autor: Neilinka
( Bill )
Tom mě někam táhl a já absolutně netušil, co se děje. Zuřil jsem. Chtěl jsem otce zabít. Chtěl jsem všechny zabít a nejvíc sebe. Zoufale jsem křičel, až mi Tom dal facku. Zíral jsem na něj. Na chvíli mě pustil, když viděl, že to asi zabralo. Jenže o vteřinu později jsem měl v očích ten samý bojovný výraz. Byl jsem přeci jen z poloviny arab a uměl jsem ho stejně dobře jako Tom. Vypadal odhodlaně, ať to bylo k čemukoli.
„Co to má být? Proč jsi mě odtamtud odtáhl? Mluvil jsem s ním, ne s tebou.“ Už jsem nekřičel, ale chtěl jsem odpovědi.
„Sbal si, jedeme pryč.“
To bylo vše, co mi řekl. Zíral jsem na něj. Cože? Kam jedeme? Měl jsem tolik otázek, ale jeho věta mě tak ochromila, že jsem se nechal táhnout do své ložnice. Tom nakonec přikázal jiným, aby mi zabalili a já to jen bezduše sledoval. Připadal jsem si jako ve špatném hororu.
„Tome… já chci domů.“
Podíval jsem se na něj plačtivým pohledem. Byl jsem na dně. Nechápal jsem, co se děje, moje nejlepší a jediná kamarádka byla mrtvá a já zůstal sám, v cizí zemi, bez jediné duše, které bych mohl důvěřovat.
( Tom )
Šli jsme pryč, než si to otec rozmyslí. Tohle byl bod pro mě. Doufal jsem, že i ostatní věci půjdou alespoň z části hladce jako tahle. Ale bylo to opravdu jen přání. Bill se vztekal, byl nasraný a zlomený zároveň. Bylo strašné ho pozorovat. Jak se změnil za tak krátkou dobu pobytu. Nikdy sem neměl jezdit.
Vlastně, jak jsem takhle uvažoval, nedokázal jsem si představit, že bych ho nikdy nepoznal. Jaké by to asi bylo, kdyby nikdy nepřijel? Dál bych žil svůj život, ve kterém jediné moje jistoty a zásady vycházely z Koránu, popřípadě z toho, co říkal otec. Bylo to tak snadné. S ním přišly problémy, ale i prozření.
Uvědomoval jsem si odlišnosti od evropského světa i dřív, ale věřil jsem, že náš svět je lepší. Že máme větší morálku díky vysokým trestům, a ženy se cítí lépe se šátkem na hlavě, protože vlasy jsou symbolem sexuality a vyzývavosti. Věřil jsem ve vysvětlení přísných pravidel, celého našeho náboženství a jednání. Ale Bill do toho absolutně nezapadal a přesto se mi zdálo, že tenhle padlý anděl nikdy nemůže přijít do pekla.
Jeho věta, že chce domů, mi zněla v hlavě pořád dokola. Nemohl jsem nic dělat. Ne teď. Nezbylo, než pokrčit rameny a naložit ho do auta.
Byl nešťastný. Bylo to na něm vidět. Každý jeho pohled mě propaloval jako oheň posledního soudu.
Vyrazili jsme na dlouhou cestu. Snažil jsem se na něj moc nedívat. Jen jsem mu několikrát nabídl jídlo a pití a zastavovali jsme na modlitby.
Byli jsme skoro na místě, Bill celý den nic nejedl, téměř ani nepil. Nejradši bych ho ohnul přes koleno a naplácal mu na holou, aby dostal rozum. Ale cítil jsem s ním. Jako s nikým jiným. Jako nikdy s nikým.
( Bill )
Bylo mi zle. Ne, to bylo slabé slovo. Chtělo se mi umřít. Drželi mě tu násilím. Neměl jsem hlad, žízeň, chuť. Seděl jsem zavrtaný do sedačky auta a sem tam koukl na Toma.
Najeli jsme na poušť. Doufal jsem, že tu aspoň potkám kobru egyptskou a ta ukončí moje trápení. Škorpión by taky nebyl k zahození. Vystoupili jsme na další modlitbu. Sledoval jsem je.
„Stejně žádný Bůh není, to by mi nenechal zabít Aiwu.“ Syknul jsem mezi zuby, ale rozuměla mi jediná osoba. Jeho krátký pohled mě maličko uspokojil.
Dál se modlil. To mě znovu rozčílilo. Šel jsem pryč od auta. Chtěl jsem klid. Neohlížel jsem se, ale cítil jsem jeho pohled v zádech.
Bylo mi to fuk. Chce mě? Ať si pro mě dojde.
( Tom )
Co to zase vyvádí? Byl jsem z něj docela bezradný. Ty pohledy a pak ten odchod. Krucinál. Nejradši bych za ním šel hned, ale nemohl jsem. Poprvé mi moje víra překážela.
Dokončili jsme modlitbu. Hned poté jsem šel pro něj. Když se jednou ohlédl a spatřil mě, přidal do kroku.
„Bille!“
Začal utíkat. A já za ním. Jako blázen. Pískem jsme se brodili dál, on první a já ho pronásledoval jako vlk svou kořist.
„Sakra, Bille, neblázni. Není bezpečno v podvečer na poušti.“
Zastavil se. Jen tak, zničehonic. Nechápal jsem ho. Nejdřív vypadá, že mě tu chce uštvat k smrti a pak najednou stojí? Jenže než jsem k němu stačil dojít, zhroutil se k zemi.
„BILLE!!!“
Rozběhl jsem se. Obrátil ho obličejem vzhůru a snažil se ho probrat. Ale nic.
autor: Neilinka
betaread: Clarrkys
to bude od toho že nič nejedol a skoro nepil a všetok svoj strres. Dúfam že bude v poriadku musí. Najradčej by som Billovy pomohla s jeho otcom . Som rada že aspoň Tom sa snaží Billa pochopiť.
Na můj vkus se Tomi obrátil až moc rychle, někomu, kdo je podle koránu vychovávaný celý život, by taková proměna trvala celé měsíce, ne-li roky…ale to je detail, chápu, že nemůžem čekat tak dlouho, až se Tom změní xD
Každopádně jsem ráda, že má Bill v Tomovi oporu, a jsem zvědavá, kam jedou, já jim radím, rovnou za nosem směr Německo =)