autor: boyyouadrank
Když Tom táhl svůj a Billův kufr zpátky do jejich starého zatuchlého pokoje v budově Franck, dredáč si nemohl pomoct, ale musel přiznat, že mu škola chyběla. Dva týdny prázdnin utekly jako voda a najednou byli zase zpátky tady na Akademii. Bill vřískal a hysterčil, jak že má sakra chodit na hodiny s vyvrtnutým kotníkem, a jen Tom protočil oči, kdykoliv bylo toto téma znovu probíráno
Když se následující ráno připravili na první hodinu, oblečení ve stejných černých kalhotách a sakách, oba se pozastavili nad dvěma hlasitými zaťukáními na dveře.
Tom pomalu otevřel dveře, mírně poodstoupil a uviděl tam stát ne příliš nadšeně vypadajícího Davida Josta.
„Dobré ráno, Tome,“ řekl muž strnule a povzdechl si. „Užil sis prázdniny?“
„Ano, pane,“ řekl nervózně Tom, pocítil, že něco není v pořádku. Bill mu nakoukl přes rameno a zvědavě Davida pozoroval.
„Takže, odpracovali jste si nějaké veřejně prospěšné práce?“
„Ehm…“ Tom se natočil na Billa, který pokrčil rameny.
„Zbývá vám ještě sedmdesát pět hodin. Oběma.“
„Já už udělal čtyřicet pět minut,“ zamumlal Tom. „S Bushidem.“
„No, ale pořád máš ještě přes sedmdesát čtyři hodin!“ Zařval David. „Bude to mít vážné následky, pokud si vy dva neodpracujete všechny hodiny!“
Bill se přikrčil. David málokdy takhle ztrácel nervy.
„Takže,“ vypadal, že trochu ochladl a hluboce vydechl. „Našel jsem skvělou příležitost, která vám, doufám, trochu ty hodiny seřízne.“
„A o jakou aktivitu se jedná?“ Zeptal se Tom opatrně a překřížil si ruce na hrudi.
David zvedl kus papíru, Tom si povzdechl a vzal si ho od něj. Obočí mu vyletělo vzhůru, jak si to pročítal.
„Co je to?“ Zeptal se Bill.
„Je to… fotbalový zápas,“ řekl pomalu Tom. „Proti Madchenské dívčí Akademii.“
„Přesně tak,“ přikývl David opět se svým obvyklým úšklebkem. „Hele, každý rok se snažíme odehrát alespoň jeden smíšený fotbalový zápas. Je to jen taková událost pro zábavu, a skvělá příležitost k získání více finančních prostředků, díky vstupnému, které stojí okolo pěti euro. Nicméně, tenhle rok bylo číslo přihlášených kluků… nemilé.“
„Chcete, abychom hráli my?“ Billovi poklesla čelist.
„Přesně. Myslím, že vy dva byste byli skvělý přírůstek do týmu.“
„A kdy přesně je ten zápas?“ Zeptal se Tom se zúženýma očima.
„Na začátku ledna, takže byste měli mít plno času na trénování.“
„Copak ono v lednu… nemrzne?“ Řekl Bill nakvašeně. „Navíc, já nebudu hrát ani hovno. Nebyl jsem stvořen pro sporty. Jsem prostě příliš křehký.“
David a Tom naráz převrátili oči.
„Všechny hodiny trénování se budou počítat jako odpracované prospěšné práce,“ dodal David. „Pokud budete hrát až do dne zápasu, pak si jsem jistý, že zvládnete všech těch sedmdesát pět hodin.“
„Já to beru,“ zamumlal Tom. Opravdu už nechtěl dělat nic pro Bushida.
„Bezva! Co ty, Bille?“
Černovlasý chlapec se mírně nahrbil. Nechtěl hrát fotbal v chladném počasí, být celý zablácený a muset nosit hnusný dres. „Já hrát nemůžu,“ řekl prostě a povzdechl si, jako by ho to doopravdy zajímalo. „Vymyslím jiný způsob, jak ty hodiny dohnat.“
„Bille, no ták,“ zasmál se Tom. „Je to proti bandě holek, jak těžké to může být?“
Bill ho počastoval naštvaným pohledem. „Já nechci hrát.“
David ho ignoroval. Věděl, že dříve či později se ten tvrdohlavý teenager nechá svým klukem přesvědčit. „Zapíšu vás oba,“ řekl vesele. Mrknul na hodinky. „Teď, mazejte na hodinu!“
–
Bill byl až příliš naštvaný na to, aby se s Tomem nějak hádal ohledně celé té fotbalové blbosti. Mračil se, zatímco mířili do učebny fyziky a poté si jen sedl na své místo a s našpulenými rty odmítal mluvit.
Jen se to zhoršilo, když Gülcan ohlásila, že jim dám menší přepadovku.
„Chceme se pouze ujistit, že jste přes prázdniny nic nezapomněli,“ vysvětlila sladce a mrštila svým poprsím po studentech pokaždé, když se nahnula dopředu a položila na stůl papír s otázkami. „A nezapomeňte na vánoční přáníčka! Nejsou sice příliš cenná, ale je to skvělý způsob, jak někomu ukázat, že vám na něm záleží.“
Bill koutkem oka pohlédl na Tomův profil. Dredáč byl zažraný do svého papíru, čelo měl nakrčené a cucal si pierc ve rtu. Skoro žádný student ve třídě nevzhlédl, když Gülcan vánoční přáníčka zmínila. Přece jenom, přáníčka jsou holčičí a tahle škola byla pouze klučičí akademie; nápad s přáníčky na Heisenbergské Akademii nebyl nikdy příliš populární.
Ne že by na tom Billovi nějak záleželo. Zakřenil se, ale úsměv mu pohasl, když dostal ránu do obličeje Gülcaniným poprsím. Otřepal se a podíval se dolů na svůj test, zamračil se ještě víc, jak se tak díval na všechna ta čísla a písmena, která jeho neprocvičené mysli připadala jako arabština.
Věděl, že v tomhle testu vybouchne, tak proč se obtěžovat s tím tu zůstávat?
„Slečno Karahanci?“ Zvedl ruku.
„Ano, Bille?“
„Mohu jít prosím na toaletu?“
„Eh… jistě, tedy myslím. Ale pospěš si.“
Bill přikývl a položil tužku. Hodil po Tomovi významným pohledem a pospíšil si ven, prakticky dosprintoval dolů až k východu. Vyšel z budovy a rozeběhl se, běžel celou dobu, dokud se nedostal ke dveřím svého pokoje, a s trhnutím je neotevřel.
Bill sebou praštil na postel a okamžitě se pustil do práce, začal si odepínat pásek. Věděl, že Vánoce už skončily, ale ještě ani nepomyslel na to, co by mohl Tomovi koupit; dredáč byl vždycky tak nezávislý, stále tak anti-zbohatlický. Navíc, vypadal, že je perfektně spokojen s majetkem, který má a nikdy nežádal o víc, a nikdy si ani moc nekupoval.
Vánoční přáníčko by byl úžasný dárek, a Bill přesně věděl, jak tomu ještě dodat šťávu. Během Valentýnského dne na jeho bývalé škole byla tahle přáníčka taky, a tak dost dobře věděl, že odesílatel může napsat nějakou poznámku, nebo možná přidat i pár papírů.
Věděl přesně, co dodá k Tomovu přáníčku. Popadl foťák, který byl v šuplíku, a vzápětí měl kalhoty u kotníků. Podíval se na hodiny; hodina fyziky by neměla skončit ještě další hodinu a půl. Měl moře času.
Ne, že by se na hodinu vůbec vrátil. Nebo snad na nějakou jinou hodinu.
Tom odešel z šaten celý zamračený. Saki zase nutil všechny kluky trénovat základní fotbalové cviky jako trénink na nadcházející zápas proti Madchenské.
„Všechno je to jen banda malých hubených holek s tenkýma holčičíma nohama,“ hulákal Saki, když kluci leželi v promrzlé hlíně a dělali sklapovačky. „Takže jestli prohrajete, pak zostudíte čest svého mužství!“
Byla by to mnohem větší sranda, kdyby tu byl Bill s ním. Ale Bill během fyziky odešel na ‚toaletu‘ a už se nevrátil. Tom o něj měl trochu strach.
„Bille?“ Zvolal Tom do jejich malého pokojíku, když otevřel dveře. „Co to…“
Celá místnost byla zaneřáděná. Oblečení bylo roztroušeno všude, podlaha byla pokryta fixy a propiskami, stejně jako vlhké papírové kapesníčky, které vypadaly, že jsou zbarveny do mnohonásobných odstínů purpurové, růžové a zelené. Tom šel po stopě chaosu a našel Billa ležícího na posteli přikrytého jen tenkou dekou. Tom mohl vidět křivku jeho těla a mohl s jistotou říct, že je nahý.
„Billi,“ řekl jemně, skopnul si boty a vyškrábal se vedle Billa na postel.
Oči druhého chlapce se pomalu se zatřepotáním otevřely, naklonil hlavu a usmál se, když uviděl blonďatého chlapce v posteli s ním.
„Co se stalo? Proč ses už nevrátil do třídy? A proč jsi v mojí posteli?“
„Vydrž,“ zamumlal Bill. Odstrčil deku, posadil se a popadl foťák, jenž ležel na zemi vedle postele. Přitulil se zpátky k Tomovi, ležící na svých zádech a zvedl foťák nad jejich hlavy. „Řekni sýr.“
Tom udělal svůj nejlepší mafiánský obličej, vystrčil rty, zašilhal a snažil se nesmát, jak Bill nafotil pár obrázků.
„Tak se podívejme,“ zamumlal, přetočil se na břicho a projížděl mezi fotkami. Zalapal po dechu, když uviděl Tomův směšný výraz. „Ty blbečku! Všechny jsi je zničil!“ Ačkoliv, nezněl příliš naštvaně.
„Tak tohle jsi dělal celý den? Fotil ses?“ Posmíval se mu Tom a vyzvedl se na lokty. Vzal si foťák a už chtěl kliknout na tlačítko, kterým by překliknul na další fotku. Bill však vyjekl, vytrhl mu ho z ruky, přitiskl si jej k tělu a otočil se k Tomovi zády.
„Nedívej se!“ Vybuchl.
„Proč ne?“
„Protože to není tvoje věc,“ zamračil se Bill, jenž stále uchovával foťák v náručí. Podezřívavě se ohlédl přes rameno, ale stále zůstával k druhému chlapci otočený zády. Nafoukl se a hlavou praštil na polštář. „Navíc, zlobím se na tebe.“
„Co? Proč?“
„Za to, že jsi mě přihlásil na tu fotbalovou blbost!“ Zavrčel Bill. „Vždyť víš, jak nesnáším sporty.“
„Je to proti bandě holek!“ Tom Billa strčil do boku, snažíc se ho přinutil, aby se otočil. „Bille,“ obmotal kolem druhého chlapce ruce, ten se naježil a postrčil fotoaparát pryč z postele. S tichým bouchnutím přistál na koberci a Bill se konečně otočil a pořádně našpulil rty.
„Proč jsi vlastně nahý?“ Tom ho zatahal za nos.
„Na to brzo přijdeš. Zvaž fakt, že to je tvůj vánoční dárek.“
Odpověď, které se mu dostalo, nebyla příliš uspokojující. Výraz zármutku se usadil na Tomově tváři a dredáč vypadal, že se odtáhne. Ruce si strčil za hlavu a zuby se mu okamžitě sevřely okolo jeho piercingu ve rtu, stejně jako pokaždé, když byl nervózní nebo naštvaný. Vánoce přišly a odešly a nijak moc se neřešily; Bushido by určitě neutnul lyžování kvůli tomu, aby si mohli nazdobit stromeček a předat dárky. Tom a Bill strávili celý Štědrý večer mazlením u krbu; ve středisku nebylo příliš mnoho příležitostí na nakupování, a tak si ti dva nedali vůbec žádné dárky.
Tom neměl ani ponětí, co by měl dát své druhé polovičce, která vypadala, že už teď má všechno, po čem by jeho srdce mohlo toužit. Bill byl vždycky neuvěřitelně rozmazlený a veškeré dary, jež by náhodou mohl chtít, by pro Toma byly až příliš drahé.
„Myslel jsem, že když budu nahý, tak tě to udělá šťastným,“ zamumlal Bill, cítil se však přehlížený, když Tom pokračoval v nepřítomném zírání před sebe ještě po několik dalších minut. „Jestli ten dárek nechceš-„
„Tak to není,“ řekl Tom rychle. „Jenom… co chceš dostat ty?“
Bill pokrčil nos a položil se na Tomovu hruď. „Nic, opravdu.“
„Bille-„
„Když řeknu, že nic nechci, tak to tak je. Nechci vůbec nic, tak na to ani nemysli.“ Bill to řekl důrazněji, než zamýšlel. Povzdechl si, když Tomova tvář potemněla ještě víc.
Dredáč pokračoval v zírání na vrchní postel, tiše mručel, jak jazyk vystrčil ven a přejížděl s ním přes kov. Bill ho obezřetně pozoroval, pomalu sjel rukou z hrudi dolů, aby mohl svou dlaň přímo přitisknout na jeho rozkrok a trochu jej polaskat.
„Bille, nech toho,“ vybuchl Tom a otočil se na stranu, odstrkujíc tak Billovu ruku pryč. „Nemám na to náladu.“
Billovi poklesla ústa. Nikdy v životě nebyl tak krutě odmítnut. Tváře se mu zbarvily do červena zlostí a rozpaky, přelezl přes Toma, popadl své oblečení ze stolku a začal si jej oblékat.
„Je mi tak zkurveně blbě z celé téhle soucitné hry,“ začal Bill, než měl druhý chlapec vůbec šanci promluvit. Skoro si roztrhl triko, které si přetahoval přes hlavu a netrpělivě zanadával. „Nechci od tebe žádný zpropadený dárek, protože vím, že jsi chudý. Nemusíš mi to kurva pokaždý předhazovat.“
Teď to byl Tom, kdo by nasraný. Posadil se a zasyčel, když se praštil do dřeva z vrchní postele. Promnul si čelo a počastoval Billa rozčileným pohledem. „Ty myslíš, že o tomhle to celé je?“
„Jasně, že jo!“ Zaječel Bill. „Vždycky když mluvíme o penězích, začneš se chovat tak zasraně holčičkovsky! Já už jsem se přes to přenesl. Nezajímá mě, že jsi chudý, stejně tě miluju.“
„Nejsem ‚chudý‘, ty idiote,“ zamračil se Tom, postavil se a došel k Billovi tak blízko, že se skoro dotýkali nosy. „Jenom jsem ti chtěl koupit něco hezkýho a udělat ti radost.“
„No, ale já už jsem ti řekl, že nic nechci, tak se kurva neobtěžuj!“ Bill si nevšímal toho, že Tom už není tak naštvaný, jako byl, a stále se vztekal. „Já neutratil žádné peníze za tvůj dárek!“
Uvědomil si, co řekl a ihned si připlácl ruku přes pusu, očima vyhledal foťák ležící stále na zemi. Tom následoval jeho pohled, zamračil se, načež skočil po tom maličkém stroji a popadl jej právě ve chvíli, kdy se v jeho zorném poli objevila Billova tenká ruka. Postavil se na nohy a odstrčil Billa pryč, čekal, dokud se foťák nezapne.
„Přestaň! Tome, vrať to, bude to překvapení!“ Bill ječel, ale byl okázale ignorován. Tom překlikal přes několik fotek, byly to ty, které Bill udělal jako poslední, ty, na nichž byli oni dva v posteli a dělali hloupé obličeje. Jakmile se dostal za tyhle, jeho tváře zčervenaly, oči nedokázal odtrhnout od malinké obrazovky.
Fotky mu připomínaly taková ta malá cukrová srdíčka; ta, která chutnala hrozně, ale stále se držela na trhu, protože je romantici stále protlačovali na Valentýna. Tahle cukrátka na sobě měla drobně napsané něžné nápisy, jako třeba ‚Buď můj‘ nebo ‚Objetí a polibky‘ nebo ‚Miluji tě‘.
Nejdřív to začalo nevinně. Prvních pár fotek ukazovalo Billa od pasu nahoru, s jedním takovým nápisem napsaným přes svou hruď, břicho nebo paže. Ty první nesly názvy ‚Obejmi mě‘ a ‚Polib mě‘, a všechny odhalovaly Billa s rozpaženýma rukama a špulícími rty.
Následující fotky vyslaly litry krve z mozku přímo do Tomova penisu. Bill ležel na břiše, ohlížel se přes rameno a díval se takovým pohledem, za který by se i pornohvězda styděla. Byl nadzvednutý na loktech; slova ‚Ošukej mě‘ měl napsané přes zadek.
„Svatá-!“ Tomovi málem vypadly oči z důlků, když dojel k fotkám, kde byl Bill vystaven zepředu v celé své kráse. Ruku měl v klíně, hlavu vzrušením zvrácenou dozadu, záda prohnutá a nohy roztažené. Tom se ušklíbl, kousal si svoji ozdůbku ve rtu tak, až to bolelo. „Ty malá couro.“
A než se Bill stačil vůbec nějak bránit, vydal ze sebe pouze několik tlumených zvuků, jak ho Tom přirazil na dveře a začal jej divoce líbat. Bill pohyboval ústy proti těm Tomovým, stejně tak používal i zuby. Stále byl naštvaný, že bylo narušeno jeho soukromí, že jeho překvapení bylo vyzrazeno, i když se zdálo, že mu všechny myšlenky vyletěly z hlavy, jakmile si Tomova ruka hbitě prorazila cestu do jeho boxerek a popadla jeho penis.
„Oh!“ Zasténal Bill, když mu byly sundány kraťasy a Tom nehty přejížděl po vnitřní straně jeho stehen. Naklonil se pánví pryč ode dveří a přitiskl své tvrdé vzrušení na hrubou džínovinu Tomových riflí, potěšený, když ucítil další tvrdý penis narážející do toho jeho. Látka ho škrábala na citlivém místě na kůži, ale stále vytrvale přirážel dopředu, drtil své tělo o Tomovo, pusa a ruce se mu rozdivočely. Když konečně vyvrcholil, byl si jistý, že na Tomově krku zanechal velký počet cucfleků a také několik cestiček po nehtech.
„Sakra. Tak rychle?“ Ušklíbl se Tom, odepnul si pásek a nechal kalhoty sjet dolů ke kotníkům. Popadl Billa za boky a přinutil jej na místě se otočit, takže se Bill ocitl obličejem namáčknutý na dveře. Dredáč spatřil lahvičku gelu a okamžitě si nějaký vystříkl do dlaní, nestaral se, že polovina gelu se roztekla po koberci. Vklouzl do druhého chlapce a šukal jej tak dlouho, dokud oba nevzdychali a hlasitě neoddychovali. Tom se tvrdě udělal uvnitř toho hubeného těla, hruď měl těsně přitisknutou na Billova záda, byl ponořený v Billovi, jak nejhlouběji to bylo možné, sténal a kolena mu málem vypověděla službu.
Bill se cítil směšně odřený a zvadlý, když ležel na podlaze vedle Toma, přitulený k jeho boku. Oba se opírali o dveře a byli absolutně šťastní.
„Teď vážně… co bys chtěl k Vánocům?“ Zamumlal Tom s pusou schovanou v chumlu Billových černých vlasů.
„Řekl jsem ti, že nechci nic,“ zasténal Bill. „Kromě tebe, idiote. Chtěl jsem ti poslat tyhle fotky k tvému vánočnímu přáníčku.“
Tom si odfrknul. „Nechci žádné blbé přáníčko. Navíc, jsem rád, že jsem na ně nemusel čekat. Byly velmi… pěkné.“
„Vidíš? Tohle je skvělý dárek a nemusel jsem za něj utratit ani halíř.“
„Podvodníku.“
Takový chytrý komentář si vysloužil pěkný rychlý pohlavek.
autor: boyyouadrank
překlad: Keytik
betaread: Janule
Ježiš, ten Bill je fakt coura…Takovým tím rozkošným způsobem. 😀 Já tuhle povídku fakt žeru. Oba jsou tu takový hrozně…úžasný. 😀
Co bych za takový dárek dala.. 😀 Úžasné ^^
Chcípnu, fakt že jo. 😀 Tahle povídka je nadupaná perfektníma nápadama a nadšení z ní mi vždycky spolehlivě vydrží až do příštího úterka. Je prostě bomba. ^^ Ještě že má tolik dílů. ♥
Bože to je tak dokonalý 😀 Já jsem se na to třásla celej den a nezklamalo, jako vždycky perfektní 🙂 Miluju tuhle povídku ♥
No úžasne jako vždy 😀 som strašne zvedavá že ako bude Bill hrať futbal 😀 aj keď je to proti babám 😀 veď on je horší jak baba 😀 och to bude prepadák 😀 a tie fotky och bože 😀 ja ich chcem vidieť 😀 no kto by ich nechcel že??? :D… úplne skvelé 😀 som zvedavá čo dá Tom Billovi ak mu niečo teda dá 😀 ale snáď hej 😀 podľa mňa vymyslí niečo pekné 😀 milujem to 😀
To bolo…úžasné!!!!! Ako vždy…neviem ako by som to mala inak komentovať 😀 vždy hovorím to isté :D…ale je to proste bomba! Len škoda, že v tejto časti nebol Bushido 😀 toho tam mám najradšej :D….hej, ja chcem aj nejaký nežný sex 😀 taký pomalý 😀 oh :D…..ale nieeee….aj tento sa mi páčil xD….super!!!! ja sa tak veľmi teším na pokračovanie!!!!!!!!! :)♥
tvl…tenhle díl byl absolutně dokonalej…když si představím Billa, na těch fotkách…xDxDxD se Tomovi ani nedivim…já bych to nerozdejchala…xD tuhle povídku fakt zbožňuju…x)
:D:DD:D:D chci vidět Billa hrát fotbal 😀 to by byl pohled, fakt že jo 😀 A jinak, krásný přáníčko pro Toma 😀
Já se z nich jednou zblázním, hlavně z Billa, to je prostě ďábel xD Ty jeho diva záchvaty miluju xD♥, nejdříve kvůli kotníku, potom fotbalu, a nakonec kvůli těm fotkám…To přáníčko, to bylo prostě úžasně vymyšlené, to by mohl Tomovi vyrábět a dávat pořád =) Skvělá povídka =D♥
oh yeah! Já.. to.. jednoduše.. miluju! ♥
sem zvědavá, jak bude hrát Billouš fotbal. 😛
Já mám vždycky takový… divný pocit, když se hádaj xD ale ne ve špatným slova smyslu. cheche. ale ono to k nim tak.. patří ty jejich hádky. i když jednnou je mi víc líto Billa, pak Toma. Alespoň víme, že pod tou Billovou nafoukanou 'maskou', je něco opravdu dobrého, to se mi na Billovi tak zatraceně líbí ^^*
Já si vždcky touhle dobou říkám … ,,A je přede mnou další nekonečný týden zabíjející a zoufalé nedočkavosti!" a dneska sem si to řekla taktéž ;D Nemůžu se dočkat dalšího dílu.! ♥
Billous je vtipalek, takovy darecek 😀 jen aby se ty fotky nedostaly do spatnych rukou, to by byl megapruser x))) ale kdyby se jakoze nahodou dostaly Billovy naked fotky na net, tak myslim, ze bysme tady vsechny umrely stestim 😀 😀 😀 a chudak Gulcan s tim poprsim xDDD nikdy jsem ji u THcek nijak nezpozorovala, musim si nekde najit, jak vypada, ta scena jak da Billovi "facku" pri rozdavani testu je dokonala xDDDDD
Och, no nemalá dokonalost :)♥ Miluju tuhle povídku a vztah mezi těma dvěma 😀 U každého dílu se zasměju nebo aspon trošičku pousměju a hlašky už davam na facebook jako statusy :D:D Krásné :)♥
Tak to je dobrý 🙂 nakonec nejlepší dárek 😀 😀
dokážu si ty fotky živě představit 😀 <3
Podvodník, ale kreativní a chytrý xD beztak to byl pro Tomana nejlepší dárek xD ať udělá taky nějaký a nemusí nic kupovat.
no ty kráso tak tenhle díl je vážně jedna velká časovaná bomba.Já když si tam Billa představim v těch pozách mno nevim
Oh Bože, děkuji za to, že existuje autorka skrývající se pod jménem boyyouadrank, protože bez ní by byl twincest svět hned o něco chudší. Děkuji i za to, že existuje někdo jako Keytik, která povídku překládá. Jinak bych se k povídce nedostala. A to by byla zatraceně veliká škoda…
Vůbec jsem v poslední době neměla čas na čtení (ale i psaní) povídek a jsem ráda, že jsem si ten čas konečně udělala. Za odpoledne jsem přečetla všech devatenáct dílů a jsem více než nadšená. V povídce se odráží snad úplně všechno. Od problémů po radosti. Od neštěstí ke štěstí. Od lásky k nenávisti. Musím říct, že před autorkou se kloním a říkám, že je to jedno z naprosto úžasných děl. Ovšem je tu i poklona před překladatelkou, protože i překladatelka dává do povídky kousek sebe samé :o) Těším se na další díly :o)
Ježiš,ja som bola tak vyplašená, že sa tentokrát pohádajú úplne až som si odhryzla môj pestovaný necht 😀 Ďakujem znovu za preklad tejto dokonalosti.