autor: Sch-Rei
Ahojky,
jakožto povídka, která mě nejvíc baví, tady co ode mě se povídek týče, přibývají díly nejčastěji. Tudíž, každý víme, že povídka není nekonečná, a že jednou skončí. 🙂 Neříkám kdy, kolik bude dílů, ale řekla bych, že už se blížíme 😉 Nebudou tady díly ode mě přibývat tak často, jako doteď. Navíc… Začíná nám škola, pro mě poslední školní rok na základce, a protože minulý nebyl pěkný, co se výsledků týče, tento musí být přinejmenším brilantní. Tak mi prosím držte palečky, nebo nebudu mít jak psát vůbec 😀 Jinak podnázev, který je i na obrázku White Robe znamená v překladu Bílá Róba, je to název jedné mé oblíbené písničky, myslím, že to bude mít i co dočinění s povídkou. 🙂 Tak, už to nebudu zdržovat, hups do čtení 😉
Papá Sch.*
Blonďatá slečna seděla na pracovním stole svého šéfa. Nohu přes nohu a dlaně, dlaň na dlani položené na kolenu. Svůdně se usmívala a pozorovala černovlasého nadřízeného na židli za stolem. Jeho modré oči studovaly výsledky posledních testů Billa. Byly překvapivě… vynikající. Udivilo ho, jak se za půl roku dokázal zotavit, ale i tak věděl, že je něco v nepořádku. Droga mu dříve stav přeci ještě zhoršovala, ale teď? Je jako normální člověk bez starostí. Založil papíry do složky a zakroutil hlavou. Dal si ruce za hlavu, ztěžka vydechnul a opřel se. Přivřel oči. Blondýnka se usmála a seskočila ze stolu, přesunula se na klín svého nadřízeného. Zavrtěla se a svými rty začala zasypávat jeho krk.
„Tomi?“ pípl černovlásek s obmotanými prsty okolo mříže. Sledoval rudými kukadly, jak dredáč odchází pryč.
„Hm?“ usmál se Tom a skrz mezeru mezi dvěma mřížemi políbil černovláska, který se usmál.
„Budeš na mě myslet?“ zašeptal a pousmál se.
„Nebudu myslet na nic ani nikoho jiného.“
„Nezapomeneš na mě?“
„Nikdy.“
„Přijdeš? Zítra večer?“ zaculil se Bill a pohladil Tomovu tvář. Dredáč s úsměvem na rtech přikývnul a věnoval letmou pusu na černovláskovo bledé čelo.
„Nevydržím to bez tebe,“ posmutněl Bill.
„Víš, že už brzy budeme jen a jen spolu. Hned, jak bude možnost tě odtud dostat, lásko.“ Bill se usmál. Přejel si dlaní po bříšku a podíval se na svou dlaň, na kterou položil i svou Tom.
„Dokážeš si to představit? Jen ty, já a miminko…“ zašeptal fascinovaně Bill a hladil si bříško. Tom držel zlehka svoji dlaň na hřbetě té Billovy.
„Už brzy…“ šeptnul rozzářeně Tom. Věděl, že ten den se blíží, nebo… Mýlil se snad?
Černovlásek seděl v rohu svého železného vězení. Chladné slzy zdobily jeho rozpálené tváře. Rukou si přejížděl po těhotném bříšku, bylo stále větší a větší, a Bill se u Toma cítil víc v bezpečí. Byli už skoro opravdu jako rodina, jen to prostředí. Snili oba o tom, že spolu utečou pryč od všech těchhle problémů a budou spolu. Jen Tom, Bill a miminko. Bill věřil Tomovým slovům, pokoušel se věřit, ale věděl, že to nebude tak snadné. Museli utéct, než se miminko narodí, tady byli opravdu ne moc dobré podmínky jak pro porod, tak pro výchovu malého miminka, které především potřebuje čisto a teplo, což tady se rozhodně nenaskytovalo. Byl celou dobu představami úplně jinde, celou dobu, co byl s Tomem, cítil se tak v bezpečí, tak milován, tak nepopsatelně dobře. Jenže jakmile byl Tom pryč, plakal. Proplakal někdy celou noc, jako by ho najednou oslepil pesimismus a on se pokoušel hledat ve všech věcech jen to špatné.
„Tome!“ křikla běžící osoba za Tomem, který zrovna vycházel z budovy nemocnice.
„Hm?“ broukl s úsměvem na rtech a otočil se. Přiběhla k němu Dian, zhluboka dýchala, položila si dlaň na hrudník.
„T-Tome, j-já,“ vydechla a podívala se do Tomových rozjiskřených šťastných očí. Potřebovala mu to říct, musela mu říct to, co jí řekl doktor, ale… Když viděla, Tomův šťastný úsměv na rtech, rozjiskřené oči, věděla, že je šťastný, bála se, že pokud se dozví Tom to, co se před několika minutama dozvěděla od doktora, bude se pokoušet něco udělat, a dostane se ještě do větších problémů, než je dosud.
„Ano?“ zvednul dredáč obočí. Blondýnka sklopila pohled a kousnula se do rtu. Zase vzhlédla k Tomovi.
„Já jen… Chtěla jsem se zeptat, jak je na tom Bill,“ hraně se pousmála. Tom se usmál.
„Já myslím, že je to o hodně lepší než dřív. Dá se i říct, že už je v pořádku. Jak jsi minulý týden říkala, že mu přestanou dávat ty tabletky, tak už by to mělo být úplně fajn.“ Dian přikývla. Ano, Billa měli už brzy převést na jiný pokoj, nebudou mu dávat ty prášky. Mělo být lépe než dřív, ale pouze Dian z nich tří věděla, že je čeká něco jiného. Nedokázala to Tomovi říct, bála se toho, bála se jeho reakce.
autor: Sch-Rei
betaread: Janule
opu to nedopadne dobre:(
Ty jo, co teď bude? To je strašně napínavé a Dian to musí Tomovi říct, prostě musí už se strašně těším na další díl. Tato povídka je moc nádherná 🙂
Páni…..zase jedna písatelka co to umí odstřihnout u toho nejdůležitějšího! xD Sem napjatá jak kšandy a ještě ta informace že tu ty díly nebudou tak často….áá někdo mě chce asi zabít! :DD jinak tuhle povídku čtu od prvního dílu a dobře sem udělala je fakt skvostná!!! 🙂 jen tak dál…doufám že ale nikdo neumře 🙁 😉
A je to tady, ty hrůzy z traileru začínají…ale pořád doufám, že to bude jinak, že Tom Billa zachrání…
O néé!! v tom traileru vlastně na konci to….x'( né to se nesmí stát nebo budu mít zase mesíc depku!!
[5]: No právě, ten konec je hrozný =(((