autor: Sapere aude
Promiň
Bill utíkal tak rychle, jak jen mohl. Věděl, že útěkem nic nevyřeší, a Tom byl pravděpodobně ještě naštvanější než předtím, jenže nevěděl, co jiného by měl dělat. Utíkal podél silnice a potom zahnul vlevo, do polí. Zpomalil a lapal po dechu, když doběhl k jedinému mandlovému stromu. Plánoval, že se sem po škole podívá, proto měl s sebou svoji deku, jenže když jej Tom pozval k němu, tak se rozhodl, že raději půjde s ním.
Nepříjemný pocit se rozlil jeho útrobami, když pomyslel na Toma. Rozejde se s ním? Bill cítil, jak jej nad tou myšlenou zabolelo srdce. Koho bude mít, když jej Tom opustí? Kým bude? Nikým, opět bude nikým.
Opravdu si užíval čas s Tomem, jejich rozhovory o všem a o ničem, obvykle na cestě do nebo ze školy. S Tomem byl každý den zábavný, stálo za to se ráno probudit, a on to opravdu nechtěl ztratit.
S povzdechem vytáhl tenkou deku z batohu a rozprostřel ji u kmene stromu. Sednul si a přitiskl kolena k hrudi, bradu položil na ně.
„Podívejme, copak to tu máme.“
Bill ztuhl a otočil se, oči široké strachem. Ben se zasmál a další dva kluci s ním jej následovali. Stan stál za nimi s nepříjemným pocitem v hrudi, ruce zkřížené.
„Co chcete?“ Bill zaskřehotal, hlas ovlivněný pláčem.
„Aww, není náš malý buzíček smutný?“ posmíval se Ben. Další dva kluci, Greg a Johhny, se smáli jeho poznámce. Stan se opřel o strom a protočil oči.
Bill polknul, jeho mysl se vrátila k hádce, kterou měli s Tomem před pár minutami, mohl cítit nové slzy, jak se mu téměř okamžitě draly do očí.
„Nechte mě být,“ zamumlal a postavil se. Sebral svoje věci a chystal se odejít, když jej čtyři silné ruce zadržely, dvě na každé paži. „Prosím, nechte mě být,“ zavzlykal, snažil se jim vykroutit ze sevření.
„Tak, řekni, jseš zabouchnutej do Toma? Jsi jím posedlý? Nebo proč ho pořád otravuješ?“ Ben vyštěkl a přiblížil se k Billovi.
Stan si povzdechl a podíval se na hodinky. Nechtěl se zrovna teď zabývat jednou z Benových nedospělých akciček, jenže dneska u něj spí, takže musí počkat, až přestane Billa urážet a bude si připadat víc jako chlap.
„Já- já ne-“ byl přerušen prudkou fackou do tváře. Hlava se mu nárazem stočila ke straně a zůstala viset mezi rameny. Zakňučel bolestí.
„Bene!“ Stan se odrazil od kmene, poplašné zvony zněly všude kolem něj. Ben obvykle ostatní lidi nebil.
„Zmlkni, kurva, tohle je mezi mnou a jím!“ křičel brunet na Stana a otočil se zpět k Billovi. „Ani se to nepokoušej popírat, ty zasraná buzno! Seš teplouš, máš rád kluky a chceš, aby ti to Tom narval do zadku! Vsadím se, že dokonce fantazíruješ i o mně, ty zmetku,“ odplivl si k jeho nohám. Greg a Johnny se prohýbali smíchem, což jej jen pobízelo, aby dál pokračoval.
„Ne!“ Bill vykřikl ochraptěle, plakal. Tohle byla právě ta situace, které se snažil celý život vyhnout, situace, kterou si často přehrával v hlavě a vždycky se jí bál. A teď se to děje a nebylo nic, čím by to mohl zastavit.
A nejhorší bylo, že se to týkalo Toma.
„Seš mi odpornej,“ Ben zasyčel a kopl Billa vší silou kolenem do břicha, nesnášel tohohle kluka.
Bill vykřikl a ohnul se bolestí. Jeho kolena vypověděla službu, avšak ti dva jej drželi nahoře.
„Sakra! Bene! Ty zasranej-„
„Gregu?“ Ben přerušil Stana v půli věty, ukázal palcem na Grega a potom na blonďáka.
Greg kývnul, pustil Billa a nechal Johnnyho, aby jej držel sám. Pospíchal k vysokému blonďákovi a držel jej zpátky. Chtěl mu zabránit, aby přerušil Benovu činnost. Byla to pro něj maličkost, byl podstatně silnější než vychrtlý blondýn.
„Nech mě být, ty zasranej zmetku!“ Vyštěkl Stan, snažil se Grega kopnout do holeně, avšak bez výsledku.
„Nelíbí se ti vidět, jak ten buzík dostává na frak, co, Stane?“ Dal Billovi další silnou facku. „Možná seš taky teplej!“
Bill zakňoural, už ani pořádně neregistroval, co se kolem něj děje. V hlavě mu bušilo, stejně tak ve tvářích, a neuvěřitelně jej bolelo břicho. Připadal si, jako by měl každou chvílí zvracet. Benův prsten jej udeřil přímo do rtu, který právě krvácel.
„Přestaň!“ křičel Stan, avšak věděl, že je to zbytečné. Ben jej nebude poslouchat, ten se staral jen o sebe. Neměl žádné přátele, pravděpodobně nepovažoval ani Stana ani ostatní dva kluky za své přátele, on kamarády nepotřeboval. Jediný, s kým zoufale chtěl kamarádit, byl Tom, a to jen proto, že to znamenalo mít moc nad určitými studenty, kteří Toma obdivovali.
„Ty přestaň!“ vykřikl brunet na Stana. „Zavři, kurva, klapačku a nech mě to dokončit! Ten buzík dostane jen to, co si zaslouží!“ Otočil se zpět na Billa a zúžil oči do nebezpečných štěrbin. „Nenávidím tě,“ zamumlal, jeho ruka se zformovala do pěsti a napřáhla se, připravena udeřit přímo do obličeje.
Bill se připravoval na zásah. Oči byly pevně zavřené a na tváři se mu usídlil výraz plný bolesti. Trvalo to celou věčnost. Najednou uslyšel zalapání po dechu a otevřel oči, bál se, co uvidí. Zalapal po dechu nad tím, co viděl před sebou, oči široce rozevřené.
„Nesahej, kurva, na mého přítele!“ Tom jedovatě vyštěkl, držel Benovu pěst, aby nemohl Billa uhodit, napřáhl se a vší silou jej praštil do nosu.
Tom se rozhodl Billa najít, aby si to mohli konečně nějak vyříkat. Nemělo by to žádný užitek, kdyby oba utekli a navzájem se ignorovali celý následující den. To by vedlo jen k dalším problémům, a to nechtěl, nechtěl takhle o Billa přijít. Takže šel zpět na pole, kde věděl, že Billa najde, tam, kde se poprvé políbili. Už zdaleka viděl, že se pod Billovým stromem něco děje. Nejdříve byl zmatený, nevěděl, co si myslet, avšak čím víc se přibližoval, tím jasnější bylo, co se tam vlastně děje. Od toho okamžiku se rozeběhl a utíkal, jako by mu šlo o život. Byl rád, že jsou k němu všichni zády, a že si nikdo nevšiml jeho příchodu.
Ben vykřikl v agonii a spadl na zem, jeho nos začal okamžitě krvácet. Greg a Johnny ihned pustili své vězně a zmateně zírali na Toma. Nevěděli, co by měli udělat nebo říct, tak pospíchali k Benovi, aby se podívali, jak na tom je.
Tom už klečel na zemi vedle Billa, který se složil na zem okamžitě, jak jej Johnny pustil. Cítil se, jako by z něj někdo vysál veškerou energii, a hlavně nohy skoro necítil. Skrčil se do klubíčka a plakal, přál si, aby bolest odešla pryč.
„Bille, Bille, Bille. Sakra, Bille,“ Tom se snažil ustaraně odsunout vlasy z Billovy tváře a opatrně vzal jeho tvář do dlaně.
Bill měl pevně zavřené oči a stále plakal a sténal. Tváře měl mokré od slz, které právě smáčely i Tomovu dlaň. Viděl, jak mu krvácí ret a všimnul si, jak se zoufale drží za břicho. Mohl jen hádat, kde byl Bill zraněn a jak moc. Nevěděl přesně, co se stalo, avšak bolestné steny, vycházející z křehkého chlapce, jej zabíjely.
„Sakra, kruci. Bille, je mi to tak líto.“ Vzal chlapce opatrně do náruče a posunul si jej do klína, jemně jej přitiskl ke své hrudi.
„Tohle je to, kvůli čemu se s tebou nechci ve škole vídat,“ Bill tiše vzlykl a škytnul, skryl svou tvář do Tomovy hrudi.
„Sakra, je mi to líto, tak strašně líto.“ Houpal se dopředu a dozadu. „Nechtěl jsem, aby se tohle stalo, miluju tě. Sakra, je mi to tak strašně líto, Bille.“ Zesílil své sevření, když ucítil, jak jej Billovy paže objaly.
„Miluju tě, miluju tě, miluju tě,“ šeptal Billovi do ucha stále dokola, cítil, jak se černovlásek pomalu uklidňuje.
Stan sledoval scénu před sebou se značným šokem. Myslel si, že by Bill s Tomem mohli být tajní přátelé, a proto je viděli občas spolu, avšak nikdy, nikdy by si nedokázal představit, že tohle je ten důvod, proč jsou sem tam viděni pohromadě. Nikdy, ani ve svých nejdivočejších snech.
Ben a ti druzí dva konečně vypadli. Stan je sledoval, jak házejí vražedné pohledy na zamilovaný pár, a poté taky jeden zaměřený přímo na svoji osobu. Potom už utíkali pryč, snažíce se zastavit Benovo krvácení.
„Um, já- snažil jsem se pomoct, ale… drželi mě,“ pokoušel se Stan o vysvětlení.
„Je mi to tak strašně líto, Bille, miluju tě.“ Tom nevnímal nic ze svého okolí a ani Bill. Dredáčovy oči a mysl byly upnuty jen k Billovi, nic jiného nebylo důležitějšího, jen Bill.
Stan si všiml, že nemá smysl se pokoušet s nimi právě teď nějak komunikovat. Ještě pořád byl celkem v šoku ze scény před sebou, a tak se vydal domů; k Benovi už nikdy ani nevkročí.
„Já… uvidíme se ve škole,“ nešikovně jim mávnul a odešel.
„Ššš,“ šeptal Tom, když se Billovy vzlyky začaly utišovat. Tváří se pevně opíral o Billovu hlavu a stále s nimi oběma uklidňujícně houpal dopředu a dozadu.
„Promiň, Bille, nechtěl jsem se na tebe rozčílit, nemyslel jsem si, že by se něco takového mohlo stát, nevěděl jsem… byl jsem tak… hloupej.“ V duchu si nadával za každé slovo, které vyřkl před tím, než Bill utekl.
Bill škytl při pokusu o nádech a podíval se na Toma. Dredáčovy rty se okamžitě přitiskly na jeho a on zasténal pod tlakem na jeho rozbitý ret.
„Promiň,“ vydechl Tom proti jeho rtům. „Promiň,“ zopakoval a pevně Billa objal.
„Teď se zase ty příliš často omlouváš,“ zašeptal Bill skrz stažené hrdlo a podařilo se mu slabě se usmát.
Tom se lehce zasmál a políbil Billa na čelo, nechal své rty odpočívat na jemné pokožce. Připadal si, jako by měl začít každým okamžikem brečet. „Pojďme domů,“ zašeptal a trošku se odtáhl.
Bill kývnul a otřel si vlhké tváře do rukávu. Snažil se postavit a stát rovně, avšak jeho břicho mu to nedovolilo. Okamžitě se ohnul a přidržoval se Tomova trika, aby nespadl.
„Sakra,“ zamumlal Tom, obtočil svoji paži kolem Billa.
„Nemůžu jít.“ Suchý vzlyk opustil Billovy rty a Tom doufal, že nezačne znovu plakat. Bolelo jej, takto ho vidět.
„Ponesu tě,“ navrhl Tom a otočil se. Kleknul si a naznačil Billovi, aby mu vylezl na záda.
Bill tak učinil a obtočil mu nohy kolem pasu a ruce kolem krku. Tom pevně držel Billovy nohy a opatrně se postavil. Byl překvapený, jak snadné to bylo, černovlásek byl opravdu tak lehký, jak vypadal.
„Je to v pořádku?“ zeptal se Tom a pomalu se dal do chůze.
Bill kývl. „Jo, díky.“ Zafuněl a opřel si tvář o Tomovu hlavu. „Tomi?“
„Hm?“ dredáč se usmál nad tou zdrobnělinou.
„Taky tě miluju.“
autor: Sapere aude
translate: Dania
betaread: Janule
krasny diel ale Billa m je lúto. Som rada že Tomovy to doplo, ale škoda že tak neskoro. A Stan ma tiež milo prekvapil že sa Billa zastal. Rychlo daľej.
Mám chuť plakať! Vlastne mám slzy v očiach 🙁 Ten Ben…vrrrr….nepozdával sa mi už na začiatku! Oh, aspoň ,že Stan chcel pomôcť ♥ A tiež som rada, že sa tam objavil Tom 🙂 ak by tam neprišiel, Boh vie, čo by Billymu ešte urobili :´( To bolo také krásne, ako sa tam k sebe túlili a Tom mu hovoril ,že ho miluje…a koniec? Umrela som šťastím 🙂 ♥♥♥ milujem tento príbeh!!!!!! 🙂
Tak už jsem rozhodnutá. Tenhle skvost prostě musí do mého počítače! Ale byla jsem hloupá, že jsem to nechala až na teĎ. Nevím, jestli mi má lennost dovolí teď těch 31 dílů zkopírovat 😀
Miluju to! ♥
Uuuuh… tak toto bylo fakt o nervy. Celý díl jsem se modlila, aby se tam někde vynořil Tom… úlevně jsem si vydechla až ve chvíli, kdy se tam opravdu objevil. Fakt jsem se bála, že Ben z Billa vymlátí duši…
Teď už se jen těším na další díly, doufám, že konečně dojde na to, na co se už tak dlouho těším… ♥
Musím říct, že i když už jsem to jednou četla, stejně na mě tenhle díl hodně zapůsobil…tohle šlo dočíst opravdu jenom se slzami v očích, Billa mi bylo tak neskutečně líto, co všechno si musel vytrpět…ale ta nádherná pasáž, kdy ho Tom držel v náručí a opakoval mu ta dvě kouzelná slovíčka "Miluju tě", bože to bylo tak krásné a dojemné…
Naprosto skvostná povídka ♥
Danio, moc za ni děkuju ♥
Můžu říct jen jediné: Nevím kdo pláče víc, jestli já nebo Bill <3
…uuu… chudáček Billi, doufala jsem, že k tomuhle nikdy v této povíce nedojde…a přeci jen 🙁 Chudáček Bill, ale jště že má takového zachránce, nebýt jeho, asi bych přestala v polovině číst, abych ušla něčemu ošklivému…
Honem dál 🙂
Tohle bylo dobrý, jak ho šel bránit 🙂
Chudák Bill, aspoň že tam přišel Tom mu napomoc nebo nevím jak by to dopadlo a líbila se mi věta: "Nesahej, kurva, na mého přítele!" 🙂