Geisha form Tokyo 10.

autor: Doris & Kakinka

Zhluboka se nadechl, než vešel za Myioko do čajovny. Do nosu ho ihned udeřila vůně několika druhů čajů a lehký závan cigaretového kouře. Nejistě se rozhlížel kolem sebe. Miyoko roztáhla závěsy oddělující chodbu od místnosti, a se zářivým úsměvem došla ke svému společníkovi. Usadila se vedle něj a v rychlosti si prohlédla všechny ostatní přítomné. Ano, i Tom tu byl. Přesně to chtěla.  
„Tak pojď, Sakuro.“ S milým úsměvem se otočila na Billa, aby tak na něj upozornila i ostatní. Bill se sklopenou hlavou a plný nervozity usedl vedle ní a ruce si složil do klína. Bál se zvednout zrak.  
„Sakuro… Je milé, že i vy jste dnes přišla.“ Ozval se Billovi tak známý hlas. Zvedl zrak a pousmál se na Toma, který k němu promlouval. Jen se usmál a tělem se mu rozlilo příjemné teplo. Myioko po nich jen střelila rychlým pohledem.  
„Sakura je zatím učednice.“ Hraně se usmála Myioko směrem k Tomovi. Ten jí úsměv oplatil. 
„No vidím, že dnes má dobrou učitelku.“ Billův úsměv lehce ochabnul, zatímco ten Myioko se rozšířil.

Bill by rád něco řekl. Promluvil, ale sám věděl nejlíp, že nemohl. Ne, pokud nebyl vyzván. A zbytečné problémy si teď nemohl dovolit dělat. Už tak se sem snad zázrakem mohl dostat, i když jen jako učednice a ne Geisha jako Miyoko. 

„Má se toho ještě co učit. Je to nešika“ Usmála se Miyoko na Toma. Dělalo jí radost to, že jí on úsměvy oplácel, jelikož to, jak soudila, Billovi především vadilo. A o to jí právě taky šlo. Znemožnit ho, ponížit a udělat si z něj legraci. Před čajovnou, kdy si s Billem povídala, byla pouhá fraška. Jen si s Billem hrála, což on asi nepochopil. Nebo spíše neměl šanci Miyoko prokouknout. 
„Věřím, že se od tebe mnohé přiučí a pak bude stejně tak dobrá jako jiné Geishy.“ Usmál se Tom a potáhl si svého doutníku.  

Bill ani nedutal. Proplétal si prsty, s kterými si hrál složené ve svém klíně. Po očku Toma sledoval. Bylo to tak kruté. Byl svému bratrovi tak blízko, stačilo by se jen nahnout přes stůl a dotkl by se jej. Ale nemohl. Zároveň tím mu byl stále daleko. Billa to v hloubi duše užíralo.  
„Víte přeci, že jsem ta nejlepší,“ Zasmála se tiše Miyoko a přitom uchopila do ruky dózu s čajem a pomalu nalila čaj do šálku svému společníkovi.  
„Prozatím musím souhlasit, ale věřím, že Sakuro, až přijde ta správná chvíle, bude stejně tak dobrá.“ Vydechl doutníkový kouř Tom ze svých úst. Přitom se opět podíval na dívku, o které se vedla řeč. Nečekal, že se zde objeví, ale musel říct, že jej to potěšilo. 
„A především je krásná.“ Dodal ještě tiše Tom, usmál se na Billa. Jemu jako by se při Tomových slovech na chvíli zastavilo srdce. Vzhlédl k němu a sám mu úsměv oplatil. Jeho úsměv byl od ucha k uchu. Líbím se mu. Znělo Billovi hlavou, a přitom jej ta slova patřící na jeho osobu hřála u srdce. Přesto ale jen jako Sakuro.

Myioko potřebovala upoutat pozornost všech zpět na sebe, proto udělala několik snadných, zato ale účinných triků se svým vějířem a vysloužila si tak významné potlesknutí. Billa to znervózňovalo. Snad i začínal litovat, že chtěl jít. Věděl, že Tom si ho všímat nikterak nebude, ale že bude svědkem jeho náklonnosti k Myioko, to netušil.  
„Jistěže je… Každá Geisha je krásná.“ Odvětila Myioko. „Ovšem jistě mi, pánové, dáte za pravdu, že pouze krása nestačí k tomu, aby dívka byla pravou Geishou.“  
„To zajisté ne.“ Musel uznat Tom, a Myioko si tak mohla poprvé v duchu pogratulovat. Bill se cítil stále víc ztracený. Nesměl jen tak promluvit, a přitom toho bylo tolik, co chtěl říct.  
„Vidím ale, Sakuro, že na botách už umíte.“ Usmál se Tom na Billa. Pro Billa tím ale jen přilil olej do ohně. Tom ho měl vepsaného do paměti jako tu nešikovnou, která do něj vrazila.  
„Ano, pane.“ Pokusil se odpovědět pokud možno vyrovnaně a počastovat Toma sladkým úsměvem.  
„Víte, někoho mi připomínáte.“ Zamyslel se Tom a dlouze se zadíval do jeho očí. Právě ty mu byly tak povědomé.  
„Pane Kaulitzi… myslím, že vy trávíte večery ve společnosti jen těch nejlepších. Pochybuji, že by se nějaká taková Geisha mohla podobat Sakuro. Pokud se nemýlím, tak Sakuro ještě ani tančit neumí.“ Podotkla Myioko. Bill nechápal, proč o tomhle mluví. Proč o něm vůbec mluví.

A o co hůř, Miyoko věděla, že se Billovi Tom líbí. Svěřil se jí, i když ne tak úplně s jeho celou pravdou, ale přesto ho před ním tak shazovala. Proč jen? Snad ještě před chvílí se chovala mile, přátelsky, a najednou byla tak jiná. Bill ztěžka polknul. Jako by ho Miyoko před Tomem, jeho bratrem, kterému nemohl nyní ani slůvko říct, zadupávala do země. A ještě se tím bavila. Cítil se trapně a poníženě zároveň. Ale přesto nic neřekl, ač by rád. Nemohl, nebylo mu to dovoleno. Proto musel mlčet, přesto, že měl na jazyku tolik slov. Tolik otázek, které nemohl vyřknout. 

„Každá nastávající Geisha jednou začínala, tak i Sakuro, na tom není nic špatného.“ Snad se i lehce Tom zastal Sakuro. Sám Tom nechápal proč, ale musel se na dívku stále dívat. Hypnotizovaly jej především Sakuro oči. Jako by je už jednou někde viděl, ale přesto si nemohl vzpomenout kde. Billa Tomova slova snad i na chvíli utěšila. Musel přiznat, že byl Tom velice laskavý, milý a taky hodný. A to i přesto, že nevěděl, jak už Bill poznal, s kým má tu čest mluvit. I přesto byl milý.  

Miyoko se tohle ale nelíbilo. Takhle nechtěla, aby Tom odpověděl. Měl s ní souhlasit a ne se zastat Billa. Chtěla něco podotknout, ale Tom byl první. 

„Mohu tě, Sakuro, požádat o laskavost?“ Usmál se vlídně Tom na Billa. Laskavost? Billovi se rozbušilo srdce, ač by věděl, co po něm Tom žádá.  
„Jistě, pane,“ špitnul tiše Bill a nepatrně přikývl hlavou. Upíral své čokoládové oči na svého bratra, který o něm neměl ani zdání. Tedy jako o bratrovi ne. 
„Mohla bys mi prosím nalít trošku čaje?“ Pozvedl prázdný šálek lehce do vzduchu, aby tak ukázal, že nemá co pít.  
„Udělám to,“ připojila se Miyoko, aby tak zasáhla. Nelíbilo se jí to, jak je Bill středem Tomovy pozornosti především. Tak ale i ostatních. Pomalu se zvedala od stolu, když Tom znovu promluvil. 
„Požádal jsem Sakuro.“ Řekl jednoduše a přes těch pár slov docílil toho, že Miyoko ponížil. A té se to samozřejmě nelíbilo. Jen ztěžka ale vydechla. 
„Oh jistě, pane. Omlouvám se.“ S poklonou se Tomovi omluvila a zase si tedy zpátky usedla. Tiše zaskřípala zuby. 

„Nic se nestalo.“ Usmál se Tom, aby si zachoval své chování na místě, a poté se opět podíval na Sakuro. „Mohu tě tedy poprosit?“ Zopakoval otázku už od začátku mířenou právě na Sakuro. 
„Samozřejmě,“ vydechl tiše Bill. Poté se pomalu, tak jak jej Aiko naučila, postavil na nohy. Už jen podle toho mohl ukázat, že není tak neschopný, za jakého ho Miyoko tady vydávala. Byl z toho lehce nervózní. Zvlášť, když jej požádal osobně Tom, jeho bratr. Přesto pomalu, dobrými kroky obešel stůl a přešel tak blíž k Tomovi. Jeho srdce se rozbušilo, dech zrychlil a nohy, ale také ruce, roztřásly. Teď byl opět Tomovi o něco blíž, ale přesto stále jen jako Sakuro. Jen krátce se na Toma podíval, a poté uchopil do své drobné ruky dózu s obsahem čaje. Naklonil ji tak, aby mohl Tomovi nalít čaj, o který žádal. Ruce se mu tím ale roztřásly víc. Snad se až klepal. Byl tolik nervózní. Miyoko se jen pro sebe ušklíbla, když Billa viděla, jak se klepe. 

„Sakuro, opatrně, víš, jaká jsi nešika.“ Řekla tiše Miyoko a přitom se na Toma usmála. Chtěla docílit toho, aby Bill něco pokazil a tím se před Tomem znemožnil.  
„Ona to zvládne.“ Usmál se Tom na Sakuro a Bill při jeho slovech vzhlédl k němu, ale to byla chyba. Jen tím pohledem, který mu Tom opětoval, se rozklepal ještě víc, a tím rozlil čaj. Ne do šálku, do kterého měl, ale přímo na stůl, a málem tím taky zasáhl Tomův klín. 
„Nešika.“ Uchechtla se Miyoko škodolibě. Tohle se tedy náramně povedlo. Bill se opravdu vyznamenal. Billovi se v tu chvíli chtělo plakat. Tak poníženě se v tuhle chvíli cítil. 
„Pro-promiňte… já se moc omlouvám. Nechtěla jsem, opravdu.“ Bill začal panikařit. A to doslova. Nejen, že se snažil utřít rozlitý čaj na stole, což mu vůbec s rozklepanýma rukama nešlo, ale taky cítil, že Miyoko z toho má snad radost, a to ho sráželo na kolena ještě víc. 
„Omluvte mě, pánové.“ Dodal tiše Bill a rychle opustil místnost. Snad až vyběhnul, pokud to bylo možné, v tom, co měl na sobě, a především, co měl na nohách, ven před čajovnu na terasu. Tam už to ale nevydržel a rozplakal se.

Myioko si v duchu gratulovala. Nemusela se ani moc snažit a Bill se ponížil sám. Byla se sebou spokojená. Zůstávala pro dnešní večer, tak jako vždy tou nejváženější Geishou. Tou, která si zasluhuje nejvyšší obdiv. Přesně o to stála ze všeho nejvíc. Ani se neobtěžovala zvednout a jít Billa hledat. Nebylo proč. Plně se věnovala svému společníkovi, zatímco uklízela pohromu, kterou Sakuro způsobila.  

„Šikovnost jí prostě  uniká.“ Poznamenala s klidem a několik přihlížejících jí  dalo za pravdu. I Tom. Jen s tím rozdílem, že Tom v tom neviděl takové pobavení jako ostatní. Jeho prázdný šálek nakonec naplnila přeci jen Myioko. Bill zatím stál na terase a vzlykal. Teď už vážně litoval, že sem přišel. A jestli měl pocit, že ho Myioko shazuje… nejspíš se mýlil. Neřekla nic než pravdu. Byl opravdu nešikovný. Tohle si přeci nemohl jako Geisha dovolit. Bylo mu jasné, že potrestání ho opět nemine. Aiko se to dozví. To bylo jisté. Měl pocit, že nikdy nebude pravá Geisha, a po tomhle incidentu si dával ještě menší naděje na to, že by si Tom vyžádal jeho společnost. Zrovna tak věděl, že by neměl plakat, jeho líčení se rozpíjelo, ale tohle nebylo už vůbec snadné a v daný moment mu to bylo snad i jedno. Co teď záleželo na tom, jak vypadá. Tak moc doufal, že Tom za ním přijde. Utěší ho nějakými vlídnými slovy, ale nedočkal se toho. Místo toho se za jeho zády objevila Myioko.

„Neměla jsi sem chodit. Dobře jsi věděla, že to nezvládneš. Nechápu, proč se snažíš.“ Probodla Billa ostrým pohledem. Bill se k ní otočil a zoufale na ni koukal.  
„Já… já chtěla…“ snažil se podat rozumný argument, proč vlastně chtěl jít. Jistě, že věděl, že to nezvládne. Ale nepočítal s tím, že by po něm někdo něco chtěl. To příslušelo jen pravým Geishám.  
„Jen jsi ho chtěla vidět. No to se ti povedlo. Pan Kaulitz si vybírá jen ty nejlepší. Myslím, že už můžeš v klidu zpátky. O tebe už zájem nemá.“ Zlomyslně se ušklíbla. Neskrývala svoji radost. Ale Bill nemohl nic namítat. V tomhle se ponížil sám.