Život dvojčat – Proč právě on…? 13.

Tom se ráno probudil hodně brzy. Přesto, když se otočil, Billa vedle sebe už nenašel. Zkontroloval čas na budíku, bylo něco málo po sedmé a Bill nikde. Tom to nemohl pochopit. Pak si však vzpomněl na jejich včerejší rozhovor. Znova se unaveně svalil do peřin a těžce zavřel oči. Bylo mu smutno, a jako by mu něco ledového svíralo srdce.

Bill právě snídal, s Dominikem vedle sebe se cítil dobře, přímo krásně. Ale pořád tu byl ten tichounký hlásek v jeho hlavě, co mu neustále připomínal, že existuje ještě jeden člověk, který Billa potřebuje. Nedokázal se kvůli tomu pořádně soustředit, a proto moc neposlouchal, co mu Dominik říká.

„Vnímáš mě?“ zeptal se a stiskl mu pod stolem koleno. Bill sebou polekaně trhl a málem rozlil kávu, kterou měl před sebou.

„Promiň.“ Broukl Bill a podepřel si hlavu rukou.

„Děje se něco?“ ptal se tiše Dominik a chytil Billa za ruku.

„Nevím,“ pokrčil Bill rameny a svou ruku mu vysmekl. „Asi jsem jen špatně spal.“ Povzdychl si.

„Copak?“ Billa už začínalo Dominikovo vyptávání štvát.

„To je jedno.“ Zavrtěl hlavou a na znamení, že už nechce odpovídat, si do úst nacpal sousto rohlíku. Zbytek snídaně si odbyli mlčky.

Tom konečně vstal. Oblékl se a chtěl vyrazit dolů na snídani. Na stolku v obýváku ale uviděl Billův mobil. Skláněl se nad stolem a uvažoval, jestli to má udělat.

Nakonec telefon sebral a roztřeseným prstem najel do zpráv.

Bylo tam spousta SMS od neznámého čísla. Projel celý seznam a nenašel jiný kontakt, pouze to jedno číslo. Otevřel hned první zprávu.

Stálo v ní: Zlato, nemůžeš se teď na chvíli utrhnout? Přijď za mnou do našeho patra, čekám. Pa D.

Ohromený Tom pokračoval ve čtení, až došel úplně na konec. Tak Bill někoho má. Odložil mobil zpět na stůl a posadil se do křesla vedle. Nevěděl, co má dělat. Ruce se mu třásly a jeho oči se plnily slzami. Rychle si je protřel a zadíval se z okna.

Proč ho Bill přestal milovat? Co jen udělal špatně?

Jeho bezmoc se stupňovala. Asi za hodinu, co seděl v jedné poloze a svíral svou hlavu v dlaních, nepřišel na jediný rozumný důvod, proč to Bill udělal.

Taky by ho docela zajímalo, jak vypadá ten, který mu ukradl jeho jedinou lásku. Nebo je to ona? Zkusil si představit, že už s Billem nebude, bolelo ho to. Už jednou to zažil a rozhodně nechtěl znova.

Najednou uslyšel hluk u dveří. Věděl, že přichází Bill, vstal a schoval se před ním do koupelny. Zamkl se a posadil se na okraj vany. Čekal a tiše naslouchal zvukům z pokoje.

Za necelou půlhodinu, kdy za dveřmi neslyšel žádný zvuk, se odvážil vylézt. Myslel si, že Bill odešel. Vyšel z koupelny a mimoděk se rozhlédl po pokoji. Jeho pohled se zastavil na Billovi spícím v posteli. Na tváři měl blažený úsměv. Jindy by si k němu Tom přisedl a se zájmem ho pozoroval, dnes si byl ale jistý, že bratrovy sny určitě nejsou o něm. Zadíval se Billovi do dokonalé tváře a hlasitě vydechl. Pak si oblékl mikinu a šel dolů na snídani. Doufal, že tam nikoho nepotká.

„Tome? Ahoj.“ Zdravil ho Bill, jen co se za ním zavřely dveře.

„Čau.“ Brouknul Tom a ani se na bráchu nepodíval, posadil se do křesla a koukal na vypnutou televizi. Bill vylezl z postele a přisedl si na opěrku vedle Toma.

Sám vlastně nevěděl, proč to dělá. Jenže Tom vstal a přesedl si jinam. Bill po něm jen vyjeveně koukal.

„To kvůli tomu včerejšku?“ zeptal se opatrně.

Tom pokrčil rameny a významně se na Billa podíval. I když od sebe seděli dobré tři metry, Bill viděl ten smutek v Tomových očích.

„Tome…“ zašeptal, ale neodvážil se zase se k němu přiblížit.

„Mohl jsi mi to říct na rovinu, nestál bych ti v cestě.“ Řekl Tom tiše a jeho hlas zněl rozzlobeně.

„Nechápu…“ zavrtěl Bill hlavou a zamračil se.

„Tak ty nechápeš? Prosím tě, nedělej ze mě blbce!“ Tom to neunesl, prudce se postavil a začal na Billa křičet.

„Můžeš mi to prosím vysvětit, místo těch hysterických scén?“ zvedl k němu Bill vykulené oči.

Tom se zhluboka nadechl a pak ze stolku sebral zapomenutý mobil. Bill nechápavě sledoval, jak v něm Tom něco hledá. Po chvíli mu ho ale přistrčil přímo před obličej.

Bill četl zprávu, kterou mu včera v noci poslal Dominik. Rázem mu všechno začalo docházet.

„Ty sem mi hrabeš v mobilu?“ podíval se na Toma s výčitkou a zavrtěl hlavou.

Tom se najednou zarazil, nevěděl, co má Billovi říct. Zase se posadil a povzdychl si.

„Proč, Bille? Co se mezi námi stalo špatného?“ šeptal, pohled sklopený k zemi, chtělo se mu brečet.

Bill na tuhle otázku nedokázal odpovědět, sám po tom pátral. „Nevím, Tome.“ Odpověděl stejně tiše.

Nastalo hrobové ticho, které po chvíli přerušil Tom.

„Kdo je to?“ propaloval Billův obličej očima.

„Nemůžu ti prozradit jeho jméno.“ Zakroutil Bill hlavou.

„Miluješ mě ještě?“ zeptal se zase. Skoro si ani nepřál slyšet odpověď.

Bill se zamyslel, než odpověděl. Bál se, moc se bál, že Tomovi nějak ublíží, a to nechtěl.

„Ano.“ Zašeptal a podíval se bratrovi do očí.

„A co on? Jeho taky miluješ?“

Bill si byl jistý, že mu to Tom dělá schválně, bylo mu do pláče, přesto se stále statečně držel.

„Taky. Nevím, co mám dělat. Nechci ztratit ani jednoho z vás.“ Při slově ztratit se Billovi zlomil hlas a zbytek věty jen slabě zašeptal.

Tom mu na tohle nic neřekl, jen od něho odvrátil pohled a díval se z okna do ulic.

Bill se po chvíli zvedl a chtěl odejít.

„Řekni mi ještě něco.“ Zastavila ho Tomova věta. Když se po něm otočil, Tom stále zíral z okna.

„Co?“ zeptal se Bill.

„Odejdeš ode mě?“ zaznělo pokojem. Billovi se při těch slovech sevřelo srdce.

„Tome, děláš mi to strašně těžký.“ Zašeptal.

„Nechci ti dávat ultimáta.“ Podíval se na něho Tom. „Miluju tě a chci, abys byl šťastný. Jestli chceš být s ním, buď, ale mě z toho prosím vynechej. Takhle trápit mě snad nemusíš.“

„Myslíš to tak, že…“ Bill se zarazil uprostřed věty.

„Tak, že rozhodnutí je na tobě. Ale měl bys to nějak vyřešit. Tenhle stav není fér ani k jednomu z nás.“ Zase odvrátil hlavu a zavřel oči. Nechal Billa odejít a pak už nechal emocím volný průchod.

Bill chodil ulicemi, na očích velké sluneční brýle, aby nikdo nezahlédl jeho oteklé oči. Pořád nevěděl, jak se rozhodnout. S Dominikem mluvil, hned jak odešel od Toma. Řekl mu přesně to samé co Tom, čímž mu celou situaci rozhodně nezlehčil. Děkoval bohu, že dnes není koncert, v téhle náladě by na pódiu asi moc nezářil. Došel k nějakému zámku, před jeho hradbami rostla krásně zelená tráva, která přímo vybízela k posazení. Bill si svlékl mikinu a posadil se na ni, aby si nezničil své světlé kalhoty. Díval se do dálky a snažil se na nic nemyslet.

Hlavou mu ale kolovaly obrazy. Viděl se doma ve svém pokoji, spal. Najednou někdo zaklepal, byl to Tom. Opatrně, s úsměvem na rtech vešel a posadil se vedle něho na postel. Něžně držel Billovi ruku a tou druhou ho hladil po tváři. Pak se k němu nahnul a tiše zašeptal: Miluji tě.

Bill se rázem probral z toho transu. Promnul si oči a zase se zadíval na krajinu v dálce.

„Musím to vyřešit jednou pro vždy!“ řekl si pro sebe a vstal. Mířil přímo k hotelu, přímo za Dominikem.