autor: Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Už jsem mu jen s úsměvem mávnul z haly a zavřel dveře. Ještě celý rozespalý jsem se dokymácel do kuchyně a začal si vařit kávu. Tom si musel jet něco zařídit do centra. Něco ohledně auta říkal. Po dlouhé době musel brzo vstávat, takže jeho chování bylo velice, ale velice příjemné. A samozřejmě by to nebyl Tom, kdyby mu neupadlo deset věcí, nenakopl skříň a netřísknul dveřmi. Vzbudil mě. Takže jsem měl budíčka s ním. To bude den.
S mým oblíbeným latté jsem se posadil na židli od jídelního stolu a nohy si zapřel o kuchyňskou linku. V klidu jsem popíjel, když v tom zazvonil telefon. Líně jsem se zvedl, položil hrnek na stůl a šel to zvednout. Který idiot může volat v tuhle hodinu? Vždyť je teprve osm.
„Prosím?“ řeknu chladně do telefonu.
„Ahoj, Billy,“ ozve se nepříjemně přeslazený hlas.
„Kdo volá?“ zeptám se hned a nakrčím nos.
„Copak mě nepoznáváš? Naše setkání bylo naposledy tak krásný. Jen škoda, že ses tak vrtěl a snažil se mi utéct. Kvůli tomu jsi schytal tolika zbytečných ran do toho krásnýho obličeje,“ vzdychne si slizce. Hned mi dojde, kdo volá. Zůstanu vyděšeně stát a koukat někam do neznáma před sebe.
„Co po mně chceš?
„Jen jsem chtěl slyšet tvůj krásný hlas. A možná se za tebou stavit, když je Tomi pryč, hm?“ řekne sladce. Pootevřu udiveně pusu a rozechvěju se.
„Jak víš, že Tom…“ ani to nedořeknu.
„Oh, potkali jsme se, když odjížděl. Máš krásnýho bráchu. To ovšem víš nejlépe. To, co děláte, se mi ani trošku nelíbí, Billy.“ Určitě se mračí.
Zatraceně, on musí být někde poblíž domu. Jak může vědět o tom, co děláme.
„Co bychom dělali špatného? Nic ti do mě ani do Toma není, nech mě už na pokoji!“ křiknu trošku a prásknu s tím telefonem. Celý vyděšený se posadím na pohovku a tiše se rozhlížím kolem sebe. Mám pocit, jako by tu byl.
Telefon začne během minuty zvonit znovu. Nezvednu to. Mám strach, opravdu mám strach. Když už vyzvání několik minut, vztekle to vezmu.
„Nepokládej mi, dokud ti neřeknu, nebo se stane něco tvýmu drahýmu dvojčátku!“ zakřičí na mě ten hnusný hlas.
„Nech ho na pokoji!“ řeknu naštvaně. Na Toma ani nesáhne.
„Ano… Stále jsme nevyřešili to, co spolu děláte…“ řekne tajemně.
„Co máš na mysli? Nic spolu neděláme,“ řeknu tiše se strachem v hlase.
„Jistěže,“ zasměje se. „Nechceš se někde sejít, Billy? Tak rád bych se tě zase dotýkal, líbal bych tě na krku, na oušku a laskal ty tvoje plný krásný rtíky,“ vzdychne vzrušeně.
„Taky jsi mi neodpověděl,“ stojím si za svým. Mám sice strach, ale nechci a nedovolím, aby to poznal.
„Ty si nekladeš podmínky,“ zavrčí tiše.
„Ty snad ano? Já kašlu na tvoje podmínky, nech mě na pokoji. Proč tohle děláš? Já tě vůbec neznám.“
V duchu se modlím, aby Tom co nejdříve přijel. Ale zase mám strach, že ho opravdu potká a něco mu udělá. Tome… prosím!
„Ale já tebe ano,“ zasměje se. „A jsi tak moc krásný a líbezný, Billy,“ povzdechne si. Chvíli je ticho. „Myslím, že se tvůj bratr brzy vrátí domů, takže bychom asi měli ukončit tenhle náš malý vzrušující rozhovor, co?“
„Nejen tenhle hovor. Nech mě na pokoji, prosím,“ řeknu beznadějně.
„Zase se ozvu. Měj se krásně,“ uslyším mlasknutí, jak mi pošle pusu a už se ozve jen pípání.
Zůstanu ještě chvilku sedět s telefonem u ucha a pak ho položím. Nervózně si začnu rychle skousávat ret a těkám očima po místnosti. Co mám dělat?
Nechci volat Tomovi a vyděsit ho tím, že volal. Musím počkat, až přijede domů, ale musím ho nějak upozornit. Proto mu aspoň napíšu krátkou sms: „Tome, prosím, přijeď co nejdřív domů, potřebuju s tebou mluvit. Opatruj se. Bill.“ Odešlu to a mobil si držím u sebe.
Po půlhodině zaslechnu auto. Sedím zkroucený na pohovce a čekám. Čekám na toho svého ochránce.
Když vejde Tom do dveří, jen se na něj smutně podívám.
„Ahoj,“ usměje se. „Co se tak kaboníš?“
„Ahoj,“ řeknu a sklopím oči. „Vyřídil sis to?“
„Jasně. Co se děje?“ pozvedne nechápavě obočí. Přijde ke mně a sedne si.
„Tome, já…“ položím si chvějící se ruce na pohovku. „On… on volal.“
„Cože? Ten úchyl?“ udiví se.
„Jo. On říkal, že tě viděl, jak jsi odjížděl, že jste se potkali a pořád mi nabízel nějaký neslušný návrhy. Byl tak nechutný. Zakázal mi mu to típat, nebo ti něco udělá. A pořád naznačoval, že ví o tom, co děláme, a že se mu to nelíbí. Tome, já nedovolím, aby ti něco udělal. Prosím tě… dávej na sebe pozor, prosím,“ kouknu se na něj a natáhnu k němu ruce. Jsem teď opět ten zranitelný kluk, který neví, co dělat, jak se zachovat.
„Prosím tě, on kecá. Nikoho jsem nepotkal,“ zakroutí hlavou a obejme mě. Přitáhne si mě k sobě a položí mi hlavu na rameno. „Neboj se. Odteď už se nebudeme rozdělovat, dobře?“
„Ale on tě musel vidět. Navíc, nemůžeme být neustále spolu. Mám o tebe strach.“
„Neměj o mě strach. Já se o sebe umím postarat. Jsem větší než on a mám svaly. Takže se o mě neboj. Spíš o tebe mám strach,“ řekne klidně a políbí mě na čelo.
„Tady nejde o to, kdo je silnější. On není normální… kdybys viděl, co dělal a jak se choval,“ sklopím hlavu a přitisknu se k němu.
„Bille, já se o sebe umím postarat, ano?“ povzdechne a začne mě hladit po zádech. „Nemysli na něj. Nedovolím, aby se k tobě znovu přiblížil…“
Nikdo netuší, co se ten večer stalo. A možná je to lepší.
„Kéž bys měl pravdu, kéž by to bylo všechno v pořádku. A vůbec… proč to nedáme na policii?“
„Protože by se to akorát zhoršilo,“ povzdechne. „Ale pokud chceš, tak můžeme tam zajet.“
„Přece by nám museli nějak pomoct, kdybych jim to všechno řekl. Já nevím, co dělat,“ stočím se k němu.
„Třeba ho to za chvíli přejde, hm,“ pohladí mě po vlasech.
„Kéž by, budu v to doufat,“ pošeptám. Už jen chvíli u něj takhle ležím a nechám se od něj konejšit.
Celý zbytek dne stál za nic. I když to Tom nechtěl dát znát, nebylo mu to jedno a přemýšlel o tom. A já taktéž. Nějak odpoledne jsem se rozhodl, že mu uvařím nějakou večeři. Chtěl jsem mu udělat nějak radost, být s ním. I přesto, jak mě to vaření nebaví, jsem se zvedl a šel. Nakonec jsem mu s veškerou láskou udělal jeho oblíbené těstoviny se sýrovou omáčkou, k tomu ještě salát.
Kolem sedmé večer jsem šel za ním a zaklepal.
„Tomi?“ nakouknul jsem do jeho pokoje.
„Ano?“ podíval se na mě s úsměvem.
„Šel bys dolů?“ usměju se na něj sladce.
„Uhm… no dobře,“ zavře laptop a jde za mnou. Dovedu ho do jídelny a postavím ho před stůl, kde je připravená večeře. Všechno je vzorně uklizené a na stole hoří pár svíček. Ještě jsem mu k té večeři otevřel flašku vína. Chtěl jsem si udělat hezký večer.
„Páni…“ vydechne. „Ty jsi, Bille, ale romantik,“ zasměje se a dá mi pusu na tvář.
„Nech si to,“ zasměju se. „Radši si sedni a papej,“ usměju se na něj.
„Mňam, moje oblíbený. Jsi dnes nějaký pozorný,“ zakření se a sedne si.
„Nemel už,“ zasměju se a posadím se taky. „Jen jsem si myslel, že společná večeře nám neuškodí.“
„Yeah,“ usměje se a chvilku mě pozoruje, až si prohlédne víno.
„No ochutnej to víno,“ zasměju se.
„Chceš i nějaký přípitek?“ zakření se.
„Tome, nebuď hnusnej,“ pokárám ho. „Já to myslel tak hezky a ty si z toho děláš jen srandu. Ne, nechci…“ nafouknu na oko uraženě tváře.
„Tak ne, no,“ zasměje se a napije se. Zamlaská a přimhouří oči, až se usměje. „To mi chutná.“
„No, aspoň něco,“ usměju se a v klidu se dáme oba do jídla.
Po chvíli si Tom jen nahlas říhne a protáhne se.
„Mmhmm, bylo to skvělý,“ poplácá se blaženě po břiše. „Měl bys mi vařit častěji.“
„To jsem rád, že ti chutnalo,“ zvednu se od stolu a začnu sbírat nádobí a dávat ho do myčky. Vše uklízím.
„Chceš pomoct?“ nabídne se.
„Ne, jen seď,“ usměju se a pokračuju. Když se zase všechno leskne a je vše uklizené, opřu se o kuchyňskou linku a koukám na něj. Netrvá to dlouho a oba se zase rozejdeme. Tom jde k sobě a já se jdu osprchovat. Vezmu si jen čisté boxerky a jdu v klidu do koupelny. Chvilku přemýšlím, zda mám či nemám, ale nakonec si řeknu, že mám. Napustím si horkou vanu plnou pěny. Svléknu se a naložím se do ní. S oddechnutím zavřu oči a užívám si toho klidu. Ležím tam celkem dlouho.
Zatím jen jednou si dopustím teplou vodu a dál si užívám toho ticha. Řekl bych, že za chvilku asi i usnu. Ani by mi to nevadilo. Ale můj plánovaný spánek naruší zaklepání na dveře. „Ano?“ ozvu se hned, ale oči si nechám zavřené a dál ležím. Nejsem díky pěně vůbec vidět. Uslyším, jak se otevřou dveře.
„Můžu?“ ozve se Tomův hlas.
„Hmm, můžeš…“ pošeptám a trošku se ve vaně protáhnu. „Potřebuješ něco?“ optám se.
„Mhmm, ne. Jen jsem přemýšlel, jestli nechceš umýt záda za tu dobrou večeři?“ Slyším, jak se kření.
„No, to by se mi líbilo,“ pomlasknu si.
„Okay,“ přijde ke mně a vezme houbu. „Se natoč.“
Kývnu na souhlas a natočím se k němu zády. Nevidí nic jiného, než ty moje záda a ono je to tak i lepší. Uslyším, jak něco někam pokládá, ale nevěnuji tomu pozornost. Pak si ke mně klekne, kydne na houbu sprchový gel a začne mi mýt záda. Předkloním víc hlavu a narovnám se.
„Mmh, to je příjemný,“ šeptnu a nechávám ho pokračovat.
„Jo? Líbí se ti to?“ zasměje se a začne mi jemně houbou masírovat ramena.
„Jo, jo,“ odvětím a prohnu se trochu. Začne mi mýt lopatky, pak mi projede celou páteř. Přesune se na boky a žebra.
„To bych už zvládnul,“ zasměju se trošku, ale nechám ho.
„Já vím,“ zasměje se se mnou, přičemž mi sjede na zadek. „Kurva, namočil jsem si hodinky.“
„Jsou vodotěsný, ne?“ zeptám se a otočím se na něj.
„Jo, jsou,“ přikývne a ruku vytáhne.
„Tak je to dobrý, uuf,“ usměju se. „Nemáš mi sahat na zadek,“ řeknu se smíchem.
„Jen jsem tě chtěl umejt, ale už se to nestane. Promiň.“
„Ale vždyť já se nezlobím,“ otočím se k němu a přitáhnu si ho k sobě. „Já si dělal srandu, mně to nevadilo.“
„Já si taky dělal srandu. Snad si nemyslíš, že bych přistoupil na to, abych ti už nikdy nesáhnul na zadek,“ rozesměje se.
„No na to bys přistoupit musel,“ zasměju se a cáknu po něm trošku vody.
„Oh, Bille, notááák,“ zamračí se a trochu od sebe odtáhne triko. „No, teď ho mam mokrý.“
„Ale ono uschne,“ usměju se
„No, ale za jak dlouho. Bože, jsi jak malý,“ povzdechne si pobaveně a sundá si triko, po čemž ho dojde přehodit přes topení tady v koupelně.
„To jsem přesně chtěl,“ zatleskám trošku a zasměju se.
„No,“ přikývne.
„Děkuju,“ řeknu s úsměvem.
„Tak se vycachtej a já zas jdu,“ usměje se.
„Tos přišel jen tak mi umejt záda? Nelži,“ šeptnu.
„A co tu jako mám jiného dělat?“ pozvedne udiveně obočí.
„Nic, nic, běž…“ řeknu a ponořím se opět do vody až po krk. Tom stojí s rukama založenýma na nahé hrudi a s úsměvem mě sleduje, přičemž si kouše spodní ret.
„Co je?“ zeptám se tiše a svůdně se na něj usměju. „Jen tak mě sleduješ?“
„Víš… Nebýt tvůj brácha, nejspíš by se ze mě taky stal perverzní úchyl a sledoval bych tě všude možně,“ zasměje se. Zarazím se a sklopím oči.
„Ale jsi můj brácha a… jeden úchyl stačí,“ řeknu potichu a odvrátím od něj zrak. „Jsem rád, že děláme to, co děláme, a přitom jsme bratři.“
Tom pomalu přijde k vaně a klekne si ke mně. Opře si hlavu o rám a chvíli mě tiše pozoruje.
„Nedovolím, aby ti ublížil. Už nikdy víc,“ zašeptá.
„Neříkej to,“ dám mu prst na rty a pak ho pohladím po tváři, i když mám mokrou ruku. „Nechme to být, nechci se nad tím rozčilovat, ani na něj myslet.“
„Dobře,“ špitne a opře si mi tvář do dlaně, přičemž přivře oči. Slabě se usměju a palcem ho hladím.
„Bude zase dobře.“
„Víš dobře, že nejde o mě…“
„Jde o nás.“
„Jak myslíš,“ s povzdechem zakroutí hlavou a začne se zvedat.
„Sice pronásleduje mě, ale začal do toho plést tebe a to se mi nelíbí už vůbec,“ chytnu ho za ruku. Tom mi proplete prsty a narovná se.
„A já se o sebe postarám,“ usměje se a skloní se ke mně, aby mě políbil.
„Jo,“ pošeptám už jenom a povytáhnu krk k němu a políbím ho. Jemně mě políbí a odtáhne se. Usměju se.
„Za chvilku vylezu, stejně je to už studený.“
„Dobře,“ kývne a pozadu jde z koupelny, aby na mě viděl. Usmívá se.
„Proč na mě tak koukáš?“ šeptnu ještě.
„Ale to nic,“ rozesměje se a zavře za sebou dveře. Zakroutím nad tím hlavou a ještě se opláchnu. Pak vstanu, osprchuji se a vanu vypustím. Osuším se a vezmu si na sebe boxerky. Přejdu z koupelny k sobě do pokoje. Uklidím si oblečení a jdu si zakouřit. Slyším, že šel Tom do koupelny. Je nějaký zvláštní, přijde mi, jako by mi něco tajil.
autor: Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Vsadím se, že to Tomovo tajemství bude něco velice příjemného =)
Ale z toho úchyla jde strach, co všechno ví..skoro jako by byl s nima někde v domě…chudák Bill, tohle ho dost vystrašilo, doufám, že Tomi bude vždy na místě věrného ochránce =)♥
Jsem zvědavá, co je s Tomem… Buď něco novýho a nebo, že by se rozhodl Billovi konečně říct o tom dalším dopisu? Hmm – ať je to jak chce – super kapitola a já už se těším na další! 🙂
Taky by mě docela zajímalo,co Tom skrývá a ten uchyl jak tak koukám jim vážně nedá pokoj…jsem zvědavá,jak to bude pokračovat 🙂
líbila se mmi věta "Ale jsi můj brácha a… jeden úchyl stačí," 😀 ale jinak celá povídka je bezva líbí se mi jak je to napsaný a i co řikaj a jakým stylem hlavní postavy..:-)
Tak to jsem zvědavá, co Tom chystá. 😀 Ale ten úchyl mě štve.. 🙁 Mám takové neblahé tušení, že někomu z dvojčat ublíží. 🙁 🙁
Moc pěkný díl! 😉
Strašně bych klukům přála, aby se měli hezky a nikdo je neotravoval atd atd, ale strašně mě zajímá ten úchyl 😀 😀