autor: boyyouadrank
„Bille, už jsi o tom slyšel?“ Zavolal dalšího rána Gordon, jenž seděl v obýváku s laptopem na konferenčním stolku.
„O čem jsem měl slyšet?“ Zazíval Bill, mnul si oči, zatímco s Tomem vcházel do kuchyně. Posadili se ke stolu a začali si na talíře hromadit jídlo k snídani.
„Očividně pořádá Heisenbergská Akademie každoroční lyžařský zájezd,“ odpověděl Gordon. „Tenhle rok zájezd začíná vlastně už tenhle týden.“
„Lyžařský?“ Bill nakrčil nos, jak zvednul jahodu a přistrčil ji k Tomově puse. Tom rozevřel rty a vsál ovoce dovnitř, chvilku dokonce okusoval Billův prst.
„Chtěl bys jet? Ty a Tom byste pravděpodobně mohli za pár dní odjet, abyste se tam dostali včas a mohli tam jet i se svými přáteli.“
„Co myslíš?“ Bill se otočil k Tomovi, jehož obočí vystřelilo vzhůru překvapením, že se Bill ptá na jeho názor.
„Nevím… je tady takové teplo a mám celkem rád všechno to plavání a tak,“ Tom pokrčil rameny a dal si wafli.
„Můžeme tady ještě několik dní zůstat. To už ti tohle všechno beztak bude lézt na nervy,“ Bill si na židli sedl do tureckého sedu. „Nevadilo by mi si zalyžovat. Je to celkem sranda.“
Gordon zaklapl laptop a připojil se k oběma klukům ke stolu. Hřejivě se usmál na Toma a poté pohlédl na Billa.
„Taky si myslím, že bys tím pomohl své matce… však víš, dát jí menší pauzu.“
„Pauzu od čeho přesně?“ Převrátil Bill oči. „Není to přece tak, že jsme to s Tomem dělali na kuchyňským stole.“
Simone vešla do kuchyně přesně načas, aby zaslechla ‚to s Tomem dělali na kuchyňským stole‘ a zalapala po dechu, oči se jí zděšením rozšířily, jak zůstala zírat na lesklý mahagonový stůl.
„Nejez z toho!“ Nakráčela ke svému manželovi a pleskla ho po ruce, čímž mu z ruky vystřelila jablkový koláč, který chtěl zrovna sníst. „Tenhle ten stůl je… dneska jdeme do města a koupíme nový stůl.“
Gordon na svou manželku zmateně zíral, ale poté jen pokrčil rameny, věděl, že je zbytečné se hádat.
Bill ignoroval šarvátky své neurotické matky a otočil se zpět k Tomovi.
„Já chci jet.“
Tom znal tenhle tón – Bill chtěl jet, a Bill vždycky dostane to, co chce. Bylo k ničemu hádat se s ním, protože i teď, Tom moc dobře věděl, že do příštího týdne budou on a Bill sjíždět nějaký svah.
„Dobře,“ povzdechl si Tom.
„Jej!“ Vypískl Bill a vyskočil ze židle, aby mohl Tomovi umístit vlhký polibek na tvář. „Musíme koupit nějaký lyžařský ohoz! A tobě musíme koupit nějakou pořádnou bundu. A možná i nějaké rukavice a oooh, nějaké brýle! Nevypadají snad brýle cool? Oh můj bože, nedávno jsem viděl jedny brýle v módním magazínu a-„
Bill blábolil o brýlích a lyžování ještě několik dalších minut, mluvil až směšně rychle, ale ostatní tři osoby v pokoji věděly moc dobře, že nejlepší bude jen občasně přikyvovat a tiše sedět, dokud neskončí.
Simone seděla u stolu a chvilkami sebou vrtěla. Byla až přehnaně opatrná, aby se ničeho nedotkla, a cukala se pokaždé, když někdo zvednul nějaké jídlo a snědl ho. Gordon měl pravdu; vážně si potřebovala dát pauzu.
–
Bill se ohýbal na podlaze s hlavou pod matrací, jak poslepu přejížděl dlaní po trochu zaprášené podlaze a hledal.
„Bille?“ Tom vstoupil do toho starého pokoje a obočí mu vyletělo vzhůru, když byl přivítán pohledem na Billův pěkný zadek poletující ve vzduchu. „Co to tu děláš?“ Zeptal se opatrně a odkašlal si, jak ucítil, že mu začíná hořet krk.
„Jenom… počkej vteřinku,“ Zavolal Bill přes rameno, nyní kompletně ležící přímo na zemi. Jeho ruka na něco narazila a Bil se zakřenil, popadl to a vytáhl ven. Jeho ruka se vynořila zpod postele s obalem na kytaru. Oddychnul si a postavil se i s kytarovým obalem na nohy.
„Co je tohle za pokoj?“ Tom se rozhlížel kolem dokola po místnosti, kterou nikdy před tím neviděl – vypadalo to, že tahle vila měla nespočetné množství pokojů. Tenhle měl nízký strop a obrovská okna s výhledem na oceán, a celkově vypadal, že má útulnou a pohodlnou atmosféru.
„Tohle býval můj pokoj,“ odpověděl Bill a posadil se na postel. Matrace se pod jeho váhou prohnula, Bill si položil kytarový obal na klín a otevřel ho, čímž odkryl kytaru uvnitř. „Teď je to spíš moje skladiště na všechny moje staré krámy.“
„Tahle je pěkná,“ zamumlal Tom a projel prsty přes struny. Byly zaprášené a tak prsty přitiskl k sobě a setřepal prach pryč.
„Gordon mi ji před několika lety dal k narozeninám,“ přikývl Bill a poklepal na místo vedle sebe. Tom se posadil po jeho boku a stále jemně přejížděl po nástroji. „Ale nikdy jsem se nenaučil hrát. Pak jsem si však vzpomněl, že ty hraješ na kytaru! Ale víš, nikdy jsem tě neslyšel. Jenom jsem viděl, jak sis nosil obal s kytarou každý den na hodiny kapely, ale nikdy jsi nehrál pro mě.“
„Promiň. Nenapadlo by mě, že by tě to mohlo zajímat,“ pokrčil Tom rameny a natáhl se po kytaře, aby ji mohl vyndat z obalu. Zabrnkal na struny, koutky úst mu ihned povyjely vzhůru, když pozvolna začal hrát plynule nějakou jemnou melodii, která zaplnila pokoj.
„Samozřejmě, že mě to zajímá,“ Bill Toma šťouchl loktem, načež si položil hlavu na jeho rameno. „Zahraješ pro mě něco?“
Tom pomalu přikývl a prsty začal létat po nástroji, nyní hrajíc trochu rychlejší píseň. Nějakou chvíli mu to už znělo v hlavě, ale sotva měl nějaký čas na cvičení v hodinách kapely. Přistihl se, jak přemýšlí, proč vlastně Billovi nikdy předtím nic nezahrál a doufal, že teď to Bill ocení.
Tiché hmm uniklo z Billových rtů, když Tom po několika minutách přestal hrát.
„To bylo nádherné,“ vydechl, otřel se svými rty o Tomovo rameno.
„Díky,“ odpověděl tiše Tom a položil si kytaru do klína. Jemný větřík zavál skrze otevřené okno a vůně oceánu zaplnila pokoj. Tom se uvolnil, zakláněl se dozadu, dokud se zády nepoložil na bavlněné přikrývky. Nasál, vdechujíc tak solný čerstvý vzduch.
Bill pomalu odstrkoval kytaru pryč z Tomova klína, až se nakonec ocitla na zemi, sám se nadzvedl a přehodil nohu přes Tomův bok, jak se na něm usazoval.
„Na co jsi myslel?“ Zeptal se tiše, rukou zajel pod látku Tomova trička a pomalu začal obkreslovat vzory proti své hrudi.
„Na nic.“
„Nelži,“ Bill vystrčil bradu, nyní prsty přecházel po Tomově svalnatém břiše. „Tvůj obličej vypadal jako… já nevím, tak euforicky.
Tom opravdu vypadal jako v euforii; oči měl zavřené a rty rozevřené, skoro vypadal, jako by měl orgasmus.
„Já nevím,“ povzdechl si Tom a zavřel oči, když líně přejel rukou po Billově pase. „Hádám, že jsem se prostě ztratil v hudbě, a pokoji… můžeš tady slyšet vlny, jak narážejí na břeh, a racky a vytváří to všechno prostě dost hezkou atmosféru.“
Když Bill neodpověděl a místo toho pokračoval v tom, že prsty přejížděl po Tomově pokožce, dredáč se pomalu posadil.
„Vážně mám tohle místo rád. Nechci odjet dřív.“
„Lyžování bude sranda,“ poukázal Bill. Tom se od snídaně choval trošku odtažitě, hlavně poté, co Gordon oznámil, že poslal Bushidovi email o potvrzení účasti Toma a Billa na každoročním zájezdu.
„Já nemůžu jen tak… kde mám ksakru sebrat všechno to vybavení?“
„Koupím ti ho.“
„Nechci, abys za mě utrácel peníze,“ Tom se zamračil a upevnil stisk své ruky na Billově boku. „Tvoji rodiče už za mě utratili celé jmění, jen abych mohl letět sem.“
„Ne, že by na tom záleželo,“ Bill si povzdychl a stulil hlavu do křivky Tomova krku. Peníze nikdy pro Billa neznamenaly nic důležitého; přece jen, měl jich nekonečnou zásobu. Takže nikdy nemohl pochopit, proč se Tom vždycky tak napjal, kdykoliv se o nich začalo mluvit.
„Záleží na tom,“ Tom se posadil, čímž způsobil, že se z něj Bill svalil. „Nechci žít z tvých peněz.“
„Jestli mě nenecháš koupit ti věci na zájezd, tak jsem si jistý, že si něco můžeš půjčit,“ převrátil Bill oči a založil si ruce na hrudi. Nenáviděl, když byl takhle odstrkován.
„Nemůžeme tady prostě zůstat?“ Tom nakrčil čelo a zarýval paty do matrace. „Stejně, kdo by chtěl sjíždět dolů po sněhem pokryté hoře s dřevama připoutanýma k chodidlům?
„Tome, jediný důvod, proč nechceš jet, je ten, že si to nemůžeš dovolit,“ utrhl se Bill, když mu konečně došla trpělivost. Okamžitě toho však zalitoval, když Tomova tvář povadla a jemně zrůžověla. S povzdechem se dredáč sklonil a znovu zvedl kytaru.
„Tak jsem to nemyslel,“ zamumlal Bill o několik minut později. Tom se na něj nedíval, na místo toho se soustředil na kytaru, bezmyšlenkově a křečovitě brnkal další písničku.
„Ne, měl jsi pravdu,“ odvětil Tom. Zatřepal hlavou, čímž odhodil několik náhodných dredů pryč z obličeje a přitom pokračoval v hraní. Neměl rád mluvení o penězích – jeho otec byl vždycky lakomý a nechal Toma kupovat si pouze ty věci, které nutně potřeboval. Tomova kytara, stejně jako hodiny kytary, a jeho hip-hopové oblečení, byly všechny pořízené za peníze, které si vydělal několika náhodnými a zbytečnými pracemi.
„Proč to za tebe prostě nemůžu zaplatit?“ Bill obmotal ruce okolo Tomovy paže, čímž ho donutil přestat hrát. „Jenom pro tentokrát? Chci, abychom jeli, Tomi, Vím, že bychom si to pořádně užili. O tom tě můžu ujistit.“
„Nemám rád věci, které mi prostě spadnout do klína,“ zatřepal Tom hlavou, stále neschopný povolit očím, aby pohlédly na černovlasého chlapce.
Z nějakého důvodu, toto sdělení přinutilo Billovo srdce hlasitě a urychleně bít. Cítil se trochu zahanbeně za ty věci, které řekl a za snažení se donutit Toma jet na ten zájezd. Tom byl upřímná a těžce pracující osoba, která se zasloužila o to, co má. Bill si uvědomil, že vlastně nikdy pro nic ve svém životě nemusel pracovat, zatímco Tom pravděpodobně dřel pro všechno, co měl.
„Vlastně…“ Billův pohled sjel na kytaru v Tomově klíně. „Vím, jak si ty peníze můžeš zasloužit.“
„Jak?“ Tom se konečně podíval na Billa.
„Je to hloupé a asi to bude i pořádná ztráta času,“ převrátil Bill dramaticky oči a zhoupl se nohama přes okraj matrace, jak slézal z postele. „Ale protože jsi tak zatraceně tvrdohlavý, hádám, že je to jediný způsob.“
„O čem to mluvíš?“ Tom škubnul obočím.
„Pojď se mnou.“
Tom si povzdychl a pomalu se postavil, zakroužil krkem, cítil, že ho má trochu ztuhlý.
„Vezmi tu kytaru s sebou,“ Bill mu položil dlaň na hruď a tím ho zastavil. Tom ho počastoval nechápavým pohledem, ale přikývl, zvedl nástroj ze země a strčil ho do obalu, načež si to odnesl s sebou.
–
„Cítím se blbě,“ zabručel Tom, když seděl v písku zády opřený o palmu.
„Věř mi, tohle bude fungovat,“ Tom šťouchl do Tomova kolena palcem. „Teď začni hrát, nějací lidé jdou tímhle směrem.“
Tom si povzdechl a začal brnkat na struny. Seděl v indiánském stylu blízko břehu, kytaru měl posazenou v klíně a hrál tu samou chytlavou písničku, kterou hrál Billovi v tom starém pokoji. Bill ho zatáhl ven na pláž a nyní stál u otevřeného obalu na kytaru.
Stará dvojice se trmácela ke zdroji té hudby a kývala si hlavou do rytmu. Starší muž něco řekl v nějakém cizím jazyce a uznale se usmál, načež zajel rukou do zadní kapsy, vytáhl bankovku eura a hodil ji do obalu. Naposledy kývnul na ty dva, vzal svou manželku za ruku a odešli zase zpátky.
„Vidíš?“ Zašeptal Bill, jakmile byla dvojice v nedohlednu. „Už jsi dostal kolik, dvacku! Lidi tady jsou zazobaní a chtějí zábavu.“
„Nejsem žádný pouliční bavič,“ zabručel Tom, ačkoli si musel přiznat, že Billův plán byl docela dobrý. Bill očividně věděl, jak mysl zámožných lidí pracuje – vypadalo to, jako by polovina lidí tady na ostrově měla extra peníze, které více než ochotně dala pryč. Asi za hodinu už měli v obalu hromadu peněz rostoucí stále výš a výš.
Když se začalo stmívat a stále méně lidí začalo chodit okolo hráče na kytaru, Bill si povzdechl a klesnul dolů, opřel se o palmu a hlavu si položil na Tomovo rameno.
„Myslím, že to pro dnešek stačí… sakra, myslím, že bych dokonce mohl mít i dost peněz na zájezd!“ Řekl Tom jemně a položil kytaru na tu hromadu peněz do obalu, načež ho zavřel. Otočil se k Billovi, přitiskl rty na jeho čelo. „Děkuju ti.“
„Mmmm,“ Zavrněl Bill a rukou se natáhl, aby ji mohl obmotat kolem Tomova pasu. Bill byl vždycky tak přítulný, a Tom to miloval – bylo paradoxní, že Bill se choval tak arogantně a egoisticky, a stejně vždycky vypadal víc než ochotně, když přišlo na projevování lásky. „No, ale protože lyžařský zájezd je až příští týden, zbývají nám ještě čtyři dny. Je tu něco, co bys chtěl dělat?“
„No, už jsme dělali hambaté věci na pláži, takže to mám odškrtnuté ze seznamu,“ odpověděl Tom a ovinul paži okolo Billa, který se rozhihňal a zčervenal.
„Jsem si jistý, že něco vymyslíme,“ Bill pozvedl hlavu a přitiskl ústa na ta Tomova. Tom tiše zabručel a popadl Billa zezadu za krk, aby si ho udržel a pohyboval rty proti těm Billovým.
Bill se zdrženlivě zasmál, svalil se z Tomova klína a vyskočil na nohy. Hravě kopl do haldy písku, když se rozhlížel po temné pláži a hledal něco, co by je mohlo zabavit. Jeho oči se zastavily na houpací síti zavěšené mezi dvěma palmami a hodil po Tomovi sugestivním pohledem.
„Máš rád výzvy, že?“ Zeptal se s nakřáplým hlasem a přenesl váhu na jednu nohu, takže mu vykouklo tetování na levém boku.
Tom polkl a sledoval tu jemnou křivku Billova prohnutého těla. Po ztracení prvních plavek si Bill našel jiné, takové, které byly černé a byly zavěšené na bocích ještě níž než ty první. Tomovy oči zkoumaly a Tom pomalu vsál do pusy svůj pierc ve rtu, jak zíral na lem nových plavek.
„Kurva jo,“ odpověděl konečně a postavil se na nohy. Prsty zkroutil okolo držadla kytarového obalu a zvědavě následoval Billa, dumajíc nad tím, proč byl veden směrem k uboze vyhlížející houpací síti.
Brzy na to však přišel.
autor: boyyouadrank
překlad: Keytik
betaread: Janule
No, a my na to příjdeme až příští úterý T______T Simone je čím dál tím vtipnější 😀 Jak vyrazila ten koláč Gordonovi z ruky 😀 A Bill čím dál roztomilejší ^^
Ať už je příští úterý 🙁
Ale já jsem natvrdlá a nepřišla jsem na to a chci to vědět hned a ne až za týden! xD Bože, zápletka lyžák. To bude extra zábavné! Protože představa těch dvou na lyžích… no… trošku komický, řekla bych. 😀
Děkuji za překlad. Miluju to. ♥
Woohooo….Tohle bylo naprosto parádní!!!! Mno já sem nemohla s tou Simone, když to Bill řekl a ona to slyšela xD A jak Gordonovi vypleskla ten jabkovej koláč xD Jáááj, asi se naučim na kytaru a budu tam pravidelně jezdit xD To by mě zajíalo, co maj s tou sítí v plánu, mě fakt nic nenapadlo xD Určitěě to bude ale něco fakt dobrýho xD Super dílek!!!!!
Hahaha, Simone to zabila 😀 to s tým stolom 😀 a že kúpia nový 😀 LOL 😀 …inak krásny diel ♥ oh, asi to do ďalšieho dielu nevydržím :(( :DDD….som zvedavá, čo Billa napadlo 😀 v jeho prípade určite niečo úchylnéé 😀 teším sa 🙂
Simone a stůl, chudák ženská, já mít takového syna, tak už jsem dobrovolně spáchala sebevraždu xD A jak Tom vydělával hrou na kytaru, kdyby u toho Bill předváděl nějaké ty taneční kreace, měli by peníze i na příští rok xD Super ♥
…tak scéna se Sim a jejím stolem…xD to mě absolutně dostalo…ježiš…chudák Gordon…a má po koláči…xD ježiš…eště teď mě chytá výtlem…xD mno nic…jinak se mi hrozně líbí, jak se Bill teď chová…už ani ne tak egoisticky…xD…mno a ta síť…docela živě si dokážu představit…mno…ehm…nebudu nic říkat…jako vždycky krásný dílek a moc děkuji za překlad…=)
Tom jako poulicni zebrak xDDD no to me potes :DDD ale trochu mi chybi Billovy diva momenty, nejak zacina byt moc mily a hodny, uz aby zase radil 😀
Jeeej oni pôjdu na lyžiarský kks ja sa tak teším 😀 som zvedavá čo sa tam bude diať 😀 veď viete aké bývajú lyžiarské 😀 och a Bill je konečne trošku normálny kks tie jeho záchvaty 😀 au
ooo… tak tenhle díl mě něčím dostal a já vážně nevím čím, no, budu přemýšlet… doufám že to stihnu dřív jak do úterý, na který se mimochodem vážně těšíím x))))
Síť? :DDDD
Bude masakr! 😀
proč mi bylo Toma tak strašně líto, když tam byla řeč o pěnězích?*rozbíjí prasátko* na Tomy, já jich mám víc než sama potřebuju *smutná špulí rtík* mě je z tohohle dílu hrozně do breku. Připomíná mi to Homellesáka, kterej jsem skoro celej prořvala, protože prostě nemám ráda, když Tom není za toho největšího MÁSTRA a je takovej ten 'slabší' prostě…. nemám ráda, když je mu trapně nebo tak… *pláče*
prej: "…koupíme nový stůl" – to mě tak rozesmálo, že sem vůbec nemohla číst dál 😀 😀 😀
[11]: Jo, přesně. Připomíná mi to Homeless. Teda spíš bych si připadala s kytarou na pláži jako bezdomovec. Ale spíš mi to teda připomíná Lázeňačku.
No, aby se Billova matka nezbláznila. Určitě taky souložila s Gordonem na stole xD
Jinak dobrý díl. Jsem zvědavá na tu houpací síť xD
no jakooo! 😀 to se dozvim až příští úterý T-T xD
zamotá se do spárů sítě a borec Bill ho bude zachraňovat… jiným způsobem 😀 ne, lidi, jsem v pohodě 😀 Sim.. no.. Sim je Sim 😀
Teda Tomowi bych dala i poslední windru.
a ta Simone… mam dost.
jeejda 😀 To buh ví co Billa zase napadlo. Že bych si to šla přečíst předběžně?? 😀 Ne nechám se překvapit. I když vydržet týden je opravdu nadlidský úkol. Takže jsme tu opravdu asi všichni Humanoidi 😀 dílek opět nádherný. Jak jinak taky že. Tomovi se ani nedivím, že je mu to blbé nechávat si všechno platit. Ovšem já takhle potkat Toma na pláži s kytarou, myslim, že by mě od tama nikdo nedostal za celej den 😀 Simoniny narážky…no nemůžu z nich. Takovej šok z toho, že by souložili na stole :DD Oh bože…to by pro mě ten stůl byl nadosmrti svatyně 😀
Rozkošná a dojemná kapitola. Trochu mi z nej bolo smutno, ale Bill to nádherne vyriešil. Je to úžasný chlapec, na to, že je tak rozmaznaný, má krásnu dušičku. Ale dostáva ma aj tá jeho perverzita, čo to s tou sieťou preboha vymyslel? Snáď sa na nej neuškrtí :DDD