autor: Bubbly
Někdo se dotkl mého ramene a silou mnou zatřásl. Byl jsem unavený, nechtěl jsem se probudit. To byla první noc tady, kterou jsem prospal relativně v klidu. Nespokojeně jsem se otřásl a snažil se spát dál, ale cizí ruka mě nepouštěla a nepřestávala mnou klepat. Bylo to vrcholně nepříjemné a tudíž mě to donutilo otevřít oči. Myslel jsem si, že uvidím Toma, že bude naštvaný po našem včerejším rozhovoru, a proto se mě snaží vzbudit tímhle nelidským způsobem, ale jaké bylo moje překvapení, když se nade mnou skláněl BJ. Byl to šok. Prudce jsem se posadil a přitiskl se ke zdi po oknem. Z BJe jsem měl strach víc, než z kohokoliv jiného.
„To je dost, že se naše princezna probudila,“ zasmál se trhaně a na noční stolek položil podnos s jídlem. Na malém talířku bylo nějaké ovoce a pečivo. K tomu sklenice džusu. Postupem času se zdá, že se mám lépe a lépe, ovšem, dokud nejsem v jedné místnosti pouze s BJem.
Podíval jsem se mu do obličeje. Jeho ostře zelené oči si mě prohlížely a v jeho pohledu bylo něco, co jsem raději nechtěl poznat.
„Kde je Tom?“ zeptal jsem se potichu. Hlas se mi na konci věty zatřásl jako lístky osiky ve větru. Rukama jsem si objímal kolena a snažil se nedostat do BJova dosahu.
„Tak tebe zajímá, kde je Tom? A proč tě to tak zajímá?“ zeptal se a sklonil se nade mnou. Jeho obličej nebyl dál než patnáct centimetrů od mého. Ta blízkost mě děsila. Když na mě dýchl, cítil jsem silnou vůni kávy a cigaret. Vykouří minimálně krabičku denně. Možná i víc.
Se strachem v očích jsem se na něj podíval.
„Vždycky za mnou chodí on.“
BJ se zamračil. „Tak odteď si zvykej, že tě budeme navštěvovat střídavě,“ zavrčel. „Tady totiž nejsi na dovolené, víš?“
Stáhl jsem ramena k sobě a přikývl jsem. Raději budu držet jazyk za zuby, jak mi Tom včera radil. Možná, že se tak vyhnu zbytečným problémům s BJ a ostatními členy jeho bandy. Nijak jsem netoužil po tom, aby mi jeden z nich ublížil. Sklopil jsem bázlivě hlavu a snažil jsem se na něho nedívat. BJovi stačí sebemenší záminka a pro ránu nepůjde daleko.
BJ se zase narovnal a ukázal na podnos s jídlem.
„Tohle sníš, než se vrátím. Nechceme přece, abys nám tu chcípnul hlady dřív, než ze tebe dostaneme tučné peníze.“ Pak už jsem slyšel jen několik kroků, prásknutí dveří a otočení klíče v zámku.
Když jsem v místnosti osaměl, podíval jsem se na podnos s jídlem a přemýšlel jsem. Nejspíš jsem včera řekl opravdu něco, co Toma naštvalo, a proto dnes nepřišel. Napadlo mě, jestli by se objevil, kdyby mi chtěl BJ ublížit. Nechal by mě v tom? Myslím, že ne. Myslím, že se na mě zlobí, protože jsem včera řekl něco, co se ho dotklo. Díky tomu jsem si taky všiml, že drsný je jenom navenek. Tom má srdce, jen nechce, aby se o něm vědělo.
Natáhl jsem se po jídle. Uznávám, že jsem měl po té klidně prospané noci prázdný žaludek a jídlo mi přišlo vhod. Snědl jsem to všechno, vypil jsem všechen džus. Po jídle mi hned bylo líp. Po dlouhé době jsem slezl z matrace a postavil se na nohy. Protáhl jsem se jako kočka a podíval se z okna. Po nebi se honily tmavé mraky nízko nad zemí. Určitě bude pršet. Vzduch byl těžký a bylo dusno, takže asi bude bouřka. Otřásl jsem se. Mám strach z bouřky.
Dveře se znovu otevřely, BJ se vrátil dřív, než jsem čekal. Na poslední chvíli jsem uskočil ode dveří, abych nedostal do obličeje. Málem jsem se skácel na podlahu. BJ vešel do pokoje a překvapeně se na mě podíval.
„Jídlo ti prospělo, co?“ zeptal se mě a postavil se přede mě. Dokud po mně nenatahoval ruce, udělal jsem několik kroků zpátky, dokud jsem nenarazil zády do zdi. Byl jsem zahnaný do kouta, ale přikývl jsem. Budou-li se ptát, budu odpovídat. Nechci se dostat do křížku s BJem, protože ten, kdo by z něho vyvázl bez následků, by byl on.
BJ ke mně přistoupil a jednou rukou se opřel vedle mojí hlavy. Jeho obličej se přiblížil k mému a já jsem odvrátil hlavu na stranu. Druhou rukou mě vzal za bradu a trhnutím mě donutil, abych se na něho podíval. Jeho stisk mě zabolel. Měl jsem dojem, že mi drtí dolní čelisti. Potichu jsem zakňučel bolestí a přimhouřil oči.
„To bolí,“ řekl jsem potichu a snažil jsem se znít dost uboze, aby mě nezmlátil.
„V to taky doufám. Já tě naučím poslouchat,“ zavrčel na mě a praštil mě přes obličej otevřenou dlaní. Zabolelo to a měl jsem pocit, že jsem druhou chytil o stěnu. „Mě zesměšňovat nebudeš, ty děvko,“ praštil mě podruhé, tentokrát z druhé strany. Věděl jsem, že naráží na včerejšek, kdy jsem hloupě řekl něco, co jsem radši říkat neměl.
„BJi!“ ozval se za BJovými zády Tomův hlas. „Pusť ho.“
BJ se napůl otočil a ušklíbl se. Pak mě vzal za krkem a švihnul mnou o zem. Dopadl jsem kousek od Toma. Zvedl jsem k němu uslzené oči. Pohled mi oplatil, v obličeji měl neutrální výraz. Pak se podíval na BJe a zamračil se.
„Řekl jsem snad jasně, že mu nikdo neublíží. Nebo si mě neslyšel?“
„A já jsem ti řekl, že nebudu poslouchat to, co ty poručíš. Jedeme v tom všichni. Tak na to nezapomeň,“ odsekl BJ a naštvaně odešel. Bylo překvapivé, že odešel vždycky, když se objevil Tom. Musel mít z Toma respekt, a nebo čekal na vhodnější chvíli, kdy mi bude moct ublížit. Až na mě Tom nebude dávat pozor.
Tom šel a zavřel za ním dveře. V místnosti jsme osaměli. Pozoroval jsem, jak se vrací ke mně a jak mě bere nad loktem, aby mě zvedl na nohy. Vzal mě za bradu, stejně jako předtím BJ, ale jeho dotek mě spíš uklidnil než ohrozil. Držel mě opatrně, jako kdyby se bál, že se rozsypu. Prohlídl si můj obličej, který byl nejspíš červený od BJových facek. Vsadím se, že budu mít modřiny. Tom mě posadil na postel a odešel. Díval jsem se na dveře a přemýšlel jsem. On ani nezamkl! Vysvětlení přišlo o deset vteřin později, když se zase vrátil s pytlíkem ledu. Sedl si vedle mě a přiložil mi ho k obličeji. Zabolelo to, zastudilo a já ucukl.
„Promiň,“ řekl Tom a přiložil mi pytlík s ledem k obličeji znovu, tentokrát opatrně. Zavřel jsem oči a chvíli jsem vnímal jen ten pálivý chlad, který se mi rozléval pod kůží. Po chvíli jsem zamrkal a podíval se zpátky na Toma. Sledoval mě a vypadalo to, že přemýšlí. Mlčel jsem, ačkoliv jsem se ho moc chtěl na něco zeptat. Oplácel jsem mu trpělivě pohled a mlčel jsem.
„Tak do toho,“ řekl po chvíli ticha.
„Cože?“ zvedl jsem obočí.
Potichu se zasmál. „Chceš se mě na něco zeptat. Ptej se, dokud můžeš.“
Polkl jsem, ale byl jsem rád, že se ho na to můžu zeptat. Chtěl jsem vědět, proč to udělal. „Proč si sem přišel? Myslel jsem, že se na mě zlobíš kvůli včerejšku,“ zamrkal jsem.
Tom na mě upřel svoje hnědé oči. „Jsi příliš všímavý, Bille a nebojíš se být upřímný. A to je zrovna teď něco, co tě ohrožuje. Sám si děláš problémy.“
„To ale není odpověď na mojí otázku,“ upozornil jsem ho potichu, že mě téměř neslyšel a musel se ke mně naklonit, aby mi rozuměl.
„Měl jsi pravdu, nechtěl jsem si to přiznat. A navíc, věděl jsem, že BJ využije jakoukoliv záminku, aby si pro tebe mohl přijít a ublížit ti. A jak jsem řekl, nechci, aby ti někdo ublížil.“
„Ale říkal, jsi, že…“
Umlčel mě uprostřed věty. „Mlč. To, co jsem včera řekl, bylo jenom proto, že jsem tě chtěl vyděsit.“
Sklopil jsem hlavu a podíval jsem se na svoje ruce. „To se ti podařilo.“ Když mi tehdy řekl, že se nemusím bát, že je chytí, až budou utíkat, protože já jsem jejich pojistka, napadlo mě to nejhorší. Prostě, když budou muset, zbaví se mě nejrychlejším a nejjednodušším způsobem.
Tom mě vzal znovu jemně za bradu a povzbudivě se na mě usmál.
„Slíbil jsem ti, že ti nikdo neublíží. A to dodržím. Nic se ti nestane, Bille.“ Pak vstal a přešel ke dveřím. Když se otočil, podíval se nejdřív na noční stolek a ještě na mě. „Jsem rád, že jíš. A ten obličej si pořádně leduj, ať ti to neoteče,“ ukázal na pytlík s ledem a odešel. Klíč v zámku se otočil.
Chvíli jsem zíral na dveře, zatímco jsem si k tváři tiskl pytlík s ledem. Nevěděl jsem, co si mám myslet, jak se mám cítit, ale jedno bylo jisté. V tomhle domě byly dvě strany, pokud nepočítám sebe. Minimálně Tom šel proti BJ a to se mu nelíbilo. Mäx se taky držel BJ a poslední nejmenovaná osoba byla buď neutrální půda, a nebo patřila k jednomu z nich. Správně, patřila k jednomu z nich a já v duchu doufal, že to je Tom, protože jinak by byl v oslabení a BJ by si s ním mohl hrát jako se mnou. A co se mě týče, já jsem neutrální půda, já jsem Švýcarsko.
Znovu jsem se podíval z okna. Nebe bylo ještě tmavší a mraky se zdály být ještě níž. Na sklo začaly dopadat drobné kapky vody, které byly každou chvíli větší a déšť houstl, až se z něho stala neprostupná clona. Déšť mi nevadil. S blesky a hromy jsem měl větší problém.
Bouřka přišla až když se venku setmělo. Nejprve jsem neviděl nic, bylo jen slyšet vzdálené hřmení, ale když se objevily první blesky, měl jsem chuť schovat se do skříně nebo pod postel. Pavučinky blesků protínaly černou oblohu, doprovázené hlasitým a burácivým hřměním.
Krčil jsem se v koutku postele a zacpával jsem si uši. Led v pytlíku, který jsem měl pořád na obličeji, už dávno roztál, ale pořád studil jako čerstvě napadený sníh. Tvář mi alespoň neotékala.
Do pokoje někdo vstoupil. Jelikož byla tma, neviděl jsem nikoho a nic, jen jsem slyšel cvaknout kliku a vrznutí dveří, když se zavíraly. Potom už si ke mně někdo sedl na matraci a dotkl se mojí ruky. Škubl jsem sebou.
„Neboj se, Bille, to jsem já,“ zaslechl jsem Tomův hlas. „Ty se bojíš bouřky?“ zeptal se mě.
„Mmhm,“ přikývl jsem, ale nemohl to gesto vidět.
Tom si ke mně přisedl ještě blíž a dotkl se mých ramenou. Překvapeně jsem se na něho podíval, když si mě přitáhl k sobě a usadil si mě na klín. Objal mě kolem ramen a přitiskl mě k sobě. „Už se nemáš čeho bát,“ zavrněl potichu. „Jsem tu s tebou.“
autor: Bubbly
betaread: Janule
moc krasna povidka 🙂 uz se tesim na pokracovani :))
ježiš…to je krásný…=) super dílek, těším se dál…=)
rozplívá se
usmívá se
neb dočkala se.
škoda, že tak brzo skončilo to zase.
=(
heh to se rýmuje O_o
Dáááááááááááál
Tak jenom doufám, že to ochraňování půjde Tomovi tak dobře i později =) A jinak se mi líbí, jak nám Tom krásně měkne(tam ale ne xD), jen tak dál =D
[3]: xDDD Dobré xD
to je takový hezkýý 🙂 už potřebuju další díl! xD
to se mi líííbíííí… opravdu 🙂 Líbí se mi Tomovo chování
ty kokos O.O tak toto som nečakala!!!!