autor: Becs
L. A. Stars
Tom je opět v jednom kole. Po krátkém výletu do New Yorku se náš miláček pouští do nekonečného víru práce. Doneslo se k nám, že se chystá jistá spolupráce s jedním z největších rádií v L. A., a to sice Kiis FM, kterému šéfuje Todd Venturra. Zastihli jsme Toma, jak celý nervózní přešlapuje před Venturrovým sídlem a čeká, až ho milostpán pustí dovnitř. Přejeme pevné nervy, Tome. Nadarmo se o Venturrovi neříká, že je s ním těžké pořízení. Oficiální prohlášení klubu Avalon je, že spolupráci ukončili po vzájemné dohodě. My o tom však víme své. Venturra je známý svými přehnanými nároky a nečekanými rozhodnutími. Snad našeho cukrouše nebude moc trápit. Příběhy slavných sledujte ve Vašem oblíbeném L. A. Stars.
„Kam jdeš?“ zahučel Bill a jedním okem mžoural do jasného ranního slunce, které do ložnice proudilo skrz žaluzie. „Proboha, vždyť ještě není ani sedm,“ dodal a přikryl si hlavu polštářem.
„Touží po mně Venturra,“ osvětlil své brzké vstávání Tom. Stál tu, plně oblečený po rychlé sprše a snažil se jít tiše jako myška, aby Billa nevzbudil. Nutno říct, že neúspěšně. „Už zase posunul termín toho svého velkého koncertu a chce se mnou probrat nějaké další věci.“
„Takhle brzo ráno?“ hučel Bill zpod polštáře.
„Prý pak odlétá na čtrnáct dní někam na Ibizu nebo co a jindy nemůže,“ dodal mu další informace a pak se posadil na kraj postele, až se pod jeho vahou zhoupla.
„Ten chlap je kretén,“ otituloval ho naprosto trefně bráška a vystrčil střapatou hlavu ven, aby se mohl na Toma podívat.
„Je,“ souhlasil. „Mluvil s ním už tvůj manažer? Venturra kolem toho dělá hrozné tajnosti.“
„Myslím, že jo. Jenže nedokázal vysvětlit, konkrétně, jak si všechno představuje, takže ho poslal někam a řekl mu, ať se ozve, až bude vědět, co vlastně chce,“ zívnul Bill a přitáhl si přikrývku na holý hrudník.
„Jo, tohle jeho chování znám moc dobře,“ povzdechl si Tom zmučeně. „Máš na dnešek nějaký program?“
„Ani nevím. Odpoledne musím do studia, ale jinak asi nic,“ řekl Bill a už mu zase dělalo problém nechat oči otevřené.
„Zkusím přijít co nejdříve,“ slíbil Tom. Sklonil se, aby mu mohl věnovat rychlý polibek, a za okamžik už vybíhal ven z bytu.
Bylo to už pár dní, co byli zpátky doma z New Yorku a život se pomalu, ale jistě vracel zpět do zajetých kolejí. Bill byl po návratu úplné zlatíčko. Byl milý, pozorný a ne tolik náročný. Tom netušil, co tu náhlou změnu způsobilo, ale rozhodně si nestěžoval. S radostí toho veselého kluka vítal zpátky. Už měl strach, že se neukáže. Jenže když se o slovo přihlásily povinnosti jich obou, Bill opět sklouzával ke svému protivnému já. Nelíbilo se mu, že je Tom pořád pryč a netráví dost času spolu. Jenže do jeho představy o společně strávených chvilkách patřilo hlavně prolézání barů, návštěvy všemožných houseparty a luxusní večírky. Tom, který v tomhle životním stylu strávil většinu své puberty, toho po čase začal mít plné zuby. Nepotřeboval být denně venku a potkávat pořád nové a nové lidi. Bill mě kolem sebe momentálně tolik takzvaných přátel, že se už přestal snažit zapamatovat si jejich jména. Měl po krk všech kluků s rádoby exotickým jménem jako Marco, co se ve skutečnosti jmenují Paul nebo Jim a na slavné si jen hrají. Z nějakého nepochopitelného důvodu se právě těmito typy Bill rád obklopoval. Afektované buzny a uřvané Barbíny.
Po schůzce s Venturrou, která opět nepřinesla žádné výsledky, snad kromě břichabolu, se Tom vracel dopravní zácpou do bytu. Doufal, že tam Billa zastihne v dobré náladě a přesvědčí ho, že by dnešek mohli strávit doma u televize, místo mačkání se v zakouřeném klubu. Z přemýšlení ho vytrhlo pípnutí mobilu. Když si přečetl smsku od Georga, byl si jistý, že se s klidným odpolednem může rozloučit. Vyhodil blinkr a vracel se zpět do centra směrem k Insomniaxu.
„Co je Geo?“ zeptal se bez pozdravu, když našel kamaráda sedět na baru. Georg mu pokynul, aby ho následoval. Vedl ho dlouhou chodbou až do skladu, kde ve vyrovnaných řadách stály bedny s alkoholem.
„Co se, sakra, děje?“ znejistěl Tom. „Proč jsme tady?“
„Stěny mají uši,“ vysvětlil a zabouchl za nimi. „Potřebuju s tebou něco probrat a nechci riskovat, že to někdo uslyší.“
„Dobře, teď mě fakt děsíš. Jde po tobě mafie nebo co?“
„Nejde o mě. Jde o klub,“ povzdychl si a Toma rázem všechen humor přešel. „Něco se děje, Tome. Nevím přesně co, ale něco je kurevsky špatně. Oni vůbec neposlouchají. Nad vším se ušklíbají a se vším mají problém.“
„Kdo?“ nechápal vousáč.
„Zaměstnanci,“ vydechl zoufale Georg a posadil se na jednu z nejmíň zaprášených krabic. „Začalo to zničehonic. Najednou nikomu nevyhovují směny. Nelíbí se jim, jak se k nim chovají zákazníci. Pracovní doba je dlouhá nebo naopak krátká. Nemají v kuchyňce dost jídla. Sprchy smrdí. A to jsou jen některé z absurdních věcí, které jsem od nich slyšel.“
„Kurva to v L. A. dávají něco do vody nebo co? Proč všem tak hrabe?“ zaklel Tom a vjel si zoufale rukama do vlasů. Když je vytáhl, prameny mu trčely do všech směrů, takže vypadal tak trochu jako blázen. „Byl tady ten chlápek přes kamerový systém?“
„Byl. Podařilo se mi ho sem dostat na dobu, kdy tu nikdo nebyl, takže by nikdo neměl zjistit, že jsme zvýšili ostrahu, ale myslím si, že to je nám momentálně k ničemu. Nemáme právo nainstalovat kamery do šaten, takže pokud kují pikle tam, nic nezjistíme,“ řekl Geo a jeho hlas zněl skoro zoufale. Tom viděl, že se na něj problémy v Insomniaxu podepisují skoro stejnou měrou jako na něm.
„Musíme to z někoho dostat,“ rozhodl Tom. „Někdo nám musí říct, co se děje.“
„Kdo? Semkli se jako jeden. Jakmile chci něco probrat s někým o samotě, nasadí takový zarputilý přísný výraz. Tome, přísahám, že se některých z nich začínám bát.“
„Vzpamatuj se,“ okřikl ho. „Tohle není akční film s Brucem Willisem a oni nejsou zombíci.“ Měl chuť se bláznivě rozchechtat. Přísahal by, že kdyby tahle situace nebyla tak dojebaná, smál by se, až by se za břicho popadal.
„Nina,“ vyhrkl najednou Geo. „Nina nám to řekne. Miluje tě. A je pořád stejně milá. Na ní tak nákaza ještě nepřešla.“
„Geo, kurva teď děsíš ty mě. Neprobíhá tu žádná apokalypsa. Uklidni se,“ krotil ho Tom, protože kamarád začal kulit oči jako šílenec.
„Promiň. Asi jsem se nechal strhnout,“ omlouval se a začal se tvářit aspoň trochu jako člověk. „Mám pro ni dojít?“
„Neblázni. Co by si myslela, kdybychom ji začali lákat do skladu? Pojď normálně do kanclu,“ zarazil ho Tom. Smetl ze sebe smítka prachu, která na něm ulpěla, a vracel se zpět do klubu. Ninu našel vzápětí. Lea jí na tác vyrovnala sklenice s pitím a vesele o něčem žertovaly. Byl to tak vzácný výjev, že Tom jen chvilku stál a pozoroval to. Počkal, až obslouží hosty, a pak na ni mávl, aby ho následovala.
„Nino, potřebuju se tě na něco zeptat,“ začal zpříma, když se za nimi zavřely dveře. Georg zůstal venku, aby ohlídal, že je nebude nikdo rušit. „S Georgem jsme si všimli, že se tady děje něco divného. Všichni zaměstnanci jsou najednou jako vyměnění. Mají přemrštěné požadavky a nic se jim nelíbí. Nevíš, čím by to mohlo být?“
„Taky jsem si toho všimla,“ přiznala a sklopila oči k podlaze. „Ale nemůžu vám říct, co za tím je. Oni toho přede mnou moc neřeknou. Už tak si myslí, že vám donáším, takže většinou zmlknou, když přijdu.“
„To mě mrzí,“ přiznal Tom. Po tomhle si na ní určitě smlsnou ještě víc.
„To nic. Nepřišla jsem sem dělat si kamarády. I když musím přiznat, že se tu pracuje hůř a hůř. Všichni jsou najednou tak hádaví a závistivý. Ti z železné si ztěžují na bronzáky. Diamantoví si myslí, že jsou něco víc, když obsluhují celebrity. Pomlouvají se navzájem. Takové to tu dřív nebylo.“ Její hlas zněl až zoufale smutně. Tom měl chuť ji obejmout, aby se netrápila, ale na poslední chvíli se zarazil. To by bylo krajně neprofesionální.
„Někdo s tím musel začít,“ řekl si spíš pro sebe. „A vsadím se, že je to ten samý člověk, který donáší bulváru.“
„Kdybych něco zjistila, dám vám vědět,“ slíbila Nina a šla se věnovat zákazníkům.
„Tak co?“ vyzvídal Geo, když Tom také vyšel ven z kanceláře.
„Prý se pomlouvají i mezi sebou navzájem,“ promnul si unavené oči a zvažoval, že by Leu pořádal o panáka. Nakonec od toho upustil. Chystal se jet domů za Billem a nechtěl čekat, než z něj alkohol vyprchá.
„To je tak v prdeli, kámo,“ zhodnotil to Georg. „Jako kdybychom byli někde na základce.“
„Jo, taky mi to tak přijde,“ potvrdil jeho slova. „Jdu domů, Geo, a ty se na to tady taky klidně vyser. Jaký má význam, že se tady o něco snažíme, když to nikdo neocení.“
„Tome, co to jsou za poraženecké kecy? My na to přijdeme a zase to tu bude jako dřív. Teď jde hlavně o to, aby si ničeho nevšimli zákazníci. Tržby jsou pořád dobré, i když malinko nižší než obvykle.“
Tom jen zaklonil hlavu a zoufale zasténal. Ještě to mu tak chybělo. Aby přestali chodit lidi kvůli protivné obsluze. Dřív byl na všechny tak hrdý, skoro jako je otec hrdý na své děti. Teda vyjma Calvina pochopitelně. Ale to, co předváděli teď, bylo k uzoufání. Nikdy neslyšel o nikom, kdo by vyhodil všechny zaměstnance a nabral úplně nové. Možná, že bude nucený být první, kdo to udělá.
Z přemýšlení ho vytrhlo zvolání jeho jména. Otočil se a spatřil člověka, který mu na náladě rozhodně přidat nemohl.
„Já o vlku,“ zamumlal si pro sebe, když k němu svou typickou dramatickou chůzí kráčel otec.
„Můžeš na chvilku?“ Proč všechno, co Calvin řekl, vůbec neznělo jako otázka, ale příkaz?
„Jsem zrovna na odchodu,“ zkusil to, ale věděl, že má prakticky nulovou šanci na úspěch. Georg strategicky couvnul a zmizel v davu lidí.
„Potřebuju jen chvilku,“ pronesl hlasem, který nepřijímal námitky.
„Tak co je?“ zahučel poraženě. Očekával, že se na jeho hlavu snese vlna kritiky. Určitě už si všiml, že je v Insomniaxu něco v nepořádku.
„Byl bych rád, kdybyste s Billem přišli na oběd,“ řekl naprosto nečekaně.
„Cože?“ zazíral na něj hloupě.
„Nějaký čas u nás bydlí babička a rozhodli jsme se, že uděláme rodinné setkání.“ Při slovech „rodinné setkání“ zatnul zuby, jako by mu dělalo problém to vyslovit. „Takže tuhle sobotu.“ Dodal, když Tom nereagoval.
„Eh, já nevím. Musím se podívat do diáře. A Bill možná taky bude něco mít,“ blekotal. Věděl, že oba nemají nic, co by se nedalo přehodit.
„Myslím, že jeden večer ve společnosti rodiny zvládnete,“ zarazil ho. A tím byla diskuze u konce. Tom ještě minutu nebo dvě ohromeně stál, i když už byl Calvin pryč. Jestli z něj měl někdy pocit, že se k němu snaží dostat blíž, tak teď se všechny jeho představy o otcově nápravě rozplynuly. Zakroutil hlavou a vydal se ven, aby mohl nastoupit do auta a konečně se dostat domů.
„Tomi, to jsem rád, že jsi tady. Běž se převlíknout, jdeme ven,“ štěbetal Bill, zatímco se halil do oblaků voňavky. Tom si bezděčně všimnul, že je to onen inkriminující parfém, který mu poslal Bambi, a odstartoval sérii hádek. Bill lahvičku buď nepoznal, protože ji Tom vybalil z krabičky, anebo mu voněl tak, že byl ochoten to překousnout. Byl si téměř stoprocentně jistý, že první možnost je správná.
„Kam chceš jít?“ zamručel otráveně a odhodil klíče do misky u dveří.
„Jeden kamarád pořádá party v Hollywood hills,“ vysvětlil neurčitě a zvažoval, jaké boty si má vzít. Na levé měl obyčejnou červenou tenisku a na pravé něco neidentifikovatelného na obří platformě.
„Nesnáším Hollywood hills.“
„Proč?“ podíval se na něj konečně bráška.
„Protože tam žije Calvin,“ pronesl otráveně a ztěžka dopadl na gauč vedle něj. „Když už o něm mluvím, pozval nás na oběd.“
„Vím, volal mi kvůli tomu,“ řekl, jako by se nechumelilo, a boty s platformou zahodil do kouta. Tom nevěděl, kdy se Bill dostal do téhle fáze. Dřív by se upřímně zhrozil, že musí trávit večer ve společnosti jejich otce, a pak by na něj společně nadávali, jaký je zmrd. Najednou jako by všechno bylo odpuštěno. Tedy alespoň Calvinovi.
„No tak, pospěš si. Prý by se tam měla objevit i Katy Perry,“ popoháněl ho, když nejevil žádný známky aktivity.
„Bille, mně se nikam nechce. Nemohli bychom pro jednou zůstat doma? Objednáme si jídlo a budeme se jen tak poflakovat,“ už když začal mluvit, bylo mu jasné, že byla chyba mu odporovat.
„Jsme snad nějaký párek důchodců?“ čertil se Bill.
„Byli jsme venku každý den poslední týden. Jsem unavený a nechce se mi tlačit se mezi bandou cizích lidí, jíst hnusné jednohubky a pít teplé pití.“
„Víš co, Tome? Tak nikam nechoď. Seď si tu na prdeli a klidně si začni vztah s tímhle posraným gaučem, ale já jdu. Nehodlám tady tvrdnout. Čau.“
Dřív, než stihl něco říct, ozvalo se prásknutí dveří a Bill byl pryč.
„Vždyť na tom gauči sedím sotva dvě minuty,“ řekl prázdnému obýváku. „A teď ještě mluvím sám se sebou. Všechno je v totální prdeli.“
betaread: J. :o)
Ne, ne, ne, tohle mě tak strašně štve!!! Já vím, že Tom Billovi slíbil, že už ho od sebe neodežene, nebo jak to tenkrát bylo, ale vůbec bych neměla Tomovi za zlé, kdyby odešel on. Protože takhle se přece nedá žít, pod takovým tlakem a ještě s tak nepodporujícím partnerem! Až mě napadlo, jestli ty problémy v klubu nemá na svědomí právě Bill, jako že by to chtěl Tomovi natolik znechutit, aby měl Toma jen pro sebe… Ale to by snad neudělal, ne???
Uf, začínám každý další díl otevírat pomalu s hrůzou…
Tak ted jsi to vyztihnul. Boze co to do nej zas vjelo ze potrebuje vsude byt? Dohani co zameskal pri tour nebo na nej hopla puberta? He by se asi poprdel kdyby mu dislo cim se navonel a drhnul by se nejmin tyden 😀
A Ventura? No to je jeste horsi.
A Ninu bych nejradsi objala taky, chudak mala. Jen aby fakt byla tak sladka…
No jo, Tom už má bouřlivá léta za sebou, na rozdíl od Billa v tomhle žil odjakživa. Teď má zřejmě chuť se trochu usadit, jenže jeho láska to právě teď vidí trochu jinak.
To s tím klubem mě mrzí. Co se pokazilo? Ale z vlastní zkušenosti vím, že stačí jeden člověk, který pomluvami a lehce upravenými polopravdami rozhádá i ten nejlepší kolektiv. Nina je podezřele sladká a ochotná… a Calvinovi taky moc nevěřím. Co když to semínko sváru zasel právě on? Chodí častěji do klubu, stačí sem tam prohodit nějakou poznámku na Tomovu adresu… Špatným věcem lidi uvěří snadněji, paradoxně.
Díky, těším se na pokračování.
Tak to teda nevím jestli jim to vydrží když Bill tak blbne doufám že se to v klubu brzo da do pořádku.
ach jo 🙁 já už vážně nevím… teda na chvíli se blýskalo na lepší časy a já byla za Toma ráda, že se jeho miláček konečně vzpamatoval, ale jak to tak vypadá, tak to zase jde do kopru :/
jako jo, Tom má tohle už za sebou a Bill si náramně užívá tu pozornost, kterou mu všichni věnují a Tom je neskutečný, jak se snaží Billovi vyhovět a lítat po všech večírcích s ním, ale chápu, že někdy člověk potřebuje aspoň na chvíli zastavit a trochu relaxovat, mrzí mě a štve, že tohle Bill nechápe, bojím se, že až Tomovi dojde trpělivost, tak Bill ani nepochopí, proč od něj Tom vlastně odešel, už teď je mi z toho smutno
a pak mě taky děsí ta situace v klubu… mít takového šéfa jako je Tom, bože, to bychom si všichni mohli gratulovat a oni tam podnikají takové stávky… obávám se, že tady pomůže jenom všechny vyhodit a nabrat nové lidi (což asi neklapne, ale zasloužili by si dostat přes držku) a hlavně třeba najít toho jednoho, kdo to tam celé poslal do kytek (už jsem psala, že Gina se mi nelíbí? :D)
teda Tomovi to vůbec nezávidím a držím mu palečky, Bille, kopnout tě do hlavy, ať se probereš kámo, jinak budeš sám jak kůl v plotě a všichni ti to budeme přát 😛
Tom by mal asi Billa poslať do teplých krajín. A aj ho kvetnato informovať o dôvodoch, prečo to robí. O každej jednej maličkosti. Bill by sa nás**l, ale potom by sa buď spamätal, alebo nie. Ale takto to jednoducho nejde. Tom má tiež len jedny nervy a jedno zdravie… A priveľa problémov, ktoré treba riešiť. Ďakujem za časť.
No co jsem si myslela? Co jsem si myslela, no, co?! Nevydrželo mu to dlouho, že by to bylo fakt jen tím newyorským vzduchem? Nelíbí se mi to ani trochu.
Vůbec je tam víc věcí, co se mi tam nelíbí. Třeba Calvin a to jeho pozvání (naprosto přesnej pocit jako Tom jsem z něj měla taky, jen mi nejde do hlavy ta Billova samozřejmost, že jemu už to Calvin řekl a Bill v klidu, ne). Že jsem si dělala nějaký iluze… Stopro půjde o něco důležitějšího než pouhá rodinná sešlost k jídlu…
A klub! Musím říct, že jsem jejich rozhovor (Gea a Toma) sledovala jedním dechem a čekala, co se dozvím. Něco se začíná dít a vypadá to, že to bude mít daleko větší rozměry, než se zdá… Jsem moc ráda za Gea, fakt mi tam dělá radost. A popravdě vůbec nedovedu říct, co je ta Nina. Zas budu věřit, že tam je ne pro dělání si kamarádů, ale pro práci, a ona to bude jen velice šikovná strategie, aby odvedla pozornost? Vážně nevím a musím to vědět. Tohle je záhada roku teda jako!
A ošklivý Bill je opět zpátky. Je mi z toho doopravdy zle a prostě nevím, co si o Billovi myslet. Pravděpodobně mu celá ta sláva stoupla do hlavy, protože si jinak neumím představit, kde se ztratil ten milý, hodný kluk. Tohle je ďáblík, ale rozhodně ne v dobrém slova smyslu. 🙁 Jsem z toho doopravdy smutná.
No a to, co se děje v Insomniax? Proboha, co to je? Kde se to najednou tak vzalo? Úplně hned mě napadl Calvin, protože mi prostě přijde divné, že by si ten klub tak oblíbil a chodil tam tak často jen tak. A přiznám se, že jsem měla i myšlenku, zda s tím nějak nezačal i Bill. No anebo Tina, protože byla ublížena? Já fakt nevím….snad na to ale kluci co nevidět přijdou!