autor: PoorMedea
Na tuhle povídku jsem narazila náhodou, když jsem si na THF projížděla profil autorky PoorMedea, která napsala jednu z mých oblíbených povídek. První mne zaujal banner k 4 dílné povídce, u které ovšem bylo varování, že první je lepší si přečíst povídku „Enter the dragon“. A tak jsem to udělala a musím říct, že se mi to opravdu zalíbilo. I ono 4 dílné pokračování se mi líbilo, a pokud budete mít zájem a tato povídka se vám zalíbí, ráda ji pro vás také přeložím 🙂
Deni
==========
Tom se učí na trenéra draků, ale nikdy žádného ještě osobně nepotkal… až do dnešní noci.
Tom je krotitelem draků. Bill je drak. Během pářící sezóny se draci transformují a Billovy žádoucí oči utkví na Tomovi a jeho lidské šťávě.
Tom se zamračil nad knihou ležící před ním, párkrát poklepal tužkou o stůl, jak si četl onu stránku podruhé.
„Pane?“ Tom zvedl ruku do vzduchu a přerušil tak klidný tok lekce.
„Kaulitz?“ Povzdechl si instruktor.
Tom se začervenal. Věděl, že jejich učitel nemá rád, když je přerušován; preferoval, když si studenti nechávali své otázky až na konec hodiny. Ale Tom se před pár okamžiky zasekl, a nebude schopný se nadále koncentrovat, dokud nedostane svou odpověď.
„Jestliže jsou draci všichni stejného pohlaví, jak se rozmnožují?“
Tom začal navštěvovat Akademii na výcvik trenérů teprve před týdnem, a ještě stále celý bublal nadšením z onoho předmětu.
Mnoho lidí toho o dracích moc nevědělo, jen to, co zaslechli tiše šeptat, když se jim vznosná stvoření přehnala nad hlavou. Ale na Akademii se Tom naučí všechno, co lidský druh o pravěkých plazech věděl, dost na to, aby byl certifikován pro práci s nimi, pro nahlédnutí do studní jejich moci.
Instruktor nakrčil obočí při jeho otázce a Toma až překvapilo, že lehce zčervenal. „Tohle je opravdu spíše otázka pro vašeho učitele Anatomie draků,“ odpověděl muž.
„Ale…“ stěžoval si Tom. Byl maximálně zvědavý a nesnášel, když se jeho otázky odsunuly stranou.
„Draci jsou velmi adaptabilní stvoření, jak víte,“ odpověděl muž velmi neochotně, vyhýbaje se Tomovým očím. „Jejich kouzelná moc jim dává možnost rozmnožit se i s ohledem na jejich stejná pohlaví.“
Tom si povzdechl, když se instruktor otočil zpět ke svým poznámkám. Tohle nebyla vůbec žádná odpověď, ale věděl, že to je vše, co dostane.
Myslel si, že to záhadno kolem draků se změní, když nastoupí na Akademii, ale zatím to vypadalo, jako by jejich učitelé byli rozhodnuti stůj co stůj udržet své studenty v nevědomosti. Ještě ke všemu Anatomii draků Tom bude mít až příští semestr, a přesto to vypadalo, že jeho otázka bude muset počkat.
~
Ten večer se Tom vrátil do svého pokoje vyčerpaný a více než je trochu frustrovaný. Jeho otec nashromáždil vše, co mohl obětovat, aby mohl Tom jít na Akademii, a zatím to většinu dní vypadalo, že to za to nestálo. Odmalička si Tom přál dostat se k drakům, vědět o nich všechno. Být jedním z těch vyvolených, kteří mohou vstoupit do jeskyní, jež draci obývají, a využít jejich kouzlo.
Jeho otec byl proti. Ještě stále si pamatoval časy před draky, a právě proto ho tato stvoření naplňovala více strachem, než-li obdivem, který cítil Tom. Ale Tom prosil a škemral, a jeho otec se nakonec vzdal.
Bylo to padesát let od doby, co draci vylétli z útrob země, plivali oheň okolo a vzlétali k nebesům. Nikdo nevěděl, odkud přišli nebo proč. Lidé byli pochopitelně vyděšení. Spojili se ve válce proti mystickým stvořením.
Celá města byla zničena, než si lidé uvědomili, že jejich lidskost je bez šance proti drakům. Po pár děsivých let to vypadalo, že lidský druh míří k zániku, odsouzen k likvidaci na první pohled vypadajícím nezničitelným druhem divokých zvířat.
Bylo jen pár mužů, kteří se rozhodli založit Akademii – mužů, kteří byli rozhodnutí zjistit vše, co se dalo, o těchto nových nepřátelích. Lidé je nazývali šílenými blázny, když se rozhodli setkat se s draky, pokusit se je studovat, naučit se jejich způsobům.
A nakonec to byli právě tito muži, kteří zachránili lidskou populaci. Nejen, že si uvědomili, že draci nechtějí krveprolití a ničení, které lidský druh začal, ale také objevili potenciál jejich nevyužívaného, dračí kouzlo.
Kouzlo, které může být propojeno, uzavřeno a užito pro práci.
A právě proto se Akademie rozrostla, učila chlapce dost statečné na to, být Dračími Trenéry.
Bylo to jedno z nejvíce prosperujících povolání na planetě, ale zároveň i nejnebezpečnější. Bylo stále tolik, co lidský druh o dracích či jejich kouzlu nevěděl, ta fatálnost byla vůči Trenérům nesrovnatelná.
Ale mít možnost být blízko těmto stvořením, dotknout se jednoho, alespoň jednou. Pro Toma to mělo cenu.
„Hey, Kaulitz,“ jeden ze starších kluků strčil hlavu mezi dveře, úšklebek na rtech.
Tom se zamračil a vyhoupl se do sedu. To byla jedna z nejhorších věcí na Akademii. Byly otázky, na které jste se nesměli ptát – otázky, které nebudou zodpovězeny – dokud nebudete ve vyšších ročnících výcviku. Proto mohli starší studenti vládnout nad mladšími, vmést jim do tváře výhodu jejich vyššího postavení.
„Co?“ zeptal se popuzeně.
Chlapec se opřel mezi dveřmi, úšklebek stále na rtech. „Slyšel jsem, že ses dnes o hodině ptal na dračí rozmnožování.“
Tom zrudnul. Předtím mu to nepřipadalo jako jedna z otázek, za které by se měl stydět, ale teď, když to slyšel z úst šklebícího se chlapce, trochu se styděl.
Ale nehodlal to na sobě nechat znát.
„A?“
Starší kluk se zasmál. „A, akorát je dračí sezóna páření. Já a pár kluků na to chceme udělat projekt, zrovna míříme do jeskyň a napadlo nás, jestli se nechceš přidat, když jsi tak zvědavý.“
Tom věděl, že si z něj utahuje, ale ani tak to nedokázalo zastavit jeho srdce od divokého bušení. „Vážně?“ vykoktl.
Nikdy ještě nebyl v jeskyních, nikdy se k drakovi nedostal zblízka. Nesčetněkrát je sledoval přelétat po obloze, ale to jen mlhavě dávalo představu o jejich velikosti, o jejich moci. Vidět jednoho zblízka…
„Jasně, pokud jsi dost statečný,“ zašklebil se starší student.
Tom se hrabal z postele ještě předtím, než stihl větu dokončit. „Jsem stejně tak statečný jako ty!“ bránil se Tom veškerou silou svého šestnáctiletého já.
Druhý kluk se nevlídně zasmál. „Dobrá tedy, pojď,“ naznačil Tomovi směrem do haly.
Tom zalapal po dechu, najednou zahlcený nervy. Ale odmítal se vrátit zpět.
Věděl, že ten druhý je přesvědčený o Tomově útěku dříve, než budou mít šanci se k nějakému drakovi dostat. Ale to neznal Toma; nevěděl o síle, kterou jej k sobě ta mystická stvoření přitahovala.
Venku v hale čekala skupinka třeťáků, společně se smáli a bavili, když Tom vykoukl ze svého pokoje. Pár z nich znal od vidění, ale ani jednoho jménem. Akademie dostatečně nepovzbuzovala mísení se mezi ročníkovými skupinami, pravděpodobně proto, aby tak více vzbudili obdiv u mladších studentů.
Tom nebyl ohromený, většinou mu starší studenti připadali jako naprostí blbci.
„Takže ses rozhodl jít s námi?“ posmíval se jeden z nich, když se Tom postavil před jejich zraky.
„Nejsi vyděšený?“ zeptal se další.
„Ne, ty jo?“ vrátil mu to Tom.
„Dráček, to se mi líbí,“ řekl zrzavý kluk, který se odrazil od zdi a stoupl si před něj. „Viděl jsi vůbec někdy draka zblízka?“ zeptal se.
Tom chtěl lhát, říct, že je viděl nejméně tisíckrát, ale věděl, že to nemá význam. Jen zavrtěl hlavou.
„A to chceš vědět, jak se množí?“ zeptal se, a nakrčil obočí.
„Jen jsem byl zvědavý,“ zamumlal Tom, otrávený tím, jak si všichni mysleli, že jeho otázka je natolik divná.
„Ne, je to dobrá otázka,“ ujistil ho zrzek. „A dnes v noci to zjistíš.“
Chytil Toma za paži a vedl jej chabě osvětlenými chodbami jejich ubytovny. Petrolejové lampy blikaly proti kamenným zdem, osvětlovaly praskliny a vybouleniny ve starých zdech budovy, v níž byla Akademie.
„Nemáme dovoleno chodit do jeskyní sami,“ zašeptal zrzek Tomovi do ucha, jak jejich skupinka mířila dál chodbami. „Takže jestli se někdo zeptá, kde jsme byli, tak jsme procvičovali na astronomii.“
Tom zběsile přikývl, dolaďoval si v hlavě lež pro budoucí použití. Cokoliv, co jej dostane blízko k drakům.
Jeskyně byly celkem blízko ke škole, to je jeden z hlavních důvodů, proč byla Akademie zbudována v polorozpadající se budově. Přesně tyto jeskyně byly domovem pro klan Tokijských draků; hladká dlouhá černá stvoření s ostny. Tom je viděl prolétat oblohou, jejich dlouhé štíhlé ocasy vlnící se za nimi, jak se proplétali mezi mraky.
Byli nádherní.
Byla to chladná noc, Tom okamžitě litoval, že si nevzal mikinu, když skupinka opustila budovu školy. Omotal kolem sebe ruce, když mu zuby začaly drkotat, a třásl se jen v tenkém tričku.
„Nervózní?“ zeptal se zrzek.
„Jen zmrzlý,“ odpověděl Tom mezi drkotajícími zuby.
Samozřejmě, že jeho nervy pracovaly, chvěly se vzrušením a strachem. Ale Tom se nechystal tohle říct nikomu z jeho společníků.
„Ne na dlouho,“ zasmál se zrzek.
Tom po něm střelil zmateným pohledem, ale jeho společník ani nemrknul.
S povzdechem se Tom soustředil na strmou cestu před ním, jež vedla k jeskyním. Alespoň měsíc v úplňku, jenž zářil na noční obloze, osvětloval svět před nimi. Nikdo z nich si nepřinesl lucernu, a před tím Tom neuvažoval nad tím, jak si budou svítit na cestu. Cesta byla nebezpečná, klikatila se mezi stěnami skal.
Kámen byl černý a hladký, bez jakékoliv známky nějakého života; vše živé zničil oheň, jenž draci vypouštěli.
Způsobilo to, že oblast kolem školy byla prázdná, vypadala až děsivě, obzvlášť teď v noci, kdy žlutý měsíc vytvářel děsivé obrazce na kamenné stěně.
Tom se opět otřásl a přidal do kroku.
Akademie byla na půli cesty k jeskyním, se vstupem hluboko pod skalním úbočím. Tom věděl, že jeskyně jsou hluboko pod nimi, tunely vedou přímo pod jejich nohama až do samého středu země. Představa, že draci byli přímo pod nimi, pod místem, kde studovali, jedli, spali a pracovali, vyslala elektrický impulz do Tomova těla.
Dříve, nežli byl Tom připravený, došli ke vstupu do jeskyní. Srdce jeskyně se rozprostíralo daleko před nimi, temně černé v porovnání se světle šedou pokrývkou noci.
Skupinka zpomalila, když se dostali k velkému vstupu, a Tom věděl, že i přes všechny řeči starších kluků, není on ten jediným, kdo je nervózní. Nakláněli se ke vstupu do jeskyně, a viditelně nebyli ochotní jít dál do temnoty.
Přes veškeré černo, jež je obklopovalo, Tom si byl jist, že zahlédl záblesk světla, jenž jej táhl dovnitř, hlouběji do tunelu před nimi.
„No, tak jdeme dál?“ vyzval nakonec ostatní vzpurně.
Někteří z chlapců vypadali, že se po jeho slovech roztřásli, ale jejich vůdce se jen usmál. „Samozřejmě, až po tobě,“ ukázal před sebe.
Tom se zamračil, tohle rozhodně byl nějaký trik. Ale byl tak blízko… není šance, že by se teď otočil zpět. Ne, když prakticky mohl cítit, jak jej draci zevnitř volají.
„Fajn,“ prskl Tom a pohnul se dovnitř. Uslyšel za sebou tiché, obdivné hvízdnutí a nadmul se pýchou. Ať je tohle pro ně poučením, pomyslel si samolibě.
Slyšel, jak ho ostatní následují daleko obezřetnějším tempem. Jak se dostával hlouběji do jeskyně, záře světla se rozjasňovala, ozařovala okolní prostor. Pod jeho nohama byly hluboké vypoukliny, a kámen byl posetý černotou.
Tom zalapal po dechu.
„Dívejte!“ uslyšel z velké vzdálenosti za ním jednoho z kluků. „Něco sem jde!“
Tom zamrzl, oči se mu rozšířily, když si také všiml nepatrného pohybu před ním. Všechno uvnitř něj křičelo, aby utekl, ale něco jej drželo na místě. Jeho srdce divoce bilo, když se ta věc blížila.
„Pane bože,“ rozeznal Tom zrzkův hlas a tak nějak se uklidnil pod pobavením, které v jeho hlase zaslechnul. „Je to kluk.“
„Nevěděl jsem, že je Kaulitz teplouš,“ zasmál se další z nich. Tom se zamračil.
O čem to mluví?
Otočil se, aby se zeptal, aby se bránil, ale jediné, co slyšel, byly zvuky zdrhajicích nohou, nechávajíce ho za sebou.
Tomovy oči se rozšířily, oni ho tady nechali!
Udělal krok vpřed, ale byl zadržen pohybem za ním.
„Počkej, nechoď,“ řekl zpěvný hlas.
Tom zamrznul v pohybu, srdce se mu zastavilo, když ho přepadla panika. Kdo další byl ještě dole v jeskyních?
Pomalu se otočil, připraven čelit komukoliv byl za ním.
Nebo čemukoliv.
Tomovy oči se rozšířily ještě víc, když spatřil bytost před sebou. Jak jeden z kluků řekl, byl to chlapec.
Tak nějak.
Vysoká a štíhlá, ta bytost měla děsivě bledou tvář a tmavé vlasy, které jí spadaly pod ramena. Byl to v podstatě chlapec, ale i v mlhavém světle by si ho Tom nikdy nespletl s člověkem.
Ne s úzkým, slizkým ocasem, který se vlnil za ním, nebo se zlatýma očima, které se vpíjely do těch jeho.
„Jak se jmenuješ?“ zeptala se bytost, její hlas jako by proplouval kolem Toma a držel ho na místě.
Ještě před tím, než Tom zachytil záblesk rozdvojeného jazyka, věděl, co před ním stojí.
Drak.
„Tom,“ zašeptal ohromeně.
Nerozuměl tomu, proč vypadá jako člověk, ale přesto s jistotou věděl, že jen pár kroků od něj stojí Tokijský drak.
„Já jsem Bill,“ nadhodil drak a přistoupil blíž.
Byl nádherný, s tváří skoro tak delikátní, jako je dívčí; mandlově tvarované zlaté oči, a vysoké lícní kosti. Rozpůlený jazyk přejíždějící přes plné, rudé rty.
„Nevěděl jsem, že budeš vypadat takhle,“ promluvil Tom a jeho oči si prohlížely drakovu postavu.
„No,“ promluvila bytost a rezervovaně sklopila zrak; její dlouhé, tmavé řasy se otřely o její bledou tvář. „Konec konců je pářící sezóna.“
Tom se zamračil, nejistý tím, co si z tohoto oznámení má odnést. Bytost na něj mrkla zpod hustých řas, její rty se našpulily. „Líbí se ti, jak vypadám, že ano?“
„Jsi překrásný,“ Tom si nemohl pomoct, musel to přiznat. Mnohem krásnější než kterýkoliv jiný kluk – nebo drak – kterého Tom doposud viděl.
Drak se usmál, jeho úsměv rozzářil celou jeho tvář. „Děkuji,“ vydechl a přistoupil blíž. Zkusmo vztáhl ruku a Tom si všimnul ostrých, černých nehtů. Bytost před ním přidržela jeho tvář a palcem pohladila konturu Tomova obličeje.
„Jsi velmi pěkný,“ řeklo to plaše.
Tom se hrdě začervenal. Nikdy předtím doopravdy neuvažoval o vlastním vzhledu, kromě výjimek, kdy se mu posmívali za jeho zvláštně upravené zlaté vlasy; nosil je spletené do pramenů, které mu spadaly přes záda.
Za celých šestnáct let neměl moc času na dívky; ujišťoval se, že je to jen tím, jak moc je zaujatý draky, neměl ani pomyšlení na flirtování.
Ale teď, podle reakcí, které jeho tělo mělo na mužský druh před ním, napadlo Toma, jestli to opravdu byl hlavní důvod.
Bytost – Bill – se přitiskl těsněji k němu a chlad, který obklopoval Tomovo tělo od chvíle, kdy opustil budovu školy, zmizel. Drak byl jako rozžhavená pec, jeho kůže pálila tam, kde se Toma dotknul.
A přesto se Tom netoužil odtáhnout.
„Proč jsi přišel sem dolů?“ zeptal se drak.
„Chodím na Akademii. Učím se na Trenéra draků.“
Bill se zasmál, vysokým zvonivým hlasem, který rozechvěl Tomovo srdce. „Potřebujeme být trénovaní?“
„Oh!“ Tomovy oči se rozšířily. „Nemyslel jsem to – to jen -„
„To je v pořádku, Tome,“ zasmála se bytost. „Nevadilo by mi být trénovaný tebou.“
Ta slova rozeslala Tomovým tělem třas a horko, které nemělo nic do činění s drakovou hořící kůží.
Byl to přesně týž pocit, který měl Tom jen tehdy, když byl sám ve svém pokoji, příliš zaměstnaný, aby spal. Ale i přesto si vždy udržoval prázdnou hlavu, plně se soustředil na potěšení, které cítil.
Nikdy nepřemýšlel nad jiným klukem během těchto chvil, ale přesto, když se díval na Billa, vzrušovalo ho to způsobem, jako nikdy před tím.
Pářící sezóna, pomyslel si mlhavě.
Bytost byla tak blízko, že by mezi jejich těly neprošel jediný vlásek. Teplo, které vysílalo tělo bytosti, bylo nezvladatelné, a přesto tak příjemně mučivé.
„Tome?“ zašeptalo to a vzhlédlo svůdně nahoru. „Můžu tě políbit?“
Se zasténáním se Tom nahnul kupředu a přitáhl si tvář bytosti k sobě, její rty polapil těmi svými.
Nikdy před tím nikoho nepolíbil, a přesto, jak se drak propínal a sténal proti němu, se Tom cítil natolik sebejistý ve svých činech, že rozevřel plné rty a pronikl jazykem dovnitř.
Při prvním vlhkém dotyku jejich jazyků se ruce bytosti obepnuly kolem jeho paží. Jazyk bytosti byl dlouhý, hladký, mnohem delší než by si představil, když se sinusově ovíjel kolem toho Tomova, když přejížděl po jeho horním patře, po jeho zubech.
Bylo to totálně nelidské, a maximálně svůdné.
Tom zasténal hluboko v hrdle a přitiskl si bytost těsně na sebe, třel o sebe jejich vzrušená těla. Drak vydal vlastní sten a zhoupnul boky vpřed, že Tom mohl cítit jeho touhu.
Měl by být vyděšený, věděl to, když proti sobě cítil Billovo tvrdnoucí vzrušení. Bylo to nevhodné – špatné – cítit tohle pro jiného muže. A přesto jeho tělo odpovídalo, když si Tom uvědomil, že i on je plně tvrdý, pulzující chtíčem.
Jeho ruce přejely po Billových zádech, vyhrnujíce tenké bavlněné triko, aby se mohl dotknout jeho holé kůže. V momentě se odvážil sjet dlaněmi ještě níže, troufnul si zajet za kraj kalhot, které ona bytost měla. Delikátní vyboulenina ve formě zadečku se přitiskla proti Tomovým prstům, přiváděje jej k šílenství.
Odtrhl se od jeho rtů, lapal po dechu. „Já ne – já nikdy -“ divoce zatřásl hlavou, i přesto, že jeho boky se sunuly kupředu.
„Pššt,“ zasyčel Bill a jemně hladil jeho tvář. „Postarám se o tebe,“ slíbil, chytil Tomovu ruku a vedl jej dále do hloubky jeskyně.
Tom jej slepě následoval, neschopen vidět nic jiného než Billův nádherný obličej.
„Postarám se o tebe,“ řekl drak znovu, a najednou byl Tom zatlačen na stoh sena, jak se bytost nahýbala přes něj.
„Co děláš?“ vykoktnul Tom, jak se bytost plazila přes jeho tělo.
„Co myslíš?“ zasyčela bytost do jeho ucha, její jazyk chutnal Tomovu kůži. „Nakonec, je pářící sezóna.“
A pak jej naléhavé ruce zbavovaly oblečení. Rozepínaly knoflíčky jeho trička a tahaly za opasek. Tom byl dezorientovaný, měl závrať, cítil se, jako by měl vůbec tu nejhorší horečku.
Během okamžiku, který mu připadal jako mrknutí oka, byl nahý, a bytost se nakláněla nad ním, ostře oždibující jeho rty.
Tom se natáhl nahoru, zjistil, že Bill je také nahý, pokožka na jeho bocích, kde se usadily Tomovy ruce, jej pálila.
„Tome,“ vydechl drak, jeho dech byl lehce cítit po kouři. Nadzvedl se v Tomově sevření a najednou Tom zjistil, že jeho mužství se tiskne proti nezvladatelnému horku, přirovnávajícímu se k ohni mezi Billovými štíhlými nohami.
Zasténal, když se bytost posunula dolů, rozevíraje se kolem něj, jak ho brala dovnitř.
Nemyslel si, že to bude takovéhle, uvědomil si Tom mlhavě, když Bill zaklonil hlavu pod přívalem blaha. Jeho ocas se vlnil za ním, jak se zvedal a klesal, jak bez dechu Toma ojížděl.
Tom držel ruce na jeho bocích a bezmocně ležel pod ním, kompletně přemožený a neschopen udělat cokoliv jiného, než slabě pohybovat boky proti Billovým přírazům.
Naštěstí drak nevypadal na to, že by mu vadilo dělat všechno sám, pokud mohl Tom soudit podle jeho vzrůstajících stenů. Pohyboval se stále rychleji a rychleji, boky fixované kolem Tomova těla. Jednu ruku měl zapřenou o Tomovu hruď, druhá se ztrácela v jeho vlastních, tmavých vlasech.
Jeho boky se vlnily nad Tomem, jejich pohyby připomínaly proplétání se draků na obloze.
S touto myšlenkou, s představou, že mu jeden z majestátních draků problikl před očima, vepsaný do Billovy extra štíhlé, zvlněné postavy, Tom cítil, jak jej přepadla vlna orgasmu, a s hlasitým výkřikem nechal proudit vlnu za vlnou vše do horka drakova těla.
Bill sáhnul po svém vlastním vzrušení a s pár tahy následoval Toma, stříkajíc vše na jeho kůži.
„Oh můj bože,“ vykoktal Tom a zvrátil hlavu zpět proti stohu sena, a pokoušel se chytit svůj dech. Bill se na něj neznatelně pousmál, tím samým nevinným úsměvem, kterým jej přivítal u vstupu do jeskyní.
Bytost se nadzvedla a sklonila se, její horký dech se otřel o Tomovo ucho. „Uvidíme se příští pářící sezónu,“ vydechl svým kouřovým dechem, který pošimral Tomovy nosní dírky.
~
Ostatní kluci na něj čekali, jak se vlekl zpět ke škole. Stačil jim jeden pohled na jeho zarudlý, rozcuchaný vzhled, a všichni se hlasitě rozesmáli.
„Vypadá to, že Kaulitz bude na jaře hrdý papá,“ zavyl jeden z nich.
„A tohle,“ řekl zrzek a poplácal jej po zádech, „je způsob, jak se draci rozmnožují.“
autor: PoorMedea
překlad: Deni
betaread: Janule
Ach bože *____* Na začátku jsem si říkala, co to bude za kravinu, Bill a drak. Už už jsem se na to chtěla vykašlat a dělat něco jiného, ale pak jak šli se kouknout na dračí páření.. No, nemohla jsem odtrhnout oči od obrazovky 🙂 Bylo to úchvatné!! A ten konec .. 😀 Si piš, že máme zájem 😉
To bylo naprosto úžasné! Musím si to přečíst ještě jednou. Chtěla bych vidět toho mini dráčka, co by z toho vzniknul×DDD a určitě bych tady ráda viděla pokračování:)
Oh kruci,to je tak úžasné,ipulzivní,chtivé a naprosto nabité energií že tu en sedím se zkříženýma nohama 😀
Pane bože to je nádhera určitě by to chtělo pokračování:)
Túto poviedku mám tiež veľmi rada. Ak sa Vám Bill v roli draka páčil, odporúčam ešte poviedku Affairs of Dragons od kishmet, ktorú som tiež čítala na THF. Ona aj PoorMedea sú skvelé autorky 🙂
Já teda zrovna nejsem příznivcem toho, když je Bill nebo Tom nějaká nadpřirozená bytost, ale výjimky se dějí a tohle je jedna z nich.
Naprosto neuvěřitelný, ten nápad, to zpracování…a ten konec. :D:D
ááá to bylo skvělý.. uplně sem to hltala.. když sem četla začátek tak mi to přišlo divný, ale po chvilce se to rozjelo a já to zhlzla jedním dechem.. dokonalost !!
určitě to chce pokráčko !!!
Tak tohle bylo naprosto skvělé…ze začátku jsem si myslela, že to bude takové neutrální, nijaké, ale příjemně mě to překvapilo…
Bylo to vážně nádherné, nemám slov DOKONALOST
Wow…to je…totálně to miluju…
Četla jsem to s otevřenou pusou… 😀
Četla jsem ji už v originále, naprosto dokonalé 🙂 I pokračování stojí za to :))
No to ma podrž, je to úžasná powiedka… Normálne nemám slov…. Už sa neviem dočkať na ďalšiu sezónu XD
Kurva. Prostě. Uf. Jsem z toho celá mimo. 😀 Ach bože. Perfektní. ^^ No, nejsem schopná sepsat nic smysluplného. Takže snad někdy příště. 😀 Bude další díl brzy, že ano?!
Musím říct, že to bylo naprosto úchvatné, přečetla jsem to se zatajeným dechem a ani jsem snad nedýchala, Bill jako drak je prostě fantastický…úžasný nápad a úžasně převedený na papír ♥♥♥
Deni, každopádně se přimlouvám za pokračování=)♥
tak tato povídka mě absolutně fascinovala…to bylo něco neskutečnýho…absolutně jsem nemohla odtrhnout oči od obrazovky…totální zážitek…na tuhle povídku jen tak nezapomenu…pokráčko si chci stoprocentně přečíst…=)
ooo bože to bylo kouzelný ♥ úplně nádherný, dokonalý 🙂 určitě se přidávám, že chci pokračování 🙂
[1]: jo pokračování
😀 Joooo, pokračovááánííí! 😀 Je to úžasný, i když na začátku jsem si říkala: CO JE TO ZA KRAVINU? Potom jsem se ale dostala až k tý otázce jak se rozmnožují a začetla se do toho..ehmm..:D
Na překladu dalších dílů už se pracuje 🙂 Chvíli trvalo, než jsem se dohodla s autorkou na povolení, ale už ho mám a práce je v plném proudu. Hned, jak to budu mít hotové, pošlu Januli a pak to máte tady 🙂 Jsem ráda, že se vám to líbí!
[18]: Deni, to je super =)♥
to je naprosto dokonalá povídka působí tak tajemně a mýticky je vážně úžasná
Ohh… "Uvidíme se přístí pářicí sezónu…" Tak to bylo mooc… =))
Tak teda to mě dostalo xD..:"A tohle," řekl zrzek a poplácal jej po zádech, "je způsob, jak se draci rozmnožují."
z toho jsem totálně nemohla,fakt že ne xD..jinak úžasný nápad autorky =D…a prostě žůůžo♥bavilo mě to =D
Takže som neodolala a napriek tomu, že sa mi to zo začiatku zdalo totálne uletené, som to dočítala a do draka Billa som sa zamilovala 🙂
Páááni! Tak tohle mě naprosto ohromilo!♥
Teda ti kluci si z Toma udělali pěknou srandu, chudák vůbec nevěděl, do čeho jde. Ha, takže Tom bude tatínek malých dráčků? Jejda, já se musím jít hendka vrhnout na celou povídku, protože tohle mě vážně moc zajímá! Je tu ještě tolik neobjasněných věcí ohledně draků a já se těším až se to všechno dovím 🙂
Vážně, tohle se mi strašně moc líbilo!♥
Úžasná príbeh. Totálne ma dostal. Toma mi je trošku ľúto v tom smere, čo mu tí chalani vyviedli… ale zážitok.. nieeee… ten si určite pekne užil 😀 Idem sa vrhnúť na pokráčko 😀
Tahle povídka byla něco, co jsem hledala tak dlouho. Kdysi dávno jsem ji tu četla a od okamžiku, co jsem se vrátila k Tokio Hotel i tomuhle blogu, jsem ji toužila najít a přečíst znovu. Je absolutně nádherná. A teď se jdu vrhnout na pokračování.
Jen bych ráda oznámila, že tohle je můj poslední komentář pod jménem Carolyn. Budu teď používat svoji internetovou přezdívku Violet Raven. Pro mě je symbolické, napsat poslední komentář právě k téhle povídce, protože k ní mám tak silný vztah.
Carolyn/Violet Raven
Nádherné … čtu to poněkolikáté a nikdy se toho nemůžu dostatečně nabažit… je taková škoda, že je to jednodílka… ale miluju i pokračování, i když je taky kratičké <3
Skvelá poviedka. Už som ju kedysi dávno čítala, aspoň mám ten pocit, ale rozhodne sa oplatilo si ju prečítať opäť. A teraz idem na pokračko. Ďakujem za preklad.
Tak tohle byla naprostá pecka 👌😁🔥