autor: Neilinka & Cerike
Bill – Rutina
Byl den. To bylo jediné, co jsem byl schopný poznat, když jsem se probudil do jasného světla. Nevěděl jsem, co je za den, jestli všední nebo víkendový, ale bylo mi to jedno. Nikdo mně nesháněl a to bylo hlavní. A normální.
Asi po půl hodině přemlouvání sebe samotného jsem usoudil, že už musím vstát. Chtělo se mi na záchod, celé tělo mě svědilo a jasné denní světlo mě bodalo do očí. Vztekle jsem si nasadil sluneční brýle a postavil se na nohy.
Dobelhal jsem se do mojí soukromé koupelny a zamkl, i když v tomhle domě nehrozilo, že by sem někdo chtěl vcházet, natož bez klepání. Ale byla to rutina. A rutina dělá lidskému organismu dobře. To, co následovalo potom, ale už mému organismu tak dobře nedělalo, alespoň podle mého stupidního okolí. Mně osobně to připadalo jako nejlepší věc na světě.
Ačkoli se mi celé tělo třáslo, mé ruce byly klidné. Vyrovnané a připravené splnit svou úlohu. Instinktivně jsem sáhl do zásobárny pod umyvadlem a vytáhl nádobíčko. Lžíce s naprosto černým, ohořelým povrchem potřebovala vyměnit. Teď mi to ale bylo úplně fuk. Opatrně jsem na ni vysypal bílý prášek. Přidat trochu vody, povařit, natáhnout, přiškrtit ruku, vpíchnout.
Aaah.
Po tváři se mi rozlil nekonečný úsměv a mé zorničky se rozšířily. Ne, svinstvo člověku nemůže udělat tak dobře. Svinstvo vás nemůže jen tak zbavit všech problémů, během pár vteřin. Tohle ale ano, a proto to nemůže být svinstvo.
Vymyl jsem stříkačku a pečlivě vše zase uložil, i když jsem věřil, že i kdyby sem naši za celou moji existenci někdy vůbec vlezli, a pokud by měli nějaký důvod hrabat se mi ve věcech, tak i kdyby na to přišli, bylo by jim moje fetování úplně ukradený.
Přičichl jsem ke svému tričku a znechuceně ho hodil do prádelního koše. Zhasnul jsem světlo, teď už nebylo potřeba, a začal napouštět vanu. Miloval jsem koupání potmě. Nikdo a nic mě nemohl vidět.
Dopřál jsem si dlouhou, uvolňující koupel. Ležel jsem ve vaně asi hodinu, když můj žaludek vydal skučivý zvuk. Protočil jsem očima a líně se natáhl pro ručník. Vytáhl jsem špunt a zabalený jen v ručníku, s mokrými chodidly, jsem se vydal do kuchyně. Automaticky jsem otevřel lednici a hmátl po beztučném jogurtu. Celá moje přihrádka obsahovala jogurty, nic jiného jsem skoro nejedl.
Nejspíš byl všední den, protože se ze zbytku domu neozývaly žádné zvuky. Nic, co by naznačovalo, že jsou rodiče doma. Tím líp. Šel jsem s jogurtem zpátky nahoru, vzal si z koupelny brýle a vyšel na balkon. K pojídání jogurtu přibylo pokuřování cigarety a já se cítil spokojený.
Měl jsem strašnou potřebu mluvit, a tak jsem mluvil sám se sebou. Což bylo ostatně asi nejlepší. Mé druhé já mi hodně rozumělo, i když někdy bylo dost umíněné. Snažil jsem se ho přesvědčit, že mám dobrý plán na dnešní večer, a nakonec se mi ho podařilo překecat.
Matně se mi v paměti zablýskly vzpomínky z včerejšího večera. Na divoké párty pořádané komunitou mých rádoby přátel si mně vyhlídl jeden kluk. Celý to probíhalo super, dokud jsem nezačal pociťovat absťák. Ten kretén mě nechtěl pustit a mně začínalo být blbě.
Poté, co jsem ho hystericky seřval, že musím najít svýho dýlera, asi pochopil, že dokud si nešlehnu, nic se mnou nebude. Domů se mi totiž zrovna v takovým stavu nechtělo, když jsem ani nevěděl, kolik je a jestli budou rodiče doma. Pořád jsem žil v nějaký iluzi, že by je to mohlo nějak rozhodit, kdyby na to přišli.
Naštěstí Richard je snad všudypřítomnej, a tak jsem na něj narazil asi dva bloky od klubu. Když ten blonďáček, co maximálně šňupe, viděl, kolik si toho kupuju, začal škemrat jako malý děcko, že to chce zkusit taky. Vysmál jsem se mu do ksichtu s tím, že na to nemá věk a ať radši pohne zadkem, než si rozmyslím mu poskytnout ten můj.
Po tomhle rozhovoru sklapl, hodil do sebe pár prášků a vrátili jsme se tam, odkud jsme přišli. Jestli si myslíte, že dva feťáci potřebujou k sexu hotel, svíčky a červeně povlečenou postel, pak jste asi hodně naivní. Bylo mi jedno, kde mi to udělá, měl jsem na to chuť právě teď.
Zatáhl jsem ho na hajzly, do jedné z volných kabinek a poručil mu, ať mi ho nejdřív postaví pěknou kuřbou.
I když byl o dobrých dvacet cenťáků vyšší a tak o padesát kilo těžší, neodvážil se ani ceknout.
Měl úctu.
Úctu k tomu, že jsem to dotáhl dál než on. Zatím. Za čas možná bude stejná smažka, jako jsem já, pokud na to bude mít prachy. Sjíždět se péčkem nebyla zrovna levná záležitost. Naštěstí alespoň jednu věc mi moji rodiče poskytovali v hojném množství. Peníze.
Možná si mysleli, že mi to vynahradí nedostatek jejich lásky, nebo si mě tím chtěli rovnou koupit. Neřešil jsem to. V tomhle věku už ne. Byl jsem jen vděčný, že mám dostatek prostředků a oni se neptají, za co je utrácím. Koneckonců to bylo vidět i na oblečení, líčení a všem možném jiném, takže nemuseli mít podezření zrovna na drogy.
Zavrčel jsem na něj, jestli má aspoň gumu, když se tak žene do píchání. Jeho nekvalitní značka mě ale stejně donutila vytáhnout mé spolehlivé Durexy. V tomhle jsem se od ostatních feťáků lišil. Nikdy jsem to nedělal bez kondomu. Odjakživa jsem měl strach z pohlavních nemocí, který v mojí sexuální orientaci a taky v tomhle světě, byly docela častý.
Hodil jsem po něm spolu s tím i lubrikant, aby mi nenatrhnul prdel, a jen se opřel o zeď. Velikost se mi celkem zamlouvala a techniku taky neměl nejhorší. Chtěl si mně otočit a vyhoupnout na ruce, ale neměl jsem náladu pozorovat jeho upocený, uvzdychaný ksicht.
Jakmile ze mě vyšel, vypadl jsem do vedlejší kabinky, kde jsem si teprve utřel zbytek lubrikantu a natáhl spodní část oblečení. Nějaké pusinkování na rozloučenou mě ani trochu nelákalo. Nic jsem k tomu klukovi necítil. City byly nebezpečné.
Mohli jste je někomu gratis poskytnout a on je mohl beztrestně zahodit a zadupat do země, nebo cokoliv jiného. Nic nemělo větší cenu, než můj zájem o jistou osobu. Sex se mnou byl docela vysoko na feťáckým žebříčku a mě to těšilo. Líbilo se mi být nedosažitelným, odmítavým a poroučejícím stvořením, které si vybíralo, koho k sobě připustí.
Na druhou stranu jsem se strašně bál, že jednou přijde den, kdy se objeví někdo, kdo bude ještě silnější než já. Že si bude hrát na nevinného, a pak mě duševně rozcupuje na tisíc kusů. Proto se mnou skoro nikdo nespal dvakrát. Častější intimní styk s jednou osobou mohlo vypadat jako náklonnost nebo slabost. A já nechtěl připustit ani jedno.
Zaklel jsem, když jsem zahazoval naprosto vyhořelou cigaretu. Zase jsem přemýšlel. Zapálil jsem si bez váhání novou a dojedl jogurt. Vysušil jsem si vlasy, nalíčil se a šel se obléknout. Moje týden staré kalhoty už jsem zase musel upevňovat páskem, protože nebezpečně klouzaly z mých boků.
Od doby, co jsem byl na perníku, jsem shodil neskutečné množství kil. Byla ze mě kostra, ale nedalo se s tím nic dělat. Odjakživa jsem měl štíhlou postavu a byl jsem na to zvyklý. Ostatně pod oblečením se toho stejně moc nepoznalo.
Vydal jsem se bloudit ulicemi, což patřilo k mojí oblíbené činnosti. Vždycky, když jsem procházel kolem dětského hřiště, už už jsem viděl, jak ty slaďounce oblečené maminky vytahují telefony, aby zavolaly policii.
Nebyl jsem takový idiot jako někteří, abych si šel píchat na pískoviště. Bylo to pod mojí úroveň. Někteří tam i spali, protože za drogy dali všechny peníze, co měli a je samotné už dávno vyhodili z domova. Pořád jim bylo píchání si milejší než jídlo nebo hotel. Chápal jsem.
Každý den jsem prožíval krásný sen, všechny problémy se zdály jako někde v dáli. Člověk tedy musel mít vždycky dost drogy u sebe, protože nedostatky se projevovaly dost hnusně, ale jinak to bylo perfektní.
Potkal jsem cizího dýlera, kterej mi nabízel nějaký nový péčko, ale nevzal jsem to. Měl jsem svýho a mimoto, jinejm jsem nevěřil. Navíc se proslýchalo, že noví dýleři prodávají piko s různejma přimíchanejma sračkama a nebo úplně čistý, nesešlo na tom. Obojí zabíjelo.
Zdejchnul jsem se a došel ke starýmu dubu na okraji parku. Byla tu velká, bytelná houpačka, přidělaná na nejtlustší větvi. Sedl jsem si a zapálil, ani jsem už nepočítal kolikátou cigaretu. Kouřil jsem strašně moc.
Přemýšlel jsem, jak zabiju zbytek dne a napadlo mně jít do kina. Jen tak. Sám, bez jakékoli společnosti. Koupit si pro srandu colu a popcorn jako každý normální člověk. Stejně bych se toho ani nedotkl, ale to bylo jedno. Ta slečna u obsluhy by si určitě myslela, jaký nejsem žrout a jaké mám štěstí, že nepřibírám ani deko.
Bylo rozhodnuto. Nevěděl jsem ani co je zrovna na programu, ale o to nešlo. Čas od času jsem prostě dostal takovýhle zkrat, kdy jsem toužil být normální, jakoby bez drog.
Naplánoval jsem si to tak na šestou a byl spokojený. Bude to mít cca tak dvě hodiny, což je do osmi, takže se nebudu muset vracet domů a půjdu rovnou na další akci.
Doma jsem si koupil místa. Ano, místa. Nesnáším, když se na sebe lidi tlačí, lépe řečeno, když se na mě tlačí. A tak jsem si koupil svoje, jedno nalevo, jedno napravo, jedno nad a pode mnou. Začínal jsem se celkem těšit. Dal jsem si ještě jednu dávku, abych byl v pohodě a v půl šesté vyrazil.
autor: Neilinka & Cerike
betaread: Janule
…krásná povídka…akorát mě štve, jak si Bill píchá…nechápu lidi, co do tohohle spadnou…nechápu, jak se toho svinstva můžou vůbec dotknout…ale tak snad se z toho dostane…těším se na další dílek…=)
mno teda…jako parádní,a le ten Bill…jeje jej to není dobrý…mno, uvidíme…pěkné, pěkné, těším se na další dílek 🙂
Néééé, Bill je normálně fuj…tak jenom doufám, že nastoupí Tom v roli prince na bílém koni, který Bill vyvede z jeho soukromého pekla =) Tomi, nástup!!!
pani! Bill me prekvapil tim, ze si picha. Ale tak uvidime, co se bude dit dal :))