tom to neudělal a on šel a prostě se s ní vyspal. V té době to mezi nimi bylo sice ukončené, i když to nikdy neskončilo, přesto byl sebou znechucený.  

Tom jel po dálnici ‚vypůjčeným‘ autem od jednoho člena týmu. Ten člen o tom samo sebou nevěděl, nepustili by Toma samotného do okolí, ve kterém se nevyznal. Musel odtamtud vypadnout. Měl pocit, jako by se dusil pod hladinou vody a potřeboval vyplavat na povrch a dostat do plic vzduch. Zrychleně dýchal a krev v jeho žilách se vařila. Ujížděl pryč, rovnou za nosem, nejrychleji, jak mu to možnosti dovolovaly, protože se nemohl zbavit obrazu uzavírajících se nepřekonatelných stěn kolem něj.

Byla to sklapující se past. Nevěděl, jestli má na to, stihnout projet před jejím uzavřením. Bloudil různými uličkami a potom se dostal na dálnici. Odbočil na nějakou polní cestu, na jejímž konci byl vysoký útes. Zastavil, vystoupil z auta a došel těsně k okraji. Rozhlížel se kolem. Tohle místo na něj působilo zvláštně osaměle. Začal přecházet sem a tam. Přemýšlel o tom, co se stalo na hotelové chodbě. ‚Políbil jsem ho, já ho, kurva, políbil!‘ Kopl rozzuřeně do kamínku. ‚Jak se to stalo? Nebyl jsem to já. Bože, mám v tom takový zmatek!‘ Srdce mu splašeně bušilo. Čím víc nad tím přemýšlel, tím víc docházel k, podle něj šílenějším, závěrům.  

„Nemůžu být do Billa zamilovaný, to, kurva, nejde.“ Sedl si zkroušeně na okraj kapoty auta.

„Jenže já do něj nejsem zamilovaný, já ho ksakru miluju a to je ještě horší!“ Tomův hlas zanikl v zoufalém vzlyku. Znovu neudržel slzy.

„Je to jeho vina…“ Špital si pro sebe. ‚Kdyby Bill nezačínal s tím provokováním a následně nezávazným užíváním si, nic z toho by se nestalo.‘  

…

„Kde sakra ten idiot může být?“ Rozčiloval se David a nervózně přecházel po místnosti. Byly to tři hodiny, co zjistili zmizení auta a Toma, tak si dali dvě a dvě dohromady. Tom se ale nikomu za celou dobu neozval ani jednou. Všechen personál, i zbytek kapely, se sešli v jedné místnosti a očekávali nějaké dobré zprávy. Bill vinil sebe a tu hádku, která to započala. Snad se Tomovi nic nestane, nepřežil by to. Pořád musel myslet na ten polibek a Tomova slova. ‚Jestli udělal nějakou blbost, tak ho vlastnoručně dorazím.‘  

Lerymu zazvonil mobil, a se zavěšením všem řekl: „Hlídač garáží mi volal, že auto je zpátky.“ Všichni si oddechli.

„Tak teď něco zažije.“ Vyletěl David naštvaně ze dveří a s výrazem nasupeného býka mířil k Tomovu pokoji. S klepáním se neobtěžoval a rovnou rozrazil dveře. Tom leknutím vyjeknul.

„Jak si to do prdele představuješ, vypařit se a nedat nikomu vědět? Co kdyby se něco stalo, neměl si u sebe mobil!“ Vřískal David a ve tváři celý zrudnul. Měl chuť Tomovi nafackovat.

„Přestaň na mě ječet! Kdybych ti dal vědět, dal bys mi sebou celou ochranku a já chtěl být sám. Nic se mi nestalo, jak vidíš. Jsem živý a zdravý.“ Rozhodil Tom rukama.

„Ta ochranka by měla svůj důvod! Myslíš si, že ji zaměstnáváme pro srandu králíkům nebo co?! Do zítřejšího koncertu se z hotelu nehneš!“ Pohrozil David Tomovi ukazovákem.

„Nemůžeš mi přikazovat, co mám dělat! Jsem dospělý!“ Zakabonil se Tom a založil si ruce na prsou.

„Když to nevíš sám, musím ti to říkat já! Být tebou, nic nezkouším, sleduju tě.“ Řekl David a s třísknutím dveří opustil místnost. Nařídil ochrance, aby hlídala Tomův pohyb. Nepotřeboval před koncertem žádné scény a problémy. Tom kopl do stolku. Sláva měla vážně své stinné stránky, které mu pomalu lezly krkem. ‚Jsem jak zvíře v kleci, nemůžu ven, bez těchhle zbytečných šarád okolo.‘ Praštil sebou na měkkou postel a zavřel oči.  

Bill přemáhal svou touhu rozběhnout se k Tomovu pokoji. Jak se dozvěděl od Davida, byl v pořádku. Nemohl s ním mluvit, pohádali se přece. Další hádku by neustál, a ta by s největší pravděpodobností nastala, kdyby za ním šel. Musel být dost nevrlý z Davidovy přednášky. Nechtěl dráždit hada bosou nohou. Raději se vydal do svého pokoje, musel sbírat energii na zítřejší koncert.

Před koncertem

„Jsem kurevsky nervózní. Vůbec se mi nechce na velkou. To je špatné znamení.“ Stresoval se Georg. Většinou potřeboval jít, a teď nic. Pociťoval ve vzduchu napětí. Tom byl oproti jejich zvyku sám v jiné místnosti, stejně tak Gustav. Georg s Billem dali přednost společnosti.

„Jestli se něco posere…“ Dodal Bill. Byl zatraceně nervózní, mohl myslet jen na dnešní koncert a aspoň na chvíli jej to odprostilo od včerejší události.

Oproti tomu Tom se zase vůbec nesoustředil na koncert. Myslí byl u toho, co si uvědomil, co vyslovil nahlas… bylo to tak nereálné, a přesto pravdivá skutečnost. Nevěděl, co dělat, neuměl se s tím vyrovnat. Jeho mysl pořád bojovala, odmítala tenhle fakt. Srdce jej přijalo lehce, dřív, než o tom měl sebemenší tušení.  

Zbývaly 3 minuty do začátku koncertu. Zhluboka nasál vzduch do plic a prudce vydechl. ‚Jde se na to!‘