Please, breath 18.

autor: Sch-Rei  
White Robe  
Sedm měsíců uplynulo od dne, kdy se Bill s Tomem setkali v jeho ‚vězení‘. Sedm měsíců, co Bill dostával protilátku, která ho vracela smysly do reality; sedm měsíců, skrz které doktor Schümmer zaregistroval černovláskovo rostoucí bříško, tak jako ostatní doktoři, Dian i Tom, který mu chodil dávat dávky tekutiny, která mu vracela ztracené smysly, ale barvu do jeho očí nevrátila.  
Schümmer si všimnul i změny Billova chování poslední dobou. Bylo lepší a lepší. Bill dobře věděl, co se děje s jeho tělem, věděl, proč mu roste bříško, ale za žádnou cenu to jemu ani Tomovi, vlastně nikomu nedávalo smysl. Možná to bylo jen díky látce, kterou Bill dostával už dlouhou dobu, kvůli té, na kterou mu Tom nosil protilátku. Pouze tak si to dokázali oba chlapci i ostatní vysvětlit. Celých sedm měsíců bylo v klidu, žádné potíže s Billovým zdravím, sebeovládáním, tresty, nic takového. Sem tam byl sice potrestaný od pracovníků za to, že nechce jíst, ale to bylo tak všechno. Za chladných nocí si s Tomem dopřávali chvíle jen sami pro sebe. Měli vymyšlený plán, že spolu odejdou, hodí všechny starosti za hlavu, že budou žít spolu a od nikoho ani ničeho se už nikdy nenechají rozdělit. Zůstanou spolu, navěky. 

„Tomi?“ pípl černovlásek uvelebený v Tomově náruči. Dredáč se pousmál se zavřenýma očima a políbil Billovy černé vlasy.
„Ano?“ 
„Kdybys věděl, že přijde… Poslední den,  můj poslední den…“ odmlčel se Bill. Zachvěly se mu řasy. Dlouho o tomhle přemýšlel, jeho myšlenky byly plné takovýchto otázek. Cítil se bezpečně v Tomově náručí, cítil, jak by se Tom za něj bil, cítil, jak by za něj umřel. Miloval ho, a svoji lásku dávali oba najevo, ať bylo, co bylo. Nikdo nepřišel na to, že Tom po nocích bývá u Billa, nepřišli na to, že nosí Billovi protilátku. Nepřišli na nic, co ti dva chlapci porušovali. Bylo fajn, prozatím.  
„Bille,“ povzdechnul si Tom. Poslední dobou slyšel od Billa často tyhle otázky týkajíc se smrti. Svým způsobem ho to hodně znepokojovalo. Nechtěl, aby se Bill cítil nějak špatně, ohrožený.
„Billi, víš moc dobře, že nad těmito věcmi teď nemusíš přemýšlet. Nic ti nehrozí, věděli by jsme o tom, hm?“ pousmál se Tom do Billových vlasů. Černovláskovi jeho blízkost dodávala aspoň naději, dodávala mu sílu jít dál.
„Odešel bys se mnou?“ pípl a zvednul hlavu z dredáčova ramene. Zamrkal. Jeho červené oči se leskly slzami a smutkem. Byly plné bolesti – trápil se. Bál se, že pokud jej opravdu čeká smrt, Tom na něj zapomene, najde si přítelkyni, budou spolu šťastní, budou mít rodinu. Položil dlaň na své vypouklé bříško a sklopil k němu pohled.
„Víš, že ano,“  šeptl Tom a naklonil se nad Billovo bříško a políbil ho. Bill se usmál a pohladil dredáče po hlavě.  
„Chceš něco vědět?“  šeptl Bill s pohledem do jeho očí, když zvedl hlavu.
„Copak? Že mě miluješ?“ usmál se Tom a věnoval Billovi polibek na rty, který mu byl opětován.
„Strašně moc,“ pípl Bill a vpil se do Tomových rtů. Zasténal naproti rtům s dvěma kovovými kuličkami a začal se zadečkem vrtět v Tomově klíně.  
Billovy oči viděly svět jinak, jinak než dřív. Viděl, že je milován a nechtěl to zničit jako dřív. I přesto, že Bill byl v minulosti zamilovaný do dívky, necítil tak hluboký cit, jako cítil k Tomovi. S Tomem si jsou mnohem víc, jsou k sobě upřímní, otevření, věří si. Ani jeden by neudělal nic, aniž by se to tomu druhému nelíbilo. Měli se rádi, milovali se. Jen… Jeden hloupý týden vše zkazil a rozdělil na pár hodin jejich cesty. Ale to už bychom odbočovali od cesty, po které pomalu příběhem jdeme.  
„Bille,“ zasténal tiše Tom, když na něj černovlásek dosednul. Cítil teplo a úzko. Nepopsatelnou slast, motýlky po těle. Pevně semknul víčka a chytil Billovy boky. Bill zaklonil hlavu a zapřel se dlaněmi za Tomovu hruď. Pootevřel pusu a slastně zavřel oči, zatímco Tom je pomalu otevřel. Bill se na Tomovi s jeho pomocí začal pohybovat, Tom sledoval, jak jeho vzrušení mizí v Billově bledém těle. I když to nebyl první, třetí, ani desátý sex, pořád to bylo tak vzrušující, jako by to bylo poprvé, jen v tom bylo více citu. Citu zvaném láska. Více něžnosti.
Bill obmotal ruce okolo Tomova krku a nechal se rychleji rozpohybovat Tomem za své boky. Sténal do Tomova krku.  
Cítíš se ošklivě, vypadáš pěkně

Žluté pásky, černé graffiti

Slovo je napsáno, pouto je zlomeno

Žádné velké tajemství nezůstalo nevysloveno

Slunce je namalováno v koutě

Ale nikdy se neoteplí

Všechny ty lži, které prodávají

Ale nikdy, ty nikdy nekontroluješ pravopis  

autor: Sch-Rei
betaread: Janule

3 thoughts on “Please, breath 18.

  1. Užásné…hádám, že to mimi bude Tomovo, ale je to jen můj odhad, možná, že je to úplně jinak, ale díl byl překrásný 🙂

  2. Tak nevím, co s touhle povídkou dál. Viděla jsem trailer, a ten mě tak odrovnal, že nevím, jestli můžu dál číst, protože jestli to dopadne jako v něm, tak to prostě nerozdýchám, tak to přece nemůže dopadnout, nesmí…=(

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics