autor: Malámúza
Tohle bylo poprvé, kdy Tom spal v tomto domě bez Billa.
Když byli mladší, příležitostně trávili noci u Andrease nebo u své babičky, anebo na jiných známých místech, ale vždy tam byli spolu. Tom si zvykl spát ve svém domě v LA buď sám, nebo s Vanessou, ale to proto, že Billa s tím místem ani s tou částí svého života nespojoval.
Tohle bylo jiné.
Dům nepříjemně vrzal a sténal, a přesto byl stále až příliš tichý. Tom si představoval, že když byli mladší, mohl Billa cítit přes sousední stěnu, cítil ho, jak dýchal, dokonce i když to realisticky nebylo možné.
Nyní necítil nic.
Bylo to zcela absurdní. Bylo mu dvacet čtyři let, měl práci a snoubenku, účty a zelenou kartu. Byl dospělý. Neměl by svého bratra potřebovat jen k tomu, aby spal.
Tom ze sebe vydal zoufalý vzdech a otočil hlavou doleva, aby se podíval na hodiny na nočním stolku, který tam nebyl, když odešel. Jeho oči se musely přizpůsobit zářícím červeným číslicím, ale nakonec zjistil, že už je pekelně pozdě. Vrátil se očima ke stropu a přemýšlel, co by Bill udělal, kdyby mu zavolal právě teď, v tuhle zasranou ranní hodinu, a řekl mu o svých nesnázích, jako by očekával, že s tím jeho dvojče něco provede. Byl si jistý, že by mu to položil. Sakra, i Tom by to sám sobě položil.
Měl jít do hotelu, přesně, jak to původně zamýšlel, ale jeho matka prostě předpokládala, že tady plánoval zůstat, a po tom, jak reagovala na vybrané místo svatby, nebyl ochoten se s ní dohadovat. Doufal, že tahle věc s nespavostí nebude trvalým stavem po dobu trvání jeho pobytu.
Aniž by nad tím opravdu přemýšlel, Tom našel sám sebe, jak se natahuje pro telefon, který ležel vedle hodin spolu s jeho klíči a peněženkou. Odemkl ho, jen aby tam našel tři nepřečtené zprávy, jednu od Teda a dvě od Vanesssy. Otevřel Tedovu, jen stěží překvapený tím, co tam našel.
Doufám, že jsi bezpečně dorazil. Dej mi vědět o těch demo nahrávkách. A možná znovu zvaž Hoffmanna?
Tom ve tmě protočil oči a s velkým potěšením zprávu smazal, cítil se u toho jen lehce provinile. Ty nahrávky byly v jeho tašce. Poslechne si je zítra.
Tom zíral na zářící obrazovku, na ty dvě nové zprávy s označením Vanessa mobil, jeho palec se stále vznášel nad tlačítky. Přinutil se myslet na svou skoro-manželku a na to, jak je pro něj dokonalá. Jak je krásná. Jak moc miluje se bavit. Jak dobře umí tančit. Jak vymačkává zubní pastu od vrchu, protože, stejně jako jemu, je jí úplně fuk, jestli trocha pasty přijde nazmar. Jak ho má v telefonu zapsaného jako ´Sexy hovor´, jen proto, že prostě byla tak úžasná, přesně tím způsobem, jako měl rád, když byli lidé úžasní.
Zmáčkl tlačítko Exit.
Sám nad sebou potřásl hlavou, vstoupil do svých kontaktů, posunul se k písmenu B a našel v seznamu Billa. Bylo to číslo, na které Tom už hodněkrát zíral, kdykoliv během dne, na různých místech, ale nikdy ne v tomto pokoji, v tomto domě, v této zemi od chvíle, kdy odešel. Bylo to Billovo staré číslo na mobil.
Tom už mnohokrát přemýšlel o tom, že by mu zavolal, zvláště zezačátku. V posledních letech dospěl ke zřejmému závěru, že pravděpodobnost, že by Bill byl na tom čísle stále dosažitelný, je téměř nulová. Ale nikdo Tomovi nikdy nedal nové. A opravdu, bylo to vždy spíše o tom, co to číslo představovalo, než myšlenka na to, jak s Billem skutečně mluví. Byla to možnost s Billem mluvit. Připomínka toho, že Tom tuto možnost nevyužil.
Tom poprvé po čtyřech letech váhavě zmáčkl Volat a přiložil si telefon k uchu.
Byl to stejný pocit jako při čekání, než se přihlásíte do svého e-mailu, nebo při čekání na reakce na novou píseň, kterou napsal. Byl to okamžik, kdy na pódiu zazní poslední tóny písně, než se otupělý hluk davu přemění na ohlušující křik. Čekal.
Prosím, zvedni to. Prosím, nezvedej to.
Jedno zazvonění. Druhé zazvonění. Třetí.
„Je nám líto. Váš hovor nemůže být spojen. Pokud byste si přáli…“
Tom telefon s prásknutím položil, šokovaný sám sebou, že to vůbec zkusil, a hodil telefonem přes celou místnost. Přistál na podlaze a poskočil, než narazil do dveří skříně. Přitáhl si k hrudi svá dekou přikrytá kolena a zapřel se o ně lokty, prsty si zajel do vlasů.
„Do prdele,“ zaklel. Tentokrát v angličtině.
autor: Malámúza
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Toma mám ráda ale v tyhle povídky mi jde na nervy povídka je moc pěkná.
Čím dál víc mám pocit, že Tom v minulosti udělal jak se říká "účet bez hospodského" a teď se s tím pěkně pere. No, přeju mu hodně štěstí.
Díky za kapitolku😊
To je trápeničko, trápení. Bobánek můj malý. Je vidět, že život v L.A. už jde mimo něj a trápí ho mnohem palčivější věci.
Díky za překlad
Tomi, já opravdu nechci být ošklivá, ale věř mi, tohle není nic v porovnání s tím, co si musel nejspíš vytrpět Bill, když on sebral tu odvahu a volal, protože se trápil, cítil se opuštěný a hlavně netušil proč vlastně 🙁
docela mě tady překvapilo, že jak pořád tvrdí, jak je jeho snoubenka úžasná a jak si ji chce vzít, že neměl dost zájmu ani ji dát vědět, že dojel v pořádku, že si ani nepřečetl její textovky… taky prostě něco není úplně dobře, což je ale pro vývoj povídky jenom dobře 😀
emotivní, jako vždy a já moc děkuji za překlad, zuzu
Ačkoli je tahle povídka tak strašně smutná, moc jsem si ji oblíbila. Hrozně moc mě zajímá další vývin a všechno, co se budu dozvídat o jejich minulosti.
Je hezké, jak když se Tom vrátil zpátky domů, začíná mít zvláštní pocity, ani si nechce číst Vanessiny zprávy, nemůže bez Billa spát. Myslím, že na něj ta obrovská zamilovanost brzy opět spadne!
Děkuji za překlad. 🙂