autor: PeTiŠka
„Bille, vždyť ty si mi lhal proto, abys mě pak využíval! Proč jsi teď přišel? Nesehnal si nikoho jiného, kdo by tě na dnešní večer zaneprázdnil, hm?“
„Tome, nechej mě ti to vysvětlit.“ Zaprosil pokorně a prosebně na mě kulil slabě nalíčené oči. Zavrtal se více do svého svetru a natáhnul ke mně ruku. Zavrtěl jsem hlavou a uhnul před dotekem.
„Tome, no tak, je to složitý.“ Neměl jsem vážně náladu poslouchat výmluvy. Venku se mezitím hnusně rozpršelo. No, vystihlo to dokonale mojí náladu.
Beze slova jsem popadl mikinu a vystřelil z bytu, nechajíc Billa samotného v bytě. Rychlým krokem jsem kráčel k parku, kde jsme se poprvé potkali. Zdá se mi, jako by to byl rok od toho, co mě tu oslovil. Jenže já ho znal pouhé tři dny a byl jsem z něj naprosto hotový. Divné…
Sednul jsem si na smáčenou lavičku a znaveně jsem se opřel. Zamyslel jsem se a ve finále jsem musel protočit očima nad svojí naivitou. Sklonil jsem hlavu a zavřel oči. Neměl jsem k tomu daleko, abych usnul, když jsem ucítil přítomnost kohosi vedle mě. Ani jsem se nemusel dívat, kdo mě poctil.
„Běž pryč, Bille, chci být teď sám.“ Nasadil jsem chladný tón. Neodešel. „Řekl jsem, že-„
„Jen mě vyslechni. Nic ti to neudělá. Vyslechni mě a pak mě teprve odháněj, Tome.“ Sám jsem se divil, že na mě mluvil rozhodně. S kuráží.
„A co mi chceš vysvětlit?!“
„Proč jsme takový, proč dělám to, co dělám.“ Odpověděl s klidem. Povzdychnul jsem si a vybídnul jej tedy k mluvení. Jsem zvědav, jak dobrý je lhář. Složil zmáčené nohy pod sebou a spustil.
„Když mi byly tři roky, umřela mi maminka. Měla rakovinu, a zjistili to bohužel pozdě. Neměla žádnou šanci na přežití. Otec z toho byl dobrý rok naprosto mimo. Uzavřel se před okolním světem, začal pít a z práce ho samozřejmě vyhodili, protože tam nechodil, ani se neozýval. Náš útulný, rodinný domek jsme museli prodat, protože finance, za které otec kupoval alkohol, rychle mizely. Neutáhli bychom to. Proto sehnal malou garsonku. Oproti našemu baráku to bylo nic. Jeden pokoj, jedna kuchyň, záchod spojený s koupelnou. Tenkrát mi bylo osm. Nikdy jsem nepomyslel, že by se mohla z otce stát taková zrůda. Miloval jsem jej, protože když žila i maminka, byl přesně ten typ táty, po jakým dítě touží. Zábavný, hravý, hodný.
Když mi bylo asi dvanáct, začínal jsem objevovat sám sebe. Oblékat se tak jinak, vlasy jsem si obarvil a nechal je růst, malovat se. Dělalo mi to dobře, nestyděl jsem se za to. Jen otec se tomu příčil, ale naštěstí ne nějak moc. Nechal mě. Jednoho dne jsem přišel ze školy a ke všemu překvapení mi běžel nadšeně naproti. Zvednul mě do vzduchu a povídá: „Bille, našel jsem si novou práci, začneme znovu, budeme žít tak krásně, jako tenkrát!“ A já jsem konečně uviděl záblesk naděje, že se mi vrátí zpátky můj starý, dobrý táta.“ Bill se lehce třásl a rychle otřel oči. Pokračoval.
„Nevěděl jsem, co to bylo za práci, ale každý den chodil domu nadšený. To mi stačilo. Naše kasička se opravdu začala zase plnit a otec začal shánět prostornější byt. Bylo mi čtrnáct, když jsme se přestěhovali do luxusně zařízeného bytu. Měl jsem zase svůj vlastní pokoj, své soukromí. Byl jsem šťastný, ale ne na dlouho. Ta práce totiž začala dělat z mého otce nestvůru. Jednoho dne jsem se prostě rozhodl, že se za ním půjdu podívat. Věděl jsem, kam mám jít, bylo to kousek od mé školy. Když jsem vešel dovnitř, nevěřícně jsem stanul uprostřed místnosti. Místnost byla potemnělá, všude se válely nějaké erotické pomůcky, občas kolem prošel nahý chlap, z čehož se mi dělalo upřímně zle. A spatřil jsem několik fotoaparátů. Hned mi došlo, co se tady děje. Bylo mi do breku. Zrovna přicházel odněkud můj otec a po boku si držel chlapa! Polonahého chlapa, co mu sprostě sahal na zadek a nechutně se smál. Musel jsem zavřít oči, dělalo se mi z toho až zle. Všimnul si mě, protože za mnou přišel i s tím chlapem, který neváhal a okamžitě si mě začal mlsně prohlížet.“ Vydechnul a já na něj jen nevěřícně hleděl. Mlčel.
„Bille, to je strašné. Já-“ Umlčel mě rukou, očividně ještě neskončil. Pokračoval.
*flashback* (z Billova pohledu)
„Bille, co tu děláš?!“ vyprsknul na mě otec a já snášel odporné pohledy jeho společníka po jeho boku. Odporný mužský!
„Gordone, to je tvůj syn?! Bože, je roztomilý!“ usmál se ten druhý, chytnul mě za tvář a prohlížel si mě. Vytrhnul jsem se mu a zavrčel. „Kolik ti je, chlapče?“ zeptal se mě a otec na mě pohlédl výhružně. Svěsil jsem ramena.
„Bude mi patnáct.“
„Oh, výtečně! Gordone, já si myslím, že už je dost starý pro nějakou pořádnou práci. Proč jej nezapojíš a nenafotíš s ním nějaké fotky? Klidně bych mu dělal společníka.“ Usmál se a já vyděšeně couvnul, když si olíznul rty. Nechci tu být ani další minutu, natož tady fotit do nějakých porno časopisů. Pohlédl jsem vyděšeně na otce, který zřejmě přemýšlel.
„Tati, to neuděláš, že ne?“ šeptnul jsem vyděšeně a školní tašku jsem si přitiskl pevně k hrudi.
„Myslíš, že by to zvedlo počet čtenářů, Dirku?“
„Gordone, zlatíčko, samozřejmě! Bude to pro ně něco nového. Tvůj syn je naprosto okouzlí. Vždyť se na něj podívej. Dívčí rysy, plachost v obličeji. Nepomýšlet ještě na jeho tělo. Oh, já myslím, že by to bylo chyba nezapojit ho do focení.“ Usmál se onen Dirk a já nevěřícně poulil oči na otce.
„Gordone, zlatíčko, samozřejmě! Bude to pro ně něco nového. Tvůj syn je naprosto okouzlí. Vždyť se na něj podívej. Dívčí rysy, plachost v obličeji. Nepomýšlet ještě na jeho tělo. Oh, já myslím, že by to bylo chyba nezapojit ho do focení.“ Usmál se onen Dirk a já nevěřícně poulil oči na otce.
„Máš pravdu, zvedne nám to popularitu. Bille, támhle jsou šatny, jdi se svléknout.“
„To nemyslíš vážně, tati!“ vzlyknul jsem a couval k východu.
„Naprosto vážně! Běž se svléknout!“ vzal mě silně za loket a táhnul mě k šatnám. Vzpíral jsem se mu a zoufale vzlykal. Bylo mi to naprosto k ničemu.
„Co by na to řekla máma! Že necháš své dítě fotit do porno časopisů, co by na to řekla!“ vyhrkl jsem nešťastně. Byla chyba použít na obranu maminku. Schytal jsem facku. A hned další. Strčil mě do šatny, kde bylo několik dalších chlapů. Padnul jsem na všechny čtyři a snažil jsem se probudit, doufajíc, že je to jen zlý sen.
„Tvoje matka je mrtvá, Bille, mrtvá! Teď budeš poslouchat mě!“
„Nestvůro!“ vydechnul jsem zničeně. Pod jeho stálým tlakem jsem se začal svlékat a nechat slzy stékat po mém obličeji. Mami…
*konec flashbacku*
autor: PeTiŠka
betaread: Janule
…chudák Bill…ten jeho otec je teda/alebo možno bol/ riadna sviňa…už v štrnástich?…panebože…chudák chlapec…dúfam, že to Tom pochopí a bude to OK…som zvedavá či mu uverí…
Po tomhle mu Tom musí odpustit… musí… Chudák Bill, je mi ho líto… Krásný díl, těším se na další 😉
Tak jestli mu tohle Tom neodpustí, tak ho vlastnoručně zkopu!
Nečekaný spád! Och, chudák Bill. Myslím, že tohle si od toma opravdu nezasloužil. Ale na druhou stranu, kdo to mohl vědět?
chudinka .. Billí ale nechápu když mu je teda dost je dospělí proč to pořád dělá když se tomu bránil ? že by se mu to zalíbilo ?? 🙁 nooo at je to jak chce je to krásnej díl a doufám že další tu bude brzo 😉
Och nakonec bude Bill chudinka a Tom mu odpustí x( dojemný ted je mi ho líto x(
Bohužel, i takoví rodiče existují, a na dětech se to pak hodně podepíše…ale teď už je Bill snad dost dlouho dospělý, aby to dělat nemusel, takže já bych mu hned tak neodpustila =(
No, tak chudák Bill v dětství, muselo mu být z otce špatně a cítit se poníženě. Ale teď je dospělý a dělá to pořád, tak ještě to chce vysvětlení, proč to dělá i teď. A taky to, že oblboval všechny okolo.
Chudáčik… nemal to veru ľahké 🙁