autor: Neilinka & Cerike
Bill
Nová známost
Po nekonečně dlouhém trapném tichu ten kluk konečně promluvil. Povídali jsme si a já už přestával přemýšlet nad tím, že je nějaký tajný agent. Připadalo mi prostě senzační, že se mnou konečně někdo mluví, vnímá mě a dokonce mi odpovídá. Cítil jsem se zase jako člověk, mluvící s normálně myslící osobou. Ačkoliv jsem měl z drog také slušně vymytý mozek, nebyl jsem na nich tak dlouho jako někteří moji známí, a tudíž jsem ještě byl občas schopný normálně myslet.
Tenhle kluk byl moc hezký, příjemný, a hlavně milý. A hlavně, přišel za mnou sám, nemusel jsem za ním dolejzat a dožadovat se nějakého rozhovoru. On chtěl mluvit se mnou. Sice jsem absolutně nechápal proč, ale bylo mi to příjemné.
Na otázku: „Odkaď jsi?“ Sice hned nezareagoval, ale poté poslušně odpověděl. Ano, bylo to vyhýbavé a evidentně měl bolestivé osobní důvody, proč o tom nechtěl mluvit, ale odpověděl. A i to bylo pro moji maličkost v posledních měsících mého života stále vzácnější.
Po nějakém úvodním rozhovoru mě nechal, abych převzal iniciativu, a tak jsem povídal. Docela dlouhou dobu jsem mu bezostyšně vyprávěl různé příhody z mého života, a i když jsem si vždy nebyl jistý, jestli poslouchá na sto procent, stále tu byl a alespoň se tak snažil tvářit.
Bohužel se přiblížila zavírací doba, ale domů se mi nechtělo. Doma byla nuda a já nechtěl přijít o tak vzácnou společnost, jakou pro mě byl právě Tom. Přemítal jsem v hlavě, který dobrý klub má teď ještě otevřeno a vybral jsem Trop.
Naštěstí Tom po krátkém váhání souhlasil, že půjde se mnou, a tak jsme jen posbírali své věci a přestěhovali se do dalšího místečka.
Po uvelebení a vystřídání se na wc jsme jen tak seděli a kochali se hudbou a pokračujícím rozhovorem. Nějak mě nebavilo jen tak sedět na prdeli, koneckonců, seděl jsem na ní dnes už celý den a asi jsem to začínal docela cítit. Potřeboval jsem stát a Tom prohlásil, že hraje jeho oblíbená píseň. Využil jsem toho.
„Tak pojď tancovat.“ Nadhodil jsem vesele a pobaveně sledoval jeho zaražený výraz. Očividně na takovou výzvu nebyl připravený, ale já se zase nechtěl tak snadno vzdát. V podstatě bez odpovědi jsem ho čapnul za ruku a vytáhl na parket. Ohlížel se chudák za stolem, asi se bál o naše věci, ale já jsem věděl, že tady si každý hledí svého. Na to, aby někdo měl myšlenky na krádeže, tu byli všichni až moc sjetí a ožralí.
„Neboj. Vidím na ten stůl až odtud. A mně si nikdo nedovolí nic ukrást, takže tobě taky ne.“
Asi ho to uklidnilo, protože tedy nějak ledabyle přikývl a pustil se do tance. Na můj vkus ale moc daleko od mojí osoby. Přitančil jsem blíž a bez optání jsem mu ruce ovinul kolem krku. Byl oblečený v hoperském, ale jak jsem mu přejížděl po těle, zjistil jsem, že pod tím XXXL oblečením se bude skrývat náramně krásná postava.
Působil nervózně, jako by ode mě čekal naprosto jiné chování, ale nepřestal jsem. Navlhčil jsem si jazykem rty a pohlédl mu do očí. Byly svým způsobem vyděšené, překvapené, nevím, jak to přesně popsat, v tak dobrém stavu se moje mysl zase nenacházela.
Pořádně jsem se na něj namáčkl tělem a užíval si horkost jeho dechu. Jeho nádechy se čím dál víc zkracovaly a on, ač se mě chtěl zbavit, si to nedovolil. Moje rty se přisály na jeho krk. Cítil jsem na jejich povrchu tep jeho srdce a to mi zvedlo určitou část těla. Toužil jsem znovu navštívit místní toalety, i když teď za trochu jiným, lepším účelem.
Věděl, na co myslím, ale asi nemyslel na to samé. Jemně mě od sebe začal odstrkovat, jako by se bál, že když budu ještě chvíli pokračovat, neodolá. Bylo mi to naprosto jasné, ale toužil jsem po něm jako po žádném jiném. Možná potřebuje čas. Je tu úplně nový, asi bych neměl pokoušet štěstí. Sice ke mně přišel sám, ale takhle daleko asi dnes zajít nemínil.
Trochu jsem se od něj dobrovolně odtáhl.
„Nelíbím se ti?“
Bylo vidět, jak lape po dechu. Nevěděl, co říct. Nevěděl jsem, co tipovat. Buď nejsem jeho typ, nebo není připravený, nebo má holku, nebo má kluka, nebo, nebo, nebo… Bylo tolik možností. Dával jsem mu na odpověď čas, ale zdálo se, že mi nemůže odpovědět, aniž by na sebe něco prásknul. Vyvíjel na mně prosebný pohledy, jako, že mám přestat, jen si jít sednout a nechat to být.
A tak jsem to udělal.
Sedli jsme si zpátky na místa a já si zapálil cigaretu. Nevzdal jsem to. Ani náhodou. Jen ho musím víc poznat, abych věděl, jak na něj. Nemůžu to na něj jen tak vybalit jako na ostatní. Tedy, na ty ostatní, kteří nepřijdou úplně sami, což většinou bylo u mě velice časté. Nikdy jsem o kluky neměl nouzi. Holky to vzdávaly předem.
Ale tohle stvoření bylo jiné, neznámé a přitažlivější, než jakékoli jiné. Vzrušoval mně už pouhý pocit, že jsem ho dnes večer nedostal, ale byl jsem za to vlastně rád. Kdyby se mi ho dnes podařilo získat, možná bych o něj ztratil zájem. Sice ne po tak krátké době jako u jiných kluků, ale jednou jistě. Tohle bylo rozdílné. Cítil jsem, že jsem v jiné roli.
Vždy jsem byl dobýván, ale teď jsem cítil, že budu muset dobývat já. A líbilo se mi to.
autor: Neilinka & Cerike
betaread: Janule
Mno, Bill byl jako moc zbrklý podle mího názoru…a divim sé, že to Tom nezarazil dřív, mno přece se znaj jen jeden den ne? No, ale…uvidíme, uvidíme :)…super dílek, a Bill mě docela překvapil i když by vlastně v roli kterou hraje v této povídce asi neměl…takže u dalšího dílu se mnou počítejte 🙂
Je to čím dál zajímavější, Bill jako ten aktivnější z dvojce zase tak často nebývá, a jsem upřímně ráda, že Tom ještě nebyl natolik opilý, aby Bila nezarazil, kdyby to neudělal, všechno by se pokazilo, stal by se jenom další trofejí v Billově sbírce…Doufám, že bude takhle rázný i v ostatních věcech, které se Billa týkají =)
Umh….teda Bille, ty ses rozjel. tom je krásně váhavý, bojjácny, wooow…moc se mi to líbí
…mno teda…Bill na to jde nějak rychle néé??? Se divim, že Tom hnedka neutekl…xD ale rozhodně je to velmi zajímavé…=) těším se dál…tahle povídka se mi zamlouvá čím dál víc…=)
Takže Bill dobyvatel, jo? Na můj vkus poněkud rychlé, ale asi za to můžou ty drogy mno…
Bože, dááál