autor: Lenna W.K.T. & Mykerina
„Protože on už tu příležitost měl. Měl šanci mě zabít, ale on udělal opak. On mi ještě pod čumák přitáhl zvěř!“
„Může to dělat jen tak, aby tě obalamutil.“
„Tati, zkus svýmu druhýmu synovi trochu věřit.“ Pokrčím rameny. On se mnou nepůjde. Já to vím.
„Tati, zkus svýmu druhýmu synovi trochu věřit.“ Pokrčím rameny. On se mnou nepůjde. Já to vím.
„Dobrá, půjdu s tebou, ale razantně nesouhlasím s tím, abyste spolu byli během Spánku.“
„Tím, že nesouhlasíš, mám jako chápat, že nám nepomůžeš s tím místem?“
„Ne, pokud chcete spolu v té době být, musíte si někde najít něco sami. Nezapomínej, Thomasi…“
„Neříkej mi Thomasi. Nemám to rád. A mohl by sis to už za těch sto čtyřicet let, kdy vnímám svoje jméno, uvědomit.“
„Nebuď drzý.“
„Tím, že nesouhlasíš, mám jako chápat, že nám nepomůžeš s tím místem?“
„Ne, pokud chcete spolu v té době být, musíte si někde najít něco sami. Nezapomínej, Thomasi…“
„Neříkej mi Thomasi. Nemám to rád. A mohl by sis to už za těch sto čtyřicet let, kdy vnímám svoje jméno, uvědomit.“
„Nebuď drzý.“
„Já jen tě žádám, otče, jako nikdy nikoho, o pomoc.“
„Dobře mě poslouchej, co když se Bill vzbudí dříve než ty. Po desetiletém Spánku. Kdy bude vyhladovělý, kdy se bude více než kdy dřív řídit zvířecími instinkty, co kdyby ti něco udělal? Během spánku?“
„Ale on mi nic neudělal, ani když jsem byl v něm a on mě…“ oh do prdele. Tak teď jsem se prořekl jako prase. I když. Otec to musí cítit. Vždycky všechno věděl už jen podle mého chování, vyjadřování.
„Jsem rád, že ses alespoň prokecl.“ Zavrčí nejstarší Lugaru. „Nevím, jak dlouho jsi mi to chtěl tajit.“
„Tobě nic neuteče. Bylo zbytečné to říkat, protože vím, že ty sis toho všimnul už jen podle stylu, jakým jsem se proměnil v člověka!“
„Tobě nic neuteče. Bylo zbytečné to říkat, protože vím, že ty sis toho všimnul už jen podle stylu, jakým jsem se proměnil v člověka!“
„Nesouhlasím s tím, co se stalo, Tome. Rozhodně s tím nesouhlasím. A jsem si jistý, že tvoje matka s tím nesouhlasí také.“
„Tak pojď a řekni to Billovi sám. Já mu tohle rozhodně říkat nebudu.“ Zavrčím naštvaně. Připadám si trochu jako malé dítě, které se naštvalo na tatínka, protože mu nechtěl koupit to pěkný autíčko s otevíracíma dveřma.
„Dobře, jdeme. Já mu to klidně řeknu.“ Je jak zabedněný. On po jednadvaceti letech Bdění uvidí svého druhého syna a chce mu rovnou vpálit do obličeje tohle.
„Pojď za mnou,“
„Jeho pach ještě poznám, zvlášť, když jsi mi ho přitáhl přímo pod nos.“ Zavrčí táta a promění se. Následuju ho. Jako opět našedivělý vlk vyběhnu za otcem. Doufám, že matka má hodně podobný pach jako Bill, aby to nepoznal už teď a neotočil se. Ale máme právo na to, abychom viděli naše rodiče alespoň na chvíli spolu.
Otec se na mě po dlouhé chvíli otočí. Zavrčí, zvedne pysky. Cítí i ji. Pár minut na to se k nám velkou rychlostí přiblíží dvě osoby. Proměním se v člověka. Stojím tváří v tvář své matce.
Je krásná, Bill po ní zdědil všechen půvab, ladnost, ale podle mě i vychytralost. Jsou si tak strašně podobní. Oba aristokratický výraz. Černé vlasy, světlou pleť a oba vysocí. Z obou se také linula velmi přitažlivá vůně.
„Ty?“ začala matka. Má krásný hlas. Podmanivý. Viděl jsem ji na fotce, ale ve skutečnosti je ještě krásnější. Udělám krok. Stejně jako Bill. Zůstaneme stát přímo uprostřed. Mezi našimi rodiči.
„Taky tě rád vidím.“
„Dlouho jsme se neviděli,“ sjede pohledem na mě. Nevím, jestli se mi to jen zdá, nebo se opravdu usmála?
„Dlouho jsme se neviděli,“ sjede pohledem na mě. Nevím, jestli se mi to jen zdá, nebo se opravdu usmála?
„Ty jsi Thomas?“
„Jen Tom,“ kývnu, ostýchavě se jí zahledím do očí. Natáhne ruku.
„Jen Tom,“ kývnu, ostýchavě se jí zahledím do očí. Natáhne ruku.
„Polib ji na hřbet ruky,“ šeptne mi Bill. Dojdu k ní. Polknu. Vezmu opatrně její ruku a líbnu ji na hřbet.
Pak ruku odtáhne a vezme mě za ramena. Prohlíží si mě.
„Bravo, vychoval si z něj krásného muže, je ti podobný,“ koukne na otce. Překvapeně mrkám. Pak mě přitáhne na svou hruď a pevně mě obejme. „Ani v těch nejhezčích snech bych nevěřila, že tohle někdy budu smět udělat.“
„Myslel jsem, že nás nemáš moc ráda, s otcem…“ přešlápnu, když mě pustí.
„Jsi můj syn, Thomasi, jistěže tě mám ráda. Miluju tě, stejně jako tvého bratra,“ koukne na mě. Najednou vypadá trošku jinak. Její oči nejsou tak chladné. Jsou příjemné, hřejivé.
„Přesně takhle jsem si svoji mámu představoval,“ usměju se. Pak se otočím na tátu. Pozoruje nás a Bill také.
„Tati, Bill…“ naznačím. Lugaru sjede pohledem mého bratra. Bill se pousměje a udělá pár váhavých kroků. Neznám ho takhle nejistého.
„Billy,“ vydechne táta. Je možné, že během chvilky takhle zjihnul? Polknu, snad to bude v pohodě. Bill přeruší těch posledních pár metrů a skočí mu do náruče. Objímají se dlouho, pak si ale odkašlu. Vypadá to trošku, jako bychom chtěli naznačit, že teď jsou na řadě rodiče. Táta přejde k matce a pohladí ji po tváři. Ta přivře oči a opře se do dotyku.
„Pořád stejně vášnivá,“
„Pořád stejnej kus,“ nakonec se na sebe usmějí a letmo se líbnou na tváře. Stojíme s Billem vedle sebe. Odkašlu si.
„Asi oba víte, že jsme s vámi chtěli mluvit o době Spánku.“ Začnu. Táta si odfrkne.
„Slyšelas to?“
„Já bych jim to dovolila,“ řekne matka, čímž mi dokonale vyrazí dech.
„Já bych jim to dovolila,“ řekne matka, čímž mi dokonale vyrazí dech.
„Vážně?“ řekneme já, Bill i táta dohromady. Matka pokrčí rameny.
„Nevypadají tak, že by se měli pozabíjet…“ broukne. Kouknu na tátu. Je na něm vidět, že váhá.
„Zkus trochu svému synovi věřit… vím, že to takhle nemělo být, ale je, a my už s tím nic neuděláme a Rada starší už svoje vykonala, už víc nezmůžou, navíc, oba jsou dospělí, měli bychom je nechat, ať se rozhodnou.“
„Já vím, ale stejně,“
„Nevěříš mi, otče?“ šeptl Bill a jeho hlas zněl najednou zoufale. Bylo mi ho strašně líto. Po tolika letech se setká se svým otcem a vypadá to, že mu nevěří.
„Nevěříš mi, otče?“ šeptl Bill a jeho hlas zněl najednou zoufale. Bylo mi ho strašně líto. Po tolika letech se setká se svým otcem a vypadá to, že mu nevěří.
„Billy, pochop. Jsi Vampýr. Bojím se o svého syna.“
„Nikdy bych ho nezabil!!“ vyjekne.
„Já vím.“
„NE, nevíš. Měl jsem tolik možností, když jsme spolu měli sex…“ otec se zatváří.
„Ano, slyšíš dobře, spím s vlastním bratrem. A strašně se mi to líbí.“
„Bille, uklidni se.“ Pohladím ho po paži. Nechci, aby se tady hádali.
„Dobře, Bille, přesvědčil jsi mě. Poradím vám.“ Otec nakonec povolí. Mám chuť skočit mu kolem krku.
„Díky, tati.“ Bill mu kolem ruku skočil. Máma stála opodál.
„Mami?“ šeptnu. Otočí se na mě a usměje se. Udělám opatrně krok k ní, je nevyzpytatelná, jako Bill. Pohladím ji po tváři.
„Postarej se mi o něj, Tome,“ šeptne. Kývnu. Bill tátu konečně pustil.
„Je čas se rozloučit.“ Táta mámu políbí. Musíme se rozloučit. Je to nebezpečné být spolu tak dlouho.
„Sbohem,“ rozloučíme se.
autor: Lenna W.K.T. & Mykerina
betaread: Janule
Wuaaa, co to je sakra ten Spánek ??? 😀 Jsem zmatená ! 😀 😀 😀 😀 Ale jinak je to zase božííí, jako obvykle !!! ^^Ta Billova matka, ráda bych ji viděla :))) A Tom prej -"Tobě nic neuteče. Bylo zbytečné to říkat, protože vím, že ty sis toho všimnul už jen podle stylu, jakým jsem se proměnil v člověka!" xDDD Jako bych slyšela sebe – ,,Mami, tobě nic neuteče, beztak si mě porkoukla už z toho, jak sem si odemkla dveře!" 😀 😀 😀
*lovelovelove* this FF <3
Krásné 🙂
[1]: jo to je pravda xD vševědoucí rodiče :/ Jinak co je to Spánek se dozvíš už brzo… Spánkem totiž končí povídka 😉
Prostě božííííí, opět jeden z dokonalých dílů, chci už další tak honem 😀
Já protestuju….já chci aby se požrali 😀 Kurňa…poslouchá mě tu vůbec někdo? :DD Je to sice krsáné že jsou si tak oddaní i přes tu rozdílnost, ale mě právě ta rozdílnost a divokost děsně láká k tomu strhujícímu Bad Endu, kdy prostě oba naposled vydechnou :DDD Jsem vážně krutá vím to 😀
[5]: 😀 zároveň chci, aby byla nějaká akce, ale taky, aby to skončilo happy endem 😀 Toš… vyberte si 😀 Krásná povídka, fakt 😀
mňamooozní 🙂 ale spapkat navzájem by se fakt mohli xD
[5]: Sadisto xD
Já chci taky takové rodiče..máti upírku a otce vlkodlaka xD Stejně se nakonec sežerou ať se mi to líbí nebo ne xD
[5]: Dorka neremcej! taky si neukončila Ukrytýho podle mých představ! 😀 Ale abys byla spokojená, napíšu ti pak ještě jednodílku za to… lidi co chcou happy end maj ho mít a to poslední číst nemusí a ti, co chcou bad end tak si přečtou jednodílku no xD už to mám v hlavě… BTW ta povídka je dopsaná už já jsem ji Januli posílala celou, takže si tu můžeš stěžovat jak chceš xDDD
[9]: 😛 😛 já si nestěžuju. Já za to nemůžu že mi to uplně láká k brutalitě 😀 A nepindej….Ukrytý skončil tak jak měl 😀
[10]: tohle taky takhle má skončit! 😀