autor: Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Ucítím, jak se mi pod rukama hne košík. Vzhlédnu. Jakmile uvidím Billův výraz, sevře mě podivný pocit.
„Bille?“ oslovím ho a ihned k němu přiskočím. „Billy, je všechno v pořádku? Není ti nic?“ Napůl ho chytnu a napůl obejmu. Snažím si vyhledat jeho pohled. Zrychlil se mu i dech. Cítím to a je to vidět na jeho rychle zvedající se hrudi.
„Hm,“ řekne jen tiše a pořád se dívá jen jedním směrem mezi regály. Podívám se přibližným směrem, kam kouká. Zahlédnu nějakého chlápka v tmavém. Také Billa pozoruje. Podívá se na mě a rychle se rozejde pryč. Zahne za regál.
„To je on?!“ vykřiknu ihned. Bill mě chytne pevně za ruku a tiskne. Tiskne mě tak, jako nikdy předtím.
„Já… já nevím, asi,“ šeptne tiše a vyděšeně. „Nechoď tam, buď tady, prosím,“ šeptá.
„Počkej tu,“ vytrhnu se mu i přes jeho prosby a rozběhnu se tam. Zaběhnu za regál, kam šel ten chlap, ale nikdo tam není. Vyběhnu z uličky a rozhlédnu se. Je tu pár lidí. Všechny si je rychle prohlížím a hledám ten tmavý oblek, ale nikde ho už nevidím.
„Kurva!“ zanadávám. Kopnu do regálu a běžím zpět za Billem.
-Mezitím co jsem odešel, tam Bill mlčky postával. Pořád se díval tím směrem. Ale pak toho muže zahlédl znovu. Dotyčný oblečený v černém se na něj sladce usmál a zamával mu, poslal mu vzdušnou pusu a rázem někam zmizel. Bill se za ním ještě nenápadně podíval, ale nikde ho už neviděl. Strachy se chvěl a zorničky se mu stáhly. Opravdu se bál.-
„Ten zkurvysyn někam zmizel,“ řeknu rozčíleně… přímo nasraně, a přistoupím k Billovi. „Už je pryč. Jsem tu s tebou, ano?“ Rád bych ho objal a třeba bych ho i klidně líbal jen proto, abych ho rozptýlil od toho hnusu, ale kolem jsou lidi a vypadalo by to opravdu zvláštně.
„Dobře,“ šeptne a podívá se mi tak vystrašeně do očí. Sám od sebe mě obejme a natiskne se ke mně, hlavu si položí na moje rameno. Rozhlédnu se a s povzdechem ho pohladím po zádech.
„Neměl jsi tam chodit, co kdyby ti ublížil,“ řekne vyplašeně.
„Neublížil…“ zamumlám a tisknu ho k sobě.
„Ale, když jsi tam šel…“ začne povídat tiše. „Byl tady, kousek ode mě a usmíval se, mával mi a posílal pusinky. Ach Tome…“
„Zkurvysyn zasranej. Já toho zmrda zabiju,“ zavrčím a zatnu pěsti. Najednou se ve mně vzedme takový vztek, že bych byl schopný rozflákat polovinu krámu. Začnu se potit a rudnout v obličeji. Co si kurva ten zmrd myslí?! Bill je můj a nikdo mu neublíží! A posílat mu ještě pusinky? To už je vrchol! Perverzák hnusnej! Až ho najdu, tak ho vlastnoručně něčím probodnu a rozkopu na kusy!
„Uklidni se, moc tě prosím,“ hlesne.
„Pojď pryč. Tohle pro dnešek stačilo,“ řeknu bez tónu. Odtáhnu ho od sebe a jedu k pokladnám. Po cestě už vezmu jen to poslední, co jsem chtěl a Billa si tisknu těsně k boku. Je částečně mimo. Je vidět, že je zklamaný tím, co se stalo. V očích má jasně napsaný pocit viny. Ačkoliv jsem tohle nechtěl, nehodlám se tím teď zabývat. Musím ho dostat odsud, ihned.
Zaplatím nákup a jdeme k autu. V jedné ruce nesu tašky, v druhé za sebou táhnu Billa. U auta mu bez jediného slova strčím ruku do kabely, odkud si vezmu klíče od auta. Naházím nákup do kufru.
„Jdi si sednout dovnitř,“ přikážu a kufr zavřu. Se sklopenou hlavou se posadí na místo spolujezdce. Mohlo mu být jasné, že ho řídit nenechám. Nasednu za volant a zabouchnu dveře. Připoutám Billa, protože jsem stejně rychlejší než on. Připoutám i sebe, nastartuju a vyjedu.
Během chvilky najedu na dálnici, a když dosáhnu 160km/h, držím tempo a soustředím se na řízení.
„Omlouvám se,“ řekne potichu Bill a dívá se do země.
„Nemáš za co.“
„Moc mě to mrzí.“
„Proboha, Bille, nemá tě co mrzet. Vybral si tě nějaký perverzní zmrd. Za to určitě dostaneš trest smrti,“ ucedím sarkasticky. Se ještě teď bude vinit z toho, že se zalíbil nějakému úchylovi, ne? Já ho snad proplesknu, aby se probral.
Dál už neřekl ani slovo. Jen jsem zahlédl, že se mu zalesklo v očích. Bolí mě, když to vidím, ale momentálně nemůžu nic dělat, takže si raději všímám cesty a mlčíme až k domu.
Zajedu do garáže a vypnu motor. Odpoutám se, kouknu na Billa a vystoupím. Přejdu ke kufru, vyndám tašky. Bill taky vyleze a vezme pár tašek.
„Ukaž, vezmu to. Ty zamkni bránu, garáž a dveře od domu,“ řeknu a vymaním mu tašky z rukou. Poslechne mě. Moc dobře ví, že nemá cenu mi odmlouvat, když jsem takhle naštvaný. Já zatím odnosím nákup do domu. Bill projde kolem kuchyně a uslyším dupot po schodech. S povzdechem douklidím nákup, umyju si ruce a vyjdu za ním nahoru.
„Můžu?“ zeptám se raději mezi dveřmi.
„Ano,“ řekne a hned ke mně zvedne hlavu. Přijdu k posteli, přisednu si k němu a beze slov si ho přitisknu na hruď. Rukou mi zajede na bok a přitiskne se ke mně ještě těsněji.
„Jestli chceš, Bille, brečet, tak klidně breč,“ zašeptám a pohladím ho po vlasech. Vím, že je mu do breku. Vím, že toho na něj bylo moc, i když je to už nějaká doba od konce kapely. Ale všechno to na něj dolehlo a jeho psychika se od té doby zhoršila, o hodně zhoršila. Nebrečel, jen mě k sobě pevně tisknul.
„Proč nemůžeme mít chvilku klid?“
„To bych také rád věděl, opravdu,“ řeknu jen a dál ho hladím smutně po vlasech. Po chvíli mě pustí a zvedne ke mně hlavu. Podívá se na mě a pohladí mě po tváři.
„Bude to dobré. Zvládneme to…“
„Jistě, že to zvládneme. Jsme přece Kaulitzové, no ne?“ pousměju se a vysadím si ho na sebe. Když se na mně usadí, chytne mě automaticky za krkem.
„To jsme a budeme,“ usměje se sladce.
„Promiň,“ začnu se smát a zabořím si obličej do jeho krku. „Ale máš děsně kostnatý zadek.“
„Tak a dost,“ zasměje se, „pořád se mu budeš smát, pořád. Chudák jeden,“ pleskne se po zadku.
„Nemlať ho, nebo si ještě ublížíš,“ chytnu ho se smíchem za zadek a položím se na postel do lehu. Billa nechám ležet na sobě, nevědomky jeho zadek stále v mé dlani.
„Proč na něj tak rád koukáš a teď už i saháš?“ pošeptá tiše a zapře se rukama vedle mé hlavy.
„Promiň. Vůbec jsem si toho nevšiml,“ odendám ihned rozpačitě ruku. „A nevím, jak jsi ty chytrolínku přišel na to, že ti na zadek rád koukám a teď i šahám.“
„Protože to dáváš najevo,“ pousměje se a lehne si na mě zase.
„To se ti asi jen zdá,“ uchechtnu se a zakroutím hlavou. No vážně, jak na takovou blbost přišel?
„Tak dobře,“ usměje se a začne se zvedat.
„Kam jdeš?“ posmutním.
„Nechci tě tížit.“
„Jak mě prosím tebe tížíš?“ pozvednu obočí a opřu se na loktech. Přichytím ho za zápěstí, aby se ze mě nemohl zvednout. Tak trošku na mě sklouzne znovu.
„Eh,“ vyjede mu z úst výdech a usměje se. „Úplně normálně.“
„Netížíš mě, takže pojď zpátky,“ vytáhnu si ho zas na hruď a klidně ležím. Pak klidně roztáhne nohy a zapře se koleny o postel.
„Dobře,“ řekne tiše a hlavu si mi položí na hruď. Začnu ho hladit po vlasech a šíji a sleduju zamyšleně strop.
Prstem ho hladím po šíji a ani si neuvědomuji, co by to s ním mohlo udělat. Bill pootevře o dost víc pusu a oddechne. Začne se trošku kroutit. Krk napíná a snaží se, abych k němu měl ještě lepší přístup. Uvědomím si jeho změny chování. Přestanu se zabývat svými myšlenkami. Vytáhnu si jeho tělíčko ještě výš k sobě. Odhrnu mu vlasy stranou a jemně ho prsty hladím po šíji. Několikrát zavrní a hlasitěji oddechne. Po chvilce mi začne trošku mačkat sem tam rameno, podle intenzity toho, jak se mu to líbí. Pousměji se a bříšky prstů mu zlehka sjedu na klíční kost.
„Mmh,“ vydechne a prohne se v zádech.
„No neříkej, že nejsem nejlepší na světě v odvádění myšlenek,“ zašeptám pobaveně a přiložím mu dlaň na krční tepnu. Cítím, jak mu tam rychle pulzuje krev. Je tak horký.
„Jsi nejlepší na světě v přivádění nových myšlenek, na které bych myslet neměl,“ odvětí mi a dál v klidu leží. Zachechtám se a ruku stáhnu.
„Dobře, tak já tedy přestanu,“ vzdám se a ruku mu položím na záda.
„Mně to nevadilo,“ dodá. Jen se usměju, zavřu oči a nepatrně ho hladím po zádech.
autor: Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Ty dva sou roztomilý, úplně je vidim na tý posteli 🙂
A ten perverzák jim určitě ještě zavaří, jestli se nepletu 🙂 ale doufám, že Tom si Billa ochrání
Jo, jo…teď ho hladí po zádech a za chvilku už ho bude hladit někde docela jinde xD Ale ten šmírák se mi nelíbí, říkám si, že bude chtít Billa určitě unést, a Tom s ním bojužel nemůže být 24 hodin denně…
moc pěkná povídka umim si to všechno u ní tak živě představit:-) a doufám,že ten perverzák mu nic neudělá…
No to jsem teda moc zvědavá,jak daleko ten chlap zajde,doufám že klukům neublíží 🙁
Och… Hladí ho. Jak sladké ;DDD Na chlápka za chvíli vlítnu a zbuším ho xDD Tuto si dovolovat nebude 😀
Fu, až sa mi do tváre nahrnula horúčava. Sú tak roztomilí, že… no nemám slová♥
Bill a Tom jsou spolu k sezrani :3 zive si predstavuju, jak Bill hajinka na Tomovi, a jak Tomi hladi Billa po zadech. Jaka je skoda, ze ten zmrd uchylna zmizel a Tomi mu nerozbil hubu! Fuj na nej! Nenavidim ho vic nez plisnovy syr! Nadherna povidka :3 Uz jsem ji doporucovala i kamaradce, to si pamatuju, jak jsme si slibovali, ze nebudeme cist napred, ze kazdej den jeden dil 😀 podvadela jsem a ukazalo se, ze i ona 😀 a jeste ke vsemu byla moooc napred!!! Cetla to pry, kdyz nemohla usnout do rada a tak mi nakonec vypravela konec. Vim, ze by se to nemelo a mela jsem si to precist sama ale kdyz se nabidla 😀 Jak rikam… tahle povidka vyvolava pekne vzpominky :3 🙂