autor: LadyKay
„To je jen vtip, že jo?“
„Ne, vždyť jsem ti řekl, že se na to perfektně hodíš.“ Kdyby to nebyl můj bratr a kdybych ho nemiloval, tak mu takovou natáhnu, že by skončil na zdi za ním. Jemu muselo hrábnout! Že ze mě chce udělat panáka a navléct na mě svoje výtvory, jsem ještě rozdýchal. Ale tohle prostě nedám! To po mně nemůže chtít!
„Odcházím!“ Otočím se na patě a chystám se prásknout do bot. Zase takový exhibicionista nejsem. Bill je ale pohotovější, než jsem čekal. Popadne mě za triko a dotáhne mě do rohu místnosti, kde stojí plenta, za kterou bych se měl zřejmě převlíkat.
„Tommy,“ nalepí se na mě. Hladí mě po tváři, hraje si s konečky mých copánků a sladce se na mě usmívá. A pak že jsou baby prohnaný mrchy! Bill je strčí do kapsy všechny. Ví, jak dosáhnout toho, co si umane. „Ty to zvládneš. Jsi perfektní. Kdybych si nebyl jist, že se pro to hodíš, nepřemlouval bych tě.“
„To bylo od tebe pěkně podlý. Měl jsi mi to říct hned a ne…“
„Zapomněl jsem. Tak už se nezlob.“ Nezlob, nezlob. Kdo by se nezlobil? Byl jsem připravený opravdu na všechno. Ale ani v nejodvážnějších představách by mě nenapadlo, že po mně bude chtít takovou šílenost.
„Vždyť nás kolikrát fotili do půl pasu na dovolené, ne? To je skoro to stejné.“
„Jenže to jsem měl kraťasy a ne…“
„Tommy.“
„Ne, ne a naposledy NE.“
„Prosím, Tommy, kvůli mně…“ Bill na mě zamrká svými dlouhými řasami a mně se okamžitě podlomí kolena. Co mám dělat? Sice se mi vůbec nechce, ale nebudu riskovat, že Bill spáchá sebevraždu. Takže zatnu zuby a tohle focení hrůzy nějak přežiju. Třeba se dočkám i nějaké odměny…
„Tak mi to sem dones.“ Pronesu rezignovaně a přetáhnu si tričko přes hlavu. Když už si rozepínám kalhoty, přiřítí se brácha zpátky. Neujde mi, že si mě důkladně prohlídne a rty se mu na kratičkou chvíli zvlní do úsměvu. Během mžiku se však zatváří vážně a natáhne ke mně ruku s jedním svým výtvorem.
„Nejprve tyhle. Ty jsou moje oblíbený.“
„Flitry?!“ Zhrozím se. Nejen že budu takřka nahej a bude mě očumovat ten šašek, ale ještě na sobě budu mít takový uchylný trencle!
„Je jich tu jen pár… Na bocích. Svlíkej se, máme málo času.“ Prý pár. Je to poflitrovaný celý!
„Nemohl by ses?“ Naznačím mu, zda by se neotočil, ale s ním to ani nehne.
„Prosím tě, víš, kolik nahých chlapů jsem už viděl?“ Ne, nevím, a ani to vědět nechci! Co má co očumovat nějaký chlapy? Jeho práce je navrhovat hadry a ne si prohlížet nebo snad dokonce hodnotit nějaký týpky. Ale když nad tím tak přemýšlím, pořád je lepší, když on očumuje je, než aby očumovali oni jeho.
„Ty se stydíš? Věř mi, že nemáš za co. Ty ne, Tommy.“ Cítím, jak se začínám červenat. Myslím, že jsem rudej až… až tam.
„Ehm… Ty taky… dík.“ Zamumlám a otočím se k němu zády. Sice mě viděl v plné kráse, ale je něco jiného, když jsme byli nazí oba, a když já se svlíkám a on si mě prohlíží.
„Hm.“ Zamručí, když ze sebe stáhnu kalhoty a chystám se i na spodní prádlo.
„Dej to sem a pakuj se.“ Vytrhnu mu ten jeho slavný model z ruky a s použitím trošky násilí ho vytlačím za plentu.
To bych rád věděl, kdo to může nosit?! Prohlížím si to ze všech stran a šklebím se. To je humus! Něco takovýho si na sebe může vzít snad jen nějakej uchylák! Leskne se to, materiál je taky takovej pochybnej. No, tak jdeme na to. Doufám, že nic hnusnějšího a kýčovitějšího bráška v zásobě nemá… Ježiš, to je tak ušponovaný, všude mě to škrtí. Že já starej vůl mu taky na všechno kývnu!
„Už?“ Optá se Bill nedočkavě, a aniž by čekal na moji odpověď, nakoukne.
„Bille, cítím se v tom…“
„Skvěle, že? Ani nevíš, že je máš na sobě. Jestli chceš, můžeš si je pak nechat. A mám jich tu víc. Koukej!“ Přistrčí mi s pyšným výrazem pod nos další exkluzivní kousky. Mám co dělat, abych potlačil vyděšený výkřik. Šokovaně hledím z Billa na spodky a zase zpátky.
„Třeba tyhle by ti sekly. Jsou sexy.“ Pronese uznale a prohlídne si mě. To tak!
„Sexy, aha. Schovej to nebo ti to narvu… Ty víš kam. Nechci mít opeřenýho ptáka.“ Dřív jsem tomu nechtěl věřit, ale je Bill fakt „jinej“. Skvělý zjištění po tolika letech! Nacpal by mě klidně do bílých trenclí s peřím. Kdyby byly jen bílý, tak prosím, střih to má vcelku normální. Ale to peří tam! Vypadal bych jako pitomec a on má tu drzost říct mi, že bych byl sexy!
„A co kdybys mi tam raději strčil něco jiného?“ Zeptá se s úsměvem a s klidem odejde. Čumím do míst, kde stál, s hubou dokořán a hlava mi to nebere. Dnešní den je, jak by řekl Bill, mega crazy.
„Let’s go, bráško.“ Bill se přiřítí zpátky, popadne mě za ruku a vytáhne ven. Kráčíc za mnou mě popostrkuje kupředu a tiše si pobrukuje. Tohle není photoshooting, tohle je cvokhaus!
„Oh, to je lovely!“ Vykřikne šašour, když se panu návrháři podaří dostrkat mě až k němu. Nevím, zda jsou lovely ty trenky nebo to bylo na mě, respektive na jednu konkrétní část mého těla. Pronesl to totiž s pohledem zabodnutým v mém rozkroku… Super, další perverzní prase! To jsem to dopracoval!
„Na. A zavaž si to.“ Bill na mě navlíkne župan, který kdesi sebral, a rozzlobeně se podívá na Joshe. Takže trenky nebudou lovely, ale něco jiného. Bill zřejmě nechce, aby na mě zíral víc, než je nutný. A já se musím přiznat, že bych byl nejraději, kdyby na mě nečuměl vůbec.
„Judy!“ Křikne Bill někam dozadu. Než se stihnu rozkoukat, objeví se po mém boku nějaká ženská. Už jsem se bál, že to tu bude samej chlap! Agentka byla totiž jediná, kterou jsem potkal. Judy se na mě usměje a poprosí mě, abych ji následoval. Aha, asi stylistka. Pokud pro ni teda nemá Bill nějaký speciální název, což by mě ani nějak nepřekvapilo. Možná bych se s ní mohl dát do řeči, abych si zkrátil čas, než mi na obličej napatlá všechno, co má rozložený na stolku, k němuž mě usadila. Je mi vcelku sympatická.
„Kdo to je?“
„Ten vedle vašeho bratra?“ Sakra, to je snad první člověk tady, kdo poznal, že jsme bráchové. Ostatní se tváří překvapeně, když Bill oznámí, že jsem jeho dvojče. Dokonce bych řekl, že pochybují. No jo, dřív jsme na tom byli oba nastejno, teď je on ta hvězda a já nula, kterou skoro nikdo nezná.
„Jo, ten, co do něj něco hustí.“
„To je Jerry, můj kolega.“ Usměje se na mě Judy. Oproti stíhačce, co hlídá před bráchovým kanclem, je takhle holka fakt milá a musím uznat, že i hezká. Nebudu se jí raději ptát, co si myslí o Billovi a jeho návrzích. Chci dál věřit v to, že je normální a není další z těch fanatických magorů, co mého bratra uctívají jako boha.
„On je do něj…“
„Zabouchlej?“ Nadzvednu se, ale slečna stylistka mě zatlačí zpátky. Další? To už je moc! Vyšinutej opisovatel Shakespeara, vymatlanej Pete a teď nějakej Jerry. Jednoho se zbavím a další se objeví.
„Šéf mu dal už několikrát najevo, že mezi nimi nikdy nebude jiný vztah než ten pracovní.“
„Bill ho odpálkoval, tak ať se sebere a přestane do něj valit.“
„Vy to nechápete… Všichni kluci, co pro něj dělají. Ať už modelové, stylisti nebo ti, co šijí modely, doufají, že si jich všimne. A teď, když je místo po jeho boku volné…“ Jak volné? Není, po jeho boku jsem já! A nějací chcípáci si můžou nechat zajít chuť, jinak jim zlámu hnáty.
„Koukám, že se tu nic neutají.“
„Dobré zprávy se přece šíří rychle.“ Zasměje se Judy a naposledy mi přepudruje obličej.
„A ty bys Billa… Proč ne?“ Zeptám se užasle, když začne vrtět hlavou. To nechápu! Bill je přece dokonalej. Copak existuje někdo, kdo by ho nechtěl? Možná blázen.
„Kdybych měla volit mezi bratry Kaulitzovými, vybrala bych si toho méně dokonalého. Méně je někdy více.“ Chystám se ji aspoň poděkovat za kompliment a vyzvědět i něco víc, ale Bill mi k tomu nedá prostor. Znenadání se ocitne u nás.
„Nějaký problém?“
„Ne, my jsme hotovi, pane Kaulitzi.“ Judy mi věnuje poslední úsměv, který mi samozřejmě neunikne, ale k mojí smůle neujde ani Billovi. Tváří se, jako by právě snědl šťovík. A znovu mi připomíná šelmu. Sleduje Judy jako nějakou kořist, nespouští z ní oči a všímá si snad každého jejího, i toho sebemenšího pohybu. Když opustí místnost, dlouhou dobu ještě zírá na dveře, kterými vyšla ven. Čekám, že pronese něco nepěkného na její adresu, jak bylo a je jeho zvykem, ale mlčí. Místo toho se podívá zpět na mě a naznačí mi, abych šel za ním. A je to tady!
***
„Jsi rozený talent!“ Tleskne si Bill do dlaní a vznešeným krokem dojde ke mně. Konečně mám na sobě normální oblečení a hlavně normální spodní prádlo Tohle bylo nejhorší focení, co jsem kdy zažil. Ten jejich Josh do mě hustil kecy typu ‚Ukaž mi to.‘ či ‚Pojď, pojď.‘ nebo ‚Dávej, dávej.‘. Zpočátku mě oslovoval i ‚babe‘, ale stačilo, aby si Bill důrazně odkašlal a pochopil, že mi tak říkat nemá. S těmi kecy přestal, když jsem se na něj výhružně podíval.
„Připadal jsem si jak při focení pro Playboy.“ Prsknu. Nakonec na mě navlíknul i ty trenky s peřím. Díky Bohu, že nenavrhl pánský tanga, to bych mu narazil na hlavu. Něco tak odpornýho bych si na sebe nikdy v životě nevzal.
„Na to ti ale něco chybí a něco naopak přebývá, nemyslíš?“ Zasměje se a začne se přehrabovat ve svých modelech.
„Dáreček pro Karla?“ Ušklíbnu se a vzápětí se mi udělá mdlo při představě Lagerfelda v něčem podobným. Bill mě ale okamžitě vyvede z omylu.
„Vybírám je pro tebe.“
„Já je nechci.“ Vyrvu mu ty červený z ruky a hodím je zpátky. Byly skoro průhledný, taková ujetost a on by mi je klidně věnoval.
„Víš, na kolik by tě vyšly, kdybys je kupoval?“ To je mi šumák. I zadarmo jsou drahý a nikdy by mě ani nenapadlo si je koupit.
„Tyhle, Tommy. Ty ti padly dokonale.“ Strčí mi do ruky ty s nýty. Fajn, abych mu udělal radost, vezmu si je. Doma to někam zahrabu. Když nad tím tak zpětně přemýšlím, vypadaly asi nejnormálněji. Hned na to mi přistanou v ruce další se zipem.
„No, ty musíš mít taky. V těch máš perfektní zadek!“ Pronese až zasněně, mrkne na mě a začne hrabat dál. Pár vteřin mi trvá, než se vzpamatuji z poklony, kterou mi právě složil. Jen co se mi to povede, popadnu Billa za ruce.
„Beru tyhle dvoje a dost.“
„Ale…“
„Bille.“
„Tak si je vezmu já.“ Super, Absinth se z nás dvou osype, až se před ním začneme promenádovat. Já v trenkách s nýty, Bill v těch s péřovým lemováním a flitry. Doufám, že se tohle nebere jako týrání zvířat, aby nás nezavřeli.
„No, tak si je vezmi a pojď už odsud.“
***
„Co tady?“ Ukáže Bill na stěnu v obýváku. Vyloučeno! Tam v žádným případě.
„Vždyť to každej uvidí…“
„No právě. Přece to nepověsíme někam, kde si toho nikdo nevšimne. Ale jsme tak krásní, viď?“ Ukáže mi znovu fotku a šťastně se usměje. Karl byl tak moc milý, že vyhověl bráchovu přání, a když měli hotovo, vyblesknul nás dva společně. A protože Bill musel mít tu fotku okamžitě, čekali jsme jak idioti, než ji starouš vyvolá. Počítal jsem s normální malou fotkou, co dá člověk do rámečku například na noční stolek. Místo ní máme plakát v životní velikosti, na který jsme museli obstarat obří rám, a který chce Bill mermomocí pověsit do obýváku.
„Dáme to prostě sem.“ Ani Absiho kňučení či moje námitky Billa od jeho záměru, mít to monstrum v obýváku, neodradí. ¨
S jeho příchodem byla v mém bytě zavedena absolutní monarchie, přičemž právě Bill je tu monarcha, který o všem rozhoduje a my, já a Absi, jsme jeho poddaní a musíme se podvolit. Zpočátku jsem si dokázal dupnout a dát mu najevo, že tohle je můj byt, rozhodovat budu já a on bude poslouchat. Kdyby mezi námi k ničemu nedošlo, pokračovalo by to dál. Jenže kdykoli se na něj teď podívám, vybaví se mi sex s ním, vzápětí mě přepadne pitomá sentimentální nálada, které okamžitě využije naiva ve mně a začne mi našeptávat, že jednou bude doopravdy můj a že jen potřebuje čas, aby si přiznal, že mě miluje a že beze mě nemůže být. Neustále mi opakuje, že to v Billovi něco zanechalo, ale že na něj prostě nesmím tlačit. Proto mu i skoro všechno odkývnu a nehádám se s ním, abych mu ukázal, že pro něj udělám cokoli, a že nikoho lepšího už nikdy nenajde. Den co den svádí naiva bitvu s pesimistou, který mi zase tvrdí, že pro Billa to nic neznamenalo, že jsem byl jen zpestřením a měl bych přestat věřit pohádkám. Jediný, kdo jejich spor může definitivně rozseknout, je právě můj bráška, který se k tomu ale nějak nemá. Kdo ví, co se v jeho půvabný hlavince honí. Možná to pro něj prostě vyplynulo, myslí si, že pro mě taky a považuje za naprosto zbytečný říct: „Teď jsme pár.“ Kdo se v něm má, sakra, vyznat? Nutno však podotknout, že jeho chování se tomu bratrskému moc nepodobá…
„Šup, šup. Hoď tam skobu, ať tu krásu můžu pověsit.“
„Nemůžu za to. Znáš ho.“ Pošeptám Absimu a chtě nechtě se zvednu. Musím to udělat hned, jinak s ním nevydržím. Chudák pes, teď bude mít Billa na očích nepřetržitě. Ještě že těch fotek nemáme víc.
„Ne, já sám, já sám.“ Odstrčí mě Bill, když se mi asi po deseti marných pokusech podaří upevnit skobu na zeď. Chtěl jsem tu krávu i pověsit, aby se s tím netahal, ale když to chce udělat sám, tak prosím. Ale radši zůstanu tady, kdyby se náhodou projevila jeho „šikovnost“.
„A je to!“ Zaraduje se. Na rozdíl ode mě mu stačily pokusy čtyři. Seskočí ze židle a hrne se ke mně.
„Nevypadá to skvěle?“
„Jo, je to nádherný.“ Absinth mi po těchto slovech věnuje pohled, že bych musel být naprosto slepý nebo blbý, aby mi nedošlo, že mnou dočista opovrhuje. On má jasno, je to hnus a tímhle mám u něj další mínusový body.
„Jsi tam nádherný.“ Bill si opře ruku o moje rameno a dlouze si prohlíží fotografii. „A na těch fotkách z dneška budeš taky.“
„Být tebou, dám se na modlení.“ Setřesu jeho ruku a jdu udělat to, po čem toužím už od rána. Bill mě samozřejmě následuje a jako naschvál se neposadí na sedačku, ale na opěradlo křesla, do nějž jsem si dřepnul já.
„Proč jako?“
„Aby ta tvoje slavná firma nezkrachovala.“
„Myslíš kvůli tobě?“ Bill se začne zběsile chechtat. Jen aby mu ten smích vydržel! „Tommy, neměj strach. Jsi nová neokoukaná tvář… V mojí branži jsi nový.“ Dodá, když si všimne, že se chystám namítnout, že zas tak neokoukaný nejsem.
„Bude to trhák, věř mi.“ Ano, pan návrhář se v tom přece vyzná. A když tvrdí, že to bude pecka, tak to bude pecka. Jen aby se pak chudáček nesesypal, až mu řeknou, jakej to byl propadák.
„Co ta večeře?“ Otočí se za mnou Bill, když se zvednu a chystám se zaplout do ložnice. Potřebuji horkou sprchu, hned teď. Sakra, ta večeře! Naprosto mi to vypadlo z hlavy. Nejprve bláznivej fotograf, pak stařík Karl, monstrózní fotka…
Bill
„Necháme to na jindy.“ Odpoví mi Tom ve dveřích a zmizí. Nikam se mu nechce a mně vlastně ani taky moc ne. Sice jsem mu tu večeři slíbil, ale po dnešku mám dost. Užít si jeden druhého můžeme i doma. Zjevně jej zmohlo focení a následně návštěva u Karla, kde na mě přes dvě hodiny musel čekat. Divím se, že ani moc nenadával… Ale ono to ještě může přijít. Stačí, abych ho naštval, a hned to budu mít na talíři.
„Co je zase?“ Ten pes mě nenechá chvilku napokoji. Pořád na mě zírá. Kdyby se aspoň díval normálně, ale on mě vyloženě provokuje pohledem.
„Zapomínáš, dík komu ses k Tomovi dostal. Nebýt mě, tak skončíš na statku a celý život hlídáš ovce.“ Absi nesouhlasně zaštěká a nevraživě mě sleduje, jak pokládám nohy na stolek.
„Jo, hochu, za pravdu se každý zlobí.“
„Bille, co mu děláš?“ Ozve se Tomův hlas z ložnice, když na mě Absi začne štěkat a vrčet. Zase já!
„Nic, hrajeme si.“ Odvětím mu a vypláznu na psa jazyk. „Taky tě nějak extra nemiluji, nemysli si. A víš, co ti řeknu? Tommy je můj. Jen můj.“ Teď už to Absi psychicky neunese, seskočí z pohovky, doběhne ke mně a štěká, jak kdyby mu šlo o život.
„Tak ty mu nic neděláš…“ Promluví Tom nečekaně za mými zády, že mě div neraní mrtvice. A jen co se otočím, pokouší se o mě infarkt podruhé. To bylo keců, že se skoro nahý fotit nebude a tady se klidně producíruje jen v trenkách. Bože, za co? Celý den mě nutí očumovat ho ve spodním prádle a ani doma nemám klid. Sice si přes sebe přehodil župan, co jsem ráno nestihl dát do koupelny, ale nezavázal si ho, takže jako by ho na sobě vůbec neměl.
„Zlobil tě, viď?“ Sehne se k Absimu a podrbe ho za ušima. Zmetek jeden chlupatej, teď si hraje na svatouška, a přitom to byl on, kdo si začal. Nemá tak pitomě civět, vyloženě si o to říkal. Kdybych věděl, co se z něj vyklube, koupil bych Tomovi jako dárek raději rybičky. Ty jsou aspoň zticha.
„Absičku, miláčku.“ Zapitvořím se a zabořím se víc do křesla. Aby se z něj nepodělal! Chce se mi z nich zvracet. Ten pes je vtělení Satana, to mi nikdo nevymluví. A snaží se Toma poštvat proti mně a vypakovat mě odsud. Uvidíme, kdo s koho…
„Nenechte se rušit a šuškejte si klidně dál.“ Uraženě kolem nich projdu do ložnice. V tašce, kterou jsem hodil na zem k posteli, vyhrabu mobil a společně s ním zamířím do koupelny, protože tam se Tom zaručeně chystal. Má smůlu! Jdu trucovat… Pes a k tomu ještě ta nána pitomá. Kdybych nepotřeboval ve firmě jejího tatíčka, hned bych ji vyrazil. Jenže nemůžu, Hans by mi zdrhnul ke konkurenci a to nemůžu připustit. Je jeden z mých nejlepších lidí, za něj bych horko těžko hledal náhradu.
„Zatracená baba, co s tím dělá?“ Znovu vytočím číslo Beatrice a zase mě to hodí do hlasovky. Sakra, musím se jí dovolat co nejdříve! Pete u ní má co nevidět začít makat. Jenže po tom, co jí hodlám říct, ho pošle k čertu, a protože je to prvotřídní drbna, roznese mou „přísně tajnou“ informaci o jeho osobě dál, a chlapec si už ani neškrtne. Jenže aby se tak stalo, musela by mi ten krám zvednout!
„Kurva! Já se na to…“ Další pokus a opět hlasovka. Nejraději bych ten krám hodil na zem a rozdupal ho. Musím s ní mluvit, musím.
„Co se vztekáš?“ On mě asi chce oddělat! Dneska mě celý den dráždí a teď to se mnou málem seklo, jak jsem se lekl. Chodí jak duch.
„Kdepak máš Absíčka?“ Ignoruji jeho otázku a zašklebím se na něj, když zaregistruji, že sem přišel sám bez toho nevděčníka. Pozoruji, jak si Tom před zrcadlem vytváří na hlavě něco, co by při troše představivosti mohlo připomínat culík nebo spíš drdol. Než mi odpoví, upevní svůj výtvor gumičkou a otočí se ke mně.
„V obýváku. A ty se pakuj za ním, chci se osprchovat.“
Tom
Nechávám si vodu stékat po těle. Kdyby tak dokázala smýt i všechny moje starosti a trápení. Jenže to si musím vyřešit já sám… V první řadě se musím podívat na zoubek tomu Jerrymu. K tomu budu mít příležitost už brzy. Billa totiž nenechám po světě lítat samotného, mohl by narazit na Peta. Bůhví, co to je za magora… Normální rozhodně nebude. Další milovník Wildy Shakespeara je poslední, co bych teď potřeboval.
Toho borce od Mattela vyřeším, až ho potkám. Což bude doufám brzy! Aspoň přes hubu bych mu chtěl dát, když už mám zakázáno ho zabít. Po naší výměně názorů by ani ten nejlepší plastickej chirurg nedal Peťánkův ksichtíček do pořádku.
Pak je tu ještě moje největší trápení, a to je…
„Bille, co to…“ Vyjeknu. Nemusím dlouho přemýšlet, čí paže se právě omotaly kolem mého pasu a kdo se ke mně zezadu tiskne.
„Tvoje odměna.“
autor: LadyKay
betaread: Janule
Juj…vy jste normálně vrazi! A ten konec je jako co?! Kdo to má do dalšího dílu přežít?! Ježiš to bude…se upa těšim! A na řadu přichází zase další neodolatelný Tomův myšlenkový pochod. Můžu říct, že jsem byla mrtvá u každýho jeho slova. Ty tam píšeš takový hlášky!!! To je prostě k zabití xD Bože, prej borec od Mattela xDDDD! Hey jako, seš fakt boží, ty myšlenkový pochody píšeš fakt swěle! xDDDDDD
jehééé, já mám první koment xD
[1]:
celé je to skwělé xD
Jaj v neljlepšim utnout že?:D ale neva jinak jako jinak skvělý
Ladynko, ten tvůj Tom mě jednou zabije…xDDD Bože, ty jeho postřehy xD Chudák, trenky s peřím xD Umřu xD Je to PERFEKTNÍ =)♥
Byl zase perfektní díleček! Ten Tom je ale číslo, jeho myšlenky se mi líběj čím dál tím více!!! Už by si mohli vyznat city… teda nevím nějak jsem se nevyznala v těch Billovích, v těch Tomovích má asi každý jasno ale nevím co chce Bill, jestli ho už miluje?
[5]: Zatím nevím, o čem mluvíš. Jsem teprve u 6.dílu. Ale já to dám :-DDDD Poté, co jsem se začetla do "Lutte pour l´amour, jsem pochopila, že povídky této autorky za to stojí. 🙂
[7]: To teda rozhodně stojí, patří k tomu nejlepšímu, co si tady můžeš přečíst =)♥