autor: Emilia
„Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí zdraví, hodně štěstí milá Simone, hodně štěstí zdraví.“ Zpívala celá rodina a na konci všichni zatleskali.
„Oh, vážně nevím, jestli byl v mém případě dobrý nápad oslavovat další rok navíc, který mi přibyl.“ Sepjala ruce Simone.
„Ale mami, jsi ještě mladice.“ Pohladil Tom Simone po vlasech.
„Když to říkáš ty, Tomi.“ Zasmála se.
„Výjimečně nekecá.“ Zašklebil se Bill a Tom mu uštědřil herdu do ramene.
„Au, tohle bolelo, idiote!“ Zamračil se Bill a mnul si rameno.
„Neříkej Billy, to byl účel.“ Ušklíbnul se Tom.
„Kluci, snad se nebudete hádat i na Simoniny narozky.“ Věnovala jim Anet káravý pohled. Bill se přiblížil nenápadně k Tomovi a sykl mu do ucha: „Další účel byl taky nedat Simone nic k narozeninám?“ Tom se na něj zhrozeně podíval.
„To neuděláš.“
„Myslíš?“ Odfrknul si uraženě Bill. Věděl o ubohosti svých slov, ale Tom jej tak neskutečně štval a on mu chtěl přinejmenším z části vrátit to utrpení, jež prožíval poslední dny.
„Měli jsme jí ho dát přece spolu.“ Prsknul naštvaně Tom. „Sám jsi mi to nabídl.“
„Změnil jsem názor.“ Pokrčil Bill nevinně rameny a přijal nabízenou sklenku šampusu.
Simone se už už chystala nakrojit dort, když ji Anet zastavila.
„Počkej, tohle se musí zdokumentovat.“ Vytahovala nadšeně foťák. Moc ráda fotila při podobných událostech. Bill jen protočil oči. Věděl, jak tohle dopadne. Anet měla z jeho dětství přímo krabice fotek. Jednu scénu musela mít zachycenou nejmíň pětkrát, protože na první fotce měl přivřené oči, kdežto na té druhé otevřené. ‚To přece není to samé.‘ Vzpomínal si na Anetina slova. Neměl nic proti pár fotkám, jenže při Anetině focení byla někdy malá i celá paměťová karta.
„Ták, stoupněte si všichni k sobě… to je ono… ještě, Sim s Gordonem a dejte si pusu.“ Instruovala Anet. Gordon si k sobě Simone přitáhl a věnoval jí dětskou pusinku na rty.
„No co to bylo za chcípláka, dejte si pořádnýho hudlana.“ Zakroutila Anet hlavou. Simone s Gordonem se tedy políbili znovu, tentokrát intenzivněji.
„No, to už se dalo nazývat polibkem. A teď si kluci stoupněte k Simone každý z jedné strany a chyťte ji kolem ramen.“ Navigovala dál Anet. „Bille, netvař se zkysle a nadhoď úsměv, nebo ti jednu fláknu. Takový slavnostní den a on se bude šklebit, jak kdyby sežral švába.“ Tvářila se nevěřícně Anet a Tomovi cukaly koutky. Byla ve svém živlu. Bill sjel rukou níž a štípnul Toma do ukazováčku. ‚Já ti dám, chlapečku, mně se smát nebudeš.‘
„Au.“ Ucukl Tom s rukou.
„Tome, nešij sebou, no, teď seš na té fotce rozmazanej.“ Lamentuje Anet.
„Vy dva prostě nevydržíte stát tři minuty s příjemným výrazem na tváři. Nezávidím to těm fotografům při photoshootech.“
„Co kdybychom nakrojili ten dort?“ Připomene se Gordon. Sbíhaly se mu na něj sliny od rána.
„Ne, miláčku, tobě jsem udělala speciální dietní zeleninkovej dort. Recept jsem našla na internetu a recenze byly výborný. Je celý jenom tvůj.“ Vytahovala Simone z lednice s úsměvem menší dortík. Gordon zkroutil rty.
„To si pošmákneš.“ Neodpustil si utrousit Tom.
„No to snad… tak já makám, abychom na nějakej dort vůbec měli, a ty mě chceš nechat o mrkvi? To je prostě výborný todleto.“ Rozmáchnul Gordon načertěně rukama.
U stolu
„Ten dort je vynikající.“ Olízne si Anet z koutku rtů šlehačku. Simone s úsměvem poděkuje za pochvalu. Gordon se naštvaně hnípá ve svém dietním dortu a kluci po sobě hází vražedné pohledy. Prostě parádní oslavička.
„No hoši, hejbněte sebou, Simone ještě musí rozbalit dárky.“ Tleskla si nadšeně Anet. Koupila Simone sadu nádobí, o kterou hodně stála, jenže pořád lamentovala, jaká je drahá a nebude utrácet. Tom při slově ‚dárky‘ hlasitě polknul. ‚Co budu kurva dělat?‘
„Tobě se to řekne. Já se tady na rozdíl od tebe musím cpát mrkví.“ Odfrkne si Gordon.
„Tak ti příště udělám brokolicovej, no.“ Řekla Simone.
„Čím dál lepší.“
„Prosím tě, vždyť musí být dobrej, zabalila bys mi pak kousek, Sim?“ Optala se s úsměvem Anet.
„Jasně, že jo. To víš, chlapi neumí nic ocenit.“ Zvedla se Simone od stolu a chtěla uklidit talíře. Anet ji však předběhla.
„Ty dneska seď, máš narozeniny, tak nebudeš nic dělat.“ Simone se jen děkovně usmála.
Všichni se přesunuli do obýváku a Simone začala rozbalovat nejdřív dárek od Anet.
„Vypadá to tak velké, co jen to… Ooooh, tys mi koupila tu drahou sadu?“ Připlácla si ruku překvapeně k ústům. „Panebože, ta je úžasná, děkuju, zlato.“ Vrhla se Simone Anet kolem krku. „Vůbec sis nemusela dělat škodu.“ Mumlala dál dojatě. Tomovi to přišlo celkem legrační. Jedna sada nádobí a Simone se kvůli tomu snad rozbrečí. ‚Ženský jsou prostě divný.‘
„Tohle neříkej, ty hloupá, někdo ti tu sadu koupit musel. Pokaždé, co jsme kolem té výlohy procházely, jsi na ní mohla oči nechat.“
„Byla drahá.“ Protestovala dál Simone.
„Drahá, nedrahá, 43 ti bude jen jednou, tak co.“ Mávla Anet rukou. Od doby, co se Bill osamostatnil, jí stejně zbývalo víc peněz, než normálně.
„Mockrát děkuju.“ Políbila ji Simone na tvář a následně vzala do rukou malou krabičku, v níž se ukrýval dárek od Billa.
„Není to nic velkýho, jen taková drobnost.“ Usmál se skromně Bill.
„Prokrista, to je krása.“ Otevřela pusu Simone v úžasu. Byl to řetízek s nějakým fialovým kamenem, tvarovaným do kuličky a kolem něj obtočený malý čínský dráček.
„Ten prodavač říkal, že kdo ho nosí pořád u sebe, přinese mu štěstí.“ Simone Billa pohladila po tváři.
„Oh, děkuju srdíčko, zapneš mi ho?“ Podala Simone Billovi řetízek. Chvíli se pral se zapínáním kvůli svým umělým nehtům, avšak nakonec to zvládl.
„A kde je tvůj dárek, Tome?“ Otočila se na něj Anet. Tom se zasekl. ‚Ááá co teď?‘
„Vlastně.“ Ujal se slova Bill. „Mělo to být tajemství, ale snad mi Tom promine, když ho prozradím. Zaplatil vám dovolenou.“
„Dovolenou?“ Vyhrkli všichni udiveně, až na Toma, ten neměl slov.
„V Karibiku a zarezervoval vám ten nejluxusnější hotel.“ Otočil se Bill s andílkovským úsměvem na Toma. Tomu se udělaly mžitky před očima. ‚Bille Kaulitzi, seš mrtvej!‘ Křičel v duchu.
„Na dva týdny.“ Dodal Bill a Tom se málem skácel na podlahu. Tohle naprosto zruinuje jeho konto. Dobře, nezruinuje, ale hodně ulehčí od břímě pečlivě nastřádaných peněz.
„Já nevím, co na to říct.“ Leskly se Simone dojetím oči a Tom, ačkoli chtěl, teď nemohl nic udělat, protože ten výraz na její tváři mu to nedovolil. Neměl pro ni v tuto chvíli nic jiného a nechtěl jí kazit radost. Vrhla se svému synkovi do náruče.
„Jsem tak překvapená.“ ‚To já taky.‘ Pomyslel si Tom, vrhnul vražedný pohled na Billa a poplácal Simon konejšivě po zádech.
„No Tome, tento rok ses tedy vytáhl.“ Pokýval uznale Gordon.
„Skočím si na záchod.“ Oznámil Bill důvod svého odchodu a vydal se směr koupelna.
„Ou yeah, taky potřebuju.“ Následoval Tom urychleně Billa a přimáčkl ho k pračce.
„Co to kurva bylo s tou dovolenou?“ Držel Tom Billa rozčileně za tričko pod krkem a hluboce oddechoval.
„Měl bys mi být vděčný.“ Našpulil Bill provokativně rty.
„Vděčný? Za to, žes mi zruinoval konto? Tak to ti teda pěkně děkuju!“ Řekl Tom hlasitěji, než plánoval. Byl hodně naštvaný.
„Máš zač, navíc jsi stejně neměl žádný dárek, zachránil jsem ti prdel.“ Zadíval se Bill Tomovi bojovně do očí. Takhle blízko u sebe nebyli věčnost.
„Měl jsem v plánu o pár set tisíc levnější dárek. Z něčeho taky musím žít!“ Povolil Tom svůj stisk a tvrdě se na Billa podíval. Neuvědomil si, jak jsou u sebe blízko. Rozrušeně zamrkal a dech se mu prohloubil. Bill skoro nedýchal, aby nezrušil ten jedinečný okamžik. Po chvíli se však rozhodl přiblížit. Oba dýchali dech toho druhého. Skoro se políbili, ovšem Tom se odtáhl a přitiskl obličej do ohbí Billova krku. Nasál jeho vůni a vydechl.
„Nemůžu.“ Po tomto jediném slově se odtáhl a odešel pryč z místnosti.
„Tome…“ Zašeptal Bill neslyšně a zpod jeho zavřených víček vyklouzla osamělá slza.
…
Oslava jela v plném proudu. Tom se na chvíli vytratil za starou kůlnu, kde rád sedával jako malý kluk, a vychutnával si cigaretu. Bill měl nejspíš stejný nápad, jakmile však spatřil Toma, zarazil se. Nevěděl, co dělat po tom incidentu v koupelně. Tom dal jasně najevo, že o jeho přítomnost nestojí. Navíc jej vytočil s tou dovolenou. Zřejmě to trochu přepísknul, uznával. Samozřejmě nahlas by něco takového neřekl, natož aby se omluvil.
„Proč si nejdeš sednout, to tě moje přítomnost tolik pohoršuje?“ Ušklíbnul se Tom a vyfouknul kouř.
„Spíš naopak, ne?“ Pozvedl Bill pro něho typicky obočí a opatrně se posadil vedle Toma. Lavička byla malá, takže seděli téměř natisknutí u sebe. Bill si vytáhl cigaretu a Tom mu naznačil, že si může připálit od té jeho. Byl absolutně zmatený z jeho rychlých změn nálad, nevěděl, co od něj čekat. Ovšem líbat se a připálit si cigaretu, v tom byl podstatný rozdíl, pravda.
„Vzpomínáš na toho ježka, kterého jsme tu tenkrát našli?“ Ozval se po chvíli mlčení Tom.
„Yop.“ Řekl pouze Bill a potáhnul ze své cigarety.
„Bál ses ho.“ Ušklíbne se Tom.
„Ne, nebál.“ Podívá se na něj vzpurně Bill. Tom se jenom zasmál.
Flashback
Tom mířil za starou kůlnu, potřeboval si zakouřit. Bill ho tak vytočil. Byl to jeden z těch víkendů, jež u nich Anet s Billem strávili a on jej nemohl vystát. Dnes byl vážně nesnesitelný a choval se, jako primadona. Dokonce na snídani schválně rozbil Tomův oblíbený hrnek. Sotva však vytáhnul z kapsy zapalovač, přiřítil se za kůlnu Bill.
„Co tady otravuješ?“ Řekl bez zájmu Tom a připálil si cigaretu.
„Jdu si zakouřit. Takže kdybys byl tak laskav a vypadnul. Vždycky sem chodím.“ Prsknul Bill a vytáhnul si z kapsy mírně pochroumanou cigaretu.
„Tak zaprvé, byl jsem tu první, a za druhé, tohle je moje místo. Šel jsem sem proto, abych se zbavil tvojí otravné přítomnosti. A ty si opět tady, takže nenaznačuje ti to něco?“ Utrousil Tom a vydechl Billovi do obličeje kouř. Ten si zamával rukou před obličejem.
„Ty idiote, budou mi smrdět vlasy.“ Pokusil se praštit Toma do ramene, avšak Tom pohotově uhnul.
„Bojíš se, že tě matinka odhalí a budeš mít průser?“ Provokoval Tom.
„Drž hubu ty…áááá co to je?“ Uskočil Bill stranou. Vedle jeho nohy se v trávě krčil malinký ježek.
„Neječ tak, vyplašíš ho. Vždyť je to jen malej ježeček.“ Sehnul se Tom do trávy.
„Ahoj, maličkej, kdepak ses tady vzal? Zabloudil si?“ Usmál se na něj mile Tom.
„Je to zvíře, nerozumí ti.“ Dal si Bill ruku v bok a s našpulenými rty poklepával nohou o zem.
„Bože, Bille, někdy vážně pochybuju o tvé inteligenci.“ Protočil Tom oči.
„Co tím chceš říct?“ Střelil Bill po Tomovi uraženým výrazem. To Tom tady byl přece ten šílený, povídat si s ježkem.
„Pche.“ Bublal si pro sebe Bill.
„Raději nic. Oh, jsi zraněnej?“ Podíval se na ježka pozorněji. Vypadalo to na poraněnou nožku.
„Počkej tady.“ Prohodil Tom a zvednul se.
„Proč bych měl jako čekat?“ Podívá se na Toma nechápavě Bill a klepe si na čelo.
„To nebylo na tebe.“ Vypláznul Tom jazyk a zamířil ke vchodu kůlny. Bill nafouknul tváře. Tom si z něho střílel, a ještě se ho tu chystal nechat s tím pichlavým stvořením.
„Po-počkej, kam jdeš?“ Doběhl jej Bill.
„Pro něco, do čeho můžu toho ježka zabalit. Logicky nechci mít dopíchaný ruce.“ Znovu protočil Tom oči nad Billovou natvrdlostí.
„A na co ho budeš balit?“ Bill prostě nerozuměl pochodu Tomových myšlenek. Tom měl na jazyku peprnou poznámku o Billově duševním zdraví. Raději ji však polknul, neměl na hádky čas.
„Neptej se pořád a pomoz mi něco najít.“ Rozhlížel se Tom okolo sebe.
„Tady jsem něco našel, ale sahat na to rozhodně nebudu. Musí v tom být milion bakterií a roztočů, no fuj.“ Ohrnul Bill svůj zhýčkaný frňák a Tom se podíval, kam Bill ukazoval. Byla to starší trochu zaprášená deka a Bill z toho dělal zase drama. Tom ji popadl a zatřepal s ní, ať z ní vyletí prach. Bill si hlasitě kýchnul.
„Jsi normální? Teď se nám to usadí na oblečení a něco chytíme nebo hůř…“ Nestihl doříct Bill, jelikož Tom jeho řeč utnul.
„Sklapni a pojď mi pomoct.“ Vyšel Tom ven a vrátil se k ježkovi, který stále setrvával na svém místě. Kam by s tou nožkou taky odcházel…
„Chci ho podebrat, chyť tu deku z druhý strany.“ Rozkáže Billovi Tom.
„Na to zapomeň, ani se k tomu stvoření nepřiblížím a ten chlupatý hnus plný škvorů taky nevezmu do ruky.“ Nadhodil Bill dokonale znechucený výraz.
„Můžeš pro jednou předstírat, že nejsi tak povrchní namyšlená diva a pomoct mi s tím?“ Zadíval se Tom Billovi upřeně do očí.
„Nejsem žádná…“ Chtěl se bránit Bill. Tom mu nedal možnost.
„Bille, prosím.“ Bill si nerozhodně skousnul ret.
„Fajn, ale mám to u tebe.“ Sehnul se Bill a zhnuseně mezi prsty uchopil rožek deky. Společně ježka podebrali, Tom ho vzal a kráčeli směrem k domu.
„Tati, koukni, co jsme našli venku.“ Přiběhl Tom nadšeně do obýváku a Simone se zhrozeně podívala na špinavou deku, ze které odpadával nepořádek. ‚A to jsem ráno vysávala.‘ Povzdechla si.
„Co to máte?“ Zvednul se Gordon z pohovky a přistoupil k chlupaté kouli v Tomových rukou.
„Ježka. Je zraněnej.“ Podával horlivě informace Tom.
„Tome, proč to taháš domů? Tohle je přirozený koloběh. Když se prostě zraní, umře anebo přežije, lidé by do toho neměli zasahovat. Viděl si někdy lítat po lese člověka, hledajícího zraněná zvířata?“ Vysvětluje Tomovi Simone.
„Mami, přece jsem ho tam nemohl nechat, že mu pomůžeme?“ Nadhodil Tom psí oči a s prosíkem se obrátil na Gordona.
„Jasně.“ Usmál se na něj Gordon. Těm smutným čokoládkám prostě nemohl odolat.
„Vy chlapi jste měkoty.“ Prohodila Anet.
„A vy ženský bezcitný.“ Ozval se konečně Bill. Před pár minutama se sice choval stejně, ale když se na toho malého tvora díval, taky by neměl to srdce nechat ho se trápit. Navíc Tomovo cítění se zvířaty mu připadalo roztomilé.
Konec flashbacku
Tom naposledy potáhnul, odhodil filtr do trávy a odešel. Nechal tam Billa sedět samotného. Ten si s povzdechem vytáhnul další cigaretu.
Další den ráno
Tom si rozespale protřel oči a pomalu se na posteli posadil. Pohlédl na hodiny. Bylo teprve 7. Nikdy nevstával tak brzy, jenže teď se nějak nemohl přinutit znovu zavřít oči a nerušeně pokračovat ve spánku. Proto se postavil a zamířil nejdříve do koupelny. Zašel si na záchod, vyčistil zuby a opláchl obličej. Nesnášel snídat s nevyčištěnými zuby, přišlo mu to odporné a na snídani většinou ztrácel chuť. Jakmile byl hotový, šel se do pokoje obléct a pak sestoupil po schodech do kuchyně.
„Ránko.“ Pozdravil Anet něco kutící u kuchyňské linky.
„Dobré ráno, Tome. Nevěděla jsem, že jsi takové ranní ptáče.“ Usmála se na něj.
„Nejsem, ale už mi nějak nešlo usnout.“ Pokrčil Tom rameny a povzdechnul si. Anet si všimla jeho zkroušeného výrazu.
„Vypadáš utrápeně.“ Sedla si naproti němu ke stolu a postavila před něj talíř s lívanci a povidly.
„Uhm nejsem.“ Nedíval se jí Tom do očí a raději se zakousl do jednoho lívance.
„Jsou výborný.“ Zamlaskal pochvalně.
„Opravdu je všechno v pořádku?“ Přikryla mu dlaní ruku.
„Jo…teda…vlastně ne.“ Přestal se Tom vyhýbat jejímu pohledu. Lehce stiskla Tomovo zápěstí na znamení, že poslouchá.
„Jsem zmatený ze svých pocitů k jisté osobě. Mám v tom guláš, někdy s těmi mými výkyvy chování to ani nejsem já. Jako bych se v její blízkosti nedokázal ovládat. Začnou se mi klepat ruce, je mi špatně od žaludku, motá se mi hlava, připadám si jak nějaký feťák, co nutně potřebuje svoji dávku heráku. Někdy se na to chci už prostě vykašlat a řídit se podle svých pocitů, jenže je tu spoustu věcí, které mi to neumožňují.“ Vychrlil ze sebe Tom rychle.
„No podle toho, co mi tu říkáš, jsi do té osoby zřejmě zamilovaný.“ Zasměje se Anet. Tomovi zaskočí kousek lívance.
„Ehm, ne to…určitě né. V žádném případě. Chci říct, nejsem zabouchnutej, to by v tomhle případě nešlo.“ Kroutil razantně hlavou na nesouhlas. Anet chtěla něco namítnout, když v tom vstoupil do kuchyně Bill, s rozcuchanými vlasy a rozespalým výrazem.
„Co se tu řeší?“ Zívnul na plnou pusu a šel si nalít kafe. Tom hodil na Anet prosebný pohled, ala nikomu to neříkej a ona jen chápavě přikývla.
„Nic, dáš si lívance?“ Zvedne se Anet od stolu a začne Billovi chystat jídlo. Bill se podívá z jednoho na druhého, pokrčí rameny a napije se z hrnečku vonící kávy.
Grilování na zahradě
„Mhhhmm to voní.“ Olízla si Anet rty a naklonila se ke grilu, aby do sebe vtáhla vůni pečeného masa. Asistovala Gordonovi při otáčení steaků. Simone odchytila kluky, nabalila jim plné ruce nějakých věcí a vyslala je prostřít zahradní stůl. Jen co bylo hotovo, všichni se usadili ke stolu a začalo se jíst. Anet s Gordonem to do sebe házeli, až se jim za ušima dělaly boule. Simone jenom pobaveně zavrtěla hlavou. Tom zvolil k jídlu klidnější tempo a Bill se v tom spíš nimral.
„Omluvte mě, musím si odskočit.“ Vstal od stolu a přímo závodním tempem se hnal do domu. Nemohl vydržet sedět vedle Toma a dělat, že se nic neděje. Od rána s ním nepromluvil. Jediné, na co se ho odpoledne při obědě zeptal, bylo, jestli mu nepodá sůl. Byl zoufalý. Nalil si v obýváku sklenku Bourbonu a převrátil to do sebe. Gordon se taky zvedl od stolu se slovy: „příroda volá,“ a mířil do domu na záchod. V obýváku zahlédl Billa. Sledoval ho mezi dveřmi.
„Bille?“ Oslovil ho tiše. Bill se polekaně otočil a málem upustil sklenku v ruce. Pevně ji sevřel.
„Ehm…já víš, to maso mi udělalo chutě, tak jsem neodolal a musel jsem si nalít sklenku.“ Snažil se Bill ospravedlnit.
„Okay, v pohodě. Taky si občas rád dám. No nic, musím na záchod nebo se počůrám.“ Zanechal Gordon Billa samotného. Bill si povzdechnul, trošičku se popleskal po tvářích, aby nabral nějakou barvu a vydal se znovu na zahradu.
…
Bylo něco okolo jedné ráno. Bill seděl na posteli s flaškou a na papír zachycoval slova, která mu šeptalo jeho bolestí sevřené srdce.
Začíná se smrákat, noc přichází,
bolest v mém srdci zůstává,
nejde se svitem slunce, jež odchází
a mou mysl nechává obalenou v plášti z temného hedvábí,
myšlenek na tebe se už nikdy nezbaví.
Popotáhne a slzy padnou na papír. Pořádně si lokne z láhve, cítí se otupěle. Tak proč to pořád tak bolelo? Neměla tahle zázračná tekutina náhodou pomoct? Zamrkal a pohlédl z okna. Točila se mu hlava.
Je toho citu ve mně tolik, až se jím zalykám,
do polštáře tiše, noc co noc vzlykám.
Tvé oči hádanku mi šeptají,
avšak nedokážu uhodnout, co mi tají.
Pořád čekám, že mi to povíš sám,
ale téhle vytoužené chvíle, se nejspíš nedočkám.
Slova na papíře se rozpouštěla v slaných slzách a vytvářela tak malé modré potůčky. Cítil své zkřehlé končetiny, ale nezvedl se, aby se zachumlal do teplé přikrývky.
Tak slyšíš, lásko?
Mé srdce volá za svitu měsíce jméno toho tvého.
Mé oči na tvé rty zoufalé pohledy hází,
ale nic než mlčení, z tvých sladkých úst nevychází.
autor: Emilia
betaread: Janule
Ahoj,
chceš si zvýšt návštěvnost tak, aby na tvůj blog týdně chodilo až 10 000 lidí ???
Tak se koukni ke mě na blog a tam uvidíš jak to máš udělat.
Krásný dílek.. Kdy už si Tom konečně přizná, že se do něj zamiloval.? Trápí se oba..:(
Uhhh to byl skvěly dil
Doufam že si v dalšim dile padnou kolem krku a prošukaj celou noc 
(ktera bude podrobně popsána :D) Jinak doufam že to bude co nejdřiv a nenechaš nas (nebo alespon mě) čekat stejně jako ted. každy den sem čekala že tu konečně bude 20 dil a dočkala sem se až dneska 
Takže prosim 21. dil co nejdřív 
Mě se nejvíc líbil dietní zeleninový dort, ten musel být fakt výborný xDDD Ale chudák Bill, tak se trápí, ta báseň je nádherná…♥
[1]: To je tak průhledné xD
Oh, už zase sa mi dá plakať…fakt ďakujem…kedy sa to už konečne vyrieši a oni budú spolu???
tak strašne chcem, aby sa to stalo…ale nič…ten Tom ma štve! Chudák Bill sa kvôli nemu takto trápi…síce sa trápi aj Tom…ale tak…oh :(((…..krásny diel, veľmi sa teším na ďalší :)♥ milujem tento príbeh
Chudák Gordon
si ani neumim představit, dietní zeleninovej dort… Nechtěla bych, protože se k němu určitě nehodí šlehačka, na kterou sem ujetá 
Všem moc děkuju za komentáře:-*
[3]: jinak, je třeba počítat se zveřejňovací dobou, já ten díl poslala už v pondělí, ale byl zveřejněný až včera, jelikož jsou tu samozřejmě další povídky čekající na zveřejnění, takže nezbývá nic jiného, než čekat, než na něj příjde řada:)
[6]: No šlehačku tam taky chudák neměl×D byl dietní, takže by Simone nedopustila, aby se tam dostala nějaká zbytečná kalorie navíc×D
Snad už se konečně k sobě vrátí ://
to je o nervy tahle povídka xD potřebuju další díl ^^