autor: Lenna W.K.T. & Adella Kaulitz
Bill
Nejsem si na lodi jistý, a upřímně, raději bych zůstal na pevnině. Neumím plavat, tak snad proto se bojím. Sedneme si s Gabrielem do jedné kajuty, kde se opět ponořím do svých vzpomínek a rozbrečím se. Copak by mě zabilo, kdybych se nechal znásilnit Tomovým otcem? Kdybych věděl, co všechno způsobí to, co jsem udělal, nechal bych se.
Gabriel
Smutně na něj koukám. Taky mi je do pláče.
„Neplač, brzo za námi přijede.“
Bill
Otřu si nos do rukávu. Nemůžu na něj nemyslet. „Co když ho neuvidíme? Co když nás nenajde? Co pak?“ Kladu otázky a jsem si jistý, že ani Gabriel mi na ně není schopný odpovědět. Jen se opřu o jeho rameno a obejmu ho kolem pasu.
Gabriel
Podívám se malým oknem ven.
„On nás najde, věřím mu. Když ne, nemá náš život dál cenu.“ Šeptnu a pohladím ho po vlasech.
„Povíš mi, co se tam stalo?“
Bill
Kouknu na něj. Je to trapné, možná i divné, nevím.
„To mu udělal jeho otec.“
Gabriel
„Ach, tak pokud jde o rodinu, asi by sis to měl nechat pro sebe. Čekám už dlouho, kdy mi Tom poví celou pravdu o jeho rodině. Chci to slyšet od něj.“ Špitnu a posadím se.
Bill
„Kdybych se od jeho otce nechal znásilnit, neudělal by mu to! Je to moje vina!“ rozechvěju se a založím obličej do dlaní.
Gabriel
„Tohle neříkej. Tohle by Tom nikdy nedopustil. O svoje hračky se stará. Jo, možná nás oba znásilnili, když jsme přišli do věznice, ale potom si mě hlídal, aby se mě nikdo ani nedotkl, kdybych nechtěl,“ kouknu na něj vyčítavě. „Tom se nerad dělí, je příliš majetnický, a pokud tě má rád, jak říká, bude to o to silnější, věř mi!“
Bill
„Ale podívej se, jak dopadl! Taky jsem pro něj mohl něco udělat!“ Kromě toho, že jsem ho neuposlechl a pomohl mu zbavit se jeho otce. Ale to nestačí.
„Tom nám chtěl pomoct. Chtěl přimět svého otce, aby mě i tebe dostal z vězení. A takhle to dopadlo!“
Gabriel
„Uklidni se, nemusíš na mě křičet.“ Řeknu chladně. „Nikdo to nemohl vědět. Nikdo, rozumíš!“
Bill
„Promiň.“ Sklopím pohled a zatahám si za tkaničky. „Mám o něj strach.“
Gabriel
„To já sakra taky! A moc velký.“ Řeknu trošku nervně. „Třeba nás to spojí dohromady. Nás dva, a budeme se snášet líp,“ špitnu nakonec
Bill
Opět ho obejmu, stejně vyplašeně jako v hotelu. „Snad alespoň to, Gabrieli.“ Povzdychnu si a zavřu oči. Vnímám jen houpání lodi a tlukot Gabiho srdce.
***
Gabriel
Na lodi už jsme tři dny. Pracujeme, učíme se novým věcem. Ale hlavní je ta práce. Dostáváme za to najíst a zlaťák na hodinu práce. Abychom měli alespoň na chleba, až dorazíme do Anglie. Mám mořskou nemoc a přijde mi, že Bill taky. Je nervózní. Řekl bych, že na lodi je někdo, koho zná. Nevím.
Bill
Je tady. Opravdu tady je! Ten vrah.
Zjistil jsem, že se jmenuje Diego a je to Španěl. Nebo to alespoň tvrdil kapitánovi. S Gabrielem drhneme podlahu a já stále očima sleduju toho chlápka. Chodí si po lodi, jako by ji právě osvobodil, a na všechny pohlíží z vrchu. Proč vrazi jako on se chovají takhle? Měli by ho zavřít do lochu, dokud tam neshnije!
Gabriel
„Bille? Co je s tebou?“ šeptnu, když jeho oči zase spočívají na jednom chlápkovi a tváří se, jako by mu ulítly včely. Drhneme opět podlahu. Už mě od toho bolí celé tělo. Je vedro a mám hlad.
Bill
Po čtyřech se připlazím ke Gabrielovi a máchám hadr v kýblu. Kývnu hlavou směrem k tomu chlápkovi. „To je ten vrah.“
Gabriel
„Jaký vrah?“ špitnu nechápavě.
Bill
„Místo kterého mě zavřeli. To je on.“ Vysvětlím a opět se opřu do práce. „Je tady, na téhle lodi.“
Gabriel
„Myslíš, že si tě pamatuje? Aby se tě nechtěl zbavit, nebo tak…“
Bill
„Doufám tedy, že ne.“ Pokrčím rameny a kouknu na něj. „Musíme si dávat bacha.“ Zašeptám, když k nám přikráčí kapitán a oznámí nám, že můžeme jít na jídlo. Sedíme u stolu spolu s ostatními námořníky. Každý večer vypráví příběhy. Zaujatě je posloucháme před spaním.
Gabriel
Ten večer jsme si povídali strašidelné příběhy a cítil jsem, jak se Bill vedle mě klepe strachy. Přehodil jsem přes něj svůj kabátek a přehodil skoro až majetnicky přes jeho ramena svoji ruku.
Bill
Skutečně strašidelné příběhy. Mám je rád, ale bojím se jich a jsem rád, že je u mě alespoň Gabriel. Když už tady není Tom, jsem rád alespoň za Gabrielovu blízkost, když vím, jak si měli k sobě blízko.
Gabriel
Jemně jej hladím na rameni.
„V pohodě?“
„V pohodě?“
Bill
„V pohodě,“ přikývnu a zavřu oči. „Chce se mi spát.“ Zahrabu čumákem k jeho krku. Musím uznat, že krásně voní.
Gabriel
„Tak půjdeme?“ špitnu.
Bill
Přikývnu, protřu si oči a vstanu. Zase mi není dobře z toho houpání. Budu rád, když si lehnu a na chvíli usnu.
Gabriel
„Už abychom tam byli.“ Vstanu. Taky jsem trošku zelenej.
Jemně ho podepřu, je roztomilý, malinký.
Bill
Škobrtnu o lano, chytnu se Gabiho za loket a kouknu na něj. Musím se na něj usmát. Je na mě poslední dobou hodnější než předtím. Za což jsem mu vděčný.
Gabriel
Vím, čím si Toma přitáhnul. Sklopím oči. Funguje to i na mě.
„Nebude hezké vůči Tomovi, když tě teď políbím.“ Špitnu.
Bill
Zamrkám překvapeně očima a sleduju ho. „Proč bys to dělal?“
Gabriel
„Protože mě k tomu lákají tvoje rty. I tahle situace.“ Špitnu.
autor: Lenna W.K.T. & Adella Kaulitz
betaread: Clarrkys
tohle se mi nelíbí… z toho bude nějaký průser 😀
Tom si přál, aby si navzájem Billy s Gabem věřili… Já Gabrielovi nějak věřit nedokážu, hlavně po té poznámce "měl jsem ho zabít hned na začátku". Snad se v něm jenom pletu. Jen aby se nedal do kopy s Diegem. Mám o Billa strach a chybí mi Tommy. Jakpak mu ale je?
[2]: A ještě jsem zapomněla napsat, že neměl Bill Gabrielovi říkat jak je to mezi ním a Diegem, že šel do vězení místo něho. Raději měl mlčet.
nooo skvělý ještě se nám Gabriel zamiluje do Billa 😀 ou začíná se to pěkně vařit…
začiná se to motat a to se mi líbí 😀 uupřímně, už ale asi uprostřed tohoto dílu jsem čekala, akldy to Gab udělá. Snad ho Bill odtáhne. Myslím, od sebe 😀
No vážně nevím, co si teď o Gabrielovi mám myslet…jestli se spolčí s Diegem a bude se chtít Billa zbavit, nebo jestli mu naopak Bill začíná přirůstat k srdci. Pevně věřím, že to druhé…=)
Naprosto dokonalá povídka! Ten začátek.. no prostě fascinující… máš můj obdiv 🙂