No love 2/3

autor: Sch-Rei

65
Bill s Tomem seděli na hřišti za školou. Před hodinou jim skončila škola, ale ani jeden z nich nechtěl jít domů. Tom věděl, jak se Simone bude bát, že se mu zase něco stalo, ale chtěl být s Billem. Byla mu milá a příjemná jeho přítomnost. Mohl by si ho vzít domů? Jen na pár hodin, můžou se víc poznat, ukáže mu svůj pokoj, svoje texty, co napsal. Nikdy neměl kamaráda, se kterým by si mohl povídat. Bylo to pro něj něco nového. Už tu není jen školní psycholog a jeho matka, se kterými může mluvit. Už je tu i Bill. Chlapec, kterého zná sotva tři dny, ale má k němu důvěru.

„Billi?“ pípl Tom. Bill k němu zvednul pohled čokoládových očí a usmál se.
„Copak?“ Tom zamrkal a začal si hrát s lemem svého trička.
„J-já… Já jen, jestli bys… Jestli bys nechtěl jít na chvilku ke mně. Chtěl bych ti ukázat texty písniček, které jsem napsal a tak,“ pousmál se Tom a poškrábal se na hlavě přes čepici. Bill se zazubil.
„Rád,“ řekl tiše a přikývnul. Tom se usmál.
„Dobře, tak… Jdeme?“ Bill jen s úsměvem Tomovi přikývl a pomalu seskočil z průlezky a nahodil si na záda svůj batoh, Tom skočil hned za ním a vzal si svůj. Oba chlapci šli spokojeně vedle sebe směrem k Tomovu domovu, kde bydlel společně se Simone.

„Ty bydlíš s mámou, viď?“ pousmál se Bill. Sledoval, jak jeho jedna noha střídá druhou.
„Jo, s mámou.“

„Nemáš tátu?“ Tom nakrčil nos a zakroutil hlavou.
„Nikdy jsem… Nikdy jsem ho neviděl,“ řekl tiše. Bill se kousnul do rtu a zastavil se.
„To je mi líto,“ pípl. Tom se taky zastavil. Otočil se a udělal pár kroků dopředu k Billovi.
„To je v pohodě,“ pousmál se a pokrčil rameny. Bill se usmál a podíval se Tomovi do očí.
„A-… A ty?“
„Já?“ pousmál se Bill a zvednul obočí. Tom přikývnul.
„Bydlím v dětském domově. Je to asi kilometr od školy,“ povzdechnul si Bill a pokrčil rameny. Tom se kousnul do rtu.
„Nemáš rodiče?“ pípl. Bill zakroutil hlavou. Tom sklopil pohled.
„To je mi… líto,“  šeptnul. Bill se usmál a omotal ruce okolo Tomova krku a obejmul ho. Tom rychle zamrkal. Kousnul se do rtu. Bill ho objal? Naběhla mu husí kůže a v břiše cítil tak příjemný pocit. Polknul a opětoval černovláskovi objetí. Oba se spokojeně usmáli.
„Máš mě,“ zašeptal potichu Tom. Cítil, jak Billovo objetí bylo silnější. Černovlásek měl zavřené oči. Pevně si k sobě Toma tisknul, cítil se s ním strašně dobře. Takhle „chutná“ přátelství?

Bill s Tomem se smáli nad příběhem, který Tomovi Bill vyprávěl. Povídal mu o jednom filmu, který byl nedávno v televizi. Seděli na Tomově posteli, sem tam se lehce požďuchovali.
„Kluci?“ pípla Simone ze dveří. Oba rozesmátí kluci se na ni otočili. Tomova matka byla víc než nadšená, že si našel nějakého kamaráda. Vypadali spolu spokojeně, už neviděla jen toho utrápeného Toma, který každý den byl zavřený ve svém pokoji, měl sluchátka v uších, psal smutné texty a nebo dokonce plakal. Celou dobu, co tu byl Bill, se smál, povídal. Vypadal… Šťastněji.
„Nemám nic, co bych vám mohla nabídnout na svačinu,“ začala. Tom sklopil pohled.
„Ale mohla bych pro něco zajít do obchodu, jestli chcete?“ pousmála se. Bill se usmál a zakroutil hlavou. Tom zvednul k Simone pohled a pousmál se na ni, což mu jeho matka opětovala.

„Nemusíte, paní Trümperová,“ usmál se Bill. Tom se zasmál a šťouchnul do něj.
„Nemusíš,“ potvrdil Tom a přikývnul. Simon se usmála a zakroutila hlavou.
„Stejně pro něco zaběhnu,“ usmála se a zmizela za zavřenými dveřmi.
„Je milá,“ pousmál se Bill. Tom přikývnul a pokrčil rameny. 
„Hej!“ zasmál se Bill a začal Toma lechtat. Tom se začal smát, Bill ho povalil na postel a obkročmo se na něj posadil. Lechtal ho na břiše a taky se smál, sem tam na Toma udělal nějaký obličej.
„Bille!“ zasmál se Tom a začal trošku kopat nohama. Po chvilce, když už Tomovi skoro tekly slzy smíchem, Bill přestal. Usmíval se, ale stále seděl na Tomovi. Tom se pousmál a zapřel se o lokty. Podíval se na Billa. Černovlásek se zasmál. Tom se usmál a zakroutil hlavou.

„Copak?“ pípl Tom. Bill se kousnul do rtu.
„J-já…“ pokrčil rameny Bill.
„Nevím.“ Tom pomalu zamrkal a naklonil trošku na stranu hlavu. Trošku mu zčervenaly tváře. Viděl Billa tak… moc zblízka. Ne, že by bylo poprvé, kdy měl jeho obličej takhle blízko, ale najednou mu připadal tak…
„Krásný,“ šeptnul, aniž by si to uvědomil a pootevřel trošku rty. Bill pustil ret, který si kousal. Jeho tváře byly v sekundě načervenalé. Tom potichu vydechnul.
„Vážně?“ šeptnul Bill a trošku se obličejem přiblížil Tomovu. Dredáč už skoro lapal po dechu. Srdce mu bilo jako o závod, přesně tak jako Billovo. Tváře mu hořely.
„Ano. Moc.“
„Jak moc?“ Bill přivřel oči. Byl tak blízko, Tom cítil jeho dech na svých rtech. Přinutilo ho to zachvět se vzrušením. Taky jako Bill přivřel oči.
„Víc, než kdokoliv jiný,“ zašeptal tiše dredáč a očka zavřel úplně.  
Bill nasucho polknul. Natisknul se hrudníkem na Tomův. Cítil, jak jeho srdce rychle bije. Opravdu, přesně jako jeho. Pousmál se a také zavřel oči úplně. Nechal své rty dopadnout na Tomovy a letmo přes ne přejel. Tiše zasténal proti dredáčovým rtům a něžně se do nich vpil. Tom stisknul v rukou prostěradlo své postele. Ochotně spolupracoval s černovláskem. Vyjel jazykem kousek ven a přejel po Billově spodním rtu, který nasál mezi své. Bill zrychleně dýchal, kousek se od Toma odtáhnul.
„V-víš že…“ šeptnul Bill nejistě . Tom ho chytil okolo pasu a pomalu se s ním posadil.
„N-ne… Nemůžem,“ sklopil pohled. Tom se pousmál. Oddělal Billovi černé vlasy z tváře, které mu tam spadly. Bill se na Toma podíval.
„J-já,“ začal Tom a nejistě zamrkal.
„Ty?“ pípl Bill a kousnul se do rtu.
„.. Mám-“ Tom se odmlčel.
„Hm? Co?“ zamrkal černovlásek a pohodlněji se uvelebil na Tomově klíně.
„Já… Mám… Mám tě rád, Bille,“ zašeptal a sklopil pohled dolů. Kousnul se do rtu. Bill rychle zamrkám. Mám tě rád, Bille. Mám tě rád, Bille. Mám tě rád, Bille. Mám tě rád, Bille. Řekl, že ho má rád? Billovi se zaleskly očka slzami. Mám tě rád, Bille.

„Oh,“ zalapal po dechu a pevně Toma objal. Stisknul víčka k sobě a potichu zavzlykal. Tom  zvednul pohled. Nečekal, i přes to, co bylo před pár minutami, že by to Bill vzal. Vzbuzoval v něm zvláštní pocity, nevěděl ale, jak mu to má říct. Stačilo jen říct… Mám tě rád.
„Mám tě rád,“ vzlyknul Bill a pousmál se. Slyšel někdy od někoho tahle slova? Jestli ano, muselo to být hodně dávno. Tom se pousmál.
„Opravdu?“
„Opravdu!“ vypísknul černovlásek a pevněji Toma objal.
„Neudus mě,“ zasmál se Tom, následovně i Bill. Kousek se od Toma odtáhnul, tak, aby mu viděl do očí.

„Bille?“ zamrkal Tom.
„Hm?“ kousnul se do rtu černovlásek a trošku se zavrtěl. Tom nasucho polknul. Při pohybu Billa v jeho klíně cítil zvláštní pocit. Ne ten, co o něm před chvílí mluvil, ale jiný. Spíše… Vzrušující? Příjemný i nepříjemný, chtivý. Nevěděl, jestli je to dobře, a nebo špatně. Zakroutil hlavou, nesmí na to myslet, třeba to přejde. Bill na něj koukal dvěma velkýma čokoládovýma očkama nechápajíc, proč Tom mlčí. Musel se vzpamatovat.
„J-já jen… P-p… Proč pláčeš?“ Zašeptal červenajíc se. Bill se pousmál a pokrčil rameny, olíznul si rty. Tom nasucho polknul. Ten zvláštní pocit si vybral ne moc dobrý cíl. Cítil vzrušení ve svých kalhotách. Tak moc chtěl, aby se tam sám sebe mohl dotknout. Cítil to vzrušení díky Billovi snad? Bill nakrčil obočí. Čím dál tím víc nepohodlněji se mu sedělo na Tomově klíně. Něco ho tam… tlačilo? Kousnul se do rtu.

„T-Tomi.. T-… Ty…“  řekl tiše a zčervenal. Tom nasucho polknul.
„J-já… T-to… Samo. To samo,“ zašeptal a odvrátil pohled pryč. Přišlo mu to jako strašně trapná situace, že ho Bill tak… vzrušil. Bill sklopil pohled a kousnul se do rtu. Pokoušel se přijít na to, jak má Tomovi říct, že se před ním tahle cítit nemusí. Že je to… Normální, ale nebyl si jistý, jestli by se tak on necítil také. Vlastně si byl úplně jist, že by se cítil úplně stejně.
„T-Tomi… J-já…“ zvednul k dredáčovi pohled.
„Hm?“ brouknul Tom a střetl se s Billovým pohledem.
„N-není… Není to nic špatného, myslím že… Může se to stát, víš… Je to… Normální, nemusíš se přede mnou stydět, já jsem… Jsem si jistý, že mně… Stalo by se mi to určitě také, kdyby… Um…“ začal motat potichu Bill. Tom ho zaujatě sledoval.
„Začíná… Začíná to bolet,“ kuňknul Tom a nakrčil nespokojeně obočí. Kousnul se do rtu. Nevěděl, co má dělat, nevěděl to ani Bill. Každou chvilku se mohla vrátit Tomova matka, ale i tam se Bill rozhodl, že Tomovi pomůže.

„Tomi, já… Chci ti pomoct,“ pípnul.
„Ja-jako…“
„J-jo,“ přikývnul Bill a nasucho polknul.
„A-ale… J-já…“
„Věř mi… Bude t-to… Bude to lepší, uleví se ti. Ch-chi to pro tebe udělat, no tak,“  řekl přesvědčivě Bill a pomalu sjel dlaní po Tomově hrudníku až ke kalhotám.
„T-tak… Dobře, věřím ti,“ přikývnul Tom a pomalu přivřel oči. Bill se pousmál a políbil Toma na rty. Sledoval svoji ruku, jak pomalu rozepíná naplé kalhoty. Kousnul se do rtu a rozepl je. Tom se trošku nadzvednul, aby mu Bill mohl stáhnout kalhoty.
„J-jáj,“ vydechnul Bill, když Toma zbavil i boxerek. Tom znejistěl, ale ani nepípl. Tváře mu hořely a už to… bolelo. Opravdu bolelo. Tak moc potřeboval, aby se ho Bill dotknul. Aspoň trošku.

Bill koukal na Tomovo vzrušení. Sám z toho začínal hořet. Ale… Musí se ovládnout, teď je tady Tom, stačí, že se to stalo jemu. Pousmál se a olíznul si rty. Lehce vzal Toma do ruky. Tom zavřel oči a zaklonil hlavu. Oh, tak… Příjemný. Bill začal pohybovat rukou. Chvilku rychleji, chvilku pomaleji. Tom i přes to, že se tak styděl, potichu sténal, někdy i Billovo jméno. Bill zkoušel, co se Tomovi líbí a co spíš naopak. Přišlo mu, že mu nevadil ani jeden jeho pohyb rukou. Spíš naopak. Roztával s jeho dotekem, nutil ho sténat, chtěl křičet. Příjemné, úlevné. Billova pokožka hořela čím dál víc, až do Tomova konečného orgasmu.
„Děkuju.“

autor: Sch-Rei
betaread: Janule

5 thoughts on “No love 2/3

  1. Docela mě zaskočilo, že je Bill z dětského domova, takže se rýsuje otázka, jestli náhodou není Tomův bráška…i když by to bylo krásné, kvůli nim dvěma jim to nepřeju, ať si užívají svojí právě objevenou lásku s radostí a štěstím =)♥

  2. to bylo strašně roztomilý, jak tam oba koktali…xD je možné, že opravdu budou bratři, ale to se budeme muset nechat překvapit…=)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics