autor: Sch-Rei
Milí zlatí, 😀 Mám tu pro vás opět povídku s věnováním. Je pro moji úžasnou spolužačku Kei 😉 Doufám, že se jí i vám bude líbit 🙂
Sch.*
Čáry, barvy, nápisy. Garffity. Jen pouhý berlínský podchod hlavního nádraží tohoto města. Chladné zdi, pokryté barvou různých odstínů v různých stylech. Hukot schodů, které na jedné straně jezdily nahoru a na druhé dolů. Blikající světlo, které svítí sotva z posledního. A uprostřed toho jeden chlapec. Černé vlasy mu padaly do tváře, make-up zdobil jeho tváře, čepice hřála jeho hlavu tak, jako teplá kožená bunda hřála jeho tělo. Seděl u zdi a se zakloněnou hlavou, kterou opíral o posprejovanou zeď, měl zavřené oči, přemýšlel. Bylo to ještě nedávno jejich oblíbené společné místo, kam chodili každou noc, kde strávili skoro celý den. Bylo to tu v podstatě jen jejich, nikdo tudy nechodil, sem tam se tudy prošel nějaký pár, jinak… Jen oni dva.
Seděl u velkého obrázku. Bylo to velké rudé srdce, bylo tady už víc jak měsíc. Byl první den školy, prvního září, ale on místo toho, aby šel první den na novou školu, do prváku na střední škole, seděl od rána tady. Vedle sebe měl položený černo-červený batoh. Na konec prázdnin tady byla opravdu velká zima poslední dobou, ale to černovláskovi nevadilo. Byl zabraný v myšlenkách, nehodlal se vrátit domů, nehodlal se vrátit za ním, vlastně… Nechtěl se už vrátit nikam, jen odejít. Do tepla, ode všeho, bez starostí, sám.
„Smáli se,“ zašeptal. Pousmál se. Bylo vše v pořádku, nač se trápit? Vlastně pouze on si ještě nedávno myslel, že je vše v pořádku.
„Smáli se, ale ty jsi i přesto byl na mé straně.“ Zamrkal a pootevřel oči. Úsměv se stále držel jeho narůžovělých úst od lesku na rty.
Před dvěma měsíci Bill naposledy opustil lavici základní školy. Další rok, ho čekala střední. Jak moc se on těšil! Pryč od všech problémů, pryč od všech. Jen on, a nový život. Nechtěl závazky, nechtěl se na nikoho vázat, přítelkyně, přátele. Ne, ne. Chtěl v klidu studovat, a tohle nechat až na pozdější dobu. Jenže černovlásek nečekal, jaké ho čeká léto. Byly horké letní dny a on se jezdíval do vedlejšího města opalovat k bazénu. Chodil sám jako vždy. Ovšem jednoho dne, když měl vlak z města, kde byl na koupališti, dvouhodinové zpoždění, byl už temný večer, když se vrátil zpět do Berlína. Ulice byly osvětlené pouze pouličními lampami, které jakž takž ještě svítily. Na každém druhém kroku potkával neznámé lidi, chtěli po něm cigarety, peníze, nabízeli mu různé věci, nic nebral, věděl, že to není noc dobrého.
Oh, peníze…?! To bylo to, co Billovi chybělo k tomu, aby se dostal domů. Utratil všechny peníze na koupališti, počítal s tím, že vlak pojede v určený čas, a on se bude moci bezpečně vrátit domů. Bohužel, ulice, kterou by se normálně vracel domů, byla neosvětlená a tak byla největší pravděpodobnost, že by si tam na něj někdo náhodně počkal. Musel projít starým podchodem pod nádražím, kam nikdo nechodí, jen občas pár lidí. Bál se tudy jít, nebylo tam také moc bezpečno, opravdu se bál, ale jiná cesta se nenaskytla. Sjel tedy po jezdících schodech dolů, rozhlédl se okolo sebe. Měl přes rameno přehozenou sportovní tašku s věcmi k bazénu. Bylo tady chladněji než venku normálně, ale nebylo to tak hrozné. Přejel mu mráz po zádech, cítil se zvláštně.
Všechny zdi okolo byly posprejované graffity, rozbitý chodník, vypadalo to tu strašně zvláštně, moc se to černovláskovi nelíbilo. Zhluboka se nadechl, a vydechl. Rozešel se rychlejším krokem směrem k východu. Byla to opravdu dlouhá chodba, stovky graffity, Bill nechápal tohle prostředí. Za dlouhou chodbou, která se pro něj zdála až nekonečná, zabočil doprava. Zvednul pohled od země, zalapal po dechu, a jeho svižná chůze zpomalila. Před ním se o zeď opíral dredatý kluk, ověšený v oblečení několikrát větším, než měl černovlásek. Kousnul se do rtu. Vlasy měl stáhnuté gumičkou, což doplňovala bílá čelenka, která ladila se zbytkem oblečení. Koukal do země, měl před sebou bílý batoh a okolo něj několik sprejů různých barev. Bill se kousnul do rtu a šel jeho směrem, chystal se ho obejít, nebo aspoň chtěl, ale… Přišlo mu to zvláštní, bál se ho určitým způsobem. Očkem po něm kouknul, když šel okolo něj, všimnul si krásných rysů obličeje, skoro opravdu dokonalých, čistá tvář, piercing ve spodním rtu v provedení dvou kovových kuliček.
Dredáč si olíznul rty a zvednul pohled na procházejícího černovláska, který pohledem okamžitě uhnul a chtěl zrychlit krok, jenže… Něco ho zastavilo. Dredatý chlapec natáhl ruku a chytil Billa za loket. Bill poplašně zamrkal a otočil na něj hlavu. Malinko mu tváře zčervenaly, když viděl zvláštní úšklebek ve smyslu úsměvu na dredáčově tváři. Kousnul se do rtu.
„P-pusť, prosím,“ zašeptal Bill a čokoládovýma očkama se podíval do těch naproti. Byly stejné, nebo aspoň hodně podobné. Dredáč sjel černovláska od hlavy k patě a zase nahoru pohledem. Pousmál se a zakroutil hlavou. Na jeho tváři bylo vidět, že se mu Bill líbil, on sám Bill to viděl, i jemu se líbila dredáčova tvář, ale i tak měl stále strach. Sjížděl pohledem každý milimetr, každý detail dredáčovy tváře, vždyť on.. Byl tak zatraceně nebezpečně blízko, když si ho přitáhnul k sobě za loket. Skoro až mohl cítit na své tváři jeho dech. Srdce mu bilo jako o závod, ze strachu? Nebo že by ho začal tento chlapec opravdu nějak přitahovat? Nikdy se mu nelíbili kluci v takovém stylu oblékání, navíc, on nebyl přece na kluky, nebo ano? Nevěděl tedy o tom. Vždy měl slabost pro blonďaté slečny v minisukních, ale… Bylo to zvláštní, bylo to jiné? Nechtěl v ten moment rozumět, něco ho táhlo udělat věc, kterou nedokázal pojmenovat. Byla to touha, kterou ucítil v momentě, kdy se k němu chlapec ještě blíž přiblížil a hluboce se mu zadíval do očí. Bill se ani nepohnul. Roztřásla se mu kolena.
„Nemusíš se mě bát. Jsem Tom,“ pípl dredáč a pousmál se. Bill zamrkal.
„J-já… Nebojím se, ne, ne,“ zakroutil malinko hlavou tak, aby neztratili oční kontakt. Jeho černé vlasy se v ten moment trošku otřely o hruď dredáče, který se pousmál.
„Bill,“ šeptl černovlásek a malinko kývnul, stále se koukal do mandlových oček naproti.
„Okaj,“ usmál se dredáč. Bill zalapal po dechu a nasucho polknul.
„Proč mě… Proč mě nenecháš jít dál?“ zašeptal malinko roztřeseným hlasem. Dredáč trošku naklonil hlavu a pousmál se.
„Říkal jsem, ať se nebojíš, nemáš čeho,“ zašeptal s úsměvem. Bill nakrčil nechápavě obočí. Zakroutil hlavou.
„Třeseš se.“
„Zimou,“ kousnul se černovlásek do rtu a zamrkal. Tom se usmál a přikývnul.
„Dobře, tak tedy zimou. Jsi si jistý, že ne strachem?“ Stále se usmíval, a Bill se při každém slově, dalším doteku nebo úsměvu zachvěl. Tom to cítil, jeho to také donutilo zachvět se.
„Ne, opravdu,“ pípl Bill a olíznul si rty. Tiše vydechl.
„Víš,“ začal Tom s povzdechem.
„Měl jsem s tebou nejdřív jiný plán, ale…“ kousnul se do rtu. Bill zvednul trošku obočí.
„Ale?“ pípl.
„Musím přiznat… Líbíš se mi,“ usmál se dredáč a kývnul. Ani jeden celou dobu skoro ani nemrkli, koukali tomu druhému do očí. Bill lapal každou chvíli po dechu. Tom si olíznul rty a se zaváháním dal Billovi vlasy pryč z tváře, slyšel Billův trhaný nádech, cítil jeho vzrušené zachvění, všimnul si, jak se mu zachvěly řasy a přivřel oči tak jako on, když cítil jeho dech na svých rtech. Položil své rty na jeho a otřel se o ně. Byly tak sametově hebké, strašně příjemné. Nasál vůni kokosu, kterou cítil z jeho havraních vlasů. Cítil doteky na svých ramenou, černovlásek si na ně položil rozechvělé dlaně a nechal se za boky přitáhnout Tomem k sobě. Polibek se prohloubil, navzájem své rty ochutnávali, než začali jazykem zkoumat milimetry úst toho druhého, a jen tak si s nimi navzájem pohrávat, laskat rty.
„Ummmh,“ vydechl Bill do Tomových úst, když se dredáčova dlaň ocitla pod černovláskovým tričkem. Nechal se od něj přitisknout na posprejovanou barevnou zeď a jeho dlaň jezdit po svém bříšku, zádech nebo i do vlasů. Tiše sténal do polibků a ztěžka vydechoval, tak jako i Tom. Černovlásek cítil, jak stoupá jeho vzrušení, cítil se tak zatraceně… tvrdý. U Toma to bylo podobně.
„Prosím,“ šeptnul Bill do Tomových úst naléhavě a skousnul lehce jeho spodní ret, přejel po kovových kuličkách, které mu ret zdobily. Dredáčovy dlaně se ocitly na jeho zadečku. Zhluboka se nadechnul, a vydechnul.
„Copak?“ pípl a dál se věnoval jeho sladkým rtů.
„V-… Vem si mě… Tady, teď,“ zašeptal Bill a odtáhnul se od jeho rtů, kousnul se do toho svého spodního, cítil na nich jeho chuť. Zadíval se opět do čokoládových očí Toma. Tom zaváhal, ale políbil Billa na krk a sklouznul rukama na jeho pásek. Začal ho pomalinku rozepínat. Bill zaklonil trošku hlavu a zavřel oči. Tiše sténal, když Tomovy rty laskaly jeho krk a jeho dlaně se sem tam omylem dotkly přes dva kusy látky jeho už hodně tvrdého vzrušení. Tomovi se podařilo jeho pásek sundat, rozepl mu i kalhoty a podíval se na něj.
„Určitě?“ šeptl a políbil ho na bradu. Bill, aniž by pootevřel oči, nasucho polknul a kývnul.
„A-ale…“ pípl, zachvěly se mu řasy, ale oči byly dál zavřené.
„Copak?“ Tom ho pohladil po hořící tváři.
„J-já… Ještě nikdy takto jsem.. Já,“ zakoktal se Bill a kousnul se do rtu. Tom se usmál a políbil ho něžně na rty.
„Pššt, to bude v pohodě, jen buď uvolněný, neboj se toho, okaj?“ zašeptal Tom a dal si dva prsty do úst, vytáhl je a přejel jimi po černovláskově vstupu. Bill zalapal po dechu a trošku se prohnul v zádech, přikývnul. Tom se pousmál a vjel jedním prstem dovnitř Billa.
„Ummh,“ vydechl ztěžka Bill a semknul k sobě víčka.
„V pořádku?“
„Jen… Ano, jen je to… Zv-zvláštní, nep-… nepříjemný pocit,“ lapal po dechu. Tom jen přikývnul a přidal další prst. Bill stále lapal po dechu, Tom chvilku počkal, než se Bill malinko uklidnil, a zajel prsty hlouběji. Bill se kousnul do rtu a tiše zasténal.
Za chvíli úplně ztratil ten zvláštní pocit, dokonce… začínalo to být příjemné. Tom vjel prsty postupně až nadoraz, což doprovázelo Billovy hlasité oddechování a tiché steny, lehké prohýbání v zádech. Tom chvilku s prsty sem tam pohyboval, párkrát je trošku zkroutil, že donutil Billa hlasitě zavzdychat. Spokojeně se pousmál a vyndal prsty ven. Bill pootevřel prsty a nespokojeně zakňučel. Tom s úsměvem zvednul obočí a nechal ho obmotat nohu okolo svého pasu.
„Něco se ti nelíbí?“ zachichotal se, a chytil Billa lehce za stehno, černovlásek se pousmál.
„Bylo to… Dobrý,“ kuňkl a obmotal ruce okolo Tomova krku.
„Tohle bude lepší, věř mi,“ zašeptal Tom a pohladil po tváři černovláska, který se na to usmál a věnoval Tomovi na tvář pusu.
„Můžu?“ Bill jen s malou nejistotou přikývnul. Uvolnil se, jak Tom říkal, a snažil se pravidelně dýchat. Olíznul si rty. Tom držel jednou rukou lehce Billa za stehno, a druhou jeho zadeček. Nasměroval se na něj, a pomalu do Billa přirazil.
„Bože,“ zavzdychal těžce Bill a pevně chytil Tomova ramena. Položil si čelo mezi Tomův krk a rameno, a lapal po dechu. Tom zavřel oči a začal pokládat něžné polibky na Billův týl. Pomalu se zapohyboval v černovláskovi, čímž ho donutil zasténat a semknout v dlaních jeho velké bílé tričko. Tom stále zasypával jeho týl polibky, a pomalu se v Billovi začal pravidelně pohybovat. Pomalé pohyby Billa nutily sténat, nebyl na to zvyklý, cítil se tak zvláštně, projíždělo mu tělem několik vln pocitů. Jeho zadeček byl tak strašně plný. Sténal a Tom mu oddechoval a líbal ho na týl. Přírazy se zrychlovaly a byly tvrdší, steny černovláska byly hlasitější, několikrát zavzdychal i dredáčovo jméno. Tohle vše až do slastného orgasmu obou chlapců, který byl, dá se říct, zároveň. Bill vyčerpaně padnul do Tomovy náruče, který i s ním v náručí sjel po stěně na zem. Nechal si černovláska u sebe přituleného a zavřel oči. Bill po pár minutách usnul, a chvíli po něm i Tom. Zůstali tam spolu spát až do bílého dne.
Bylo to všechno krásné, tak proč by teď měl Bill dělat to, co se chystal udělat? Pohybem ruky se natáhnul pro zbraň, která ležela vedle něj. Vzal ji do ruky a hlaveň si přiložil na spánek. Slzy v očích sjely na chladné tváře.
„Mohl jsi být se mnou, ale ne… Opustil jsi mě, proč?“ zašeptal. V ruce drtil kus papíru, byl to dopis, který mu Tom nechal. Odjel na vysokou, rodiče z něj chtěli mít vzdělaného syna, na kterého můžou být pyšní, a on tady musel Billa nechat samotného. Jenže… Problém byl v tom, že škola, na kterou Tom odjel, byla na druhé straně Německa, kam se odstěhoval i se svou rodinou. Jestli to mělo znamenat, že už se neuvidí…
„Jestli jsi chtěl tu lepší cestu, tak já také… Vybírám si tuhle, než žít bez tebe, Tomi,“ šeptl a přejel palcem po kohoutku.
Co černovláska vyrušilo, byly rychlé kroky, které mířily k němu. Byly z vedlejší chodby, blížily se k rohu, pak jen stačilo zabočit, a osoba by byla u Billa. Chtěl zmáčknout spoušť, ale srdce se mu málem zastavilo, když slyšel…
„Bille!“ křikl naléhavě chlapecký hlas. Chlapec ve velkém oblečení běžel k Billovi. Zastavil se několik metrů před ním, když viděl, že u spánku drží zbraň. Bill se nemohl pohnout, myslel, že má halucinace, že už snad šílí nebo co. Pootevřel oči a podíval se na dredatého chlapce, co na něj vyděšeně a bezmocně koukal, nemohl popadnout dech.
„B-Bille, p-prosím,“ zalapal po dechu a zamrkal. Vyčítal si, že by musel Billa nechat tady samotného, stýskalo by se mu, nevydržel by to bez něj. Musel se sem vrátit! Bill se na Toma hypnotizovaně díval se slzami v očích i na tváři.
„Tomi, já… Nechci, abys mě opustil, chápeš?“ zašeptal černovlásek se vzlykem a stáhnul zbraň od hlavy. Položil ji na zem, kam také sklopil pohled. Tom vydechnul a několika rychlými kroky si kleknul k Billovi. Pevně si ho přitisknul k sobě, objal ho. Bill se k němu ochotně přitulil a zavrtal nos k jeho krku.
„Prosím, prosím, prosím,“ opakoval šeptem Bill.
„Už tě neopustím!“ zašeptal přesvědčivě Tom a zavřel oči. Bill se rozvzlykal a pevně se k Tomovi tisknul.
„Proč ses ke mně vrátil, Tomi? Proč jsi ode mě odešel?“ vzlykal tiše do Tomova krku. Tom jej začal hladit po černých vlasy, sem tam mu je prsty prohrábnul.
„Víš, lásko, na některé otázky není odpověď.“
autor: Sch-Rei
betaread: Janule
Tak tohle je krásný… a ten konec… prostě nádherný
nádherné 🙂 prostě…nádhera…
…tyjo…sem myslela, že to zkončí zase nějakou sebevraždou, ale byla jsem příjemně překvapená…opravdu krásná povídka…moc povedená…veliká pochvala…=)
Vážně pěkná povídka…..taky jsem si myslela, že to zkončí špatně a už jsem se psychicky na to připravovala, ale nakonec to byl happy end…..:)
krásný, krásný, krásný.. vážně se ti to povedlo 🙂
Na můj vkus to bylo všechno šíleně rychlé, a zabíjet se kvůli tomu, že se Tom odstěhoval, no nevím, vždyť i vztah na dálku může fungovat =) Ale konec byl krásný, já si potrpím na HE, tak jsem spokojená =D
ja uz cekala, ze se zabije, ze si mysli ze Tom je jenom halucinace xD uf xD ale jinak je to moc krasny :))
Ahojky, super blogísek.
aaaaa 🙂 pekne
Čauky, je to tu fajne.
krásný 🙂
Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz
Chceš vyhrát super telefon Nokia E7? Podívej se na http://raketka.cz/soutez-o-telefon-nokia-e7 a hlasuj(zabere to max 1 minutku) 🙂