autor: Neilinka
( Bill )
Nakonec se mi přece jen podařilo usnout, i když příliš kvalitním spánkem se to nazývat nedalo. Stále se mi vracely výjevy ze včerejšího podvečera a já v sobě cítil tak šílenou zlost, že bych nejraději hned na místě taky zabil. Otce.
Aiwu jsem miloval. Měl jsem ji odmalička. Byla to opravdu stará, věrná přítelkyně. Viděl jsem před očima její zšedlý čumáček, který byl kdysi uhlově černý, když ještě byla štěně. Jenže pak se do toho krásného obrázku přimíchalo spoustu krve a já si uvědomil, že je doopravdy mrtvá.
Nevěděl jsem, co mám dělat, ale byl jsem si jistý, že za tohle otec musí zaplatit. Vstal jsem od polospícího Toma, který se mým ne zrovna opatrným zvednutím vzbudil. Rychle jsem na sebe hodil oblečení a vyrazil směrem k ložnici toho vraha. Netušil jsem kolik je hodin, ale bylo mi to absolutně ukradené.
Před jeho dveřmi samozřejmě stáli strážní, stejně jako před mými. Německy neuměli ani slovo, a tak jsem se mohl vztekat jak chtěl, nechtěli mně pustit dovnitř. Ten parchant ale byl zřejmě již vzhůru a tak mi otevřel sám. Vrazil jsem do místnosti.
„Jak jsi mi to mohl udělat?!? Neznám nikoho bezcitnějšího než jsi ty! Teď chápu, že máma nechtěla, abych se s tebou vídal, protože bůh ví, co by ze mě vyrostlo!“
Ani jsem si nevšiml, že Tom běžel za mnou. Najednou tu stál. Otec rudl vzteky a vypadalo to, že mě nechá zabít stejně tak jako ji. Bylo mi to snad i jedno, chtěl jsem, aby viděl, že taky dokážu být zlý, že mám hněv a vzdor, chuť po pomstě.
Ti dva spolu začali rychle mluvit, nerozuměl jsem ničemu, jen, že to bylo arabsky, jak jinak. Měl jsem chuť křičet, do obou začít mlátit, tak jsem byl zoufalý, že mě úplně přehlížejí. Pak ale otec na něco kývl a Tom mě silně táhl pryč z místnosti.
„Co je? Kam to jdeme? Neskončil jsem s ním!!!“
( Tom )
Po klidné a chladné části noci přišlo zase horké ráno. Bill vedle mě neležel. Se zuřivým výrazem na sebe soukal džíny a vyrazil neznámo kam. V duchu jsem pro sebe zaklel a rychle si vzal svoje oblečení. Vyběhl jsem za ním, správně jsem tušil, že jde za otcem.
Ještě než jsem tam doběhl, slyšel jsem křik a zoufalé nadávky. Tys tomu dal. Chápal jsem jeho rozčilení, ale tohle by ho opravdu mohlo stát život.
Když se otec nadechoval, aby mu něco řekl, začal jsem na něj mluvit já.
„Otče, nehněvej se na něj. Nemůže za to. Evropská výchova jeho matky a prostředí ho zkazily. Ale je učenlivý a věřím, že když mu ukážeme správnou cestu, vydá se po ní. Jen je toho na něj v tuhle chvíli moc, ale věř mi, má zájem o všechno tady. Tohle je jen pozůstatek starého Billa. Změním ho, když mi dáš svolení, ale budu potřebovat odjet. Tohle je příliš rušné místo na převýchovu prince. Leckdo by si mohl říkat něco o královské rodině, dělá nám ostudu. Už jen to, že ti takhle vrazí do ložnice… Dej mi čas a prostor a vychovám z něj takového muže, jako by celý život žil v Saúdí.“
Bylo vidět, že přemýšlí. Nevěděl, jak na Billa. Samozřejmě to nehodlal přiznat, ale já to poznal. Měl jsem ho za ta léta přečteného a dokonale jsem ho znal, stejně jako Korán, naši posvátnou knihu Islámu. Znal jsem nazpaměť každý verš.
Nakonec kývl. Jemně, ale výrazně, jako když se změní hlas přednášejícího pěvce. Byl to souhlas. A ten mi dával naději.
Popadl jsem Billa za paži tak, aby to vypadalo ostře, ale ve skutečnosti to tak nebylo. Neměl jsem tušení, proč to vlastně dělám, jen jsem věděl, že ne vše, co zapadá na pohled, nemusí zapadat do prostředí i na pohled druhý. Billovy vlasy měly jen o odstín jinou černou než ty mé, ale rozdílní jsme byli milionkrát.
Byl roztěkaný, byl vzteklý. Byl příliš temperamentní, jako hřebec, kterému se nově nasadily uzda, sedlo a jezdec. Řádil a chtěl zpět svou volnost. Kopal a kousal okolo sebe a nehodlal se vzdát, dokud nepadne mrtev. Tak jsem ho viděl. A tak to i bylo. Bill vypadal odhodlaně. Raději by zemřel, než by se podřídil zdejším mravům a zákonům. Ale to jsem nemohl dopustit.
autor: Neilinka
betaread: Janule
Doufám, že Tom to, co řekl nemyslel tak docela vážně…přece nemůže Billa převychovat na poslušnou, tupou loutku bez své vlastní svobodné mysli…ale jak znám islámský svět, tak může…=(
Tahle povídka mě, jakožto emancipovanou a moderní osobu, šíleně irituje, v žádném případě to nemyslím konkrétně na povídku, je to tím prostředím, které je jak ze středověku…
ajaj chámep Billove pociti aj jeho spravanie ale toto nemal robiť. Dúfam že Tom to naozaj nemyslel až tak vážne a iba zto Billovy vysvetlí a naúči ho sa chovať tak aby prežil v zdraví.A aj mňa prostredie z tejto poviedky dosť zavádza, neviem si predstaviť žiť tak.
Mno ten Bill je pako. Ten si opravdu koleduje minimálně o výprask. Tome převychovej ho. Jinak teda kolik že tu klukům vlastně je? 21?? Tak to má Tom docela můj obdiv, že v 21 už zná celej korán. By mě docela zajímalo jestli mu taky rozumí. Páč mu nerozumí 90% muslimů a to ani Arabů. Jsem fakt zvědavá na tu jeho převýchovu a na to jak moc bude Bill vzdorovat. O tom jak to nakonec dopadne ani nemluvě.