autor: BlackAngel
O měsíc později:
Bill
Čas utíká pěkně rychle. Kolik jsme toho už prožili. No, ale vezmu to pěkně popořádku. Na tom festivalu, kterého jsme se mohli zúčastnit, se nám opravdu zadařilo. Všiml si nás jeden manažer, nějaký David Jost. Díky němu začínáme koncertovat a vychází nám úplně první cd. No a zrovna dnes se slaví v jednom klubu jeho křest.
Tom
Je mi dneska přímo úžasně. Ještě si sedím doma, jak jinak než už nachystaný, čekám na kluky a koho jiného než na Billa. Ten než se vymódí. Ozve se první zazvonění zvonku. Zvednu se a jdu otevřít. Do domu mi vletí Georg s Gustavem.
„Ahoj, Tome, kde máš Billa? Zase hledá řasenku nebo snad pudr?“ řehtá se Georg a zapadne do jednoho z křesel. Než stačím něco odpovědět, ozve se zazvonění druhé. Je to David Jost. Kde je zase Bill?
„Tak, kluci, jedem, čeká nás super večer s fanoušky,“ rozhlíží se Jost po pokoji. „Počkat! Kde je Bill?“ zasyčí a probodává nás pohledem.
Bill
To se musí stát jen mně! Obtiskla se mi řasenka a rozmazala se. Vypadám jako medvídek panda. Znovu jsem se musel odlíčit a nalíčit. Snažil jsem se to stihnout co nejrychleji, ale i tak to trvalo. Si to zase slíznu. Popadnu tašku a pádím k Tomovi. Zazvoním, otevřou se dveře a už se všichni do mě pustí.
“ Prosím tě, kde jsi, Bille, musíme jet!“ hledí na mě zle David. A Gustav se ještě přidá: “ No Billí, co je, došly ti černý stíny?“ utahuje si ze mě.
„Jděte do háje!“ rozčílím se a zmizím raději v přistaveném autě. Kluci s Jostem nastoupí a jedem na dnešní akci.
Simone
„Dneska jim to oznámím, čekala jsem dostatečně dlouho!“ přemýšlím nahlas v pokoji. Moje sestra nijak nezareagovala, tak se toho ujmu já. Až přijde domů, tak mu to prozradím.
Tom
Křest cd je v jednom magdeburském klubu. Když auto zastaví před klubem, ozve se šílený jekot. Kolem je velký hlouček fanynek a samotný klub praská ve švech. Vystoupíme, rozdáme podpisy, vyfotíme se a mizíme v klubu. Za chvíli se to tu rozjede. Jost to navrhl tak, že nejdřív zahrajeme pár písniček a pak se bude křtít. Samotným kmotrem nám je slavný rapper Bushido…xD
Bill
„Leb die Secunde!“ rozezpívávám se na záchodcích. Tady mi to jde nejlíp.
„Ťuk, ťuk,“ ozve se, a Tom strká hlavu do dveří. „Lásko, máme už jít, fanynky už čekají,“ usměje se na mě ten rozkošný človíček. Cítím, jak se mi do těla pomalu a jistě dostává nervozita, žaludek se mi stahuje. Zhluboka se nadechnu a jdu za Tomem. Kluci zamířili na podium a ozval se jekot, pak kluci začali hrát první písničku a já se zpěvem vystupuju na menší podium. Odehrajeme Schrei, Leb die Secunde a další dvě písničky. Když skončí poslední tón písničky a ztichneme, ozývá se jen obrovský jekot fanoušků pod námi. Nadšeně to poslouchám, usmívám se a sleduju ty rozesmáté tváře.
Tom
Nemůžu spustit oči z Billa. Dneska mu to tak sluší, a ještě jak je šťastný, ten jeho široký, upřímný úsměv. No prostě ho děsně miluju.
„Děkujeme mnohokrát, děkuji, že jste dnes přišli, taky děkuji za vaši podporu!“ z mého přemýšlení mě vytrhne Billův hlas. Děkuje a promlouvá za nás všechny k fanouškům. Oznamuje nahrání nového cd s názvem „Schrei“ podle jedné z písniček na albu. Bill vezme do ruky jedno z cédéček, otevře ho, a to už přichází Bushido. Zatřepe se šampaňským a otevře ho. Proud z láhve zalije cd a je pokřtěno. „Ať žije naše Schrei!“ huláká do mikrofonu Georg a začne podivně tancovat.
Bill
Dnešek se opravdu vydařil. Sedím už v autě, uháníme domů, já koukám zasněně ven z okna. Kluci, myslím tím Georga s Gustavem, už úplně vytuhli. Gustav se schoulil na Georga, který se opřel o okno. Jak dýchal, byla na okýnku parádní mlha.
„Tome, dnešek byl fajn!“ zašeptám a políbím Tomika na krk.
„Bille, tys byl úžasný, lásko, já tě tak miluju,“ zašeptá mi Tom do vlasů a vyhledá ve tmě moje rty. Všichni v autobuse pochrupují, jen vzadu dva kluci dělají něco naprosto úžasného a krásného. Za chvíli auto zastaví v naší ulici. Vystoupíme s Tomem ven a každý, totálně odrovnaný, míříme domů. Už se těším do své postýlky. Přijdu domů a tiše otevřu dveře, doma se svítí. Asi spát jen tak nepůjdu. Ve vchodu do obýváku stojí mamka a tváří se dost vážně.
autor: BlackAngel
betaread: Janule
Teda, lepší dobu k rozhovoru si Simone fakt nemohla vybrat, chudák Bill, po tak úžasném dni to bude hrozný šok…i když si říkám, že možná, když uvidí, jak je šťastný, tak mu nic neřekne =)
[1]: Napadlo mě to samý 🙂
a jak tak nad tim přemejšlim, tak vícedílky maj tu nevýhodu, že autorka to může naprosto sadisticky v nejlepším přerušit, tady je zářnej příklad 😀
Joo, no já to přeruším,aby ste byly vždycky napnutý, jak to bude pokračovat,ale teď je blbý, že to píšu s spožděním,protože mi nejde net a tak nemůžu odesílat tak čsto… no snad už to bude za chvíli dobrý…