autor: boyyouadrank
Bill se sesunul na studenou trávu a udělal jeden slabý klik, ruce se mu začaly nekontrolovatelně třást, když zvedaly jeho tělo nahoru. Zasténal a žuchnul dolů, dumajíc na tím, proč si tohle sám sobě dělá.
Protože budeš moct odehrát zápas v sobotu a jít na tu párty v pátek, řekl si, pohnul svými tenkými pažemi a začal se protahovat.
„Unavený, Kaulitzi?“ Zaštěkal Saki.
„Ne, pane!“ Zakvičel Bill a pokračoval ve svých úděsných klicích.
„Proč si nedáš chvilku pauzu?“ Zeptal se mile Tom, když Saki odešel ječet na někoho jiného a on si mohl kleknout vedle Billa. „Celý týden jsi tak tvrdě dřel.“
„Jsem v pohodě,“ zamumlal Bill, otočil se k němu zády a začal se sérií sedů-lehů. Pravda byla, že nebyl ani trochu v pohodě. V posledních několika dnech opravdu makal, byl odhodlaný přinutit Sakiho vidět, jak disciplinovaný a tvrdě pracující je, aby ho nechal hrát ten zápas. I když hrát chtěl jedině proto, aby se mohl dostat na párty; ta představa Toma, samotného někde na druhém konci města na párty plné opilých, sexuálně nevybitých holek, ho znervózňovala. Možná až příliš. Byl by úplně v prdeli, kdyby tam nešel a nezastavil všechny ty přespříliš přátelské holky.
V žaludku mu začalo hořet. Bill se postavil na nohy a začal skákat. Jeho běžná tréninková rutina se odehrávala na celém hřišti a pravděpodobně ani nebyla až tak úspěšná, ale vidět Billa vkládat do něčeho tak moc snahy, bylo roztomilé. Tom se přistihl, jak se směje, když ho pomalu následoval přes hřiště.
„Pátek bude úžasný,“ řekl Tom konverzačně s rukama v kapsách.
Bill se zamračil, koleny se přidřepl, načež se sebral ze země a o kousek poskočil, z čela si setřel pot a snažil se vypadat, co nejlhostejněji to šlo. „Co bude na pátku tak úžasného?“
„Přece ta párty,“ odvětil Tom jako by to byla ta nejjasnější věc na světě.
„Myslíš tu párty, na kterou mě nepozvali?“ Zeptal se Bill úsečně, zastavil se ve skákání a zase si sedl do trávy. Kolena ho pálila a chtěl jít dovnitř, vlézt si do horké napuštěné vany a nečině ležet v blaženosti jako obvykle. Namísto toho si natáhnul nohy před sebe a nahnul se, snažíc se dotknout prstů. Dopálil ho fakt, že nedokáže udělat ani tohle a začal ječet a natahovat se, dokud letmo nepřejel přes špičky svých prstů.
„Stejně tě beru s sebou,“ zamumlal Tom a pobaveně sledoval Billa, jak se snaží protahovat. „Jestli nás nepustí dovnitř, řeknu ‚naserte si‘ a můžeme jít zpátky.“
„To je sladký, ale já se tam dostanu. Uvidíš.“
„Bille,“ Tom zatřásl hlavou a povzdechl si. Neměl nejmenší tušení, co v téhle situaci dělat; věděl, že Bill nechtěl, aby on šel na tu párty, ale v tu samou dobu, Bill chtěl jít na párty. Člověk by si myslel, že už bude zvyklý na tmavovláskovy změny nálad, ale pravda byla, že to jen vypadalo víc nemožně.
Jakékoliv hádce, ke které tohle mohlo vést, však bylo zabráněno, když uslyšel někoho zařvat jeho jméno.
„Trümpere!“ řval Saki a naznačoval mu, ať jde k němu.
„Vrátím se,“ zamrmlal Tom a hravě šťouchl Billa do boku. Ten jemný šťouch přinutil Billa zalapat po dechu a stočit se do klubíčka nad bolestí, jež mu proběhla v břiše. Zle vzhlédl, ale už jen viděl Tomovy dredy, jak poskakují, když blonďák kráčel k jejich statnému trenérovi. Vyměnili si několik slov a poté Tom, jenž vypadal mírně vystrašeně, vyběhl pryč z hřiště, bez ohlédnutí zpět.
Zamračený Bill se postavil na vratké nohy a došel k trenérovi.
„Ehm… pane? Stalo se něco?“ Zeptal se váhavě. Tom mu už zmizel ze zorného pole.
„Měl nějaký telefon v kanceláři. Něco s jeho otcem,“ pokrčil Saki rameny, načež zařval na Andrease, aby běhal rychleji.
Billovi se nakrabatilo čelo a rozeběhl se za Tomem.
–
„Teď už si vede mnohem lépe; naštěstí jsme ho našli včas.“
„Kde je teď?“ Zeptal se Tom doktora nervózně, nohu zvedal nahoru a dolů a prstem ťukal o stůl. Byl v kanceláři ředitele, Jost stál před ním a tvářil se ustaraně.
„Je zpátky doma. Potřebuje si trochu odpočinout, ale měl by se z toho dostat během chvilky.“
„Děkuji vám,“ zamumlal a vrátil telefon zpátky na místo. Zíral na nohy s obrovským knedlíkem v krku.
„Je všechno v pořádku?“ Zeptal se jemně Jost.
„Taťkovo slepé střevo explodovalo,“ odpověděl Tom, až strašidelně klidný. „Skoro umřel.“
Jost se zatvářil lítostivě a málem položil Tomovi ruku na rameno, ale zastavil se. „V případě rodinné pohotovosti můžeš vždycky odjet domů. Proč nestrávíš týden se svým otcem? Můžeš mu doma trochu vypomoct. Jsem si jistý, že by ocenil společnost.“
Tom přikývl, cítil se kompletně otupělý. Nemluvil se svým otcem několik týdnů, možná dokonce měsíců. Nezavolal na Vánoce a od té doby, co nastoupil na akademii, ho neviděl. Jeho otec skoro umřel, a kdyby opravdu umřel, bylo by to bez posledních slov od jeho jediného syna.
„Hádám, že se teda uvidíme později,“ zamumlal Tom, postavil se a pomalu vyšel z kanceláře. Byl ten nejhorší syn na světě.
Při cestě ven z budovy narazil na Billa. Dokonce ani pohled na Billa v modré teplákové soupravě od nějakého slavného návrháře, s vlasy staženými do ohonu a zčervenalou tváří, ho nerozveselil.
„Jedu domů,“ řekl a otřel se o Billa, když kolem něj prošel.
„Cože?“ Bill jej ohromeně následoval. „Na jak dlouho?“
„Na týden.“
„Ty… nemůžeš…“ Bill otevíral a zavíral pusu. „Zápas je v sobotu! Párty je v pátek!“
„Můj otec skoro umřel,“ zavrčel Tom a zamračeně se na Billa otočil. „A já se mám starat o nějakou blbou hru?“
Bill ztuhnul a soucitně se na Toma podíval. „Bože, to je… to je mi líto. Ale je v pořádku, ne?“
Tom si povzdechl a zatřepal hlavou. „Pojedu domů a postarám se o něj. Je mu blbě a je tam sám.“
„No…“ začal Bill pomalu a šťouchl chodidlem do Tomova. „Ale víš, co to znamená, že?“
„Co?“
„Jedu s tebou.“
–
Bill si byl jistý, že se Saki rozbrečí, až zjistí tu novinku, že jeho hvězdný hráč bude chybět na zápase. Ne že by se staral; sakra, pohled na toho statného, uřvaného muže, jak brečí, by pravděpodobně byl úchvatný.
„Tome, počkej na mě!“ Vyjekl Bill, táhnoucí za sebou obrovitý kufr z vlaku.
„Bille, zůstaneme tam čtyři dny, ne čtyři roky,“ řekl Tom opatrně a prohlížel si Billovo vždy přítomné zavazadlo od Luise Vuittona.
Bill se zamračil. „Budeš gentleman a pomůžeš mi?“
S převrácenýma očima Tom popadl držátko na vrchu kufru a vytáhl ho, takže mohl kufr táhnout na kolečkách. Bill jej následoval, vyšli tak z vlakového nádraží a zavolali si taxi.
V taxíku poté, co Tom dal řidiči instrukce, Bill prakticky nadskakoval na svém sedadle. Nemohl se dočkat, až uvidí, kde Tom žije, ale v tu samou dobu byl trochu nervózní. Byl si jistý, že Tom nežije v takovém přepychu, na který byl zvyklý on sám. Dumal nad tím, jak vlastně žijí chudí lidé. Budou mít jídlo? Budou mít topení?
„Jsme tu,“ Tom šťouchl Billa, aby ho upozornil a trochu ho vystrčil ze dveří. Podal taxikářovi peníze a popadl jejich zavazadla.
Bill našpulil rty a vzhlédl. Byli před nájemním domem, takovým, který vypadal dost obstojně. Ne nijak zchudle a možná dokonce trochu lépe než většina budov. To bylo překvapení.
Tom vytáhl sadu klíčů a odemkl vchodové dveře, Billovi naznačil, ať ho následuje. Došli k výtahu, a poté, co všechna zavazadla dotáhli dovnitř, Tom zmáčkl tlačítko pro nejvyšší patro.
„Když se moji rodiče vzali, taťka chtěl koupit byt v nejvyšším patře,“ začal Tom vysvětlovat. „Takže kdyby tu někdy bylo zemětřesení, my bychom spadli na ty ostatní a přežili. On je v tomhle trochu divnej.“
„Očividně,“ zamumlal Bill. Nedokázal říct, jestli je zklamaný nebo ne. Nějaká jeho část si vždycky myslela, že Tom je nějaká špinavá spodina lidstva, ale tahle stavba byla tak uklizená a naleštěná.
Výtah zacinkal, když se dostali do cílového patra. Tom, jako vedoucí osoba, došel ke dveřím vpravo a otevřel je.
„Tati?“ Zavolal, Bill šel za ním.
Billovo obočí povyjelo vzhůru, když vešel do obýváku.
Zaprvé, stále očekával, že vejde do obývacího pokoje, který bude šedý, nejednotně zbarvený, pokrytý plísní, a možná s nějakými těmi mrtvými zvířaty. Ale tenhle obývák byl elegantní a čistý, dokonce i pěkně odekorován.
Zadruhé, Tomův otec nebo ten, koho Bill pokládal za Tomova otce, ležel na gauči jenom v trenýrkách, hověl si vedle misky s cheetos a díval se na CSI.
„Tome?“ Jorg se napřímil a nevěřícně zíral na svého syna. „Co tady děláš? Neměl bys být ve škole?“ Očima šlehnul po Billovi. „Tohle je tvoje holka?“
Bill se zamračil. „Jsem jeho kl-„
Byl umlčen rychlým plácnutím po břiše. Tom se naklonil a hrubě zašeptal. „Tenhle chlap skoro umřel, nemyslím si, že potřebuje další šok.“
Bill převrátil oči. „Ano, jsem jeho holka,“ zažvatlal a překřížil si ruce na hrudi.
„Jak se cítíš, tati?“ Vyhrkl rychle Tom, ve snaze změnit téma.
„Furt stejně, furt stejně,“ pokrčil Jorg rameny a poškrábal se na břiše. Tom zamrkal, když spatřil tlustou jizvu na podbřišku, místě, odkud byl pravděpodobně odoperován jeho apendix. „Neměl by si zmeškat školu jenom kvůli mně. Nepotřebuju, aby ses o mě staral, spíš se postarej o sebe.“
„Tati, já-„
„Tvá matka chtěla, abys dobře vystudoval a pak sehnal dobrou práci,“ skočil mu Jorg do řeči, ačkoliv ne hrubě.
Tom vypadal mizerně a Jorg si povzdechl. „Nejste vy dva hladoví?“
„Já hlad mám!“ Vyjekl Bill, nedbajíc na napětí v místnosti. Na zlý pohled, jenž mu Tom poslal, pouze našpulil rty. „Co? Ne, že bychom dostali nějaké jídlo ve vlaku.“
„Tady,“ Jorg se natáhl nad stolek a zvedl donáškové menu. „Čína. Rozšoupni se. Jak dlouho tady vlastně zůstanete?“
„Pojedeme zpátky v neděli,“ zamumlal Tom.
„Fajn,“ Jorgova pozornost byla odvedena reklamou, která zrovna běžela v televizi. „Do toho, objednejte. Já mám taky celkem hlad.“
„Potřebuješ ještě něco?“ Tom se nahnul a zvedl menu.
„Vodu bych uvítal.“
Tom odchvátal do kuchyně, přinesl studenou sklenici vody pro svého otce a vypadal u toho tak vroucně, že Bill musel v duchu vypísknout.
–
Po večeři se Bill posadil na postel a porozhlédl se po pokoji. Tomově pokoji. Vypadal jako obyčejný teenagerský pokoj – zdi byly polepené plakáty, cédéčka se povalovala na stole, postel nebyla ustlaná, a taky tu byla televize. Bill si však představoval něco jako zašlou matraci na zemi a otrhané zdi. Cítil se jako idiot za to, že si o Tomovi myslel, že je tak chudý. Tom byl prostě normální.
„Nemusíš tu zůstávat,“ povzdechl si Tom, zavírajíc za sebou dveře. „Jen budu taťkovi pomáhat pár dní s domácími pracemi. Vím, že jsi chtěl jít na tu párty. Dám ti svoji pozvánku.“
„Chtěl jsem jít, protože ty jsi měl jít, hlupáčku,“ zamumlal Bill. „Taky jsem tě chtěl vidět hrát.“
Tom pokrčil rameny. „Stejně nejsem až tak dobrý.“
„Jasně, že jsi,“ Bill poklepal na místo vedle sebe a Tom se s ostýchavým úšklebkem posadil.
„Vážně jsem?“
„Samozřejmě,“ Bill položil tvář do křivky Tomova krku a usadil se naproti němu. „Vypadáš fakt dobře, když to děláš.“
„Dobře? Jak dobře?“ zeptal se Tom s pokřiveným úsměvem. Jako had obmotal paží Billův hubený pas a stiskl, nosem se mazlil s Billovým.
„Dobře, jako sexy dobře,“ zamrmlal Bill nazpátek s mírně načervenalou tváří. Náhle byla Tomova ruka na jeho týlu, držela jej za vlasy a lehce ho tlačila dopředu, jak byl Bill spontánně políben.
Bill mu vydechl do úst, když pocítil Tomův jazyk vklouznout dovnitř. Jeho vlasy byly silně tahány, věděl to, ale líbilo se mu to. Ta bodavá bolest tomu pouze dodávala šťávu. Pomalu zvedl ruce nahoru, plazil se s nimi pod Tomovým tričkem a přejížděl po jeho hedvábné pokožce.
Prsty našel Tomovy bradavky a zatlačil. Ušklíbl se, když Tom pod jeho dotykem povyskočil.
Bill se odtáhl a zaútočil rty na Tomův krk, na místo, kde ještě před chvilkou spočívala jeho hlava. Jemně sál, krouživě po něm přejížděl jazykem a jeho prsty stále tančily po blonďákově hrudi. Tom vydával hluboké, rozkošné zvuky, ruku měl na Billově zadku a pevně jej tisknul. Prstem přejel přes džíny mezi Billovými půlkami a Bill zavrněl.
V klíně měl stále větší těsno, se zavrčením Tom strčil Billa na záda, připraven vylézt na něj a vyšukat mu mozek z hlavy.
Oběma se nějak podařilo dostat se z kalhot, Tom dlaní stiskl Billův penis a zuby přejížděl po jeho krku, když se náhle ozvalo zaklepání na dveře.
„Tome! Pojďme dnes večer do parku. Řekni svý malý přítelkyni, ať se připraví, nemůžu ji najít.“
Tom zamrkal, omluvně se podíval na Billa, který mu uštědřil zabijácký pohled.
„Eh, tati, měl bys vůbec chodit ven? Máš být doma a odpočívat!“ Zaječel Tom, když Bill přirazil proti němu a srazil jejich penisy k sobě. „Pojďme prostě všichni zůstat doma,“ mírně zavrtěl hlavou, jak se Bill začal proti němu třít. Zatvrzele odmítal přestat s tím, co začali.
„Nebuď směšný, jsem v pohodě,“ Vyštěkl Jorg. „Rozhodně nijak neomládnu, když tu budu celý den sedět na prdeli. Máš patnáct minut.“ Zareptal a odkráčel pryč.
Tom zasténal, když jeho otec odešel, a za chvilku už cítil teplou tekutinu tekoucí mu po stehně. Podíval se dolů a uviděl spokojeného Billa rozvaleného pod ním s rozostřenýma očima. Jeho hruď se zvedala a snižovala velmi pomalu, ústa měl rozevřená, a pomalu ze sebe Toma odstrčil, aby mohl přehoupnout nohy ven z postele.
„Přítelkyně se potřebuje připravit,“ mrknul a postavil se.
„Bille,“ vyjekl Tom. „No tak.“
„Co no tak? Chceš, ať ti pomůžu? Já už jsem se udělal.“ Bill vkročil do malé koupelny v Tomově pokoji a řádně za sebou práskl dveřmi.
„Chytrák,“ zamrmlal Tom, převrátil se na břicho a opatrně si sjel do klína. Cítil se jako nějaký hloupý dvanáctiletý puberťák, který si musí vyhonit, i když jistá osoba by to mohla udělat taky.“
Ale zase, cítil se hloupě, hlavně protože byl doma. Byl si celým svým rozhodnutím tak nejistý a napadlo ho, zda tu není jen kvůli pocitu viny. Chtěl hrát ten zápas. Chtěl dát rozhodující branku, dívat se na jásající dav, nadržené holky, poté si v obecenstvu najít Billovu sladce se usmívající tvář, popadnout jej, zatáhnout ho na jejich pokoj a alespoň čtyřikrát si gratulačně užít.
Tom už se na vyhonění jaksi necítil. Stejně mu měknul, protože myšlenkami byl úplně jinde. Odtáhl ruku pryč a posadil se. Koutkem oka zachytil starou rodinou fotku a usmál se.
–
Bill ulovil Tomovu oblíbenou mikinu a navlékl si ji, pažemi se pod látkou objal a rukávy mikiny nechal jen tak viset po stranách. Tvrdil, že si ten obrovský kus oblečení vzal proto, aby mu nebyla zima a na zakrytí faktu, že nemá žádná prsa, ale Tom si byl jistý, že to udělal, jen aby ho otrávil.
Všichni tři mířili ve tmě přímo k parku, Jorg trochu zaostával, protože nemohl jít příliš rychle.
„Stejně si myslím, že bys měl odpočívat,“ zavolal Tom přes rameno.
„Přestaň si stěžovat. Nechceš si snad se svou dívkou užít hezkou procházku? Ukázat jí své rodné město?“ Vyštěkl Jorg nazpátek.
„Není to tu tak super,“ zamumlal Tom. „Nic ve srovnání s tím, odkud jsi ty.“
Bill zatřásl hlavou. Byl fascinován. Tohle město bylo jedno z těch malých míst, které lidé přehlíželi. Na ulicích se to jen hemžilo lidmi, kteří je míjeli a nesli studený fastfood nebo táhli za ruku brečící děti a vypadali ztrhaně.
„Tady zatoč,“ řekl Jorg, nyní už vpředu.
„…Oh!“ Billovy oči se rozšířily, když spatřili park. Nemohl uvěřit, jak mu tohle mohlo ujít. Bylo tu šílené množství stromů, vtěsnaných k sobě tak blízko, že mu nešlo do hlavy, jak tohle mohl být park a ne začarovaný les nebo tak něco.
„Je lehké se tu ztratit, pokud to tady neznáš,“ Tomovo rameno narazilo do jeho. „Takže zůstaň u mě, ok?“ Zatahal za Billovu ruku, propletl s ní prsty a už ji nepustil.
Jorg zůstal o několik kroků napřed, a Bill s Tomem začali čím dál víc zpomalovat. Nakonec Billovi klesla hlava na Tomovo rameno a zlehka se otázal: „Takže, co tady vlastně děláme?“
„Taťka má rád, když sem jednou za čas jen tak přijde a prochází se kolem,“ zamumlal Tom v odpověď. „Někde tady požádal moji mamku o ruku.“
Bill přikývl a porozhlédl se. Park byl se svými tlustými cestičkami, malými mosty, stromy, listy pokrývajícími zem a velikánskou kašnou uprostřed pravděpodobně nejhezčí část města.
„Máte hlad?“ Zavolal na ně Jorg.
„Trochu,“ přiznal Bill. Sotva se dotkl jejich donáškové večeře – přece jen, fastfood měl v sobě až příliš mnoho kalorií, příliš tuku.
S kývnutím se Jorg otočil opačným směrem a šel hledat jídlo. Tom otevřel pusu a chtěl nabídnout, že pro jídlo půjde on sám, ale byl odmítnut strohým mávnutím. S bručením se sesunul na jednu z laviček a podepřel si čelist dlaněmi.
„Co myslíš, že teď dělají ve škole?“ Bill stál s rukama za zády a balancoval na špičkách.
„Nevím. Asi pořád trénujou.“
„Vsadím se, že bez tebe nestojí za nic,“ zamumlal Bill. „A ta párty bude bez tebe taky stát za nic. Ty holky se z toho asi složí.“
„No a? Mně je to jedno.“
Bill protáhl obličej, když si všiml Tomova bídného výrazu. Otočil se na místě a snažil se najít něco zábavného k činnosti. Nechtěl se cítit provinile za to, že začal mluvit o tom zápase – přece jen, v tmavém koutě své mysli mu plápolal malý střípek naděje, že to nějakým způsobem stihnou.
„Hej…“ Billovy oči přistály na kašně. Uprostřed stála socha ženy, která držela vázu, z níž stále tryskal do vzduchu proud vody. „Kolik bys mi zaplatil za to, že tam skočím?“ Jemně kopnul Toma do holeně, aby upoutal jeho pozornost.
Tom vzhlédl a odfrkl si. „To bys neudělal.“
„Říká kdo?“ Bill naklonil hlavu a založil ruce v bok.
„Nezničil by sis vlasy a já nevím co ještě,“ převrátil Tom oči, opřel se dozadu a líně sledoval druhého chlapce. „Navíc, zmrzl by ti tam zadek.“
S povzdechem zavřel oči a zaklonil hlavu, opřel se o kovové opěradlo. Otevřel je až poté, co ucítil, jak mu těžká látka spadla do klína. Bal to jeho oblíbená mikina, ta, kterou měl na sobě Bill.
Tomovi poklesla čelist, když uslyšel, jak Bill vykřiknul ‚woop‘ a skočil do fontány, způsobujíc tak ohromnou záplavu vody, která se rozlila všude po trávě.
„Sakra!“ Vyskočil Tom. „Kurva, jsi snad šílený?!“
Bill drkotal zuby, když se postupně pomalu vynořoval z vody. Rukama se objímal a hrbil se. Vlasy měl přichycené v obličeji a zářivě se na blonďáka zubil.
„Idiote,“ zamrmlal Tom a natáhl pomocnou ruku.
Místo toho však Bill, s překvapivou silou, popadl Toma za zápěstí a zatáhl. Tom byl úplně bezmocný a s hlavou napřed se skácel do vody. Nebyl tam však celý, neboť se překotil jenom z půlky a od pasu dolů stále trčel z vody ven. Kopal nohama a kolem hlavy mu plavalo mnoho bublinek, protože očividně Billa pod vodou proklínal.
Bill propukl v hysterický smích, když se hlava plná dredů vynořila ven, z tlustých blonďatých dredů odkapávalo a prskalo, jak Tom třásl hlavou.
„Vždyť zmrznu! Ty debile!“ Tom se ušklíbl a tvrdě do Billa strčil, čímž způsobil, že hihňajicí se tmavovlasý kluk opět spadl do fontány.
„Tome!“
Oba chlapci ztuhli a vzhlédli, spatřili nejen-trochu-naštvaně-
„Kolik vám je, pět?!“ Zaštěkal Jorg, pěsti svíral okolo tašky, kterou držel. „Vystřelte odtamtud, jdeme domů. Pro lásku boží, vždyť dostanete zápal plic.“
Tom se zahanbeně zakřenil na Billa a pomohl mu ven z vody, tentokrát doopravdy. Vzal mikinu ležící na v parku na lavičce a nabídl ji Billovi, jehož oblečení se na něj doslova přilepilo.
Podíval se na svého otce přesně včas, aby uviděl krátký překvapený výraz, jak Jorgovy oči přejížděly nyní jasně viditelnou Billovu hruď pod kompletně promočeným býlím trikem.
Tom naprázdno polkl a odvrátil se od tázavého pohledu, ale už teď mohl jasně říct, že jeho otec věděl.
autor: boyyouadrank
překlad: Keytik
betaread: Janule
áááá ♥ zbožňuju
Tak to bude zajímawý!
tak tenhle dílek byl dokonalej…:D ten Bill je takový trdlo, jak skočil do tý kašny…:D ježiš…to jsem vážně nemohla…:D
Tohle byl skvělý díl. Bill se nám hezky mění, fakt oceňuju, že se rozhodl jet s Tomem k němu domů, i když jsou chudí a mají v bytě plíseň a mrtvá zvířata xD
A nejlepší bylo, jak si Bill na Tomovi udělal dobře a pak se šel šlechtit a nechal ho tam, odkázaného na svou vlastní ruční práci xD
A fontána? Tak ta neměla chybu, a hlavně, díky ní Tomův táta už ví…jsem docela zvědavá na jeho reakci =)
A díky za překlad =)♥
tak u toho jsem měla záchvaty smíchu 😀 fakt že jo 😀 Bylo to úžasný, ale u "Bill si byl jistý, že se Saki rozbrečí, až zjistí tu novinku, že jeho hvězdný hráč bude chybět na zápase. Ne že by se staral; sakra, pohled na toho statného, uřvaného muže, jak brečí, by pravděpodobně byl úchvatný." jsem nemohla 😀 to je konec toto 😀
ten Bill je hňup:D prej plísně, šedý zdi:D:D
Jenom jedno slovo…jejda xD Hele, tahle povídka mě nikdy nebude nudit! To je prostě boží. Ten Bill mě dostal xDDD To je ale blbec xD A to nemluvim o těch hláškách, no fakt lochec xDDD Úžasnej díl, úžasná povídka, díkec za překlad a díky díky za sepsání týhle povídky xD
Muchecht. xD Kristepane, to jsou zvraty. Tohle mě nikdy nemůže nudit, vážně. ♥
😀 tak tohle byl super dilek 😀 snad to Tomiho taťka přežije (zjištění že Bill je kluk/muž) 😀 😀 😀
Jsem strašně líná psát komentáře, ale musím říct, že je to úžasné..
Úžasný překlad!
Je to hezky napsaný a postavy maj skvělej a vtipnej charakter , ale už je to trochu nudný. Chybí pořádná zápletka…
tak tenhle dílek vážně nedávám to je vážně mazec jak malý děti se tam cákaj v nějaký fontáně mno prostě mazec
Tak to zase nemalo chybu! :D… omg to jak si Bill predstavoval Tomovo bývanie? xD to je magor že pleseň a hnus xD… ale tak ja som si to tiež nepredstavovala najlepšie ale až tak strašne nie 😀 aj mňa to zariadenie celkom prekvapilo :D… ta fontána bola hustá 😀 nikdy by ma nenapadlo že Billa napadne do nej skočiť :D… a som zvedavá na Jorgovu reakciu keď už vie že Bill nie je Tomova "baba" 😀 xD… och super milujem to 😀 a ďakujem za preklad 🙂 strašne moc 😀
Sem nemohla z toho, jak si Bill představoval, že Tom pochází z nějakýho plesnivýho kultochu plnýho breberek a bůhví čeho ještě 😀 😀 Je to prostě pako, viz to, že skáče do úplně ledový vody 😀 😀
by mě zajímalo, jak Jorg bude reagovat na to, že Bill neni holka (že by mu to hodně vadilo a kluci by stihli i tu párty? no, spíš ne :D)
No tak to mám dost xD on se tam na Tomovi udělá a pak ho nechá být xD ale bylo to roztomilý. No a jsem zvědavá, co řekne Tomův otec. Fontána byla dobrá xD
Tomi sa prišiel postarať o otca so slepým črevom ale neviem či ho nebude ošetrovať po infarkte.Rozkošné 😀 Som rada za každé krásne slovíčko,ktoré si chalani povedia.