Homeless 25.

autor: S & Doris

S Tomem se zamotal svět. Jako by mu nestačila představa normálního sexu před kamerou.
„Cože?“ Vypadlo z něj. Bill zatnul zuby.

„Nenuť mě to opakovat. Slyšel jsi dobře.“ Vzdychnul Bill a kliknutím myši nechal nabíhat video. Vždycky to nějakou dobu trvalo. „Kdybych o tom věděl, nejel bych tam. Ale mohlo mě napadnout, že v tom něco bude. Když David nabízel takovou sumu.“ Zaprskal Bill.
„Tak proč jsi to dělal, když jsi nechtěl?“ Zašklebil se ublíženě Tom. Tohle bylo na jeho vkus opravdu až moc silné kafe.

„Protože to je moje práce. Pořád to je jen práce a já pro někoho dělám. Nemůžu si určovat všechno.“ Vyštěkl Bill. Něco takového natáčel poprvé. Hnusilo se mu to. Zvedal se mu žaludek a také že se přímo na place pozvracel. Dostal za to vynadáno a strhnuli mu prémii. Ovšem David ho přesto nechá si určit, omezeně, co chce Bill ze záběrů smazat.

„Bylo ti blbě?“ Tom doufal, že to Billovi bylo proti srsti též. Z jeho výrazu se to jaksi nedalo dostatečně vyčíst.

„Samozřejmě!“ vykřikl. „Nejsem hovado, abych…“ zvednul se mu žaludek. „Bylo to nejhorší natáčení, co jsem kdy dělal. Poblil jsem toho frajera a kus kamery.“

Billovi se chtělo brečet. Nikdy by nečekal, že něco takového bude muset podstupovat. Měl z toho husí kůži a chtělo se mu zvracet ještě teď, když si na to vzpomněl. Nebyl si jistý, zda jeho žaludek udrží v sobě svůj obsah, až se mu video přímo nahraje. Nejraději by vystříhal všechny ty nechutné scény.

„Už nikdy nic takovýho dělat nebudu.“ Ubezpečil Bill. Za tímhle si opravdu stál. Tom nevěděl, co na to říct. Litoval Billa, a zároveň mu bylo zle. Udělalo se mu úzko, když na monitoru naběhl onen film.

„Nejsem si jistý tím, zda to zvládnu. Dívat se na to,“ Tomovi se stáhlo hrdlo. Cítil, jak se mu začíná třást noha.

„V žádném případě to neuvidíš!“ vyhrknul Bill a přiložil postrašeně dlaně na obrazovku. „Nedovolím, abys viděl svůj Přízrak v takové… scenérii!“ Tom byl na jednu stranu zvědavý. Ale pravda, že ne zrovna při takové scéně. A možná ani při jiné. Nechtěl vidět Billa při takovém nedůstojném sexu, ale chtěl vidět Billa. Jeho výraz, jeho pohyby.

„Tome… tohle… tohle je vážně pro mě ponižující video. Tohle bych ti nedokázal ukázat.“ Kníknul Bill a natáčel celý notebook od Toma. Právě proto se ptal, zda to musí být už dneska. Ale David je nekompromisní.

„Je mi líto, že si připadáš blbě,“ zašeptal Tom a odsunul se od Billa na druhý konec sedačky. Možná by měl odejít úplně, aby neslyšel vzdechy a sténání. Křik. V porno filmech se přece hodně křičí. Až nepřirozeně. A to Tom neměl rád. Připadalo mu to všechno tak nerealistické a nechutné.
„Tomi, můžu tě požádat…“ Billovy oči byly jako dva velké korálky. Podrbal se pod nosem kolem piercingu.
„Jo, já… dobře. Půjdu dodělat večeři,“ Tom udělal váhavý pohyb, když se rozhodl k Billovi naklonit. Udělal to. Vzal něžně mezi rty Billův spodní polštářek, držíc jej za tváře. „Prosím, neponižuj se něčím, co ti je samotnému nepříjemné,“ šeptal mu, otíral o sebe jejich rty. Bill se mu roztékal pod rukama. „Vymaž všechno, co nechceš… Přízraku, já… já tě…“ Tom odvrátil hlavu a s bušícím srdcem a zmatenou duší utekl do kuchyně.

Bill se za ním smutně díval. Ztěžka polknul. Tomovy rty ho uklidňovaly. Snad poprvé se opravdu za svoje video styděl. A před Tomem o to víc. Pousmál se, když mu došlo, co možná Tom chtěl říct. Raději se zadíval do monitoru a pustil hříšný snímek. Dělalo se mu zle, když to viděl. Asi to bude první video, které si neponechá. Vypisoval u toho části, které chtěl bezpodmínečně vystřihnout. Nechápal, jak u tohohle hnusu mohl tak přesvědčivě sténat. Raději stáhl zvuk ještě víc. Nechtěl, aby to Tom slyšel.

Tom stál v kuchyni a mechanickými pohyby obracel obalovaný chleba ve vajíčku na pánvičce. Smažil takto asi deset minut. Byl rád za to, že Bill ztlumil zvuk, takže nic slyšet téměř nebylo. Pouze Billovo nadávání a znechucené povzdechování. Sakra, kolik za takovou prasárnu dostal? A jak dlouho to ještě bude hrát? Možná to jsou jen taková ta patnáctiminutová videa s jedním sexem. I když Tom pochyboval, že tomuto se dá říkat sex. O milování se nemluvně. A to, co mu málem řekl… měl horko na hrudi.

„Tome?“ ozvalo se mu za zády. Tom sebou trhnul a odstavil pánev.

„Co?“ zadíval se na Billa. Bill nevypadal dobře. Byl pobledlý a jakoby bez elánu.

„Už… Už v pohodě. Už tam můžeš.“ Pokusil se o úsměv. Bylo v tom docela dost scén, které chtěl z filmu vystřihnout. Tom vzdychnul a přitáhl si Billa k sobě.

„Jsi v pořádku?“ Zašeptal mu starostlivě do ucha a hladil ho po zádech. Bill nemohl mluvit. Měl co dělat, aby nezačal brečet. Schovával obličej do Tomova ramene a jen nesouhlasně zakroutil hlavou. Toma to bolelo stejně jako Billa. Nevěděl proč, ale snad až totožně cítil stejný pocit jako Bill. Vplul prsty do jeho vlasů a druhou rukou jej konejšivě hladil po zádech nahoru a dolů. Vlhkost byla to, co právě ucítil na svém ramenu. Ztuhnul.

„Přízraku…“ šeptnul. „Ty pláčeš?“ promluvil měkce a zesílil stisk objetí. Bill chtěl protestovat, ale tiché popotáhnutí ho prozradilo. Pevně sevřel Tomovo triko v dlaních. Ještě nikdy se necítil tak hnusně. Možná zprvu, ale teď už ne. Až na tenhle italský zážitek.

„Já to nechtěl, ale…“ vzlyknul Bill. Tom ho sevřel pevněji. Bill nesměl plakat. On prostě ne. Toma to neskutečně bolelo.
„Nemusíš mi to vysvětlovat.“ Chlácholil ho. Vlastně to ani slyšet nechtěl a Bill nevypadal na to, že by to chtěl rozebírat do detailů.

„Broučku, prosím, neplakej…“ Tom zajel Billovi dlaněmi pod tričko a hladil jej na holé kůži. „Nemysli na to. Nesmíš,“ snažil se ho uklidnit, ale čím dál víc byl k Billovi hodnější a něžnější, tím víc Bill štkal. Poprvé zažíval utěšování. Tom ho vzal pod koleny a strhnul si ho do náruče, odnášejíc Billa do svého pokoje. Bill ani nic nenamítal. Tulil se k němu a vzlykal mu do krku. Tom ho položil do peřin a usadil se na kraj postele, sklánějíc se nad ním. Billa tohle jednání nutilo plakat víc. Jako by všechny emoce náhle přetekly.

„Tvůj přízrak je…“ Popotáhnul Bill a hledal vhodné hanlivé slovo. Tom ho přerušil a palcem mu utíral mokré tváře.

„Ta nejúžasnější bytost.“

Bill se na moment zarazil a propukl v hlasité štkaní. Tohle si ani nezaslouží. Ví to. Nezaslouží si tak hodného člověka, jako je Tom.
„Prosím, miláčku, neplakej,“ položil se na něj Tom a snažil se ho umlčet něžnými polibky na rty. Bill se pod ním chvěl a Tom cítil pod každým dotykem rtů nový nával slz.

Bill se snažil mu ty drobné polibky oplácet. Svým způsobem ho uklidňovaly. I přes to byl pro někoho pořád důležitý, ale zároveň ho to mátlo.
„Děkuju, Tomi.“ Zakňučel Bill a přitahoval si Toma těsně k sobě. Tom ho políbil na špičku nosu.
„Už neplakej. To ti nesluší.“ Usmál se konejšivě Tom a Bill se chabě pokusil o totéž.

„M-máš mě rád?“ kuňknul potichu a otřel si nos, i když to tak lehce nešlo. Tom se culil. Bill byl teď tak úplně jiný… Tom mu nemohl odpovědět, protože si nebyl jistý tím, že… on vlastně věděl, že ho nemá pouze rád. Ale nebyl si jistý tím, zda by to Bill přijmul. Tom teda pouze kývnul a políbil Billa na bradu.
„Tak máš mě rád?“ dožadoval se Bill odpovědi. Kývnutí mu nestačilo.

„Nemám tě rád…“ Tom klopil oči. Co může ztratit? Billovo přátelství? To by Bill neudělal. Řekne mu to. Přemýšlel nad tím dlouho, možná bude znít unáhleně, ale… „Já… já tě… miluju, Přízraku.“

V Billovi hrklo. Tohle opravdu nečekal. Srdce se mu zastavilo a on jen němě zíral do Tomovy tváře.

„Promiň.“ Vzdychnul Tom. Nemohl Billa nutit k odpovědi a viděl na něm, že ho víc než rozhodil.
„Já… nevím, co bych řekl.“ Vydechl Bill a kousal se do rtu. Tom vlastně ani nečekal, že by mu Bill ta slova oplatil, ale byl trochu zklamaný. „Nikdy jsem… ještě nikdy jsem to nikomu neřekl. Ani nevím, jak se to pozná.“ Sklopil Bill zrak. Cítil se provinile. Nechtěl teď Tomovi nějak ubližovat.
„Až to přijde… poznáš to.“ Snažil se zůstávat stále uvolněný Tom.

„Ale tebe mám rád… moc rád.“ Vyjel Bill pohledem znovu do Tomovy tváře. Tomovi z Billových vět bylo úzko. Najednou v sobě cítil pusto. Prázdnotu. Nechtěl radši slyšet nic. Byl vděčný, že jej Bill má rád, ale… žízeň neuhasíš chlebem.

„Když člověk miluje, opravdu miluje. Pravá láska… poznáš to. Není nic, co by ti říkalo, že to tak není. Ty to prostě víš,“ šeptal Tom a pokrčil znova rameny. Samotná jeho slova jej bolela, protože se utvrzoval v tom, že Bill k němu nechová takto hluboké city. Kdyby ano… poznal by to. Chtělo se mu brečet. Zhluboka se nadechl a položil se na Billa. Odejít nechtěl. Stačil mu pocit Billova bušícího srdce na jeho hrudi.

Rozhodně to bylo dobré v tom, že Bill z toho šoku zapomněl brečet. Místo toho se teď probíral Tomovými dredy. Cítil se trochu hloupě. Bál se i cokoliv říct, aby Tomovi ještě nepřitížil. V duchu kroutil hlavou sám nad sebou. Už zase přemýšlel a jednal jinak, než byl zvyklý. Než u něj bylo normální.

„Nechci, abys byl smutný.“ Špitnul Bill a mírně Toma zatahal za dred.

„Nejsem.“ Zakroutil Tom hlavou. Oba věděli, že to není pravda, ale ani jeden z nich nechtěl na tuhle situaci nějak moc tlačit.

„Měl by ses jít navečeřet… a spát. V noci tě vzbudím, až půjdeme na zeď,“ Tom se snažil zavést řeč jinam, ač měl v hlavě, stejně jako Bill, pořád to samé. Tomovo vyznání se z citů.
„Do-dobře,“ Bill odtáhnul Toma opatrně od sebe a se zavřenýma očima spojil jejich čela a rty. „Vážím si toho. Vážím si tebe, Tomi,“ šeptnul, než vstal a odešel.

Nebyl ani hladový. Spíše neměl chuť k jídlu. V hlavě mu pořád hučelo. Usoudil, že asi nic jiného než jogurt do sebe nevpraví. Zarytě se díval z okna, když vyškrabával z kelímku ovocný pokrm. Měl obavu, že snad ani neusne. Vyhodil kelímek a lžičku bleskurychle opláchl. Jindy by ji tam nechal do rána, ale nechtěl, aby to za něj dělal Tom.

„Dobrou, Tomi.“ Pousmál se Bill a zmizel ve svojí ložnici. Jeho pohyby byly tak zpomalené. Jako by byl někdo úplně cizí. Padnul na postel s jednou jedinou myšlenkou. Tom.

„Pěkně jsi to posral, Tome,“ mluvil k sobě Tom, ležíc na své posteli a zírajíc do stropu. Byl tam flek. „Měl jsi držet hubu.“ Obával se toho, jak se teď k němu bude Bill chovat. Třeba bude odtažitý nebo nemluvný. Tom tohle rozhodně nechtěl. Musel se s tím prostě nějak poprat. Smířit se s odmítnutím. Ale rozhodně nechtěl přijít o to málo, co měl. „Že máš ale vždycky kliku…“ Zašklebil se ironicky sám nad sebou. Přiložil si dlaně na obličej a zavřel oči. Pěkně sis to posral, Tome.

***

Půl jedné ráno, v noci. Každý tomu říkal jinak. Na tom nezáleželo, protože Tom beztak vstal o něco dřív a nacházel se právě v koupelně, sedíc na studené zemi s hlavou opět v dlaních. Mozek měl jako vygumovaný bez myšlenek. Ovšem jedna jediná tam stále byla. Miloval svůj Přízrak.

Měl by ho jít vzbudit. Byl čas, aby se pomalu nachystali a vyrazili. Musí to stihnout dodělat dřív, než začnou chodit první lidé na pracovní směny v nejrůznějších fabrikách. Sám ale nevěděl, zda je to dobrý nápad. Měl obavu, jak se na něj teď bude Bill dívat. Vzdychl a zvedl se ze země. Zatímco si opečovával chrup, stále přemýšlel, zda jít nebo nejít. Ale slíbil to. Vypláchl si ústa, odložil kartáček a potichu vklouzl do Billovy ložnice.

Bill nespal skoro celou dobu. Seděl tiše po tmě s koleny u hlavy a hrál si se studenými prsty na nohou. V uších jako ozvěnu neustále slyšel Tomovo vyznání. Poprvé v životě slyšel upřímně, že jej někdo… miluje. Bill to nechápal. Nechápal vůbec to, že zrovna jeho někdo může milovat. Sobeckou, egoistickou, rozmazlenou, namyšlenou, rozkazující osobu. Bill na sobě neměl rád tolik věcí, věděl o tom, jaký je. A navíc si připadal ošklivý, proč by jinak nosil brýle bez líčidel? Povzdychnul si. Nechtěl Tomovi ubližovat. A hlavně… nikdy předtím si své chyby a starost o někoho nepřiznal. Až teď. A nechápal to. Vůbec. Nadával si za tyto myšlenky.

Dveře vrzly hned po zaklepání a do ložnice vešel Tom. Byla vidět pouze jeho stinná silueta.

Natočil hlavu směrem ke dveřím a musel se pousmát. Přestože to nebylo v té tmě vidět. Srdce mu jaksi poskočilo, když si uvědomil, že Tom opravdu přišel. Že se snad nic mezi nimi nezlomilo a budou spolu vycházet tak jako doposud. Měl totiž trochu obavu, zda pro něj Tom po tomhle přijde, anebo se na to vykašle.

„Nespal jsi?“ Promluvil tiše Tom, když došel k Billově posteli a sedl si na zem. Do dlaní chytil Billovy studené prsty na nohou a na nárt vtiskl drobný polibek. Ještě se takhle Bill nachladí. Proto držel jeho chodidla v rukou a zahříval je svým dechem.
„Nemohl jsem usnout,“ odpověděl potichu Bill a přivřel oči pod tímto Tomovým gestem. Bylo to láskyplné. Líbat nohy a zahřívat je… Bill v sobě objevoval něžnou stránku a problém byl v tom, že si to uvědomoval. Ale teď mu to bylo ukradené. Tom se o něj staral a jemu se to líbilo.

„Budeš unavený…“ otřel se Tom svou tváří o Billovo chodidlo. Nosem jezdil mezi prsty. Bill měl jemné i nohy. Bill nakláněl hlavu do strany a mírně se třásl. Ne zimou. Příjemnou nervozitou.
„Jsem zvyklý ponocovat.“ Přejel nehtem po Tomově hřbetu ruky.

„Už jsi mě šel vzbudit? Je čas jít?“ Zeptal se Bill. Tom přikývl.

„Nelezl bych ti sem jen tak.“ Ujistil Billa v obavě, že by si Bill něco takového mohl myslet.

„Můžeš přijít, kdy chceš. Třeba se dívat.“ Šeptnul Bill. Nevěděl, proč to říká, ale snad si to v duchu přál, aby ho Tom sledoval, když spí. Přišlo mu to kouzelné a možná by to rád zažil. I když by o tom vlastně nevěděl. Možná podvědomě by Toma cítil blízko sebe.

„Dobře, přijdu se na tebe dívat,“ slíbil Tom a nechal Billovy nohy ležet. Vylezl si na postel a klečel na čtyřech před ním. Nedokázal se ovládat. Proč by měl? Chtěl se Billa dotýkat.

„Minule jsem se na tebe díval, když jsi usnul u mne,“ Tom zčervenal a Bill se usmál. Něžně sklopil pohled a měl zamilovaný výraz, jako by viděl růžovými brýlemi.
„A cos viděl?“ byl zvědavý.

„Viděl jsem Přízrak… jak spinká jako miminko. A všechna tvrdost z jeho povahy zmizela…“ šeptal Tom a přibližoval se k Billovi. „Místo toho tu byl Bill jako je právě teď,“ položil dlaň na jeho koleno. „Bill… se štěněčím pohledem a jemným hlasem.“ Bill se něžně usmíval a mihotal řasami.

„A to je dobře nebo špatně?“ Připadal si teď snad až zranitelný, a jediný, kdo ho mohl řádně ochránit, byl Tom. Sledoval Tomův přibližující se obličej.
„Je to dobře. Vypadáš jako porcelánová panenka.“ Vydechl přímo na Billovy rty a Bill přivřel oči.

„Chraň mě, ať se nerozbiju.“ Zašeptal skoro plačtivě černovlásek a nechal se od Toma něžně políbit. Byl to snad ten nejsladší polibek, jaký kdy dostal.

„Nikdy. Nedovolím to. Nenechám svůj přízrak zmizet,“ Tom jej objal kolem ramen a vnikl jazykem do Billových pootevřených úst. Motal se s ním celý pokoj a připadal si jak volný ptáček na obloze. Slabě zakňoural do Tomových úst. Ten polibek byl jiný než všechny předešlé. Jejich jazyky se proplétaly v něžném tanci. Milovaly se spolu. Jako by jeden pronikal do druhého.

Ani jeden neměl potřebu spěchat nebo jakkoliv tuhle situaci měnit. Byla tak příjemně tíživá. Bill omotal ruce kolem Tomova krku. Něžně ho hladil po zátylku a každou svou buňkou vnímal Tomův dech a vlhko jeho úst. Tohle mu připadalo jako sen. Sen, ze kterého by se nechtěl probudit. Ani si takovou něžnost nezasloužil.

„Tomi, já…“ Zakníkal Bill v naléhavé potřebě něco říct, ale nakonec to neudělal. „Možná bychom měli jít.“ Vtiskl poslední polibek na Tomova ústa a lehce se odtáhl.

betaread: Janule