autor: Neilinka & Cerike
Zůstanu
Tom
„Navždy. Upsal bych se i ďáblu. Ale navždy zůstanu pro tebe. A ať uděláš cokoliv, nikdy se mě nezbavíš. Myslíš si, že to beru jako hru? Neberu, je mi jasné, že už teď to není lehké, a nejde to ze dne na den. Vím, co se skrývá v koupelně pod umyvadlem, vím, že bys tam právě nejraději zamířil. Hledal jsem ručník a náhodou na to narazil, neprohledával jsem ti to tu. Ale i kdyby to mělo být to jediné, co v životě udělám, tak to splním. Nechci o tebe přijít. Setkání, poznání tebe, tvé osobnosti, mi změnilo život a já chci změnit ten tvůj. Bude to peklo a já půjdu s tebou. Znám tě dohromady asi tak 20 hodin. A taky celý život. Neříkám to do vzduchu, slibuji to tobě, tvému srdci.“
Celou dobu jsem se mu díval do očí, do jeho krásných očí. Člověk nemá slibovat, co nemůže vědět, že splní, ale já to splním.
Ale teď už ne kvůli sobě nebo Dominikovi, ale kvůli Billovi. Byl vlastně jiný než Dominik, nebyl naivní, věděl, že realita je tvrdá, jinak myslel. Byl to Bill a já ho už nemohl srovnávat s Nickem. Teď už můj Bill.
„Mám tu zůstat?“ Opřel jsem se o loket a díval se mu zpříma do očí. Jen přikývl, cítil se bezbranně, asi i nervózně. Bylo pozdě a on potřeboval svou dávku. Začal se klepat zimou a mě začínala přemáhat bezmoc. Jeho zmatené pohledy mě znervózňovaly.
Objal jsem ho, hladil a konějšil. Ale nepomáhalo to. Nechtěl jsem zklamat hned ze začátku.
„Nesmíš na to myslet, Billi, nemysli na to.“ Musím ho odreagovat. Alespoň se o to pokusit. Ale jak? Co mám dělat?
Zdálo se, že mě nevnímá a s každou minutou bylo hůř. Nebyl na to zvyklý, na rozdíl od těch, co nemají peníze, on je měl vždy, vždy měl svou dávku a nikdy mu nic nebránilo. Přitiskl jsem ho na svoje tělo, když mi hlavou blikla ta nejšílenější myšlenka. Udělám pro to cokoliv.
Začal jsem ho líbat. Hladil jsem ho, rukou mu zajel do jeho jemných vlasů. Polibky mi začal opětovat a prohluboval je. Přestával se třást, alespoň trochu, ale přidával na intenzitě. Vysvlékl mě z trička a sebe taky.
Přitiskl se ke mně, rty k mému krku. Dotýkal se mě a já jeho.
Upsal jsem se ďáblu a teď už nebylo cesty ven. Já ani utíkat nechtěl.
Cítil jsem jeho studenou kůži, jeho ledové prsty na svém těle. Rychle a zvědavě bloudily. Škrábaly na zádech, chladily na pažích, studily na břiše a drze si pohrávaly s mýma trenkama.
Jemně jsem si ho posunul pod sebe. Ochutnával jsem kůži na jeho krku, škádlil ho na jeho klíčních kostech, hladil ho po bocích. Netrvalo dlouho a i ty poslední kousky našeho oblečení dopadly na zem.
Domem vládlo ticho. Pro rodiče jakoby jejich syn ani neexistoval. Bylo jim jedno, jestli je doma nebo ne. Co zrovna dělá a snad i jestli žije.
Pokojem prosvítal jen proud měsíčního světla, který dopadal na zem pokoje a jen lehce osvětloval Billovu tvář. Tvář, která chtěla více.
Bill zatoužil po moci, po objevování. Netušil jsem. Zatlačil mi na ramena a položil mě na postel. Sedl si na mě obkročmo a sledoval mě. Prsty bloudil po mém těle. Chvíli doteky jako motýl, chvíli doteky k zešílení. Přidával a ubíral intenzitu.
Zhoupl se na mém rozkroku a mně z úst vyšel tichý sten. Měl jsem zavřené oči a mírně zakloněnou hlavu. Vnímal jsem jen Billovy prsty.
Líbilo se mi to, až hříšně. Věděl, co má dělat, abych šílel.
Bál jsem se, cítil jsem zmatek ještě větší než předtím. Co k němu cítím? Polibkem jsem začal, aby se odreagoval, věděl jsem, že po něm toužil, ale teď já toužil po Billově těle.
Vždy jsem měl okolo sebe ženy, přítelkyně a dostatek intimností. Je to snad odloučením od toho všeho? Nebo je v tom víc?
Opět jsem si ho přetočil pod sebe. Líbal jsem jeho tělo, ale dnes k ničemu nedošlo. Nemohl jsem to dovolit.
Pomohl jsem jeho vzrušenému rozkroku rukou, pusou, ale víc dnes ne.
Bill byl unavený z dřívějšího přemáhání se nad drogou a teď z uvolnění. Usnul.
Ale já celou noc přemýšlel nad tím, co jsem udělal. Nechtěl jsem to nazvat chybou. Ale co to bylo?
autor: Neilinka & Cerike
betaread: Janule
krásná povídka mam ji hrozně ráda jsem zvědavá jak dopadne a jestli tom dokáže billa zbavit záávislosti
jsem taky zvědavá doufám,že to dopadne dobře už se těším na další díl:-)
Tom to myslí dobře, ale tohle bez odborné pomoci zvládnout nejde…tahle cesta bude ještě hodně trnitá, držím jim palce =)♥
Souhlasím s Jančou. Tom to myslí dobře, ale pochybuju, že to zvládnou bez nějaké odborné pomoci…nějakého alespoň studovaného dozoru v pozadí
Jinak *in love*
…bez odborné pomoci to fakt nejde…ale jsem ráda, že je Tom tak odhodlaný…opravdu super…=)