autor: Becs
L. A. Stars
Dramata u bratrů Kaulitzů neberou konce. Našeho milého Toma v brzkých ranních hodinách zastavila dopravní policie, když několikrát překročil rychlost a projel na červenou. Co se to s tebou děje, Tome? Kam jsi tak pospíchal? Že by za bráškou, kterého jsi nechal bez milosti vyprovodit jedním ze svých bodyguardů z klubu? U dvojčat se děje něco velmi podivného a my již brzy přijdeme na to, co to je. Osudy slavných sledujte ve vašem oblíbeném L. A. Stars.
Tom za bráškou pospíchal. Ano a díky tomu vyfásl pěkně vysokou pokutu. Promile, která zůstala v jeho dechu po dvou panácích, mu v těžké situaci zrovna dvakrát nepomohla. Děkoval strážnému andělovi, že mu v té posrané situaci nadělil policistu, který byl ochotný se s ním normálně bavit a nepotřeboval si na něm honit ego. Vysvětlil mu, že spěchá za bratrem, kterému není dobře. Upřímná starost zrcadlící se mu v očích nakonec muže přesvědčila, že nelže.
Když Tom vyprovodil z klubu všechny Billovy takzvané přátele, opravdu dost dlouho zvažoval, že opět přespí v klubu. Nechtěl to řešit. Nechtěl zabřednout do těchhle sraček okolo drog, ale neměl na výběr. Bill pro něj znamenal celý svět a nemohl připustit, aby spadl do něčeho takového. On měl být ten, kdo ho před tímhle ochrání. Vždyť ho o to prosila vlastní matka. Tohle tedy nezvládl.
Okamžitě se vzpamatoval a přeřadil do módu staršího brášky, jenž má v prvé řadě ochraňovat toho mladšího. Sedl do auta a nemyslel na následky. Jedinou jeho myšlenkou bylo, dostat se za Billem.
Když se mu podařilo dostat se až do bytu, Tony tam ještě pořád byl. Seděl v potemnělé kuchyni a zamyšleně hleděl z okna.
„Tony?“ oslovil ho Tom.
„Už spí, ale pro jistotu jsem tu chtěl ještě zůstat,“ vysvětlil.
„Moc ti děkuju. Vím, že tohle je nad rámec tvých povinností. Určitě se ti za to odvděčím,“ slíbil.
„To není nutné,“ pronesl bezvýrazně Tony a odcházel do předsíně. „Tome, dejte na něj pozor. Pokud to na něm příště poznám, ani ho nepustím dovnitř. Nemůžeme povolit nikomu, ani vašemu bratrovi.“
„Já vím, Tony. Už se to nebude opakovat. O to se postarám,“ řekl pevným hlasem.
Vyprovodil bodyguarda ven, a pak už se rozběhl do ložnice. Bill ležel roztažený přes celou postel, ruce a nohy rozhozené do stran. Pořád na sobě měl všechno oblečení i boty.
Tom se k němu s povzdechem sklonil a začal ho zbavovat jednotlivých svršků. Pokusil se ho posunout na jednu stranu postele, aby si měl kam lehnout, ale všechno bylo neúčinné. Billa to pořád táhlo přímo doprostřed. Když se vedle něj položil, automaticky se na něj nalepil a něco nesrozumitelného mu zamumlal přímo do ucha. Tom si nemohl pomoct a objetí mu oplatil. Bylo smutné, že jediná chvíle, kdy si může užít jeho blízkost, je, když je zfetovaný. Odrhnul mu z čela blond pramen vlasů a sledoval, jak se mu třepotají víčka. Pravděpodobně se mu něco zdálo.
Najednou ucítil na hrudi obrovský tlak. Jako by se mu v plicích roztahoval nafukovací balónek a snažil se dostat ven. Už ho cítil až v krku. Jediný způsob, jak tomu uniknout, bylo nechat ho vyjít skrz hrdlo ven v podobě jednoho osamělého vzlyku. Ten zvuk byl tak nečekaný, že sebou poplašeně trhnul. Pak už se ničemu nebránil. Nechával slzy volně proplouvat skrz víčka. Celé tělo se mu otřásalo v návalech dalších a dalších vzlyků. Takhle naposledy brečel jako malý kluk, když Simone odjela po své krátké návštěvě. Nechápal, proč si ho maminka nevezme s sebou. Proč ho nechává u jeho hrozného otce, který o něj očividně nestál. Prosil a žadonil, ale nikdo ho nevyslyšel. Navíc dostal domácí vězení za to, že se chová jako mimino.
Teď, o mnoho let později, kdy se už přes takové věci přenesl, tu leží a zmáhá ho úplně stejný záchvat jako tehdy. Držel v náručí lásku svého života, ale nikdy si od ní nepřipadal vzdálenější.
Probudil se velmi brzy. Poznal to podle sklonu paprsků, jež mu svítily do obličeje. Bill ležel bez hnutí a vypadal, že se ještě nějakou dobu nevzbudí. Jak nejopatrněji dokázal, se vysoukal zpod přikrývky a zamířil rovnou do kuchyně. Potřeboval silnou dávku kofeinu, a to co možná nejdříve. Včerejší noc byla jedna z nejnáročnějších v jeho životě.
Na kuchyňském stole ležel jeho mobil, a tak ho ze zvyku vzal do ruky. Našel tam zprávu od Georga, který se ujišťoval, že je všechno v pohodě, a jednu hlasovou zprávu. V předtuše nějaké katastrofy si přístroj přiložil k uchu.
„Tome, připomínám, že vás dneska oba očekáváme. Ani jeden jste se neozval, takže to beru, že přijdete.“ Konec zprávy. Calvin se nikdy neuměl loučit.
„Kurva,“ zaklel. To bylo to poslední, na co měl náladu. Předstírat před celou rodinou, jak je všechno úžasné. Už teď mu bylo jasné, že to babička nesežere.
Každých deset minut se chodil na brášku dívat. Ležel pořád ve stejné poloze a jen jeho zvedající se a klesající hrudník dával najevo, že pořád ještě žije. Kdo ví, jak je to dlouho, co se Bill pořádně vyspal. Pokud musel skloubit práci a kalení, na spánek mu nezbývalo moc času.
Zavrtění mu napovědělo, že se probouzí, a rozhodně to není nic příjemného.
„Do prdele,“ ozvalo se jako první. Tom k němu přispěchal se sklenicí studené vody a práškem na bolest hlavy.
„Já nic nechci,“ odbyl ho blonďák a otočil se na druhou stranu.
„Uleví se ti,“ řekl Tom, ale do ničeho ho nenutil. Všechno odložil na noční stolek a díval se na bratrova záda. „Jak ti je?“
„No báječně,“ odsekl Bill a posunul se o kousek dál, aby na něj Tom nedosáhl a nemohl ho hladit.
Tom potlačil touhu na něj začít řvát a vyčíst mu všechno, co předchozí noc udělal. Bůh ví, že bys i to zasloužil.
„Volal Calvin. Máme k nim jít na oběd, ale pokud se na to necítíš, můžu to odvolat,“ řekl s veškerou trpělivostí, kterou v sobě našel.
„Kurva, to je dneska? Kolik je hodin?“ zaskřípal Billův hlas.
„Bude jedenáct.“
„Cože? Tak to se musím nachystat. Proč jsi mě nevzbudil?“ rozkřikl se na něj a začal se ztěžka hrabat z postele.
„Děláš si ze mě prdel? Po tom všem, co se včera stalo, se teď ještě chováš jako kretén?“ nevydržel to Tom. „Ohrozils Insomniax pro svoji zábavu a teď tu na mě ještě řveš?“
„Ale hovno jsem ohrozil. Dej mi pokoj. Musím do koupelny,“ s obrovským úsilím se postavil a odvrávoral pryč, kde za sebou třískl dveřmi. Tom popadl sklenici plnou vody a mrskl s ní proti zdi. Přineslo mu to jen malou úlevu, ale zabránilo mu to ve spáchání vraždy. Za to těch pár střepů rozhodně stálo.
„Mohl bys aspoň předstírat, že se nic neděje? Nechci, aby nás podrobili výslechu,“ otočil se Tom na Billa poté, co zazvonil na zvonek před masivními dveřmi.
„Dej mi pokoj,“ odsekl mu.
Celou cestu spolu nepromluvili ani slovo. Tom věděl, že kdyby začal mluvit, pravděpodobně by to přerostlo v hádku přímo obřích rozměrů. A Bill tiskl rty k sobě hlavně kvůli tomu, aby nezvracel.
Přivítali se se sestrou, která je oba nadšeně objala a pak už je vedla do salónku, kde seděl Calvin s Anabel a v prostorném křesle, jež tady dřív nebylo, i babička.
„Tak ráda vás vidím, kluci moji,“ nechala se od obou políbit a pokynula jim, ať se posadí.
Atmosféra byla ještě hustší než obvykle. Tom si myslel, že babička svou přítomností všechno zjednoduší, ale nebylo tomu tak. Anabel seděla rovně, jako by spolkla pravítko, na okraji sedačky, aby byla připravena kdykoliv vyskočit a vzít do zaječích. Calvin se urputně snažil nemračit, ale každou chvilku se mu čelo znovu zvrásnilo. Když si to uvědomil, poposednul si a nahodil rádoby neutrální výraz. Chloe vypadala, že se dobře baví a má co dělat, aby se nechechtala.
Po úvodních zdvořilostních frázích se konverzace mírně zadrhávala. Babička pořád házela na Calvina výhružné pohledy, ale on na ně reagoval jen ošíváním. Vysvobozením pro všechny bylo, když jim služebná oznámila, že je oběd hotový. Aspoň budou moct pusu zaměstnat jídlem a ticho nebude zas až tak trapné.
„Hej Chloe,“ zastavil ji Tom přede dveřmi do jídelny. Všichni ostatní už byli uvnitř. „Co se to tady, sakra, děje? Proč se tvoje matka tváří, jako by jí trhali zuby?“
„Nevím, o čem mluvíš,“ zakroutila hlavou, nicméně ohníčky v jejích očích ji prozradily.
„Vyklop to,“ přikázal jí s kývnutím hlavy. Znal ji až moc dobře na to, aby před ním mohla mít tajemství.
„Dobrá. Babička vlastní dost velký podíl ve firmě. Má svůj a taky ten, co zdědila po dědečkovi. A vyhrožuje taťkovi, že ho prodá, pokud se k vám dvěma nezačne chovat líp. Hrozně ho seřvala za to, jak Billa přijal, nebo spíš nepřijal. A že i k tobě je hnusný. Řekla bych, že konečně našla páku, která na něj platí, a hodlá jí využít do mrtě. Taťka by udělal cokoliv, aby její podíl získal. Kdyby ho prodala někomu cizímu, už by neměl nad firmou nadvládu. Pořád tvrdí, že chce, aby zůstala v rodině, ale myslím si, že ho děsí fakt, že by mu najednou někdo šéfoval,“ vysypala ze sebe rychle.
„Tak proto se mě pořád vyptával, jak se mám a byl v klubu pečený vařený,“ zaklonil Tom hlavu v náhlém pochopení.
„Přesně tak. Billa si získal celkem rychle, jenže s tebou to nešlo podle jeho představ. Teď už je vyloženě vytočený a zkouší přijít i na jiné způsoby, jak její podíl dostat, ale myslím, že neúspěšně,“ pokračovala.
„Teda Chloe, mohla bys pracovat v detektivní kanceláři,“ ocenil její nadání.
„Když už, tak jako novinářka,“ odfrkla si.
„No a co ti brání?“
„Taťka. Nechce o tom slyšet,“ přiznala a zatvářila se ztrápeně.
„Tak řekni babičce, ona to z něj vytluče,“ zažertoval a směroval ji do jídelny, aby se připojili k ostatním.
„Takže Tome, jak se daří v klubu?“ načal hovor Calvin a jeho tón zněl vcelku přátelsky.
„Jde to,“ zamumlal. Rozhodně neměl v úmyslu mu to nijak usnadňovat.
„Slyšel jsem, že jsi někoho vyhodil.“ No páni, zprávy se šíří rychle. Vždyť se to stalo teprve včera.
„Jo.“ Zvolil Tom nejkratší možnou odpověď, jakou našel.
„Problémy?“ nevzdával se otec. Působilo to spíš jako tenisový zápas než skutečný hovor.
„Ani ne. Byl to flákač. A flákače nemá nikdo rád,“ zazubil se na něj a pak si nacpal pusu bramborami, aby nemohl dál odpovídat. Calvin si povzdechl a vypadal, že po něm skočí.
Chloe zachránila situaci, když se začala Billa vyptávat na jeho turné a co chystá nového. Ani jeho bráška nebyl příliš sdílný. Tom správně tipoval, že mu ještě pořád není dobře, a z jídla se mu dělalo ještě hůř. Nemohl si pomoct, aby se škodolibě nepousmál.
Uvolněnější atmosféra zavládla, až když si slovo vzala babička a začala vyprávět o charitativní organizaci, kterou podporuje. Vypadala, že je na svou práci opravdu hrdá.
Tom ucítil, jak mu v kapse vibruje telefon a za okamžik se ozvalo i hlasité oznámení příchozí zprávy.
„Omlouvám se,“ zahučel, protože věděl, že něco takového je u Kaulitzů naprosto nepřípustné. Jedním okem mrkl na displej a zjistil, že ho Georg žádá, aby mu zavolal. Přepnul přístroj na vibrace a rychle ho vrátil do kapsy. Bill, jenž seděl naproti němu, si ho měřil přísným pohledem, který musel odkoukat od Calvina.
Netrvalo to ani deset minut a Tomův mobil začal znovu vibrovat jako šílený. Byl naivní, pokud si myslel, že si toho nikdo nevšimne. Rychle ho típnul a tentokrát se jen omluvně zašklebil.
„Kdo tě tak nutně potřebuje?“ štěkl po něm Bill. „Bambi?“
„Bambi? To myslíš Billa? Vy už jste zase v kontaktu?“ chytila se toho hned Chloe.
„Nejsme. Nebyl to on,“ řekl jen na půl pusy. To mu ještě tak chybělo, aby tady začali probírat tohle drama.
„O kom tu mluvíte?“ přidala se nevinně babička.
„Ale to je Tomův kamarád ještě z dob, kdy dělal modeling. Byl na mě vždycky tak hodný. Většina Tomových kamarádů mě ignoruje, ale on se mnou kecal klidně i hodinu. Fakt hrozně milý kluk. Kam zmizel?“ otočila se znovu na Toma.
„Nevím. Opakuju, že nejsme v kontaktu.“
„To určitě“ odfrkl si Bill, až se po něm všichni překvapeně ohlédli. Asi si říkali, kam se poděl, ten roztomilý klučina a co je to tady za primadonu. „Omlouvám se. Nějak mi není dobře,“ dodal rychle, když si všiml, že se jeho poznámka setkala s tak negativním ohlasem.
Chloe měla dost rozumu, aby o něm už dál nemluvila, a okatě se babičky začala vyptávat na její život na pláži.
„No to si děláš srandu,“ vybuchl Bill, když se Tomův mobil opět rozdrnčel.
„Omlouvám se. To je z klubu. Asi se něco děje,“ vstal a kráčel pryč.
„To bylo úplně, jako když to říkáš ty,“ mrkla vesele na otce. „Jste si podobní víc, než si myslíš.“
„Chloe,“ okřikl ji unaveně. Dívce se podařilo skrýt zachichotání ve skleničce s pitím.
„Omlouvám se, ale musím odejít,“ oznámil Tom, když se k nim vrátil. „Jde o naléhavou věc v klubu. Potřebuju tam jet hned.“
„Všechno v pořádku?“ ptala se babička se starostí vepsanou do tváře.
„Ano, babičko. Nic, co by mě ohrožovalo na životě,“ mrknul na ni vesele. Nemohl si pomoct, ale musel se usmívat. Georg mu oznámil tak skvělou zprávu, že měl, co dělat, aby nevyběhl ze dveří bez rozloučení. Stačila jediná věta, aby se mu žaludek stáhl nervozitou a vzrušením.
„Máme ji, Tome. Už víme, kdo je ten práskač a kdo to tady rozhádal?“
„Kdo?“ vydechl bez dechu.
„No to se podrž. Nora.“
autor: Becs
betaread: J. :o)
Bill bude velmi lutovat ze sa takto sprava k bratovi. Naozaj mi puka srdce ako Tom plakal pri spiacom Billovi.
A chcem velmi pochvalit autorku s napadom zacinat kazdy diel s clankom z bulvaru. Najviac sa tesim na tie fotky. Je to originalny napad
Haha a mas to spocitany potvoro!
A ty, ty druha potvoro… Awww jak ja bych ho nakopala… Moc se s tim mazlis Tome. To je ten problem. Mysli ze muze uplne vsechno.
Ne, k Billovi už se vůbec nevyjadřuju. Tak strašně mě zklamal, až mi to úplně zkazilo náladu, ach jo 🙁
Proč Tom něco neudělá ? Brečením fakt nic nevyřeší…
Tak to konečně zjistili kdo to byl a Billa už mám plné zuby.
Zajímalo by mě, jaký měla ta Nora motiv, aby takhle škodila. Hlavně, že ji už odhalili.
Co se týče Billa, už nad ním lámu hůl. Pravděpodobně si potřebuje pořádně nabít držku, aby se vzpamatoval. 😉
Díky, těším se na pokračování.
No to si děláš srandu? Jako fakt, Bille. Zlatíčko promiň, ale na začátku téhle povídky byl Bill takové malé, ňuňaté telátko, miláček k pomilování. opravdu jsem ho zbožňovala a Toma bych nakopla za to jeho chování, ale Bill teď? já ani nevím, jestli chci, aby byli spolu jako partneři. Chápu, že Tom nemůže Billa jenom tak vykopnout ze života, i když by si to ten kretén (promiň, ale jsem ještě slušná) zasloužil, ale lítá v tom nejhorším svinstvu, takže určitě bude potřebovat alespoň bratra… i když by zasloužil nabít si obličej 🙁 a je mi z toho smutno, že jsem to vůbec musela napsat
Tahle jejich nocbyla těžká i na mě. Bylo to tak smutný a zoufalý, tak moc mi bylo Toma líto a přiznám se, že mě to regulérně vehnalo slzy do očí. Jo, tohle ty umíš… V dobrým:) Děkuju! Smutná, ale současně úplně nádherně napsaná, za srdce chytající scéna, kdy máš chuť toho Billa probudit a oba je najednou obejmout s tim, že to bude zase v pořádku…
Tyyjo, tak proto on byl Calvin takovej… Ha, jakýpa bratříčkování se, jen trochu průměrnější herec… Ale já mu to na začátku žrala, jojo. Bylo by snad i nepřirozený, kdyby byl takhle upřímně milej sám od sebe…
A Chloe, bože, ta holka dokáže dodat do každý scény šťávu, že i to vážný snad ani nemůžete brát vážně.:D Nevím, co si šlehá ona, že to tam všechno u nich bere s takovou lehkostí.:D Ale někdy bych na ni hodila přísnej pohled, zvlášť, když se zeptá na Bambiho, což se úplně nehodilo, ale krásně to zahrála do outu, holka jedna šikovná.:p
Trochu jsem nadskočila, když Tomovi zavibroval ten telefon a pak zpráva, že něco v Insu. A pak ooobrovská úleva, že to není špatná zpráva!
A Nora! No to se podívejme. Geo, bravo!
Na Billa už jednoduše nemám slov. Jen mě zajímá, zda se vůbec vzpamatuje, než bude pozdě. Protože kdyby Tomovi jednou došla trpělivost a prostě od Billa odešel, těžko by mu to dával někdo za zlé.