autor: Neilinka & Cerike
Spánek
Tom
„Bille, dneska jsem se rozešel s Jess s tou holčinou, co jsem s ní chodil, ukončil jsem svůj život, který byl a jediný střed vesmíru jsi teď pro mě ty. I kdybych s tebou měl být 24 hodin denně, tak budu. Lékařský zákrok by byl k ničemu, ty potřebuješ důvod a naučit se, jak žít bez toho, co je teď pro tebe důležité. Nelze po tobě chtít, abys byl mým bratrem. Budu tím, čím budeš chtít, abych byl. Ale potřebuji tvou důvěru, vím, že ji nebudu mít hned. Mou důvěru máš. Nevím, proč zrovna ty, ano, jsi mému bratrovi podobný, ale pro mě neznámý. Jsem sobec, ale chci to udělat i pro tebe. Zatím sám nevím, jakým způsobem, ale nějak sis mě k sobě přimknul. Chci ti dát lásku, důvěru, přítele.“
Dojdu pomalu k němu a kleknu si před jeho nohy. Vezmu do dlaní jeho zkřehlé prsty a lehce je zahřeji mýma rukama.
Pomaloučku si ho stáhnu do náruče celého. Jemně vdechuji vůni jeho vlasů a těla. Hladím ho po zádech a mlčím. Nechci mluvit. Řekl jsem mu vše, co bylo potřeba. Vše, co jsem mohl. Byl pro mě trest i útěcha, že mlčel.
„Budu tu pro tebe, teda… pouze pokud chceš.“ Mlčel, stále mlčel. Seděli jsme tam dlouho, ani jsem to nepočítal. Cítil jsem tep jeho srdce, každý jeho nádech a výdech. Zaposlouchal jsem se do jeho klidného oddychování.
Bill se přitulil k mému tělu. Zdálo se to jako dobré znamení.
Něco zažvatlal.
„Co?“ Jemně jsem mu pohlédl do obličeje. Usnul. Jemně jsem ho vzal do náručí a položil do peřin.
Když spal, vypadal jako andílek, bez starostí a problémů. Byl v říši, kde nic nebylo překážkou a kde se mohly splnit všechny jeho sny. Všecičko, co si přál, co si vysnil.
Sledoval jsem jemné mihotání jeho řas, každý záchvěv úsměvu na jeho rtech. Každé znepokojené zašklebení.
Podíval jsem se na hodiny. Bylo půl desáté.
Po kapsách jsem našel mobil a napsal SMS Georgovi, že přijdu buď pozdě nebo vůbec.
Budu pečlivě střežit Billův spánek.
Potřeboval jsem na wc, naštěstí jsem věděl, kde je.
Tiše jsem odešel do koupelny, kde jsem si odskočil. Jak bylo mou rutinou, opláchl jsem si obličej studenou vodou. Dělal jsem to vždycky.
Nebyl tu ručník a já vypadal jako vodník. Kapky vody mě lechtaly pod tričkem na nahé kůži.
Otevřel jsem skřínku, která byla hned pod umyvadlem.
„Bože.“ Lehce jsem vzal do rukou, co jsem tam našel.
„Billi.“
Povzdychl jsem si. Nebude to jednoduché. Nemůžu po něm chtít, aby přestal hned. Ze dne na den.
Vrátil jsem Billovo zboží zase zpátky.
Po chvíli jsem našel ten ručník ve skřínce u vany. Otřel jsem si obličej a vrátil se zpět do pokoje. Bill se mezitím uvelebil a objal peřinu rukama. Toužil po blízkosti.
Ještě chvíli jsem se na něj díval. Nemohl jsem z něj spustit pohled.
Ten ďáblík se zavrtěl. Spánek v upnutých džínech asi nebyl nejpohodlnější.
Pomalu jsem k němu došel a jemně si ho přitáhl. Nejprve jsem ho vysvlékl ze svetru jen do trička, bylo tu horko. Pak jsem mu začal pomalu rozepínat kalhoty.
Snažil jsem se, aby to bylo co nejjemnější, abych jej nevzbudil. Rozepl jsem je a začal pomalu stahovat. Bylo to dost nemotorný a s kalhotami šly dolů trochu i trenky.
Stále jsem sledoval, zda stále spí. Jednou jsem ho opět kontroloval pohledem a setkal jsem se s těmi hnědými kukadly.
autor: Neilinka & Cerike
betaread: Janule
*mrtvá*
Tom je úžasný, jak má o Billa starost a jak o něj pečuje =)♥ Jenom si nejsem jistá, jestli o to Bill vůbec stojí…mám z něho takový pocit, jako že mu Tom spíše komplikuje život…
Moc se mi líbí, jak nás pěkně krok za krokem uvádíte do všech pocitů a problémů.
Doufám, že se Tommymu podaří ten zázrak a Bill se z té své závislosti s jeho pomocí dostane.
moc super dílek…krásný….=)
oh my gott dokonalost..
To je krátký… já chci delší xD