autor: Sch-Rei
„Ne! Nejsi skutečný, jenom se mi zdáš! Halucinace. Jsi obyčejný přelud! Seš mrtvej, Tome!“ křičel Bill. Měl víčka pevně stisklé k sobě a tahal se za vlasy.
„Bille, prosím, neblázni, podívej se na mě,“ řekl dredatý chlapec a natáhnul k černovláskovi ruku. Bill sebou cuknul. Spadl na zem. Zvednul vyděšený a uplakaný pohled k bratrovi.
„Seš mrtvej! Zabil jsem tě, tak… nech mě na pokoji, Tome!“ zakřičel a začal couvat po zemi dozadu, než ho zastavila malá zídka. Semknul dlaně v pěst. Chtěl to ukončit, a to co nejdřív. Tom ani nepípnul. Sledoval se starostí v čokoládových očích bratrovu bolest. Není možné, co z něj udělali.
Flashback
„Nenávidím tě!“ zakřičel Bill na bratra a bouchnul pěstí do stolu.
„Bille, mrzí mě to. Nechtěl jsem, opravdu ne! Byl jsem… opilý. Chápeš, že mě to mrzí? Vím, že ti moje slova bolest nenapraví, ale… Chci, abys věděl, že je mi to líto,“ zavzlykal dredáč.
„Nevěřím ti! Ublížil jsi mi, Tome, víš to? Já… Měl jsem tě rád, až příliš. Miloval jsem tě, ale… Využil jsi toho,“ zakroutil Bill hlavou.
Tom měl hlavu plnou výčitek. Znásilnil svého vlastního bratra pod vlivem alkoholu? Jo. Vstal z lavice a šel směrem k černovláskovi.
„Nep-… Ani se ke mně nepřibližuj, Kaulitzi!“ zaječel Bill hystericky a začal couvat dozadu. Zastavila ho kuchyňská linka.
„Bille, nemusíš se mě bát. Nechci ti ublížit, pochop.“
„Už jsi to udělal,“ šeptnul Bill a zlomil se mu hlas. Měl napuchlé oči od pláče jako jeho bratr. Když se k němu Tom začal víc přibližovat, začal černovlásek šmátrat rukou po lince za ním.
„Nepřibližuj se, prosím,“ zavzlykal zoufale, nahmatal nůž. Kousnul se do rtu, pevně ho sevřel v ruce a nechal ruku za zády.
„Já ti chci jenom říct,“ začal tiše Tom. Ozvaly se vchodové dveře.
„Kluci?“ křikla z chodby Simone.
„Nic neříkej,“ zakroutil Bill hlavou.
„Nemá to cenu,“ odsekl se vzlykem a rychlým pohybem dal mezi jeho a Toma nůž.
„B-Bille,“ pípl Tom. Rozklepala se mu kolena.
„Nech mě prosím jen říct, že-“ nedořekl Tom svoji prosbu, Bill mu vrazil nůž do břicha a zpátky ho z něj vytáhnul. Jeho rozklepaná ruka pustila nůž na zem, kam spadlo i Tomovi tělo. Tom pevně stisknul víčka a skroutil se na zemi. Semknul zuby.
„Ž-že… Že tě mil-…“ koktal To, ale začal zvracet krev.
„Bille?“ řekla vyděšeně jejich matka, která stála ve dveřích. Bill zavzlykal. Střídavě se podíval na Simone a Toma. Rozběhl se pryč. Utekl pryč z domu.
Konec flashbacku
„Kdybych byl mrtvý, nestál bych tady před tebou, Bille,“ řekl Tom a udělal pár kroků k bratrovi. Bill vyděšeně zavzlykal. Nemohl popadnout dech, byl tak strašně vyděšený. Nemohl to být Tom! Tom je po smrti, je mrtvý, nežije, není tady, jen se mu zdá!
„Jdi ode mě!“ zaječel a po zídce se postavil na nohy. Byli na střeše jednoho paneláku. V ulici, kam nikdo nechodí, kde nikdo nebydlí.
„Věř mi!“ natáhnul k němu Tom ruku.
„Ublížil jsi mi!“ vzlykal Bill. „Ublížil, ublížil, ublížil!“ hystericky křičel. Pomalu si stoupnul na zídku.
„Ublížil, ale ty jsi mě chtěl zabít,“ sklopil dredáč pohled.
„A zabil!“ zavrčel černovlásek skrz zuby.
Flashback
„Je vám dobře, Tome?“ zeptal se nějaký lékař, který stál u Tomova nemocničního lůžka.
„Je mi… Fajn,“ přikývnul.
„Kdybyste něco potřeboval, zazvoňte na sestru, budeme se vám pokoušet vyhovět, ano?“ řekl doktor s úsměvem.
„Jistě, ale… Můžu mít prosím otázku?“ kousnul se Tom do rtu. Doktor jen přikývnul, a Tom šeptnul: „Kde je můj bratr?“ Doktor sklopil pohled. Chvíli mlčel, ale pak zase zvednul pohled k Tomovi.
„Váš bratr utekl z domu. Jeden den ho policie hledala, našli ho na střeše jednoho starého hotelu, měl pořezané ruce a povídal nějaké nesmysly. Odvedli ho do místního blázince,“ oznámil doktor. Tom zalapal po dechu.
„Bill je v blázinci?“ zašeptal otázku. Doktor jen přikývnul. Otočil se a odešel z místnosti.
Konec flashbacku
Bill couvnul trošku do zadu. Na zídce stál jen půlkou svých chodidel.
„Billi, prosím. Nedělej to,“ zaprosil Tom tiše.
„Udělám, a víš proč? Chci být s tebou. Budu s tebou, Tomi. Tam… Nahoře. Oba budeme mrtví, budeme spolu, chápeš? Ty, já… Naše láska už nebude zakázaná, budeme moct být spolu a nikdo nás už nikdy za nic ne tomhle zkurveném zlém světě nerozdělí. Bude to jako dřív. Budeme… Jen a jen spolu,“ plakal Bill a zavřel oči a pousmál se.
„Budeme… volní,“ zašeptal a nechal svoji váhu převážit do zadu. Tom sklopil pohled. Jeho bratr právě padal volným pádem dolů ze střechy patnáctipatrového domu, tak jako slzy z jeho tváře.
„Ne, to já zabil tebe. Tvé srdce přestalo bít… mojí vinou.“
autor: Sch-Rei
betaread: Janule
waw no tak na toto nemám slov, ale v dobrom slova zmysle. Billa mi bolo veľmi ľúto, ale aj Toma. fakt neviem ktoreho viac:
krásné i když smutně…..moc se ti to povedlo
Oooo….to né…Doufam že se Bill taky probudí v nějaký nemocnici :'(
ach joo…:( škoda, že to dopadlo špatně…ale i tak to byla krásná povídka…moc povedená =)
Strašne pekné a strašne smutné… och je mi ich tak ľúto 🙁
to bylo úchvatný… asi sem divná, ale miluju takovýhle konce, protože to "žili šťastně až do smrti" není reálný, v životě to tak není… děkuju za tuhle povídku x)
To bolo smutné , ale krásne napísané 🙂