„Kaulitz. Tom Kaulitz,“ usmál se a vzal Billa za ruku. „Ve škole měli tendence mi říkat Thomas, ale jsem pouze Tom.“
„Bill Trümper, těší mě,“ zasmál se Bill a předklonil se návalem smíchu. Rád přijmul Tomovu dlaň a propletl s ním prsty.
„A co mi o sobě povíš ty?“ Naklonil Tom hlavu na stranu s otazníky v očích. Bill pokrčil rameny.
„Nevim… co bys chtěl vědět?“ Nikdy o sobě jen tak sám od sebe nemluvil. Nebylo toho moc co říct.
„Jee, zmrzlina! Že chceš zmrzlinu? Určitě jsi dlouho nekupoval zmrzlinu!“ vyhrknul na něj s naprostým nadšením Bill, zastavil se a celý rozzářený si tiskl dlaně v modlícím gestu k puse. Nadšeně poposkakoval a vřele obejmul Toma kolem krku. Pověsil se na něj. Ústa zdobil široký úsměv od ucha k uchu. „Tome!“ křičel vesele, když jej Tom chytal kolem pasu.
„Jo… jo koupíme.“ Přikývl Tom. Neodolal by tomu pohledu, ani kdyby zmrzlinu nechtěl. Bill mu nadšeně vtiskl pusu na rty a mlsně při tom zamlaskal. Nebylo zcela jisté, zda mlaská z chuti na zmrzlinu, a nebo z chuti na Tomovy rty. Urychleně hledal v kabelce peněženku. Strčil ji Tomovi do ruky.
„Přízraku…“ Tom uvolněně zavrtěl hlavou a zasmál tě. „Dobře, koupím ti ovocnou,“ mrknul na něj a odešel ke stánku se zmrzlinou.
Stoupnul si do fronty čekajících lidí na onu studenou pochoutku a otevřel peněženku, připravujíc si drobné peníze.
„Oh jo… jednu jahodovou a jednu vanilkovou, prosím.“ Oplatil jí úsměv a snažil se ignorovat fakt, že se před ním do chladícího boxu ohýbá víc než je zdrávo a odhaluje mu tak plný dekolt.
„Prosím, mladý muži,“ slečna se zářivě usmála a podala Tomovi dva kornoutky se zmrzlinou. Jen cosi zabručel a položil mince na pultík.
„Ještě polevu, prosím,“ zahučel a kornoutky jí teda vrátil.
„Děkuju,“ odpověděl stroze Tom a vracel s k Billovi. Bill měl zúžené oči, kterými propaloval mladou brigádnici. Její výstupy mu opravdu nemohly uniknout a uvnitř hrudi ho nahlodávala zlost. Tom zkrátka patřil jemu.
„Co se děje?“ řekl po chvíli. Bill se mu zdál naštvaný.
„To ta děvka u stánku!“ zasyčel.
„Co je s ní?“ Nechápal. „Je docela pěkná, ne?“ Snažil se Bill mluvit zcela bez zájmu a bez emocí.
„To možná jo, ale nesnášim takový holky, co se snaží zaujmout kozama nebo nějak podobně vyzývavě.“ Zaprskal Tom. Bill se uculil. Byl potěšený, že jeho mazlíček neprojevil zvýšený zájem.
„Ne!“ zhrozil se Tom. „Vždyť ti říkám, že nesnáším všechno tohle chování. Nejsem děvkař,“ mračil se při představě, že by měl vnikat do nějaké takové holky. Urputně zavrtěl hlavou a zakousnul se do sladkosti. Řízlo jej v zubech. Chlad. Tom vykřikl.
„Aau!“
„Moje zuby.“ Zaúpěl a Bill zkřivil obličej do bolestné grimasy.
„Oh ježiši… ukaž ukaž…“ Nutil Toma otevírat pusu a zkoumal jeho chrup. Do dentisty měl ovšem hodně daleko.
„Já tam nic nevidím… Zajedeme k zubaři.“ Jančil Bill. Nesnášel jakoukoliv bolest. S každou by hned utíkal k lékaři.
„Musíš! A s tou rukou taky. Zařídíme doktory. Nemůžeš být bez lékařů, Tomi,“ založil Bill ruku v bok. Momentálně jej ta zmrzlina štvala. Ublížila Tomovi a jemu samotnému překážela v ruce.
„Dobře, ale až zítra. Potřebujeme ty barvy,“ připomenul Tom a nepřívětivě zíral na kornoutek.
„Ty se o mě bojíš?“ šeptnul Tom.
„Jo. Bojim.“ Přiznal barvu. Na celou svojí zmrzlinu zapomněl a sladká šťáva mu stékala z kornoutku po prstech.
„Lékaři jsou ale důležitější než barvy, Tomi. Můžeme to zvládnout obojí. Cestou od doktora se pro ně můžeme stavit.“ Propaloval Toma pohledem. Tom zakroutil hlavou.
„Ne, prosím. Až zítra.“ Klidně by to oddaloval i o týden, ale aspoň ten jeden den mu bude muset stačil. Věděl, že má Bill pravdu. Bez lékařů být nemohl.
„Ok, souhlasím.“
***
„Tome, vůbec se v tom nevyznám,“ lamentoval Bill u regálu s barvami na sprejování zdí. Specializovaný obchod.
„To jsou konturovací odstíny,“ řekl zkušeně Tom, klečíc opodál u pestrobarevné škály sprejů. „Vezmi černou, černou perleťovou, hnědou a… ještě uvidím.“
„A co vlastně budeš dělat?“ Zeptal se Bill, zaujatě si prohlížejíc další várku sprejů.
„To je překvapení.“ Koukl po něm Tom, ale hned se zase sklonil do regálu a přihazoval barvy do košíku.
„Tome… myslel jsi tyhle?“ Poposkočil Bill v naději, že našel to, co Tom potřeboval. V rukách černou a černou perleťovou.
„Jo, to jsou ony. Ty perleťový kdyžtak radši dvě.“ Poškrábal se Tom za krkem.
„No tak ne… stačí teda jedna…“ sklopil Tom oči a zahanbeně se otočil zády.
„Teď jsi řekl, že chceš dvě, tak vezmu dvě,“ řekl Bill tvrdě a hodil do košíku další barvu navíc.
„Ale…“
„Co ale?“ Bill najednou ztrácel trpělivost. On sám, když něco chtěl, tak si to prostě koupil.
„Je to drahý,“ špitnul Tom a prstem šťouchal do spreje v košíku. Bill se zhluboka nadechl a vydechl.
„Tomi, neřeš vůbec konto banky. Koupím ti cokoliv. Jen si řekni,“ položil mu ruku na rameno a konejšivě jej líbnul na tvář. Vrátil se k normálním barvám. „Vezmeme ještě tady černou, chceš?“
„Už jsem řekl,“ zakroutil ráně hlavou a prostě ji přihodil k ostatním.
„Ach jo… já se v tom nevyznám a vůbec nevím, co chceš tvořit, tak ani nevím, kolik toho vzít.“ Zaujatě si prohlížel Bill obsah nákupního košíku.
„Možná by sis jich měl vzít pro jistotu celkově víc, ne?“ Natočil se na Toma.
„Ne… tolik jich stačí.“ Zakroutil Tom hlavou. Bill byl ale přesvědčený o opaku a od každé barvy, co už v koši měli, přihodil ještě jednu pixlu.
„Kdyžtak ti zůstanou na příště, no.“
Když už se chystali zaplatit a stáli v menší frontě u pokladny, Tom se nervózně kroutil za Billovými zády.
„Můžeš mi říct, co sebou šiješ?“ Bill už ztratil trpělivost úplně a vyjel po Tomovi. Tom se leknul.
„Když…“ váhal. Tvrdě se kousnul. Bill do něj strčil a zamračil se.
„Sakra, tak se už vymáčkni!“ lidé se ohlídli.
„Potřebuju ještě barvu na zeď, váleček a sádru.“
„No tak si pro to jdi… to stihneš, než to tady namarkujou.“ Hodil rukou do éteru.
„No jo ale…“ Tom přemýšlel, že by se bez toho možná obešel. Bill ale jen významně dupnul do dlážděné podlahy. Tom proto jen přikývl a vběhl zpátky mezi regály. Bill vzdychnul a promnul si spánky. Tom se za moment vrátil i s posledními třemi věcmi a hodil je na pás k ostatnímu. Bill už zatím stepoval s kreditkou v ruce.
„Vrátím ti to.“ Nahnul se Tom ke svému zachránci. Bill na něj natočil hlavu.
„No ok, když ti to udělá dobře. Ale už o tom nechci slyšet ani slovo.“
***
Byl večer a Tom se dal opět do vaření. Zahnal Billa do obývacího pokoje. Bill se nenechal, ale zrovna, když chtěl odporovat, mu zazvonil mobil. Na druhé straně byl David. Potřeboval schválit Billem jistě příliš zvláštní scény v porno filmu.
„No dobře dobře… tak mi to pošli, já se na to podívám a dám ti vědět.“ Rezignoval Bill. Vlastně mohl být rád, že už si mohl do filmu nějak zasahovat. Ne sice moc, ale pokud chtěl nějakou scénku vystřihnout, většinou to nebyl problém.
„Co se děje?“ Vykoukl Tom z kuchyně. Billův mrzutý tón museli zaznamenat totiž i sousedi o tři patra níž.
„Áaale….David kvůli práci.“ Mávnul Bill rukou a už otevíral svůj laptop, aby mohl přijmout svůj nejnovější film. V Tomovi zatrnulo.
„Ty… ty zase někam jedeš?“
„Tak co teda?“ ptal se Tom se strachem, že… sám nevěděl. Vadila mu myšlenka jen na to, že by měl Bill odejít na večer a natáčet hříšnosti. Že by jeho Přízrak dělal něco s bůh ví kým a nemyslel na něj. A myslel na něj v Miláně, když…? Tom zavrtěl raději hlavou.
„David potřebuje, abych schválil nějaké záběry do filmu,“ Bill nadatloval heslo k mailu a čekal. Jeho schránka byla přehlcena převážně pornem, poněvadž to byl pracovní mail. On snad ani jiný neměl potřebu používat. „Občas se naskytnou příliš… intimně nevhodné záběry, které se nehodí ani do mojí práce. Prostě…“ nevěděl jak mu to vysvětlit. „Když mi kameraman zabere skoro celá otevřená ústa a já… polykám. Nebo…“ Bill nedokázal ze sebe dostat to, co by jindy řekl s chladnou hlavou.
„Co?“ Tom byl nervózní. Měl celkem strach.
„Prostě mě donutili k fekálu!“ vykřiknul Bill a složil hlavu do dlaní. Přesně tohle nechtěl. Nechtěl na to myslet! To byla i příčina toho, jak byl naštvaný, když byl v Itálii.
Už teď se těším na další díl… Holky vy jste taaak úžasný 🙂
Fuuuuj…. S té posalední věty je mi na blitíí.. 😀 Ale jinak dokonalé jao vždy doufám že to bude nekonečné 🙂
U toho stánku se zmrzlinou byl Bill roztomilý, jinak ta fotka…takže zřejmě v téhle povídce budou bratři. Je to pro mě docela překvapení, protože jsem si nemyslela, že by mohli být. Nic tomu nenaznačovalo. Jsem zvědavá za jak dlouho se to dozví a co potom nastane. A ta poslední věta…ten fekál mi ale dostal oči z důlku. Já jsem silná povaha a nevadí mi jen tak něco, ale tohle už je na mě možná trošku moc. Je to nechutné…jsem docela překvapená, že se k tomu Bill nechal donutit. Sice je to jeho práce, ale myslím, že k takovým extrémům už by si mohl říct svoje. Já být ním, tak bych do toho nešla, ale co už no. Jsem zvědavá, jak na to bude reagovat Tom a jak se to celkově bude vyvíjet dál.
úúúúúúúaaaaaaaaaaa 😀 úplně úžasní dílek 🙂 to u toho stánku se zmrzkou bylo sladký 🙂 jo, tak už to vypadá, že tady budem mít bráchy 🙂 a to s tím, jak Tomovi vysvětloval, proč mu David volal.. skvělý 🙂 hodně rychle dál, miluju tuhle povídku ;))
Líbí se mi, jakou má Bill starost o Tomovo zdraví a hned ho žene k doktorovi =) Ale co se mí líbí čím dál míň je jeho "práce", ono mě vždycky fascinují lidi z tohohle oboru, kteří fňukají a stěžují si, jací jsou chudáci a co všechno musí dělat, ale jít někde makat 8 hodin, to ne, on by si Bill z platu dělníka asi těžko mohl pochodovat po městě v Diorkách že, a o tom to celé je, za prachy všechno, proto mi Billa není líto, a chci, aby toho nechal, doufám, že mu to Tom zatrhne =) A je to jasné, bráška Tomi na scéně ♥
blé fekál chudák Bill :(( zajímá mě, co na to bude říkat Tom .. jinak úžasný!!! :)))
Fuuuuuuuj, to jste killnuli teda! Bill si nechal nadělat do huby! Holt riziko pornoherce. Myslím, že Tom začal vařit úplně zbytečně. Um Gottes Willen! Pak si při líbání s Billem bude představovat jenom sračky, tfuj tajxl xDD No ale v lásce se tohle neřeší ♥ 🙂 jinak ta fotečka s tim miminkem, také jsem jak na trní! Ale bylo by to fajn po letech najít svého milovaného brášku next díl, schnell !
tak to jsem zvědavá, jestli se neukáže, že to mimi na fotce je vlastně Tomík 🙂
Fuj ..s tím fekálem jste to přehnaly :DD
Uprímně…když Schmetti vykombila ten fekal, tak jsem na to zírala sama jak lama a nevěděla jsem jestli se mám smát a nebo zvracet 😀 Vůbec nechápu kde to sebrala 😀 Holt riziko toho psát se Schmetti :DDD
[7]: Tak tyhle detaily jsem si raději nepřipouštěla a nepředstavovala 😀 Zůstávala jsem při zemi ve svých představách….nooo tak díky za přiblížení situace :DDDDDD
co co coooožeeeeeeee????????????!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!ted si ze mě děláte prdel ne???!!!
O_OOO neeein
Čože??? tak to teda nieeee. Ako to mohol…:(
Tak teraz som zvedavá ako to Tom rozdýcha.