autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Tom: (Přitáhnu si tě k sobě.) Šššt. (Nazvednu tě trošku celého a posadím si tě na klín, jako bys byl mimi.)
Bill: (Vzlykám ti do trička.)
Tom: Neplač, lásko. (Líbnu tě do vlásků.)
Bill: Pro… Promiň. (Šeptnu.)
Tom: Neomlouvej se. (Začnu s tebou trochu kolébat.)
Bill: (Přivřu oči. Furt se k tobě tlačím. Snažím se ti být co nejblíže.)
Tom: (Objímám tě a schovávám si tě do náruče.) Už to bude všechno dobrý. (Zašeptám.)
Bill: (Po chvíli se uklidním.)
Tom: (Pořád tě držím, kolébám se s tebou a šeptám ti něco do ouška.)
Bill: (Už jsem v klidu. Tisknu se k tobě.)
Tom: Nechce se ti spát zlatíčko? Nebo nemáš hlad?
Bill: Jsem unavený. (Šeptnu.)
Tom: Dobře. (Chytnu tě pořádně, abys mi nespadl a zvednu se i s tebou v náručí. Pomalu tě nesu nahoru.)
Bill: Jsem těžký. (Šeptnu.) Netahej se se mnou.
Tom: Nejsi. (Odnesu tě až do ložnice. Rozhrábnu peřiny nohou a položím tě přímo mezi peřiny do postýlky.)
Bill: (Kouknu na tebe.) Děkuju.
Tom: Není zač. (Kleknu si k posteli a přikryju tě.) Ještě něco, lásko?
Bill: (Zakroutím hlavou.) Lehni si ke mně.
Tom: (Trochu se pousměju a přilehnu si.)
Bill: (Přitulím se k tobě a zavřu oči.)
Tom: (Hladím tě po zádech a taky zavřu oči. Jsem ale děsně unavený, během chvilky usnu.)
Bill: (Koukám na tebe. Usměju se, pevně se k tobě přitisknu a taky usnu.)
Tom: (Spím.)
Bill: (Já taky.)
Tom: (Vzbudím se až pak ráno. Koukám na tebe. Pořád mi vrtá hlavou, co to s tebou furt je. Chováš se strašně divně. Vezmu si tvůj mobil a zajdu s ním do koupelny. Volám tomu tvému doktorovi. Potřebuju se ho zeptat, jestli s tebou něco není. Že jsi pořád tak omrzelý a protivný.)
Doktor: (Zvednu to.) Prosím.
Tom: Dobrý den. Tady je uhm… Přítel vašeho pacienta Billa Kaulitze. (Nevěděl jsem, jak se představit.)
Doktor: Ano, ano, dobrý den, stalo se něco?
Tom: Ne, asi ne, jen… Chtěl bych se zeptat… Je normální, když se teď Bill chová divně? Pořád brečí nebo křičí. Jednu chvíli se omlouvá, potom mě vyhazuje z domu. Já vím, že těhotní mají nějaké poblázněné hormony, ale už mi to připadá moc. Nevím, co s ním mám dělat. (Ten konec už jenom zašeptám.)
Doktor: Ano, jak jste řekl. Hormony a různé pochody s tím spojené v těhotenství jsou u… Tedy žen úplně jiné a u Billa je to ještě složitější. Jsou to výkyvy nálad. Všechno si víc bere. Pláče u pohádek. Znám to, je to normální. I když, mohl bych mu předepsat léky, ale nevím, jestli by mu dělaly dobře. Možná by byl vyrovnanější, ale zase by mohly nastat jiné vedlejší účinky.
Tom: Jaké účinky?
Doktor: Nic nebezpečného, jen by byl třeba unavenější, mohla by ho bolet hlava nebo se mu točit. Někdo to snáší dobře, někdo líp.
Tom: A myslíte, že ho to přejde i samo? Bez léků?
Doktor: Je to možné, ale taky to může být horší. Je to na každém typu člověka.
Tom: Tak já… Zkusím to ještě vydržet a promluvit si s ním. Když tak bych zavolal znovu. Jo a můžu se ještě optat?
Doktor: Jistě ptejte se.
Tom: Říkají vám něco léky. (Lovím je v kapse.) Imonukomplexan?
Doktor: Je na tom léku vyrytý nějaký symbol, nebo ne?
Tom: (Jak to mám, sakra, vědět, už je pěkně dlouho nemám.) Mně se zdá, že jo.
Doktor: Jsou dva léky s tímto názvem. Jeden je pouze s lékařským předpisem a používá se na podpoření imunity, ale objevil se i duplicit. Tedy kopie v horším provedení. Ten pravý je proti němu jen hroznový cukr. Oba jsou návykové, ale protože ten druhý je známý na černém trhu mezi nejnovějšími drogami, zprvu pomáhá. Člověk se cítí šťastný, bez problémů, v klidu, ale čím déle ho člověk užívá a v čím větších dávkách, tím je nebezpečnější. Nejen kvůli závislosti, ale i poškození těla. Tkání, orgánů a celých soustav.
Tom: (Začne se mi trochu třepat ruka.) A-a… a… Dá se to… to… Nějak. Víte co??
Doktor: Mohu se vás zeptat, vy máte problém s tímto lékem?
Tom: (Nevím, co říct.) Ne. To… To jeden můj kamarád a on. Strašně se bojí to… Jít k doktorovi. Protože… Není přece blázen (Snažím se mluvit trochu sebevědomě, ale třepe se mi ruka i hlas.)
Doktor: Otázka je, jak dlouho ho bere a v jakém množství. Je pár lidí, kteří si řeknou NE a mají silnou vůli, že dokážou přestat kdykoli, ale je jich opravdu málo. Nejsnadnější je se přihlásit na odvykací kůru.
Tom: O-odvykací kůru? Nic jednoduššího není?
Doktor: Jak už jsem řekl. Přestat sám, nebo zajít za nějakým odborníkem, v dnešní době se nemusí bát, tohle už je celkem normální, o jiném řešení nevím.
Tom: A je to taková ta odvykací kůra… Kde se jenom chodí na sezení a tak? Nebo se tam musí být pořád?
Doktor: Podle toho, jaký stupeň závislosti nastal.
Tom: No, víte já… Teda… Teda on… Má problémy v rodině a snaží se přestat. Vezme si třeba jenom jeden dva prášky za týden, ale nemůže to vysadit.
Doktor: Tohle není sranda. Radím, ať už vám nebo tomu kamarádovi, přestat, mohly by nastat velké zdravotní problémy.
Tom: A-ale když to nejde jen tak? Já nechci být někde zavřený. Teda, on nechce. (Už se v tom motám.)
Doktor: Něco vám povím. Jestli chcete přestat, tak si způsob najdete. Mně neříkejte, že to nejde, nebo že to není jednoduché. Vím o tom své.
Tom: Jak to?
Doktor: Setkal jsem se s mnoha lidmi, co byli závislí na horších drogách a někteří se z toho nedostali, protože nechtěli a umřeli.
Tom: (Zatají se mi dech. Chvíli mlčím.) Já-já… Nechci umřít. (Zasípám.)
Doktor: Zajděte za nějakým odborníkem. Poradit se. Pokud nemáte tak silnou vůli.
Tom: Žádného neznám.
Doktor: Chcete na nějakého kontakt?
Tom: A-asi jo. (Bojím se.)
Doktor: (Nadiktuju ti číslo.) Je to můj zeť, řekněte mu, že vás posílám. Pomůže vám.
Tom: Dobře a… Děkuju
Doktor: Nemáte za co.
Tom: Nashle. (Položím to. Pořád se celý klepu. Nevím, jestli tam mám jít. Mám strach.)
Bill: (Spím. Ve spaní k sobě tisknu Tomův polštář.)
Tom: (Přemýšlím. Napadne mě, že ty bys určitě chtěl, abych k němu zašel. Zavolám mu a řeknu mu, že mě posílá ten doktor. Objedná mě na pozítří. Budu si muset vzít volno v práci.)
Bill: (Probudím se a koukám okolo. Sednu si a vstanu. Jdu dolů, jestli tam nejsi.)
Tom: (Jsem pořád vlezený v té koupelně. Potom sejdu dolů za tebou, ale zarazím se, když tě uvidím. Co když zase budeš křičet, nebo něco?)
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Clarrkys
pááni.. už se nám to… ehm.. koplikuje xD
Ajaj…to je zvláštně divný 😀 doufám že tam Tom půjde a že Bill se sklidní :/
Tom udělal první důležitý krok, Tome, tleskám !!! A myslím, že když Bill uvidí, že Tom šel k odborníkovi, tak bude i on v klidu a nebude pořád tak vyšilovat =)