autor: Disturbed Angel
Ahoj twincest blogu a hlavně všichni okolo. Jsem tu po nekonečné době zase zpátky s nějakým tím dílem. Je to už šíleně dlouho, co jsem nic nenapsala, tak doufám, že jste na mě nezanevřeli. Už mám v hlavě další povídku, která bude asi jenom jednodílná, ale někdy je prostě těžké dát všechny ty myšlenky, pocity a představy na papír. A hlavně musím dopsat tuhle povídku, to by jinak nešlo. Zdraví vás DA. 🙂
Jak snadno dokáže člověk říct pár slov. Vlastně něco, jak se říká, vypustí z pusy a hned v dalším momentu toho velice lituje. Nezávisí to na mozku, je to prostě reakce jazyka, a navíc neuvážená reakce, že ten neřád jazyk nejde zastavit. Tak Tom řekl něco nehezkého svému bratrovi, ani to možná tak nemyslel. Ale zrovna v tu chvíli asi neměl co říct, tak vypustil první slova, která měl na jazyku. On sám už si přesně nepamatoval, co přesně řekl, ale byl si jistý, že Bill si to bude pamatovat ještě hodně dlouho.
A v tom měl copatý chlapec pravdu. Billa to velmi trápilo. Už to bylo několik dnů, skoro týdnů, co Toma neviděl. Moc se mu stýskalo a jeho bráška mu moc chyběl, ale na druhou stranu musel připustit, že se nemusí nervovat. Nemusel se stresovat, kde a kdy ho s Tomem někdo uvidí, a že ho potom Markus nejspíš zabije. Za ten risk to ovšem stálo. Měl svého bratra rád, miloval ho, jen si nebyl jistý, jaká láska to je.
„Žížalko, co tě trápí?“ do jeho ložnice vešel opálený, svalnatý muž, který s ním poslední dobou trávil mnoho času. Markus se Billovi opravdu věnoval a zdálo se, že mu na něm opravdu záleží.
„Slyšíš mě?“ Bill ho ignoroval. Tak by se to mohlo zdát, ale nebylo tomu tak. Mladý černovlasý chlapec byl do svých myšlenek položen tak hluboce, že nevnímal svět okolo. Nevnímal Zena, který za ním před pár minutami byl a mluvil na něj, tak i teď Markuse.
„Notak, Bille!!“
„C-co?“ probral se z transu Bill a lehce několikrát zamrkal. Markus se lehce pousmál a sedl si k němu na sedačku.
„Mluvil jsem na tebe a ty vůbec nereaguješ. Copak se s tebou děje?“
Bill jen zakroutil hlavou a očima se díval do země. To Markusovi opravdu nesmí říct. Po pár chvilkách hlavu zvedl a lehce se usmál. „Nic se neděje. Jen jsem tak přemýšlel. Občas se mi to stává, že ani nevnímám.“
„Možná jsi přemýšlel, ale něco tě rozhodně trápí. Už jsi tu dlouho a já to na tobě poznám. Už ani nakupovat jsi dlouho nebyl. Vážně se nic neděje? Mně to doopravdy můžeš říct.“
Bill zakroutil hlavou. Chtěl mlčet, ale jeho emoce to dál nevydržely. Propukl v nekontrolovatelný pláč a dal si ruce do dlaní. Když tak vzlykal, schoulil se k Markusovi do náručí a ten si ho k sobě ještě víc přitáhl, Bill se ani trošku nebránil.
Svalnatý muž si k sobě Billa tisknul. Vypadal jako malý uzlíček neštěstí a Markus se ho raději už na nic neptal. Bál se, že by jeho slzy mohly začíst téct ještě silněji a vzlykat by mohl ještě více. To nechtěl.
„Markusi?“ řekl Bill tiše. Ten ho celou dobu sledoval, ale černovlasý mladík se na něj nedíval. Bill sledoval nápoj v hrníčku, který držel oběma rukama. Už je to asi hodinu od toho slzavého údolí. Bill usnul vyčerpání z toho pláče a Markus ho celou dobu pozoroval. Až když se probudil, šel mu udělat kakao. Bill se teď díval na hladinu ochuceného, teplého mléka a tiše promluvil.
„Víš, těžko se mi o tom mluví, ale stýská se mi po mámě.“ řekl Bill tiše. Zvedl hlavu, podíval se na Markuse a než ten stihl něco říct, tak pokračoval. „Já vím, že ji nemůžu vidět. Všechno si to uvědomuju, jen mě to trápí. Jsem z Německa, jsem takový kousek od mého rodného města a prostě mi to jen chybí, ale moc dobře vím, že je nemůžu vidět. Vím, že bych nedokázal vysvětlit určité věci a některé bych sám říct ani nemohl. Jen jsem ti to chtěl říct.“
„Jsem moc rád, že jsi mi to, Bille, řekl a mrzí mě to, ale zase jsem rád, že tomu rozumíš a chápeš to. Můžeš mít všechno, co si jen budeš přát, ale právě tohle ne.“
„Já vím. Vím to moc dobře. I kdybych mámu viděl, musel bych se zase brzo loučit a to bych nezvládl.“
„Chápu tě. Rozumím ti. Já se musel od své rodiny také distancovat, ale byl jsem v trochu jiné situaci, než jsi ty teď. Já je tím chránil, protože ze začátku mé práce, jestli se tomu tak dá vůbec říct, jsem měl mnoho nepřátel, kteří ohrožoval jak mě tak i je.“ řekl Markus a pak se pousmál. „Jako bych těch nepřátel měl teď míň.“ I Bill se pousmál a usrkl teplého nápoje.
Když se po chvíli Bill zadíval do prázdného hrníčku, na kterém byly ještě stopy kakaa, vypustil z úst větu. „Víš, Markusi, já tě mám vážně rád,“ řekl trochu nesměle a pořád s hlavou sklopenou se díval do prázdného hrnku. Markus mu lehce hlavu dvěma prsty zvedl a usmál se.
„Za to jsem nesmírně rád, Bille. Nechci, aby ses trápil, protože já tě mám taky strašně rád.“
Věnoval Billovi dobrotivý úsměv a lehce mu vtiskl polibek na čelo.
*
„Bille? Co se to s tebou děje?“ zeptal se Tom, který svého tmavovlasého brášku pozoroval. Ten seděl a upřeně hleděl někam před sebe. Zdálo se, jako by byl v transu. Bylo zřejmé, že nad něčím přemýšlí. Bill sebou cukl a zadíval se na copatého mladíka vedle sebe, který se na něj díval trochu ustaraně.
„Pořád se na mne zlobíš, Bille?“
„Nene, to víš, že ne. Promiň, já jsem se jen zamyslel,“ řekl omluvně a napil se vody. „Možná už bych jel,“ řekl a pomalu se zvedl z koženého gauče.
„Ale vždyť jsme tu sotva 15minut,“ řekl překvapeně Tom a vstal hned po bratrovi. Do jeho bytu přijeli před malou chvílí, tak není divu, že se sám Tom diví, proč už chce Bill odejít.
Celou cestu oba mlčí. Bill se dívá celou dobu z okna a Tom na něj jen občas letmo pohlédne. V autě jde cítit tíživá atmosféra, která prostupuje myslí obou chlapců. Jen jeden ovšem ví, proč tato situace nastala. Jen jeden má v hlavě zmatek, o kterém ten druhý nemá ani ponětí. Letmý polibek na tvář Toma utvrdí v tom, že se něco děje, jen neví přesně co.
„Bille, co je s tebou?“
„Zeno, nic se mnou není,“ baví se oba mladíci na cestě do luxusní vily, kde oba bydlí, ale nazývat to jejich domovem by nebyl ten správný termín. Bill si povzdechl a opět celou dobu jízdy pozoroval ubíhající krajinu.
„Zeno, řekni, co mu je, já vím, že ti říká moc věcí. Tak mi to prosím tě řekni. Zaplatím ti, kolik jen budeš chtít.“
„Markusi, neblázni. Já to vážně nevím. Možná se trápí kvůli rodině, možná se mu něco stalo. Já vážně nevím. Nechce mi nic říct.“
Mezitím, co se Markus se svým bodyguardem bavili dole v hale, ležel Bill na velké posteli a pozoroval fotku svého bratra. On se na něj z ní hezky usmíval, a proto se Bill musel taky pousmát. Ve skutečnosti se smát nechtěl. Znovu, za celý den už poněkolikáté, si povzdychnul. Neměl chuť vůbec na nic. Když po pár minutách uslyšel jemné klepání, schoval fotku pod polštář a řekl: „Dále!“
„Můžu dál, žížalko?“ řekl Markus a měl hlavu ve dveřích. Bill přikývl a natáhl k němu ruce, jako natahuje dítě k nové hračce. Hned se objali a Bill se svalnatého muže držel pevně několik okamžiků, dokud se neoddálili.
Když Markus pozdě večer odešel z Billova pokoje, začal zase přemýšlet. Znovu a znovu pozoroval střídavě bratrovu fotku a fotku, na které byl s Markusem. Všichni na těch fotkách byli šťastní. Usmívali se a neměli žádné problémy. Ale realita je jiná. Bill měl zatracený problém. Tím problémem byla nerozhodnost. Bill totiž věděl, že v hloubi duše stále cítí ke svému bratrovi víc než bratrskou lásku. Ale i tak věděl, že se zamiloval. Ovšem ne do Toma, ale nyní do Markuse. Tím se jeho problém komplikoval.
autor: Disturbed Angel
betaread: Clarrkys
Č-čo to ? O_o….. Bill…. A Markus? Tý jo, tom som nečakala… Po dllllllllhej preeeeeedlhej dobe opäť niečo, čo ma šokovalo… Niekedy úúplne zabúdam, že to nie je realita… Je to totiž tak skvelo napísané….
Tak to je gol- Bill a markus, tak to je masi. I když,ani se mu nedivím. Markus, je na Billa hodný neubližuje mu, koupí mu, co chce a chápe ho. Ale co Tom? Chudáček, ten až se to dozví, tak ho asi klepne, chdinka…
žádný takový! ŽÁDNEJ MARKUS! >:-O
Já jsem asi vadná, nechápu, jak se mohl Bill zamilovat do Marcuse…vždyť si ho koupil jako nějakou věc, je jeho majetkem, drží ho u sebe, o sexu ani nemluvím, říká Billovi, že ho má rád, kdyby ho měl rád, nechal by ho jít domů a žít normální život. Existuje takové krásné přísloví, že okovy můžou být ze zlata, ale to nezmění nic na jejich podstatě…asi se Bill zbláznil…chudák Tom =(
to je suice skutečně krásné jak se Marcus k Billovi chová a že je na něj hodný, ale .. já chci twincest!!:D
Ne, Billí… určitě jsi jen zmatený. Možná je to náklonnost, ale zamilovat se?
Chudák Tommy.
Tak to je sila.. Ae nedivim se mu.. Sem zvedava jak to vyresi..