autor: S & Doris
Uběhlo pár dní od onoho, pro Billa nepochopitelného, zjištění. Den, kdy se mu zamotal svět před očima a obrátil se od základů naruby. Den, kdy se Bill zhroutil a upadl do konsternovanosti a deprese. Celé dny a noci ležel na gauči svého luxusního obýváku a tisknul k sobě polštář. Díval se do blba a už odmítal nad něčím přemýšlet, tázat se a dedukovat. Nedokázal si v hlavě přemítat důvody, a hlavně v sobě srovnat svůj a Tomův vztah vzhledem k tomu, že jsou dvojčata. Bill to nechápal. Nedokázal tomu teď snad ani věřit. Nebo, možná je to špatně řečeno. Bill věřil, Bill si připustil, Bill si neuvědomoval. Byl tak mimo, že si nemohl nic uvnitř sebe srovnat.
Už ani nevěděl, co je pro něj horší. Jestli tohle nicnedělání, nebo neustálé přemýšlení. Ať se ale snažil jak chtěl, nedokázal Toma začít brát pouze jako sourozence. To, co mezi nimi bylo, už se vymazat nedalo a Bill to snad ani nechtěl. Byl ztracený sám v sobě. To, co k Tomovi cítil… Bylo to pouze bratrské, anebo v tom bylo něco víc? Teď už si opravdu nebyl jistý. Stejně tak nevěděl, co má dělat. Říct mu to? To by ale znamenalo zvednout se a jít za ním. Překonat vlastní hrdost.
„Co jsem komu udělal?“ Zabědoval Bill a otočil si mokrý kapesník na čele. Měl pocit, že zešílí.
Na zemi vedle gauče mu ležela miska s vodou. Namáčel si tam onen hadr a dával na sebe obklady. Hlava mu třeštila a on měl horečku. Neměl chuť ani jíst. Dokonce cigarety mu připadaly odporné.
Jak mohl začít brát Toma jako bratra? Jak ho mohl jen tak považovat za vlastní dvojče, ke kterému by se měl chovat s odstupem?
Nebo, lépe řečeno… Jako k sourozenci. Nemazlit se tak, jak byli zvyklí; hlazení nahého těla. Tulení se nepřetržitě k sobě. Líbání se. Říkání sladkých slov. Milování…
„Doprdele, šukal jsem s vlastním dvojčetem a bylo to to nejlepší, co jsem s kým měl!“
Bill si připadal na jednu stranu snad až úchylně, a na druhou zase naprosto krásně. To, co dělal s Tomem, dělal rád. Líbilo se mu to a ani teď se toho nechtěl vzdávat. Toužil po tom. Přál si, aby tu teď byl. Aby ho jeho dlaně hladily po nahém těle. Aby ho líbal a říkal, jak ho miluje.
„Aaa do hajzlu.“ Vykřikl a kapesník hodil do vody. Mnul svůj obličej v dlaních. Nevěděl, jestli má křičet nebo brečet. Tímhle zjištěním to pro něj všechno skončilo. I kdyby se Tom vrátil, nemohlo by mezi nimi být už nic.
„A jak mu to asi kurva mám říct?“ Rozhodil Bill rukama. Trpěl samomluvou. Promlouval tu sám k sobě už několik dní. Nahlas tu přemýšlel nad svojí pravou mámou. Nad vším, co mu o ní Tom vyprávěl a zrovna tak nad ním.
„Už i mluvím sám se sebou jako Tom!“ Házel rukama. „Kurva, možná jsme si fakt podobní! Tom má stejné oči… Je identický a já si toho nevšimnul!“ A možná proto ho to k němu táhlo už od začátku, protože byl jeho dvojče. Bill se nad sebou ušklíbnul. Našel důvod.
„Proto jsem chodil za bezdomovcem a nutilo mě to být stále s ním. Bylo to dvojčecí pouto. To silné, magické pouto! Protože moje povaha by nikdy za špinavým bezdomovcem nešla! Jsem zkažený! Nejsem tak dokonalý jako on!“
Bill měl chuť nafackovat si, že mu to nedošlo včas. Že to nechal zajít takhle daleko. Byli tak jiní a vlastně tak stejní. Uvnitř byli stejní. To proto byl s Tomem jiný. Nikdo jiný by ho změnit nedokázal. A Tom to zvládl, aniž by se o to nějak víc pokoušel.
„Výborně, Bille… Jen mluv sám se sebou. To je určitě to nejlepší, co můžeš dělat.“ Zatahal se dramaticky za vlasy. Vyhoupl se do sedu a kousal si ret, jak přemýšlel, jak se zabavit. Jak zaměstnat svoji mysl jinak než Tomem. Blížily se Vánoce a Bill ještě pořád neměl za sebou nákupy, jako dělal pravidelně každý rok. Chyběla mu do toho i chuť.
„A Tom se tak těšil! Chudáček můj mi chtěl koupit dárek! Drtil se do školy a pracoval! Všechno kvůli mně, kvůli rozmazlenýmu dvojčeti! A já debil ho za to vyhodil! Za všechnu pravdu, co mi řekl! Moje krev, moje druhé já žilo na ulici, zatímco já šukal s kdekým před kamerou a byl v luxusu!“ Bill křičel. Vrčel zlostí a nechutí k sobě samému. Tahal se pořád za vlasy a houpal se dopředu a dozadu. Bolelo ho srdce z té myšlenky. „Proč jsem tě nenašel dřív! Nemusels být venku! Mohl jsem poznat naší… maminku. Maminku, u jejíhož hrobu jsem byl jako kretén!“
Bill se rozplakal. Vybouchnul. Všechny emoce a myšlenky ventiloval ven.
Snad poprvé za svůj dosavadní život se nesnášel. Tom si dokázal vážit veškerých maličkostí, jako byla plastová lahev, a on? Nevážil si ničeho. Snad ani Toma, když mu dovolil odejít. Ne… Když ho donutil odejít. Ramena se mu třásla a hlasitě štkal. Kousal se do kolena. Chyběl mu. Tak zatraceně moc mu chyběl. A teď, když znal pravdu, mu chyběl snad ještě víc.
„A kde tě teď mám hledat?“ Zavzlykal a dlaně si přitiskl na oči, aby zabránil dalším slzám. Ani nevěděl, kam Tom odešel. Jediné místo, které ho napadalo, byl skate park. Přišlo mu však velice nepravděpodobné, že by se tam vrátil.
Vzhledem k tomu, že Tom měl svůj úkryt rád a prožil v něm s Billem nejkrásnější milování, mohl jej navštívit. Ale ne pobývat venku. K tomu by se jistě nesnížil. Ne teď, když je na vysněné škole a je slušný člověk. Určitě by se nezahrabal ke dnu. Bill popotáhnul a otřel si ústa.
„Vždyť ani nevím, jaký je tvůj nejlepší kamarád ze třídy… “ Vrtěl hlavou. Nechápal se. „Nezajímalo mě to, s kým se přátelíš. Ani na tvé výsledky jsem se nikdy nezeptal.“
Čím víc nad tím vším přemýšlel, tím víc mu docházelo, jak málo se o Toma zajímal. Tom měl nakonec pravdu, když řekl, že se stará pouze o nehty a boty. Marně přemýšlel, kdy se vlastně Toma naposledy zeptal na to, jak se měl, co dělal, nemluvě o tom, zda nechce jít někam s přáteli.
„Jsem příšerný. Tebe jsem si nezasloužil.“ Nakopnul skleněný stolek před sebou. Měl vztek sám na sebe.
„Musím se ti omluvit. Dlužím ti to.“ Naposledy posmrknul a zvednul se z křesla, rozhodnutý jít ven. Trochu se odreagovat vánočními nákupy a pak hned najít Toma, omluvit se a vzít si ho zpátky domů.
Zapadnul k sobě do pokoje, kde se obléknul do svých oblíbených věcí. Potřeboval se odreagovat. Proto si vyhrál s líčením svých očí a natáhnul na své tělo upnutý pletený černý svetr s rolákem. Kožené kalhoty, černý kabátek pod zadeček s bílým kožíškem a bílé vysoké zimní boty. Vypadal velice cool. Černá kabelka od Diora vše podtrhovala. Byl spokojený sám se sebou. Kdyby tu byl Tom, políbil jej a řekl…
„Řekl by mi, že jsem jeho krásný Přízrak.“
***
Tom se snažil několik posledních dní zaměstnávat jinak, než přemýšlením nad Billem. Bavil se se Samuelem, nebo se prostě učil. Jak nechtěl být v práci v době, kdy má volno, nakonec tam stejně chodil. Práce mu alespoň nedovolovala myslet. Bill mu chyběl. I když se Samuel všemožně snažil ho rozptýlit a i se mu to celkem dařilo, nešlo to úplně. Kdykoliv Tom osiřel, myslel na něj a s každým dalším uplynulým dnem se víc a víc smiřoval s tím, že už se za ním nevrátí.
Pokaždé, i když jej Samuel bavil, do řeči a do myslí se mu připletl okamžitě Bill. Samuel dělal, že to neslyší, poněvadž nechtěl Toma trápit. Ale Tom se trápil nepřetržitě. Uvědomoval si všechno, co Billovi jeho projevem, než odešel, řekl. Bolelo jej to. Bill pro něj byl to nejdůležitější, co měl, protože Tom nikoho jiného neměl.
Seděl tiše na zemi v Samuelově pokoji, desky se skicákem na kolenou a s uhlem v ruce kreslil Billův nos. Miloval jeho nos. Tak rád mu na něj dával pusinky…
„Omlouvám se ti, Přízraku, za všechno…“ Šeptal si pro sebe. Znova si začínal povídat sám se sebou. „Bojím se jít za tebou a odprosit tě, protože jsem to přehnal. Miluju na tobě všechno… Miluju tvoje chyby a potom jsem ti v zápalu vzteku vpálil výčitky přímo do obličeje… Jsem kretén. Kretén! Nezasloužím si tak dokonalý Přízrak s impozantní duší. Kdybys nebyl hodný člověk, nikdy bys mě u sebe nenechal a neudělal pro mě tolik věcí. Však to vím, děkoval jsem ti každý den. Pořád. A ty ses mi smál, že jen děkuju. Vážím si tě, miluju tě…“ Tomovi vlhly oči. „A moc si cením toho, že jsi uvažoval o tom, abych byl s tebou v pokoji. To byl jeden z nejhezčích momentů a důkazů, které jsi mi dal. Změnil jsem tě a ty sis toho byl vědom. A… i když jsi mi to neřekl, věřím, teď, když nejsem s tebou… tak věřím, že jsi mě možná miloval. Nedoufal jsem, že mi to řekneš. Mně už stačily činy. Nevyčítal jsem ti to, že to neumíš říct. Já si vážil toho, co mi ukazuješ. Ale kurva, neměli jsme se pohádat! Měl jsem držet hubu!“
Tom mluvil na ten kus papíru, jako by to měl být živý Bill. Jako by tímhle svým projevem všechno urovnal. Všechno by zmizelo a zůstalo jen to krásné mezi nimi. Byl v pokoji sám. Samuel se bavil vedle s rodiči. Byli na Toma milí, ale nic mu nemohlo nahradit Přízraka.
„Tome… Jsi v pohodě?“ Ozval se ode dveří Samuel, který strčil dovnitř hlavu a byl tak svědkem několika vět Tomovy samomluvy. Tom zvedl skleněné oči.
„Já nevim.“ Vydechl upřímně. Samuel si povzdychl a vešel dovnitř úplně, zavírajíc za sebou dveře.
„Chybí mi, Same. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že jsem vůl. Bill je zkrátka takový, jaký je, a já to na něm miluju. On se nevrátí.“ Sklopil Tom smutně hlavu. Chtěl už druhý den běžet za Billem, ale Samuel mu to vymlouval. Nevěděl proč, ale tak nějak z toho, co mu Tom řekl, cítil, že Bill potřebuje lekci a snad věřil tomu, že si pro Toma přijde sám.
Možná by si někdo řekl, že jej chce Samuel pro sebe, ale tak to není. Samuel byl jeho nejlepší kamarád a chtěl pro Toma to nejlepší. Doufal v to, že si Bill uvědomí, co pro něj Tom znamená a vyhledá ho přes školu, když ani jeden nedokázal zvednout mobil a zavolat si. Prý to je velice neosobní. Bill si říkal to samé.
„Nesmíš ztrácet naději, Tome…“ Přiklekl si k němu Samuel a pohladil Toma po tváři. Nikdy se tak jemně k žádnému svému kamarádovi nechoval. Ale Tom byl úplně jiný. Tom byl roztomilý jako dítě.
„Já vím, ale znám ho. Jeho hrdost.“ Vzdychnul Tom a mírně se do pohlazení opřel.
„Tome, ty jsi přeci přesvědčený o tom, že i on tě miluje, tak ho nech dokázat to.“ Mluvil měkce Samuel. Tom věděl, že má pravdu, ale bylo to tak zatraceně těžké. Byl s Billem svázaný víc, než si uvědomoval nebo připouštěl.
„A co když nepřijde?“ Vyslovil Tom svoji obavu. Samuel nevěděl, co říct. Byl přesvědčený, že pokud Bill neudělá ani nic malého, tak si Toma nezaslouží.
Raději jej pohladil znovu a přitáhl si Tomovo křehké tělo do náruče. Tom se k němu vděčně přitulil a omotal mu ruce kolem krku. Samuel si přidržoval Toma za týl hlavy a druhou rukou jej hladil po zádech.
„Seš můj malý Tom, co?“ šeptnul Samuel. Tom fňuknul.
„Jo… Ale Bill nemá nikoho. Určitě se trápí sám. A já mám tebe. A on nikoho. Je mi ho líto.“
„O důvod víc, aby si pro tebe přišel.“ Usmál se Samuel a vtiskl Tomovi pusu na čelo. Tom tomu nějak přestával věřit. Když něco Bill chtěl, dělal to hned, a tohle už přeci jen trvalo několik dní a nic se nezměnilo. Kromě toho, že si připadal hůř a hůř.
„Nevím. Já už nejsem schopný přemýšlet,“ povídal potichu Tom. Samuel si jej prohlížel. Napadla jej taková myšlenka, že by měl moc rád Toma za bratra. Měl by se s kým mazlit, povídat si. Tom by byl nejdokonalejší bráška.
„Tak nemysli. Neříkám, abys na Billa nemyslel, ale zkus být trošku v klidu…“
„A to jde?“ Tom k němu vzhlédl.
Samuel radši mlčel. Neuměl na tohle nic říkat. Připadal si hloupě. Opřel se vedle Toma o zeď a stejným stylem jako on zíral před sebe.
„Víš, co mě baví?“ nadhodil. Tom pozvedl obočí.
„Co?“
„Baví mě tě hladit a dávat pusy, protože jsem vždycky chtěl bráchu.“
Tom vykulil oči. Zčervenal.
„Promiň, promiň, já… Nechci ti způsobovat nějaké…“
„Ne, Tome. Nemyslím to nějak… Že bych tě chtěl jako kluka. Jako… Jako gay nebo tak něco. Já nejsem. Ale jak tě mám doma, tak si uvědomuju, že jsem měl vždycky pravdu v tom, že chci mít bráchu. Víš?“
„Oh…“ Zamrkal Tom. Stejně se cítil trochu nesvůj. Věděl, že Samuel není gay a že to nemyslí nějak v jiných směrech, ale přesto ho to docela rozhodilo.
„Vždyť jsi jak můj brácha.“ Pousmál se.
„Jo, to je pravda. Ale teď jsi ještě i u mě doma, víš? Takže je to takový úplný.“ Pokrčil Sam rameny. „No, to je jedno. Však chápeš, jak to myslim.“
„Jo, chápu,“ Tom byl trošku mimo. Překvapilo jej to. Nebo byl možná tak zmatený, že už mu připadalo i tohle divné. Obrátil hlavu znovu tak, jak měl, a zíral.
„Zlobíš se na mě?“ Špitnul Sam.
„Ale ne… Proč bych měl? Jen mi to v tu chvilku přišlo zvláštní. Mně žádný kluk nikdy kromě Billa nedával pusu, víš?“ Uchechtl se. Samuel taky.
„Já bych ti takové ‚pusy‘ jako on nedal,“ zasmál se. Tom se ušklíbnul.
„Vole,“ strčil do něj loktem.
„Ukaž, co kreslíš?“ Vytrhnul mu Samuel papír z rukou. „Kreslíš svůj nos?“ Udělal pobavenou držku. Tom protočil oči.
„To je Přízrakův nos. Nos, který miluju. A rád žužlám.“
Samuel se podíval na Toma. Nechápal to. Tohle byl Tomův nos. Možná maličko jiný, ale opravdu maličko.
„Dej mu to k Vánocům, až přijde. A nechci slyšet, že si to nemyslíš. A navíc… Teď se jdeme naobědvat, mamka udělala třešňovou polévku a zapečené brambory. A potom jdeme nakupovat dárek pro Billa.“
autor: S & Doris
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 22
Ten Bill, jak mluvil sám se sebou×D no jde vidět, že Tomi na něj má vliv. Je dobře, že se rozhodl jít za ním, napravit svou chybu. A chudáček Tomí byl roztomilý, ještě si to vyčítal. Samuel mě pobavil×d tenhle kluk je mi prostě sympatickej:) Ale o třešňový polívce teda slyším poprvé×D no nic těším se na další díl.
Paráda! Já tady koukám do monitoru a nechápu, co čtu? Je to určitě Homeless a Přízrak? Ne, to nemůže být pravda.
Bravo Přízraku, ty si opravdu uvědomuješ své chyby. Nevěřila bych, že se takové změny dočkám. Takže se dredáčkova lekce vyplatila.
Jsem ráda, že má Tom takového kamaráda, který ho zarazil, aby za Billem ještě nešel. A nic si vyčítat nemusí, Bill to potřeboval slyšet.
A co mě dostalo nejvíc? Ten NOS! Jsem zvědavá, zda to Tommymu dojde. A teším se na moment, kdy popíšete Billovy emoce na Vánoce, až rozbalí Tommyho dárek (doufám v tu kresbu).
heleee já chci usmiřovací sex, joooo? :)))) nějakej nežněj :)))
[2]: Ondi, líp bych to nenapsala )
[3]: Já takýýý, něžné, krásné a láskyplné milování ♥
Billovy výčitky mě paradoxně potěšily, pozdě, ale přece, jsem ráda, že si Bill konečně uvědomil, jak povrchní a sobecký byl, ale když myslel na to, jak hnusně se choval u hrobu maminky, bylo mi ho i líto…skvěle jste to holky, napsaly ♥
A Tom? Tom je zlatíčko, které by nejraději za Billem hned běželo a vrhlo se mu kolem krku =) Je dobře, že ho Sam nepustil, nebylo by to fér, Bill je ten, kdo musí přijít a Tomimu se za všechno omluvit.
A ten nos, to je geniální nápad, že si té podoby někdo všimnul =)
Perfektní, holky =)♥
No mam dost. Hlawně ta předstawa jak Tom žužlá Přízrakoj nos =>
Bill a Tom patří k sobě o to víc, když jsou bratři. Myslím, že by bylo lepší, aby mu to Bill ani neřikal a jen si pro něj přišel. Kdyby na něj vybalil pravdu, tak by to narušilo jejich lásku. Oba si na dálku vzduchem přeposílají myšlenky, jakoby si to vyříkávali. Nedokážu to popsat. Je to silný díl a já tady prostě jen brečím. 🙂
[5]: ooo jééééé x3
Jejda to bude něco až mu to Billí řekne :/ ale myslim, že Tomi to vezme jak nejlíp dokáže a bude rád, že má i ztracené dvojče i přízraka :))
[4]: Jani, ty píšeš krásné komentáře♥
[4]: Jee, jsem ráda, že se vám líbí nápad s kreslením Billova nosu. To napadlo mě xD a sprejování jeho rukou na zeď též xD
Děkuju moc i za Doris, jste zlata :))
Bill mě vážně potěšil! Tím, že si uvědomil všechny svoje chyby a že si konečně připustil, jak zlý k Tomovi byl. Opravdu udělal velký pokrok a já se moc těším na to, až se ti dva potkají. Nějak doufám, že by Bill mohl být ten první, co přijde za Tomem, ale v celku je mi to jedno. Hlavně když se usmíří a všechno si vysvětlí! 🙂