autor: Doris
Billa probudilo ráno jemné lechtání na krku. Znaveně rozlepil víčka a pousmál se. Tom se nad ním skláněl a lechtal ho již značně uvadlou lilií. Celou noc byla bez vody, a tak to na ní bylo značně vidět.
„Co se děje?“ Pohladil svého malého miláčka Bill po tváři. Tom se šťastně zaculil.
„Nic. Jen… budu muset jít a chtěl jsem se rozloučit.“ Špitnul Tom a Bill se natáhl po mobilu, aby zjistil, kolik je hodin. Bylo osm ráno.
„Miluju tě.“ Přitáhl si Toma k sobě a něžně ho políbil. Tom mu to ochotně oplatil a šťastně se usmál proti jeho rtům.
„Já tebe taky. Přijdu co nejdřív.“ Zašveholil Tom a vyhrabal se z postele. Ač se mu moc nechtělo a nejraději by tu s Billem proležel celý nadcházející den. Ale musel vážně chvátnout domů. Simone by se asi netvářila nadšeně, kdyby dorazil odněkud z neznáma. Urychleně na sebe natáhl oblečení a věnoval poslední úsměv Billovi, který ho pozoroval z postele.
„Uvidíme se později.“ Mávnul Tom a zmizel ze dveří ložnice. Hned na to i z Billova domu.
Výrazně přidal do kroku, aby byl doma co nejdřív. V boku ho začalo píchat, ale nevěnoval tomu pozornost. Nechtěl nic riskovat. Celkem ho zarazilo, že dveře od domu nebyly zamčené. Asi nezamykal, když odcházel. Až příliš chvátal za Billem. Zabouchl za sebou dveře a chystal se vyběhnout schody do svého pokoje, aby upozornil ostatní, pokud ještě nespali, že už je zpátky. Místo toho mu ale leknutím podjely nohy na kachličkové podlaze a on tvrdě dopadl na zem. Simone stála opřená o schodové zábradlí a přísně na Toma koukala.
„Kde jsi byl?“ Bylo to první, co z ní vypadlo a Tom nasucho polknul. Vždyť ještě neměla být doma. Ještě půl hodiny měl rezervu.
„Ptala jsem se, kde jsi byl?“ Zvýšila hlas Simone, až Toma otřáslo. Už dlouho nebyla vyloženě naštvaná. Takhle si ji pamatoval jen velice dávno.
„Venku.“ Pípnul Tom a vyhrabal se na nohy. V hlavě mu šrotovalo. Urychleně se snažil vymyslet nějakou výmluvu.
„Venku? A můžeš mi říct, co děláš takhle ráno venku?“ Založila si Simone ruce křížem. Věděla, že Tom nebyl jen tak na procházce. Nikdy nevstával dřív než před desátou, když byl volný den. A o to spíš by nevstával tak brzy, když večer slavil narozeniny a bylo víc než jasné, že nešel spát před půlnocí. A to by Simone musela být hodně při zemi, kdyby počítala s časovým úsekem půlnoci.
„Nebylo mi dobře, tak jsem šel na vzduch.“ Zalhal Tom a snažil působit nanejvýš přesvědčivě. Simone ho propalovala ostrým pohledem. Moc se jí to nezdálo.
„A nechal jsi tu ostatní jen tak? A kde jsi vzal tu kytku?“ Střelila pohledem po povadlé lilii, kterou Tom stále držel v ruce. Tohle Tom nečekal. Na tohle neměl připravenou žádnou výmluvu. Z rychlého přemýšlení ho vytrhl zvuk několika nohou sunoucích se po schodech dolů.
„Andy, ty vole… a kdy má přijít?“ Zazněl Gustavův hlas.
„Ježiši klid. Bude doma, než přijde Sim….“ Nedořekl svoji větu blonďák, jelikož se střetnul s naštvaným pohledem Tomovo mámy. V Tomovi by se v té chvíli krve nedořezal. A v Andreasovi zrovna tak.
„Tak tohle by stačilo, pánové.“ Vypěnila Simone. „Tohle mi vysvětlíte… a žádné protesty ani výmluvy.“ Křikla po Tomovi, když se nadechoval k urychlené reakci. Gustav vycítil, že tady končí všechna sranda.
„Ehm… já… půjdu pro zbytek. Už stejně budeme muset jít.“ Pípnul a vyběhl schody zase zpátky, aby se co nejrychleji s Georgem i Susane vypakoval.
„Ty nikam.“ Zarazila Simone Andrease, který jevil známky odchodu.
„Já jen… potřebuju na záchod.“ Hlesnul Andy, a když Simone přikývla, zapadl do koupelny, aby vykonal svou potřebu.
Pár minut na to už Tom s Andym seděli za kuchyňským stolem jako dva malí školáci a uhýbali Simoninu spalujícímu a naštvanému pohledu. Zbytek velice rychle opustil jejich dům. Věděli, že Tom byl přes noc u svého přítele, ale u koho, to nevěděli. Andy jim to odmítl říct.
„Takže vy dva…“ Začala Simone a koukla z jednoho na druhého. „Chci vědět, o co tu jde. Kde jsi byl, Tome?“
„No venku… už jsem ti to říkal.“ Snažil se stále zůstat zatvrzelý její jediný syn.
„Venku… to vidím. Ale kde a proč.“ Zapřela se dlaněmi o kuchyňskou linku. Tom věděl, že tohle nikterak neokecá. Ale představa toho, jak by Simone řádila, ho nutila lhát, co to šlo.
„Říkám… bylo mi špatně. Trochu jsme to přehnali, tak jsem šel na vzduch.“ Opakoval Tom svoji smyšlenou historku a Andy ji jen odkýval.
„Kde jsi vzal tu kytku?“ Zopakovala Simone svoji otázku, na kterou nestihla dostat odpověď.
„Dal jsem mu ji já. K narozeninám.“ Ozval se rychle Andy a Simone na něj stočila zrak, zatímco tenhle výmysl pro změnu odkýval Tom.
„Tak od tebe? Vypadám jako blbec?“ Zvýšila Simone opět hlas. Jestli něco opravdu nesnášela, tak to byla lež.
„Za prvé… pochybuju, že bys mu dával uvadlou kytku, a za druhé… by se s ní můj synáček nešel větrat.“ Špulila rozčileně rty. Tohle Andy nedomyslel. Nehodil zrovna dobrou výmluvu. Tom sklopil hlavu.
„Andy za nic nemůže.“ Promluvil rezignovaně Tom, připravený to celé vyklopit. Jen do toho nechtěl zatahovat Andyho. Cenil si toho, že ho Andreas chtěl krýt i teď. Vždyť to díky němu mohl strávit noc s Billem.
„Tak nemůže? Oba mi tu lžete. A ty…“ Otočila se na Andyho, „ty už jsi mi, pokud vím, jednou lhal. Takže teď chci vědět, Thomasi, kde jsi byl.“ Bouchla hrníčkem s kávou o desku linky. Tomovi se chtělo začít brečet. Už ho nenapadala žádná další výmluva. Jediné východisko viděl v tom, říct prostě pravdu.
„U… u Kaulitze.“ Pípnul provinile a Andy se po něm šokovaně otočil. Nečekal by, že to Tom řekne. Byl odhodlaný mu odkývat sebevětší smyšlenost. Tohle pro něj byl šok.
„Cože?“ Zavrávorala Simone. Musela špatně slyšet. O tomhle přeci s Tomem mluvila. Výslovně mu řekla, že tam chodit nesmí. Tom se neodvažoval na ni podívat. Naskočila mu husí kůže, když Simon přešla od linky ke stolu a tyčila se nad ním.
„Podívej se na mě a zopakuj to.“ Procedila skrz zuby. „Tak slyšel jsi mě?“ Vyjela už po několikáté, když se Tom k ničemu neměl. Tom nejistě zvedl svůj zrak k ní.
„U Kaulitze.“ Zopakoval sotva slyšitelně. Simone to ale slyšela velice zřetelně. Na Tomově tváři přistála silná facka. Z jeho očí se vyvalily slzy. Tohle nečekal a tvář ho opravdu pekelně zabolela.
„Jseš ty vůbec normální? Můžeš mi vysvětlit, co jsi tam dělal?“ Ječela Simone naprosto šokovaná Tomovým přiznáním. Andy jen nehnutě seděl a tiše Toma litoval.
„Jasně jsem ti říkala, že ten člověk je nebezpečnej a ty si tam stejně jako frajer chodíš. Můžeš mi to nějak rozumně vysvětlit? Stojíš snad o to, aby tě ten chlap znásilnil.“
„On to neudělal!“ Vykřikl zoufale Tom, držíce se za tvář. Nijak mu nepřišlo trapné brečet před Andym.
„A jak tohle víš?“ Rozhodila Simone rukama. „Thomasi, já si moc dobře pamatuju, jak se to tenkrát řešilo. To ti on tvrdí, že je nevinný? Jistěže ti to tvrdí. Snad nečekáš, že takový člověk za tebou přijde a řekne ti… Ano, já jsem to udělal.“ Simone byla jako smyslů zbavená. Stačila jí pouhá představa toho, co se Tomovi může v Billově společnosti stát, a dělalo se jí špatně.
„On mi nikdy nic neudělal. Nikdy. A neudělal by to.“ Hystericky brečel Tom a svoji matku viděl přes slzy jen jako jednu šmouhu.
„A tím seš si jistý proč? Protože jsi mu venčil čokla?“ zaječela Simone, až se Tom oklepal. Takhle svoji matku už dlouho neviděl. Jestli vůbec někdy.
„Myslela jsem, že máš dost rozumu. Že jsem tě před takovými lidmi vždy dostatečně varovala. Že takový člověk čeká, až mu budeš důvěřovat, a pak ti prostě ublíží.“ Simone se chvěly ruce rozčilením.
„A ty…“ otočila se znovu na Andyho. „Ty jsi to věděl?“
„Ne… Andy nevěděl, že za ním chodím.“ Odpověděl Tom místo Andrease. Simone tím bylo ale nanejvýš jasné, že jí opět lže.
„To jistě…“ Prskla. „Takže… ty můžeš jít domů a ty…“ věnovala opět pohled svému synovi. „S tebou jsem ještě neskončila.“ Naštvaně opustila kuchyň, aby se v ložnici převlékla.
Tom zničeně složil hlavu na stůl a bez ostychu hlasitě brečel. Andy nevěděl, co říct. Místo toho ho vzal kolem ramen ve snaze ho trochu uklidnit.
„Jdi, Andy… Raději jdi.“ Vyškytal ze sebe Tom a nenašel ani sílu zvednout hlavu.
„Když budeš chtít… zavolej mi… můžeme si promluvit.“ Vzdychnul Andy a poslušně i on opustil Simonin dům.
autor: Doris
betaread: Janule
koza pitomá:D já bych jí liskla zpátky!:D
Tak, po dlouhé době jsem si konečně našla chvilku, abych dočetla všechny kapitoly, které jsem zameškala u téhle povídky a musím říct, že se nestačím divit, co se tu všechno zatím stihlo udít.
Tom je ovšem trubka, teda oba dva, i Andy. Jaktože nenašli vhodnou výmluvu? Co takhlůe sehrát divadýlko, že se spolu děsně milujou, proto Tom tahá Andyho uvadlou kytku, i když se jde ráno rozdýchávat z kocoviny. Bych na tom trvala, i kdyby to mělo nějaký mezery, hlavně se ale za žádnou cenu nepřiznávat, i líbačka by přeci mohla před matkou proběhnout, aby tomu dodali na věrohodnosti. 😀 Takhle totiž nezavařil jenom sobě, ale i porádně Billovi, pokud bude mít Simone potřebu to nějak řešit.
I když na druhou stranu chápu, že Tom je přeci jen malej kluk, kterej se šíleně leknul, proto nebyl ani schopnej pohotově lhát. Teď jen doufám, aby z toho nebyly problémy i pro Billa.
ne asi kráva jedna .. twle bych utekla a nazdar jí by to potom přišlo debilka jedna .. hmmm .. čekala jsem víc
uf… tak tohle bylo drsný..! Simone mě pěkně štve, ale na jednu stranu se jí nedivim, má o něj strach, ale jeslti se kvůli ní kluci přestanou vídat tak to nepřežiju.. Jinak nádherný dílek..:)♥
[1]: jj taky mě to napadlo xD
No ale jako to se mi vůbec nelíbí prostě…nikdy mu nebudou věřit že to neudělal :/ Njn…a Simon…no..chápu jí no, ale ať se na Tomíka ještě jednou pokusí vztáhnout ruku mrcha xD
[2]: No to mě taky napadlo jako dobrá výmluva XD Doris…Doris…Doris XD nemám co říct…prostě paráda a taky, ty jedna, já vim, že je to alespoň o něčem když se to zkomplikuje…mno ty jim prostě dáváš zabrat XD Upa supa! Těšim se na další díl protože až teď to začíná jít oprvadu do tuhýho…
protože Simon má slovo od Toma a to by se taky mohla dozvědět policie, což doufám, že k nim až tak krutá nebudeš XD
Mám docela strach jak tohle dopadne:(:D ale jak znám Toma tak ho určitě napadně něco aby mohl Billa vídat:):D snad tedy.:D Protože pochybuju o tom, že ho Simone teď někam pustí
Ježíši, Simone určitě půjde na policii, já se zblázním!!! Chápu, že není lehké si hned něco vymyslet, ale tak Tom nemusel říkat nic, a ne Billa jmenovat, pako jedno =) Ono tohle je bezvýchodné, tak jak řekla MAKY, lidi Billovi nikdy neuvěří, že to neudělal =( Teď se opravdu bojím dalšího dílu, bude to horor, doufám, že nedojde k nějakému lynči…
no ty kráso! to se nám to pěkně zamotalo… ale tak snad to nějak dobře dopadne 🙂
Ten Toman je pako. Měl být zticha a radši mlčet. Simone je strašná, jako chápu, bojí se, ale ničit mu vztah a věřit všem okolo, co se říká… to nemá svojí hlavu? To už je Toman chytřejší a zjišťoval si to sám místo toho, aby jen tupě kývnul všem z vesnice bo města a věřil tomu, co řeknou. Tohle nemám ráda. A jak mu dala facku :/ no… budu se rozčilovat u toho, já vím. Ale piš dál honem, budu tě nutit xD
jááá bych tý matce něco udělala:D ale jasný z jejího pohledu to tak je no:-(
Chápu Simone, že se o svého syna bojí. Ale takhe řvát na něj teda nemusela. Mám strach, jak tohle dopadne, protože Simone se nesmíří s tím, že Tom chodí za Billem. Za tím údajným pedofilem.
Děsně mě to štve, že se s Billem tahle minulost stále nese a ještě k tomu, když v tom je nevinně. Není to spravedlivé a chce se mi brečet z toho, jak je to celé nefér vůči němu. Taková blbá pomluva mu s prominutím zkurvila celý život 🙁 🙁