autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Bill: Dobře. (Snědl jsi aspoň něco. Vstanu a jdu ti dolů pro ten čaj. Už je skoro studený, ale to nevadí.) Napij se. (Podám ti ho.)
Tom: (Zvednu hlavu a cucnu si. Smutně se na tebe pousměju.) Děkuju.
Bill: (Usměju se.) Napij se pořádně a už ti dám pokoj.
Tom: (Vypiju půlku hrníčku.) Lehneš si ke mně?
Bill: (Přikývnu. Položím ti ten hrnek na noční stolek a lehnu si k tobě.)
Tom: (Dám ti ruku na bříško a pousměju se.) Co dělá kulička?
Bill: (Pokrčím rameny.) Nevím. (Usměju se.)
Tom: Bille, jak se ti líbí jméno Amanda? (Špitnu a pozoruju tvoje bříško.)
Bill: (Pokrčím rameny.) Nepřemýšlel jsem o jméně. (Pousměju se.) Ale je to hezký.
Tom: Já už jsem o tom přemýšlel. (Pousměju se.) Jmenuje se tak dcerka jednoho kamaráda. Je to hrozné ztřeštidlo. (Zachichotám se.)
Bill: (Pousměju se.) O jiném jsi nepřemýšlel?
Tom: Jiné mě zatím nenapadlo. (Pousměju se.) Už jsem se ji naučil i přebalovat. (Uculím se.)
Bill: Vážně? (Zasměju se.) Takže to zvládneš.
Tom: Snad jo. (Kouknu ti do očí.)
Bill: (Usměju se a pohladím tě po tváři.) Už je ti líp?
Tom: Jo, trošku. (Pousměju se.)
Bill: To je určitě mojí zázračnou polívkou. (Řeknu hrdě.)
Tom: Jo. (Usměju se a zakručí mi v břiše.)
Bill: (Pousměju se.) Mám ti něco přinést?
Tom: (Zakroutím hlavou.) To za chvilku přestane.
Bill: Hlad? (Napřáhnu ruku.) Nechtěj, abych tě praštil! (Vstanu.) Co bys chtěl?
Tom: (Koukám smutně na tebe.) Ty bys mě uhodil? (Pípnu a rukama si zmáčknu bříško.)
Bill: Jo, protože mi přijde, že po těch prášcích neuvažuješ. (Dám ruce v bok.) Tak už mi řekni, co bys chtěl k jídlu.
Tom: (Koukám zoufale a překulím se na druhý bok. Potom, že si nemám připadat jako blázen, vždyť se tak ke mně sám chováš.) Nechci nic. (Přikryju se i s hlavou.)
Bill: Tome, nech toho. (Sednu si k tobě a povzdechnu si. Chci ti odhrnout tu deku.)
Tom: (Pevně ji držím. Nechci, abys mě viděl, když mi pořád bezdůvodně tečou slzy. Nebrečím, jen je mi všechno najednou líto.)
Bill: Tomi… Proč se tak chováš? Snažím se ti pomoct.
Tom: Tím, že mě budeš bít, mi nepomůžeš. (Zašeptám.)
Bill: Nebiju tě. Byla to sranda, copak jsi to nepochopil?
Tom: Ne. (Odseknu. No, to je teda obrovská sranda, když mi řekneš, že neuvažuju.)
Bill: Pojď něco sníst.
Tom: Nechci. Chtělo by se mi pak zase zvracet. (Zase mi zakručí v břiše. Sakra, ať už je zticha!)
Bill: Ale máš hlad. Po tý polívce jsi přece nezvracel, tak pojď něco sníst.
Tom: Billi? (Pípnu.)
Bill: Ano?
Tom: Mám chuť na vafle. (Zašeptám.)
Bill: (Pousměju se.) Já ti je hned jdu udělat.
Tom: A-ale… (Odkryju si kousek hlavy, abych na tebe viděl.) S nutelou jo?
Bill: (Přikývnu.) Jasně. (Jdu dolů a začnu to kutit.)
Tom: (Pozoruju strop a navalí se mi. Nechci se pozvracet, ale nevím, co mám dělat, nedojdu do koupelny. Pokusím se posadit, ale hned, co dám nohy dolů z postele, to neudržím a pozvracím se. Nebo spíš vykašlu a vydávím hleny s krví.)
Bill: (Zrovna mám to těsto v míse, když slyším, jako by Tom zvracel. Vyjdu nahoru. Mezi dveřmi se zastavím.) Bože… Tome! (Zatají se mi dech. Hned k tobě přiběhnu.) Je ti špatně? Já zavolám sanitku!
Tom: (Zakroutím horlivě hlavou.) T-to… To nic není. (Utřu si pusu a podepřu si hlavu rukama.)
Bill: Jak… Jak nic není? Zvracíš krev! To už není normální. Já… Já nechci, abys tady sebou sekl. (Jsem z toho úplně nervózní.)
Tom: (Zase zakroutím hlavou.) Ten… Ten doktor říkal, že… Sobě ničím orgány a… A ještě cosi. (Pípnu a promnu si oči.)
Bill: Cože?? (Vyjeknu.) Ale… Já… Co mám dělat? Doktor ti nějak… Nějak pomůže, ne?
Tom: Možná. (Kouknu ti na chvilku do očí.)
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Clarrkys
Myslím, že si Tom z toho svinstva uhnal žaludeční vředy…ale že se o něho Bill taky krásně stará =)
Hm…Tomíno…Billíno…krásnej díl…začínám mít o Toma fakt strach…
uh… no… snad to dobře dopadne…
Možná? určitě!! musíí!!! :'(