autor: Neilinka & Cerike
Ahoj,
koukaly jsme, že nastaly nějaké nesrovnalosti a trochu se nevyznáte v povídce. Sice se to časem vysvětlí, ale aby vás to neodradilo, tak pro ujasnění. Dominik je Tomův bratr a s Billem nemá nic společného, kromě podoby. Nikdy se nepotkali a neznají se. Zbytek se dozvíte v dalších dílech.
koukaly jsme, že nastaly nějaké nesrovnalosti a trochu se nevyznáte v povídce. Sice se to časem vysvětlí, ale aby vás to neodradilo, tak pro ujasnění. Dominik je Tomův bratr a s Billem nemá nic společného, kromě podoby. Nikdy se nepotkali a neznají se. Zbytek se dozvíte v dalších dílech.
Neilinka & Cerike
Bill – Otrava
Pár minut před šestou jsem již stál ve frontě na občerstvení. No, lépe řečeno jsem byl na řadě ihned, protože mi raději všichni uhýbali. Byl jsem celkem známý, koneckonců, Magdeburg byl opravdu maloměsto.
Objednal jsem si velký šunko-sýrový popcorn se stejnou velikostí coly a zaplatil kartou. Cashe jsem si nechával pro dýlera, to víte, ten kreditky bohužel ještě pořád nebere. A posílat nějaké peníze z účtu na účet by bylo podezřelé, nehledě na to, že vůbec nemáte jistotu, jestli vám dá matroš. Lidem z těchhle kruhů nesmíte věřit.
Feťáci možná vypadají jako skupinka semknutých lidí, kteří spolu drží stůj co stůj, půjčují si drogy, jsou spolu pořád venku, spolu spí, spolu šlapou, spolu kradou… Ale není to tak.
Ve skutečnosti vůbec nemůžete mít mezi feťáky opravdové přátele, protože vás stahují buď o prachy, nebo o fet. Vyjde to nastejno. V dnešní době vám opravdu žádný feťák nepůjčí. Vlastně bych řekl, že z feťáků by byli moc dobří ekonomové, protože myslí na svoji budoucnost.
„Když ti dnes půjčím, nebudu mít zítra na fet. Promiň.“ Přesně tohle řekne kluk své holce ve feťáckém světě. Tady prostě jede každý sám za sebe. Byl jsem vděčný, že se nemusím na nikoho spoléhat.
S menšími obtížemi jsem našel příslušný sál. Byla tu zkurvená tma a viděl jsem úplný hovno, takže jsem půlku popcornu vyklopil hned na schodech. Ale co, stejně ho nebudu jíst. Asi po deseti minutách jsem našel svoje místa a usadil se přesně doprostřed. Hned se mi zlepšila nálada. I když jsem měl kolem sebe tolik místa, svoje věci jsem si držel pevně u těla. Co kdyby mi je někdo chtěl ukrást? Lidi jsou hrozně neopatrní. Klidně si pověsí bundu za svoje sedadlo, tašku dají na to vedlejší… A přitom každý tady může být zloděj nebo tajný agent, který vám prošacuje peněženku, vezme klíče, vyrabuje byt, ukradne auto… Je tolik možností.
Při pouštění reklam jsem se smál na celé kolo. Něčemu proto, že to bylo opravdu dobré, něčemu proto, že jsem to nepochopil a něčemu proto, že to bylo tak hrozné, že nic jiného než smích už jsem vydat nemohl.
Přicházeli pořád další lidi a mně začínalo být trochu blbě. Možná z těch pár kousků popcornu, co jsem do sebe nacpal, abych nevyvolával pozornost. Když kolem mě procházel jeden kluk s holkou, úplně jsem se nalepil na svou sedačku a nohy si přitáhl k tělu. Nesnášel jsem, když se mně dotýkali neznámí lidé.
Ale tohohle kluka jsem viděl už u občerstvení. Zřejmě si mě taky pamatoval, protože na mě čuměl v jednom kuse. Možná mě sledoval? Bylo to strašné. Snažil jsem se uklidnit, dokonce jsem se v půlce filmu zvedl a dal si na záchodech další dávku, ale nepomohlo to. Ten kluk čuměl pořád, celý film. Zvedl jsem se pár minut před koncem a rychle odešel. Kdyby šel teď za mnou, bylo by to hodně divný, navíc tam byl s holkou, takže jestli to nebyla jeho sekretářka, tak nemohl odejít, aniž by vzbudil podezření.
Jakmile jsem vypadl z kina na čerstvý vzduch, bylo mi líp. Nesvazovala mě žádná budova, nemohli mě tam zamknout a vyslýchat, ani nic podobného. Objednal jsem si taxi a zmizel.
Zbytek léta utekl jako nic a já zase musel do toho příšernýho ústavu, kde všichni po mně jen něco chtějí, všichni se na mě dívají a celkově je tu strašně přeplněno. Naštěstí mám alespoň samostatnou lavici, nevydržel bych sedět s někým dalším.
Abyste pochopili, já jsem hrozně hovorný člověk, ale nesnáším dotyky, opravdu nesnáším. Ale jinak se na všechny usmívám, občas na ně i mluvím, ale neodpovídají mi. Snobáci. Myslí si o sobě, že mají všechno, a přitom jsou oblečení v příšerném stylu, jestli to tedy vůbec nějaký styl je.
Čmáral jsem si do nového sešitu a přemýšlel, co budu dělat, až mně odtud propustí. Možná se zdejchnu dřív a s „partou“ půjdeme někam do parku, uvidím, jak dlouho mi vydrží péčko.
„Ahoj.“ Zdravil jsem skoro každého spolužáka, který kolem mě prošel, ale dočkal jsem se vždy jen znechucených, bojácných nebo popřípadě žádných, pohledů. Zakroutil jsem hlavou a přemýšlel, jak je asi rodiče vychovávaj, když neuměj ani pozdravit.
Vyndal jsem si zrcátko a kontroloval si líčení. Usmál jsem se, když jsem viděl svoje široce rozšířené zorničky. Moje oči tak vypadaly ještě tmavší než normálně. Orámované silnou vrstvou černých stínů, které zakrývaly kruhy pod očima, vypadaly drsně a uhrančivě.
Koukal jsem na dveře a kdo prochází na chodbě. Bylo důležité vědět, kdo je ve škole a kdo ne.
Nervózně jsem sledoval hodiny, podle kterých už mělo dávno zvonit. Krám jeden, určitě jde zase napřed.
Přesedl jsem si do tureckého sedu a přemýšlel, co máme mít vlastně za hodinu. Nejspíš nějakou úvodní, takže bych se mohl trochu prospat.
Očima jsem kontroloval třídu a počítal, kdo chybí. V tu chvíli jsem na sobě ucítil něčí pohled. Koukl jsem opatrně směrem ke dveřím a tam stál on.
Kluk z kina.
Hned jsem se koukl jinam a začal slušně panikařit. Musím pryč, musím pryč. Našel mně, sleduje mně, určitě ho najal táta nebo máma a on teď prověřuje, jestli fetuju.
Začal jsem si balit věci, ale v tu chvíli ho ze dveří odstrčila učitelka a zabouchla za sebou.
autor: Neilinka & Cerike
betaread: Janule
jáááááj! Jéžiš já se těšim na další díl i když se mi moc nelíbí že Bill fetuje! Ale newadí mno…sem zvědavá co bude dál (jestli jsem to pochopila dobře, tak Tom kouká na Billa proto, protože mu připomíná jeho bratra Dominika)
pochopila jsem to dobřeeee? 🙂
Bill už trpí stihomamem, chudák Tom, teď je z něho úchyl, který Billa všude pronásleduje xD No, doufám, že se spřátelí a hlavně, že mu Tom pomůže s jeho problémem =)
[1]: Já si taky myslím, že na něho kouká proto =)
Holky, pokud tomu ještě někdo neporozuměl, tak nahoře nad obrázkem máte vysvětlivku.
…já sem to náhodou už pochopila…xD *vítězoslavně se culí…*…a je to uplně super povídka a moc se těším dál…=) fakt by mě zajímalo, jestli se z toho Bill dostane…ale sna joo…Tománek by mu mohl pomoct…=)
Dá se to pochopit. A vždyť i kdyby ne, trocha tajemna neuškodí, ne? Nemusí být všechno hned jasné. To je pak nuda 😉
Začala jsem povídku číst díky tomu, že jste napsaly k tomuto dílu ten úvod. A obrázek mě přitáhnul taky. I když podle obrázku se vážně soudit nedá. Připadá mi ta povídka taková tajemná, pochmurná xD jsem zvědavá dál.