autor: Becs
L. A. Stars
Už dříve jsme Vás informovali o jisté Tině Sommerfeld, která se až podezřele často vyskytuje vedle našeho cukrouše Toma Kaulitze. Tuto zprávu jsme nechali být, když se ukázalo, že je Tom možná gay a má poměr s tanečníkem Billem Lambertem. Nicméně jsme se rozhodli tuto informaci trochu více prozkoumat a podívejme se, na co jsme narazili. Z fotografií vyplývá, že se tito dva znají už opravdu velmi dlouhou dobu. Poznali se v době, když klub ještě patřil Tomovu otci Calvinu Kaulitzovi a Sommerfeldová tu dělala pouhou uklízečku. Když to převzal do rukou Tom, najednou povýšila přímo na jejich vedoucí a nakonec v Kaulitzově nepřítomnosti celý klub vedla. A to nás přivádí k otázce, je tohle jen obyčejné přátelství, nebo je v tom něco víc? Zdroj z blízkosti Kaulitze nám potvrdil, že k sobě mají opravdu blízko a chovají se k sobě velmi důvěrně. Tina prý dokonce několikrát přespala v Tomově bytě. Co si o tom myslíte Vy, čtenáři? Hlasujte v anketě pod článkem. My zatím nepřestaneme pátrat. Vaše L. A. Stars.
„Tome,“ křičel na něj Bill přes stůl plný různých skleniček. Nějak se stalo, že si v baru nesedli vedle sebe a jemu přišlo trapné někoho žádat, aby se posunul, takže to nechal být. Trocha odloučení jim neuškodí.
„Hmm?“ natočil se k němu jednou stranou, aby mu mohl křiknout přímo do ucha.
„Zvoní ti mobil. Už minutu tady poskakuje jako šílený,“ oznámil mu a ukázal na přístroj, který skutečně vibroval na stole. Nevšiml si ho, protože mu ve výhledu bránilo jeho vlastní pivo.
„Georgu?“ řekl, když mobil zvedl a přiložil si ho k uchu. Skoro neslyšel, co na něj kamarád drmolí. „Vůbec tě neslyším. Hraje tady hrozně nahlas hudba,“ vysvětloval, což volající určitě poznal. „Cože? L. A. Stars? Kdo? Já?“ pochytával útržky slov. Bill na něj celou dobu zíral, ale jakmile vyslovil tato slova, vzal do ruky vlastní mobil a začal v něm hledat. Netrvalo dlouho a už mě nalistovanou úvodní stránku L. A. Stars, ze které na ně zírala Tomova tvář. Obrátil mobil tak, aby jej bratr viděl. „Jo Georgu, vidím to. Bill mi to právě ukazuje,“ řekl do telefonu, ale pochyboval, že ho kamarád slyšel. Aniž by se rozloučil, hovor ukončil a pak si převzal od bratra mobil, aby si mohl přečíst, co exkluzivního o něm zase píšou.
„Nemusels jet se mnou,“ zamručel Tom a nalehl vahou horní půlky těla na klakson svého auta.
„Taky se mě to týká,“ prsknul Bill a schoval si půlku obličeje za velkými brýlemi.
„Tak si aspoň nestěžuj,“ procedil Tom skrz zaťaté zuby.
Bylo devět ráno a oni uvízli v typické dopravní zácpě. Bill už dvacet minut rozhořčeně nadával, že doprava v L. A. je naprosto šílená a kam jako všichni ti lidi jedou. Kocovina z předchozího dne, která mu ochromovala smysly, k jeho rozpoložení zrovna dvakrát nepřidala. Slunce, žhnoucí skrz přední sklo, začínalo nabírat na síle.
Tom se chtěl do klubu dostat co nejdřív, aby mohl s Georgem a taky Tinou probrat nejnovější události. Byl odhodlaný přijít na to, kdo je tím tajným zdrojem, který tak zasvěceně o všem informuje. Jenže Bill trval na tom, že pojede s ním, takže místo motorky musel použít auto, a tím pádem se cesta značně protáhla.
Novinový článek jim předchozího večera naprosto zničil náladu, takže se po pár minutách s kamarády rozloučili a vydali se domů. Bill sice trochu prskal a nadával, že jim nějací pitomí novináři zkazili party, ale nakonec se podvolil. Tom jen stěží polykal odpovědi na všechny jeho výtky. Nechtěl se pohádat ještě i s ním.
„A nevím, jak se tě to týká,“ dodal po chvilce Tom, když se na dálnici posunuli asi o dva metry.
„Chodíme spolu a oni o tobě píšou, že máš něco s Tinou. Takhle se mě to týká,“ pohlédl na něj Bill, překvapen tím, že to není jasné. Okamžitě svého manévru litoval, protože mu v hlavě zapulzovalo ostrou bolestí.
„Před ostatníma jsi jen můj bratr, tak se prosím pokus ovládat,“ zpražil ho přísně, ale nepodíval se na něj.
„Jak chceš,“ plivnul Bill nazpátek a pak se otočil a zíral z okýnka. Tohle tedy nebyl zrovna ideální start nového dne.
V klubu panovalo přítmí a skoro nikdo tu nebyl. Zaslechli nějaký lomoz ze šatny, což jim napovídalo, že minimálně dva uklízeči už jsou přítomni.
„Georg tu ještě není,“ zahučel otráveně Bill a plácnul sebou na nejbližší židličku u baru. „Mohli jsme přijet i později.“
Tom tiskl čelist k sobě, aby po něm nezačal řvát. Chybělo málo a vážně by ho poslal do prdele. Měl co dělat, aby zvládal svůj vztek, a tahle primadona už na něj byla tak nějak moc. Obešel bar a z lednice si vytáhl láhev piva. Po chvilce zaváhaní sáhl i po vychlazené vodě a podal ji bráškovi.
„Dík,“ přijal ji vděčně a polovinu vyprázdnil na jeden zátah. Tom doufal, že se trochu zklidní a nebude ho muset zavřít do skladu, aby ho omylem nezabil. Sedl si vedle něj a v klidu popíjeli své nápoje.
„Taky bys nemusel pít hned ráno. Budeš přece ještě řídit,“ ozval se Bill, když si uvědomil, jakou láhev Tom svírá v ruce.
„Kurva, Bille,“ vybuchl Tom. „Vypadá to, že v poslední době máš problém se vším, co udělám. A já na to dneska nemám náladu. Mám toho až nad hlavu. S tím debilním přestěhováním. Trvá mi věčnost, než se sem dostanu a řeším tady akorát sračky. A vážně mi nepomáhá, když musím věčně poslouchat tvoje stížnosti. Od té doby, co jsi slavný, je to s tebou k nevydržení.“
Bill zalapal po dechu a zůstal nevěřícně zírat. Než se vzmohl na nějakou obranu, do klubu vešel zadním vchodem Georg.
„Nazdar,“ pozdravil je oba s mírným úsměvem.
„Čau,“ odpověděli unisono a kamaráda zarazil jejich chladný tón. Nehodlal se v tom raději vrtat, a tak si přisedl.
„Tina už by tu měla být. Psal jsem jí,“ oznámil jim a z tašky vytáhl svůj tablet.
„Zatím se tu neukázala,“ zakroutil Tom hlavou. „Nalistuj znovu ten škvár. Chci si to přečíst.“
Georg poslechl a v tabletu nalistoval příslušnou stránku v L. A. Stars. „Kdo myslíš, že to může být? Ten jejich tajný zdroj?“ zeptal se, když mu ho podával.
„To vůbec netuším,“ povzdechl si. „Musí to být někdo z těch nových. Nikdy jsme s tímhle neměli problém, až teď poslední dobou.“
„Takže to máme Ninu,“ zauvažoval Georg. „Ale to se mi nezdá. Nejsou s ní vůbec žádné problémy. Na všechny je milá, zákazníci si ji chválí. Je na nejlepší cestě přesunout se do bronzovky a ví to. A navíc je z tebe úplně hotová.“
Bill se na židli vedle Toma zavrtěl, ale protentokrát nic neřekl. Vousáč mu za to bylo neskonale vděčný.
„Taky se mi to nezdá,“ souhlasil s kamarádem. „Nemá k tomu žádný očividný důvod.“
„Takže to je potom Mandy. Tu najímala Tina hned po ní,“ pokračoval Geo.
„Já to říkal. Je to špeh,“ vyhrkl zničehonic Bill. „Doporučil ji tady ten tvůj kámoš Bill. Vůbec bych se nedivil, kdyby se mstil za to, co tady udělal ten jeho přítel. A navíc s naší gogo tanečnicí. Určitě to vynáší on.“
„Proč by Bill schválně zveřejňoval článek o tom, že jsme spolu něco měli, a že bral drogy a podobně? To by byl sám proti sobě. To je naprostá hovadina,“ zarazil ho Tom přísnějším hlasem, než jakým původně zamýšlel. „Navíc on novináře nesnáší. Nespolčil by se s nimi.“
„Smysl to dává,“ zkusil to opatrně Geo. „Možná už není takový, jako byl, když jste se kámošili.“
„Bambi to nebyl a tečka,“ praštil Tom rozčíleně do pultu. „Tohle mě fakt sere. Nic o něm nevíte a mluvíte o něm hnusně. Jste úplně stejní jako ti novináři.“
Ticho se nad nimi vznášelo jako dusivá těžká mlha. Nikdo z nich se ani nepohnul, natož aby se odvážil něco říct.
„Sorry, já… Omlouvám se. Jsem přetažený a tohle mě prostě sere,“ soukal ze sebe Tom a kývnul směrem k tabletu, kde pořád svítil pomlouvačný článek.
Z šatny vyšla Tina a překvapeně na ně pohládla. „Vy už jste tady? Proč jste mi nedali vědět?“
„Nevěděli jsme, že jsi v šatně,“ vysvětlil Tom a snažil se o mírný tón, který mu popravdě dělal značné problémy.
„Co si o tom myslíte? Já nechápu, kdo mohl přijít s takovou kravinou, že my dva spolu něco máme,“ řekla přehnaně dramaticky a kroutila nevěřícně hlavou. I ona vypadala unaveně a podrážděně.
„Vůbec nevíme,“ ujal se slova Geo. Chtěl předejít tomu, že by někdo z nich začal mluvit o svých domněnkách. „Napadlo nás, že za to může někdo z těch novějších.“
„Už jsem o tom taky přemýšlela, ale Nina nepřipadá v úvahu. Ta je štěstím bez sebe, že tu může být. A Mandy se tu pořádně s nikým nebaví. Udělá si svoje a jde pryč.“
„Není právě tohle podezřelé?“ nadhodil Bill a ignoroval Tomův přísný pohled.
„Přiznám se, že jsem se na ně trochu zaměřila po tom prvním článku a nikdy jsem je nezahlídla, že by někoho odposlouchávaly nebo dělaly něco divného. Zvlášť Mandy nemá šanci cokoliv slyšet, když je skoro pořád na pódiu a pak rovnou zapadne do šatny.“
„Tak asi vyhodím všechny a bude pokoj,“ složil si Tom hlavu do dlaní.
„V klidu, Tome. Nic tak hrozného se neděje. Tak si myslí, že spolu něco máme. No a co? Aspoň už neřeší, jestli si gay, ne?“ pohladila ho smířlivě po nadloktí.
„Seru na ně. Žádný rozhovor nebude. Ať si klidně puknou vzteky. Já jsem s nima skončil,“ rozčiloval se Tom, ale už v tom chyběla jiskra.
„To podle mě není řešení,“ namítl Georg. „Aspoň budeš mít možnost říct, jak to skutečně je.“
„Nemám potřebu někomu něco vysvětlovat. Je mi u prdele, co tam píšou. Sere mě na tom to, že nemůžu věřit vlastním zaměstnancům,“ řekl Tom a z jeho slov bylo znát zklamání.
O pár hodin později, když se klub začínal plnit, byl Tom znechucený natolik, že už tu nechtěl zůstat ani minutu. Promluvil si s Ninou, která ho ujistila, že by nikdy nikomu o Tomovi nevykládala. Její plachý laní pohled ho přesvědčil, že nelže.
„Pane Kaulitz, já jsem za tuhle příležitost velmi vděčná. Platíte ze všech nejlíp a jen díky tomu, že tady tancuju, mám pozvánku na tři konkurzy. Byla bych blázen, kdybych vám dělala naschvály,“ odpověděla mu Mandy, když jí položil stejnou otázku. Ani ona mu nepřišla jako podlá mrcha, takže byl v koncích. Neměl zrovna chuť zvát si na kobereček každého zvlášť a hrát si na policajta. Přesto měl pocit, že něco udělat musí. Chtěl potrestat toho, kdo o něm mluví s tiskem.
Vydal se hledat Billa a našel ho na horním baru, kde se smál něčemu, co vykládal číšník ze zlaté zóny. Když ho vyčouhlý mladík uviděl, úsměv z tváře mu zmizel. Něco zamumlal a odběhl pryč.
„Máš úplně Calvinovskou auru,“ povytáhl Bill obočí. „Mazal pryč, jako bys byl satan.“
„Chci vypadnout,“ oznámil bratrovi a ignoroval jeho útok.
„Jo, proč ne,“ poděkoval snědé barmance a seskočil ze židličky.
„Nemyslím jen z klubu. Myslím z Los Angeles. Z Kalifornie,“ dovysvětlil.
„A kam by pan Kaulitz rád?“ vyzvídal s úsměvem. Zdálo se, že jejich předchozí hádka je zapomenuta.
„Do New Yorku.“
„Aha. Z jednoho Isnomniaxu do druhého.“ Billovo nadšení rychle polevilo.
„Jen omrknout, jak si Nate vede, a pak se prostě ztratit v anonymitě davu. Zajít si na hambáče, projít se Central parkem,“ vyjmenovával. Byl si jistý, že Bill má teď několik dní volných. Neodvažoval by se mu něco takového navrhovat, kdyby nevěděl, jestli má bráška domluvenou nějakou práci.
„Takže jen minimální množství práce?“ ujišťoval se blonďák a oči mu už zase zářily.
„Přesně tak,“ usmál se konečně i Tom. „Vypadneme z tohohle zmatku a odpočineme si. Kolik jsi toho z New Yorku viděl, když jsi tam byl?“
„Nic,“ zakroutil Bill hlavou. „Neměl jsem čas. Jen koncert a pak hurá dál.“
„Je na čase ukázat ti, co velké jablko nabízí,“ přistoupil až k němu. Nakonec se zarazil a pohlédl přes bratrovo rameno na barmanku. Byli dost daleko od ní, takže neměla šanci je slyšet, nicméně jakýkoliv dotek by jí neunikl.
„Kdy?“ zakřenil se Bill.
„Ehm, teď je půl jedné, takže třeba hned?“ navrhl Tom.
„To můžeme?“ Jeho úsměv už teď byl roztažený přes celý obličej.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Fakt by mě zajímalo, kdo jim to dělá. Docela by mě mrzelo, kdyby to byla Mandy, protože to by zase vrhlo špatné světlo na Bambiho. Jako by toho už nebylo takhle dost. Klidně to může být kdokoli, protože vidina snadných peněz už dokázala zviklat mnoho lidí. No, uvidíme. Jednou to vyjde najevo.
Díky, těším se na pokračování.
Kruci kdo to muže byt jsem zvědavá jak to bude dál.
Jo, konecne neco dobryho, i prez to zly. Konecne vypadnou z kolotoce a budou mit cas sami na sebe. Pokud to jeden z nich nezvore.
A souhlasim s Geem tim zrusenym rozhovorem je jen vydrazdi.
Je sice fajn, že na chvíli vypadnout, ale to pořád nijak neomlouvá Billovo chování. Těžko říct, jestli si z toho dnešního Tomova výbuchu něco vzal, ale pravděpodobně ne…
Bille po tomhle dílku jsem už fakt nachystana ti nakopnout zadek, ať se proberes. Takhle se svým miláčkem orat, to je fakt nepěkné. Věřím, že kdyby to bylo naopak, už bys dávno třísknul dverma. Tak snad jim ten výlet pomůže.
Jinak myslím, že ani Mandy ani Nina. Mám podezření na Ginu, nebo jak se ta kravka jmenuje, co měla řeči o uvolněné morálce. Ta by to klidně mohla být, po tom co měla extempore s Billem. Koza.
No rozjíždí se to stylově, jdu si hned přečíst další dílek a Bille, polepši se zlato :-*
Ta Tomova spontaneita je přímo nakažlivá… sebrat se a vypadnout stovky kilometrů z hodiny na hodinu je úplně nejvíc vzrušující! Takhle do Berlína…:D Uvidíme, co je v NYC čeká za novinky…
Každopádně asi se shodneme na tom, že ta věc s tajným informátorem je sakra horká… Chci to vědět a nevím proč, kdyby to byla Tina, možná bych se nedivila… ne alespoň teď, protože teď mám ten pocit… Bee to stopro nebyl, ale na druhou, někdo z týhle strany, proč ne… už jsem nad tím určitě filozofovala předminule:D Teda jako zajímá mě to jako ještě nikdy nic, v týhle povídce!!!
Tomovi tleskám za to, že konečně Billovi něco řekl. Já chápu, že se asi celou tu dobu snaží držet pusu, protože ví, že to tehdy pěkně pokazil a tak nechce nic kazit teď, ale co je moc, je moc. Je super, že Billovi řekl svoje a já doufám, že ten si z toho alespoň něco vezme. A snad si ten výlet do NY pořádně užijí! 🙂
A strašně moc mě zajímá, kdo tedy z Insomniaxu vynáší!