autor: Becs
L. A. Stars
Zlobivý kocourek Tom Kaulitz. Tak jak jsme pěli chválu na našeho miláčka, že je konečně mnohem přístupnější, musíme ho nyní pokárat. Tom se rozhodl zrušit chystaný rozhovor v našem sesterském magazínu L. A. People, a to bez udání jakéhokoliv důvodu. Tolik jsme se těšili, že konečně nakoukneme do soukromí nejsledovanějším dvojčatům v celém L. A. (ano, holky Olsenovy, vy už nás moc neberete) a teď z toho nic nebude. Můžeme jen doufat, že se Tom umoudří a ze svého postoje ustoupí. Jako cenu útěchy pro Vás máme fotografii z vyhlášené newyorské restaurace Blue Hill, kde měli dokonce možnost nakouknout do kuchyně a pokecat si s místními mistry. Sledujte osudy slavných ve Vašem oblíbeném L. A. Stars.
Cesta zpátky trvala o mnoho méně než ta ráno, takže brzy rozkopli dveře do bytu. Nedali se do zběsilého balení, jak měli původně v úmyslu, ale divoce se vrhli jeden na druhého.
Tom přimáčkl Billa na stěnu, až mu na hlavu spadl obrázek, který tam měli pověšený.
„Promiň,“ omlouval se mu spěšně.
„Kašli na to,“ odbyl ho Bill. Chytil ho za tričko a přitáhl na sebe. Srazili svá ústa dohromady a líbali se přímo hladově. Tom si marně snažil vzpomenout, kdy se naposledy oddávali takovému spontánnímu sexu.
Poslepu doklopýtali trochu hlouběji do bytu a stáli na rozcestí.
„Ložnice?“ navrhl Tom, zatímco z Billa serval jeho děravé tričko. Zasténal, když se mu konečky zhrublých prstů otřel o břicho.
„Moc daleko. Kuchyně,“ namítl a už ho manévroval do místnosti, která byla nejblíže. Smýknul jím tak, že málem porazil kuchyňský stůl. Solnička se skutálela na zem a s třísknutím se rozbila o kachlíkovou podlahu. Ani jeden z bratrů tomu nevěnoval pozornost.
„Neměl jsi ještě před chvilkou kocovinu?“ rýpnul si Tom. Víc nebyl schopen říct, protože mu bráška znovu zaútočil na pusu. Tom jej chvilku nechal, ať převezme kontrolu nad situací, než se proti němu opřel. Bill byl nucený udělat pár kroků dozadu a zastavil se až o desku kuchyňské linky.
„Tady jsem tě ještě neměl,“ zavrněl slastně Tom, když pokrýval polibky linii jeho krku.
„Tak si mě tady vezmi,“ oplatil mu to. Zbavil bratra trička a vcelku rychle se vypořádal i s jeho kalhotami. Pak si vyskočil na linku, zapřel se rukama a nemravně roztáhl nohy.
Tom ho chytil pod koleny a přitáhl k okraji, pohodlně až ke svému rozkroku. Jeho nohy si hodil kolem pasu a naklonil se, aby mu mohl znovu věnovat polibek. Jeho rty byly horké a tolik žádoucí.
„Proč jsi, sakra, pořád ještě oblečený?“ postěžoval si Tom a hned se onu chybu chystal napravit. Když prsty zahákl za lem boxerek, na moment se zastavil a sledoval brášku spalujícím pohledem. Jeho červené naběhlé rty, bradu odřenou od jeho vousů, plochou hruď, která díky pobytu v L. A. získala zlatavý nádech, a bouli ukrývající se pod tak titěrným boxerkami, že to působilo až nepatřičně.
„Co blázníš,“ okřikl ho Bill, když zjistil, že Tom ustal s veškerými svými aktivitami. „Pokračuj,“ zakňučel zoufale, položil mu dlaň na ruku a nutil ho, aby s ní pohnul.
„Jsi nedočkavý,“ popíchl ho Tom a uculil se. „Jen jsem se chtěl pokochat.“
„Kochat se můžeš potom. Teď mi to udělej,“ namítl blonďák a zavrtěl se. Tomovy prsty přeběhly přes pupík, boky, stehna a na závěr se konečně usídlily v klíně. Bill nadzvedl zadek, aby mu přebývající kousek prádla mohl stáhnout, a už se tu před ním tyčil v plné síle.
Rty se přitiskl na jeho nejintimnější místo a až mučivě pomalu skrz ně vtáhl špičku.
„Ach Tome,“ zasténal Bill a prohnul se dopředu, takže se natlačil do bratrovy pusy skoro celý. Tom už byl na tyhle jeho nečekané výpady zvyklý, takže se nenechal zaskočit. Hnětl jeho stehna v rukou a zkušeně jej zpracovával.
„Sakra,“ zaklel Bill a s úmyslem chytit Toma za hlavu, škubnul rukou a omylem vrazil do krabice medových kroužků, které tu zůstaly od snídaně. Celý obsah se rozletěl přes půlku kuchyně.
„Děláš binec,“ pokáral ho na oko a hned svá ústa vrátil na původní místo. Jeho penis se v boxerkách také dožadoval pozornosti, ale momentálně měl v úmyslu nechat to být. Sál a olizoval bratrův penis tak důkladně jako už dlouho ne.
„Mmph,“ zamumlal Bill něco neurčitého a prohnul se v zádech jako luk. „Musíš přestat, nebo se udělám,“ chytil Toma za tváře a opatrně ho ze sebe sundal. „Chci tě ve mně. Hned,“ přikázal a seskočil z linky. Stáhnul s sebou i své oblíbené sušené kokosové mléko, které si čas od času přidával do kávy místo mléka. Oba je zahalil sladký voňavý oblak bílého prachu.
Bill si toho nevšímal a svalil bratra na podlahu pokrytou křupavými kroužky, a teď už drobným popraškem, který se začal usazovat všude kolem. Až v rekordním čase z něj stáhnul spodní prádlo a bleskurychle na něj vylezl.
„Budeme jako čuňata,“ zaprotestoval chabě Tom a ruce si položil na bratrovy boky. „Nemáme lubrikant.“
„Ten je nový?“ zeptal se Tom se zájmem.
„Jo, koukni, je na něm jednorožec,“ předváděl hrdě svůj úlovek.
„Pěkný,“ pochválil mu ho, i když nedokázal myslet na nic jiného než na to, jak si na něj bratr konečně dosedne. „Myslíš, že bys ho teď už mohl použít?“
„Jo, jasně,“ vzpamatoval se rychle a hmátnul po víčku. Ozvalo se typické klapnutí a pak nadšené zvolání: „Voní jako piňacolada.“
„Bille,“ zakňoural Tom a trochu se zavrtěl. Kroužky se mu nepříjemně lepily na zadek i záda a věděl, že kokosový prach bude z vlasů dostávat ještě hodně dlouho.
„Jdu na to,“ ujistil ho bráška a začal průhlednou hmotu rozprostírat po tyčícím se penisu. Do nosu ho udeřila sladká vůně, která přebila všechno ostatní.
Za pár okamžiků už se Bill nadzvedl a šteloval se do požadovaného úhlu. Když se mu podařilo nasednout, oba muži společně zasténali. Tom na nic nečekal a začal dělat výpady směrem vzhůru, přidržuje si při tom bratra za stehna.
„Ach ano,“ kňoural mladší z nich a naplno se položil do svých pohybů. Byli už na sebe tak zvyklí, že najít vhodně tempo jim nečinilo žádné potíže. Pohybovali se na sobě s lehkostí a Tom už úplně zapomněl na potraviny lepící se na jejich orosená těla.
Bill se zapřel rukama vedle bráškovy hlavy, aby dosáhl lepšího tření. Hrdelně zasténal, když se mu podařilo nasměrovat Tomův penis na svou prostatu.
„Už jen díky tomuhle všechny ty nervy, co s tebou mám, stojí za to,“ zamumlal Tom omámeně.
„Sklapni,“ zpražil ho Bill a neustával v pohybech. Chtěl bratrovi překrýt pusu rukou, ale minul, takže mu v ní uvízl jen ukazováček. Tom ho pohotově vtáhnul dovnitř a vyslal tak do Billova podbřišku vzrušující záškub.
„Už to dlouho nevydržím,“ přiznal a houpal se přímo vražednou rychlostí.
Tom se posadil a zvýšil tak tlak na Billovu prostatu, sám už byl téměř na pokraji výbuchu, takže byl za bratrovo přiznání rád. Jednu ruku mu omotal kolem pasu a druhou hmátnul mezi jejich těla, kde neomylně chytil jeho ztopořený penis.
Ještě několik minut se ztráceli v polibcích toho druhého, když je nedostatek kyslíku donutil s líbáním přestat.
„Tolik tě miluju,“ sténal Bill a začal se celý třást.
„Já tebe taky,“ oplatil mu Tom. „Udělej se. Udělej se pro mě.“
Bill nepotřeboval další pobídky, ještě několikrát se zhoupl a pak uvolnil tlak, který se mu hromadil v břiše. Sprška teplé tekutiny dopadla na jejich břicha a utvořila tam sladkou kokosovou pastu. Zavřel oči, aby si poslední zbytky orgasmu mohl vychutnat.
Tom bratra následoval prakticky vzápětí, a i když mu pomalé tempo, které Bill ke konci zvolil, tak úplně nevyhovovalo, dokázal přece jen dojít k vrcholu. Rozplácl se zpátky na zaneřáděnou podlahu a nechal Billa, aby se mu uvelebil na hrudníku.
„Budeme mít, co dělat, než to tu uklidíme,“ pronesl Tom, když se mu dech konečně zklidnil.
„My? Snad uklízečka. My budeme v New Yorku.“
„Ještě pořád voníš jako kokosové tělové mléko,“ zachichotal se Bill, když seděli na baru v Insomniaxu v New Yorku.
„A ty jako piňacoláda,“ oplatil mu nevzrušeně Tom. Pročítal hromadu papírů, které mu donesl Nate. Původně s ním chtěl jen hodit řeč o tom, jak to jde, ale jeho provozní byl velmi důsledný. Chtěl Tomovi všechno ukázat a podělit se s ním i o ty nejmenší detaily. Tom tušil, že mu jde v prvé řadě o to, aby se pochlubil, jak skvěle si Insomniax vede. Nenašel ani jediný problém a zisky ho víc než potěšily. Před barem se sice netáhla fronta, jak to bylo zvykem v L. A., ale celý prostor byl zaplněn tlachajícími lidmi, kteří se očividně dobře bavili.
„Tak hotovo,“ oddechl si Tom, když prošel i poslední list a sklepl je, aby se všechny pěkně srovnaly. „Zanesu to Nateovi a můžeme dělat, co budeš chtít.“
„Tak jak se vám zatím v New Yorku líbí?“ oslovi Billa barman Joe, který si našel chviličku, aby s ním mohl hodit řeč.
„Oh, zatím jsme toho moc neviděli,“ vysvětlil. „Z letiště jsme jeli do hotelu a pak rovnou sem.“
„No náš Tom vám to jistě všechno ukáže,“ mrknul na něj vesele. Billovi se v žaludku rozprostřel zvláštní pocit. To, jak Joe řekl „náš Tom“, mu přišlo hrozné zvláštní. Konec konců byl v prvé řadě jeho a pak až všech ostatních.
„Je to hrozně hodnej kluk,“ pokračoval barman, zatímco leštil skleničku. „Nikdy jsem neviděl takovýho dříče, jako je on. Do všeho dává sto procent a někdy dokonce i víc. Má přehled úplně o všem. Řeknu vám, je radost pracovat pro někoho, kdo má k zaměstnancům takovej přístup jako on. Neomezuje se jen na to, že se zajímá o to, jak si odvedeme svou práci. Záleží mu i na tom, jak se nám daří v osobním životě. Tenhle bar je úspěšnej hlavně díky tomu. Vytvořil nám tu skvělou rodinou atmosféru. Řeknu vám, že bych odsud neodešel, ani kdyby mi někdo nabídl třikrát víc.“
Bill na něj zůstal zírat neschopen vydat ze sebe ani slovíčko. Věděl, že je Tom přímo posedlý tím, aby všechno klapalo, ale celou dobu ho to spíš otravovalo. Nechápal, proč řeší každou pitomou kravinu, o kterou by se s lehkostí mohl postarat kdokoliv jiný. Joeova slova na něj hluboce zapůsobila. Tom se ze všech sil snažil vytvořit jim takové pracovní prostředí, aby se jim tu líbilo a chodili sem rádi.
Zamračil se, když si uvědomil, jak zoufalý je z celé té situace v Los Angeles. Atmosféra tam se vůbec nedala srovnávat s tím, jaké to bylo v New Yorku. Tady měl člověk chuť prostě jen sedět a zůstat tu co možná nejdéle. To už se mu v L. A. dlouho nestalo. Bylo mu Toma líto. Tolik se snaží, ale zatím se vůbec nesetkal s žádnou kladnou odezvou. Běhá mezi klubem a Venturrou a dělá pro všechny první, poslední, a pak si přijde nějaký anonymní práskač, který mu celou tu snahu hodí na hlavu.
A on sám taky nebyl zrovna podporující. Sklopil oči k podlaze a sám před sebou se zastyděl. Tolik se zaměřil na jejich vztah a na to, aby Tom plnil všechny jeho požadavky, že úplně vytěsnil to, jak se asi cítí on sám. Rozhodl se, že už nebude taková protivná mrcha jako do teď.
„Máte ho hodně rád,“ zkonstatoval Bill a pátravě se zahleděl muži do zarostlé tváře.
„Jak jsem řekl. Nejlepší zaměstnavatel, jakýho jsem kdy měl,“ pokýval hlavou a díval se na Billa zvláštním pohledem, jako by snad uměl číst myšlenky a naprosto přesně věděl, na co teď myslel.
„Tak můžeme jít,“ vrátil se Tom zpátky a sbíral si bundu, aby si ji mohl obléci. „Joe, vážně dobrá práce. Všechno je perfektní. Dokonce mě zastavil nějaký starší chlápek a přímo na tebe pěl ódy. Všichni rozhodně můžete počítat s nějakou prémií.“
„To je od vás pěkný, šéfe,“ ocenil to Joe, a pak už si šel po svých.
„Tak kam chceš jít? Co chceš dělat? Nedaleko odtud dneska otvírají nějaký nový klub. V poště byla VIP pozvánka, chceš tam zajít? Vím, že máš tyhle ultramoderní věci rád,“ navrhl bráškovi.
„Co kdybychom zůstali prostě tady?“ překvapil ho Bill.
„Tady? Nechceš jít někam pařit?“ měřil si ho překvapeným pohledem, protože tohle byla z jeho strany naprostá novinka. V poslední době chtěl chodit jen do těch nejnovějších a nejznámějších podniků, aby si ho tam mohli popřípadě vyfotit novináři, a teď najednou tvrdí, že chce zůstat v úplně obyčejném baru.
„Mohli bychom si užít jeden klidný večer. A navíc je to tady vážně super,“ zazubil se na něj úsměvem, který Tom už pěkně dlouho neviděl.
„Tak dobře,“ souhlasil Tom potěšeně. Nevěděl, jestli to je tím vzduchem v New Yorku, nebo se jen praštil do hlavy, ale tenhle bráška se mu rozhodně zamlouval.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Kokos… Eeeewwww 😀 Ta vune by me zabila 😀 ale jinak…! Oh Becs… K Narozeninam chci Toma ve sladkejch krouzkach 😀
Jezis a konecne se nam hvezda vzpamatovala. Evidentne uz taky potreboval upustit paru a vyvlict se ze svyho zivota celebrity a jen si tak uzivat klid.
No konečně se Bill vzpamatoval!!! Bála jem se, že k tomu povedou nějaké daleko dramatičtější okolnosti, takže takhle mi to naprosto stačí. Jen aby mu to vydrželo 🙂
A ta fotka je úžasná, vždycky se mi strašně líbila. Pokaždé mám na první pohled pocit, že Bill má ruku v Tomově klíně 😀
Proč to tak je, že lidi většinou dají na neúmyslnou poznámku někoho úplně cizího, než na stížnosti těch nejbližších? Asi proto, že v tom nejsou zapojeny emoce a očekávání. Prostě jen fakta.
Nicméně Bill náhle uviděl sám sebe z té druhé strany a evidentně se mu ten pohled ani trochu nelíbil, což je dobrá zpráva. 😀
Díky za kapču, těším se na pokračování.
Tak konečně někdo Billovi otevřel očí a zjistil že je pěkný sobec a vypadá že si to vzal k srdci.
Kokos kam se podíváš 😀 trochu jsem se lekla, aby si nelehli do těch střepů že solnicky, ale naštěstí se uvelebili v cereáliích, mňamka, fakt bych někdy chtěla být malou muškou a tohle vidět :-*
Joe děkuju chlape žes tomu našemu moulovi otevřel oči, jenom doufám že to bude mít trvalé následky, až zase Bill nevklouzne do svého sobeckého, diva módu.
Moc sem si tuhle kapitolku užila, zlatíčko moc děkuji :-* doufám, že už nás nečeká nějaká nervy drásající událost, i když Ventura se tady pořád motá ach jo 😉
Súhlasím s dievčatami, stal sa zázrak a Bill sa spamätal. Aspoň dočasne. Hurá! Len nech mu to dlho vydrží. Ďakujem za časť.
Já tě snad už fakt zabiju ze dvou důvodů, no ještěže si to čtu takhle pozdě, ono totiž není bezpečný to číst za bílýho dne, kdy je na člověka vidět 😀 Zaprvý za ummm, velice určitou scénu (lidi tady by asi nepochopili, co to je za druh šklebu na obrazovku, když si při tom ještě napůl zakrývám rukama obličej, přišlo by jim to podezřelý), zadruhý piňacolada, kokos a jednorožec xD Vtipný je, že jsme zrovna na ty první dva pojmy nedávno tady s kolegyní vedly velice výživnou diskuzi:D Tak to radši nekomentuju 😀 Ta scéna musela bejt k popukání! Chudák uklízečka, o čem asi přemejšlela, když to musela uklízet…:D Prasata dospělý, hází cereálie schválně na zem, no jako malý děti, že?!:D
Jako kokosovej prášek ve vlasech, to se určitě blbě dostává z nich, když si vezmeš, že je to z kokosovýho tuku… Tak jako ale maska asi dobrý 😀
Billovo chování je… zvláštní, řekněme, tak to na mě působilo, budeme mu věřit, že se fakt změní? Ráda bych. A třeba fakt jo, protože tady jsem neměla pochyby. Možná je to tím, že je jen s Tomem. Ale je to na mě až příliš idylický, ještě nemáme dořešenýho informátora Insu, počítám, že se to ještě určitě zvrtne…
Děkuju za tu vyšperkovanou scénu, to já prostě nepobírám, jak to dokážeš takhle vylíčit (a doprčic, úplně každej detail, až mě to děsí!:D)
A k fotce (nádherná)… ta mě inspirovala k něčemu, když jsem viděla v hlavě chladnou nerezovou desku toho stolu v noční kuchyni hotelu:D Takže ještě jednou děkuju i za to:)
Já tě snad už fakt zabiju ze dvou důvodů, no ještěže si to čtu takhle pozdě, ono totiž není bezpečný to číst za bílýho dne, kdy je na člověka vidět 😀 Zaprvý za ummm, velice určitou scénu (lidi tady by asi nepochopili, co to je za druh šklebu na obrazovku, když si při tom ještě napůl zakrývám rukama obličej, přišlo by jim to podezřelý), zadruhý piňacolada, kokos a jednorožec xD Vtipný je, že jsme zrovna na ty první dva pojmy nedávno tady s kolegyní vedly velice výživnou diskuzi:D Tak to radši nekomentuju 😀 Ta scéna musela bejt k popukání! Chudák uklízečka, o čem asi přemejšlela, když to musela uklízet…:D Prasata dospělý, hází cereálie schválně na zem, no jako malý děti, že?!:D
Jako kokosovej prášek ve vlasech, to se určitě blbě dostává z nich, když si vezmeš, že je to z kokosovýho tuku… Tak jako ale maska asi dobrý 😀
Billovo chování je… zvláštní, řekněme, tak to na mě působilo, budeme mu věřit, že se fakt změní? Ráda bych. A třeba fakt jo, protože tady jsem neměla pochyby. Možná je to tím, že je jen s Tomem. Ale je to na mě až příliš idylický, ještě nemáme dořešenýho informátora Insu, počítám, že se to ještě určitě zvrtne…
Děkuju za tu vyšperkovanou scénu, to já prostě nepobírám, jak to dokážeš takhle vylíčit (a doprčic, úplně každej detail, až mě to děsí!:D)
A k fotce (nádherná)… ta mě inspirovala k něčemu, když jsem viděla v hlavě chladnou nerezovou desku toho stolu v noční kuchyni hotelu:D Takže ještě jednou děkuju i za to:)
Jééé, že by se Bill vzpamatoval? Je to možné? 🙂 Začínám se děsně těšit, že to bude Bill jako zastara, tak snad se nemýlím! 😉