autor: Lenna W.K.T. & Mykerina
When vampire decide to kill…
(Tom)
Stojím stále opřený o zeď a snažím se uklidnit. On na to přišel. Přišel na to, co mě dokáže vydráždit. Teď už to ví, a věřím, že toho bude hojně využívat, aby dosáhl svého. Jenže já mu to nedovolím. Nedovolím mu, aby někoho zabil, protože by zabil mě. A tohle já nehodlám dopustit. Bill má štěstí, že zmizel. Už jsem byl opravdu, opravdu na hranici ovládání, abych se neproměnil, protože kdybych to udělal, zabil bych ho. To vím jistě. Neovládnul bych se. Tím, že mi dal ochutnat svoji krev… na chvíli jsem se oddal té slasti, té chuti. Nevím, proč to udělal, nevím, co zamýšlel, ale rozhodně se mu to povedlo. Vyrušit mě při krmení a pak mě takhle… dráždit. Opravdu to měl dobře promyšlené, ty jeho provokativní kecy. Prostě můj bratr. Jde si za svým. A bohužel věřím, že by šel i přes mrtvoly, jenom aby dosáhl svého.
Voní mi, jeho krev. Tak sladká, horká. Bill udělal chybu. Obrovskou chybu. Byl jsem vychovaný, abych se dokonale ovládal, ale v jeho případě je to bez šance. V jeho přítomnosti teď budu… neklidný. A on to ví. Zatřepu hlavou. Mám hlad. Opravdový hlad. Jsem nenakrmený, neukojený.
Odlepím se od zdi a proměním se. Rychle utíkám zpět do lesa ke své kořisti. Doběhnu na místo. Není tam, není. Zůstal tam jen krvavý flek. Mohl jsem to tušit. Jsou tu i jiní vlci. Potřebuju se nažrat. Musím si ulovit něco jinýho. Cokoliv, klidně i veverku. Vím, že i Bill šel na lov. Nešel na člověka, poznal bych to. Cítím ho, cítím jeho… chutě. Cítím, když si vybere oběť, která mu neskutečně voní, a cítím, když loví jen za účelem se nasytit. Otočím hlavu a prohlídnu si ocas. Už zase jsem bílý, jsem hladový. Musím si něco najít. Cokoliv. Zaregistruju pohyb nalevo asi padesát metrů. Malý koloušek. Aspoň něco. Rozeběhnu se k němu. Snaží se mi utéct, ale oba víme, že je bez šance. Za pár vteřin jej složím k zemi a prokousnu hrdlo.
Mávám hlavou ze strany na stranu a trhám maso. Naprosto si ten pocit užívám. To ukojení hladu. Ano, jenom hladu, ne touhy. Hladu. Chuti. Toužím po Billovi, po jeho mase, po jeho krvi. Neměl mi dávat ochutnat. Neměl. Znovu se zakousnu do masa. Mám celou tlamu od krve, ale… ten pach tý krve. Uspává mě. Jsem unavený, dnešek byl hodně náročný. Najdu si výklenek v jeskyni a stočím se do klubíčka. Potřebuju si odpočinout, potřebuju nabrat síly. Jen doufám, že Billovi nehrábne v bedně, a zrovna teď nedostane chuť na člověka. To bych ho asi pak zabil.
Ráno se probudím docela odpočatý. Nakrmený. Zvednu se a protáhnu se. Vyskočím a seběhnu pár metrů k malému potůčku. Hltavě se napiju, pak si lehnu a pořádně se v něm vymáčím. Chci si z kožichu vyčistit tu krev. Nemám to rád. Fakt ne. Lepí se to a pak tahá. Když jsem dostatečně umytý, postavím se a otřepu. Pomalým krokem dojdu až na kraj lesa, kde začíná město, a proměním se zpátky na člověka. Kdybych se tam ukázal jako vlk přes den, byl by to poprask. Neměl bych šanci, udělali by na mě hon. Už se to párkrát stalo a byly to jatka. Dojdu až ke svýmu bytu. Ohnu se pod rohožku a vytáhnu klíč. Odemknu a zavřu za sebou. Nemám rád, když spím v lese. Radši jsem doma. Cítím se tu jistější, a navíc mám Billa blíže.
Zase na něj myslím. Na tu sladkou krev. Vím, že jsem se koupal v potoce, ale dám si ještě teplou sprchu. Sotva na sebe pustím vodu, znovu cítím na rtech jeho krev. Zatnu zuby. Tohle mi udělal naschvál. Chtěl vědět, co se mnou dělá. Chtěl vědět, jak na něj reaguju, jak mě donutit, abych se mu podřídil, jak mě zkrotit. Jenže neví, co začal. Neví, že moje ovládání je s ním na hranici bodu mrazu. Dokázal jsem se ovládat… než jsem ochutnal. Teď už to nepůjde tak dobře jako předtím. Ukázal jsem se mu v lidské podobě po hodně dlouhé době. Nechtěl jsem, neměl jsem důvod. Teď mě, ale viděl a… tvářil se… překvapeně, asi nečekal takovou změnu. A on se taky změnil. Je pořád krásný, ale je straší, mnohem přitažlivější. To má určitě po matce. Otec mi jednou ukázal její fotku. Fakt kus. Štíhlá, černé, opravdu dlouhé vlasy, rudé rty, bílá pleť. Opravdu krásná ženská. Nedivím se mu, že podlehl. Taky bych podlehl a ještě rád. Jenže… momentálně podléhám svému bratrovi. Ta krev. Sakra…vzrušuje mě. Nehorázně.
Zatnu zuby. Nechci, opravdu si ho nechci vyhonit ve sprše při myšlenkách na něj. Ne! Vypnu vodu a vylezu ven. Nechci na něj myslet. Sednu si na postel a zapnu televizi. Pustím si zprávy. Ne, že by tam někdy bylo něco zajímavého, ale tak… rád jsem informovaný. Skoro usínám, když zaslechnu případ vraždy s pokousáním na krku. Dávají to za vinu nějakýmu zvířeti. Ale vím, že to byl upír. Někdo od Billa. On to nebyl. To vím více než jistě. Kdyby jo, už jsem dávno mrtvý. Mno, stejně to zase odloží jako nevyřešený případ. Zívnu si. Fakt jsem nějaký polámaný z té jeskyně. Zvednu se do ledničky a vyndám vodu. Ty sračky jako cola nemám rád. Mám rád vodu. Hltavě se napiju. Lehnu si. Cítím, že se Bill na něco chystá. Cítím jeho nervózní náladu. A teď mám jako spát? Fakt dík, bráško. Je pravda, že jsem před osmnáctkou necítil tak moc, jako po tom, co jsme ji oslavili. Ač se to nezdá, cítím všechno, co on, hlad, touhu po krvi, touhu po zabíjení, nervozitu. A on je nejistý. Něco plánuje. Bože, Bille, uklidni se aspoň na hodinu, abych si mohl lehnout. Jako by mě slyšel. Opravdu… uklidnil se. Zavřu oči.
A wolf must interfere
autor: Lenna W.K.T. & Mykerina
betaread: Janule
Škoda, že je to tak krátké, ale svůj účel to splnilo…je to dokonalé, z téhle povídky nemůžu je boooožžžžííííí 😀
Super ;)*
Zajímalo by mě, z čeho byl nervózní, ale tak… Snad se dozvíme, hm? 😉
Jinak… pěkný díl 🙂
Bozeee, vsem twilight-maniakum bych dala precist tohle, kam se hrabe nejaka Stephanie Meyer ^^ absolutne jsem se zamilovala do tehle upiro-vlci valky <3 nemuzu se dockat dalsiho dilu !!! ^^
oh woooow to je KRUŤÁÁÁÁRNAAA!!! miluju toooo!!!!! 🙂 :DDD
Stephanie versus Lenna W.K.T. & Mykerina…xD kdyby jste z toho udělaly knížku je to mnoheeeem lepšíí myslím 🙂 😀
Tenhle díl jsem asi dost dobře nepochopila :/ NO tak snad ho pochopim díky dalšímu dílu. Na co se Bill chystá? Beztak na svádění bratra. A dost dobře nechápu ten výrok, že pokud by Bill zabil člověka, zabil by Toma…to je Tom nějak závislej na životě lidí či co? To má docela pech teda.
já nemám slov… čekám zase nějakou eekšn!