autor: Majestrix
Adaptace dětských krůčků
„Co to děláš?“
„Koukám se jí do uší.“
„…Um, nemyslím si, že tam něco uvidíš, aniž bys použil tu věc, co používá doktor Robert.“ Zvedl Tom pohled od svého časopisu a snažil se neusmívat nad tím, jak moc soustředěně jeho dvojče vypadá. Zoe na něm seděla, nadšeně výskala a natahovala ruce, jelikož si chtěla hrát s jeho spoustou řetízků.
Posledních pár dní bylo pro něj a pro Billa naprosto napjatých; Zoe už neměla bolesti, ale to čekání na to, než se zjistí, jestli je jejich dcera hluchá napořád, bylo pro ně nesnesitelné.
„Nic tam nevidím,“ zanaříkal Bill tiše… Zoe nadšeně zatahal za řetízek, co se jí podařilo ulovit, a šťastně zamumlala. „Nic tam nevidím, koláčku Zoe,“ řekl znovu zpěvným hlasem. Bill ji musel polechtat, aby se mu dostalo reakce, a na chvilku to bylo, jako by všechno bylo normální, dokud se Zoe nepřevalila na bříško, pryč od Billa.
„Zoe?“ zavolala nadějně Tom. Jeho dcera se ale jen snažila zachumlat do neustlané postele. „Zoe?“ zeptal se o trochu hlasitěji.
„Přestaň,“ řekl Bill tiše. „Prostě… přestaň.“
„Doktor Robert řekl, že otok může zmizet ještě dřív, než on zase přijede, a testování neuškodí.“ Postavil se Tom a nechal časopis z jeho klína spadnout dolů, vzal si Zoe do náručí. „Jdeme se projít,“ prohodil přes rameno a odešel z místnosti.
Hotelový pokoj byl zase prázdný, a to ticho začalo Billovi lézt na nervy. Jost na ně byl hodný a snažil se sehnat hotely, jak jen to šlo, to bylo bez otázek. Tým chodil po špičkách vždycky, když uviděli dvojčata nebo Zoe. Měli strach stejně jako Tom a Bill.
Bill zaúpěl a choval si hlavu pod polštář, křičel. To čekání ho unavovalo a poslední dva koncerty byly naprosto příšerný, ať si ostatní říkali, co chtěli. Už nedokázali vyjít na podium a dělat dobré představení pro fanoušky. Zasloužili si něco lepšího.
Zazvonil mu telefon a Bill se zamračil. Bylo to normální vyzvánění; což znamenalo, že neví, kdo volá. Nechal to spadnout do hlasové schránky, aby se mohl utápět v depresi o něco déle. Po pár minutách to zazvonilo znovu a Bill se rozzlobeně posadil, vzal telefon z druhého konce postele.
„Co?“ vyjel na volajícího.
„Myslel jsem, že budeš milejší,“ ozval se na druhé straně hluboký mužský hlas. Bill se začervenal a posadil se pořádně.
„Bushido?“
„Jeden a jediný, baby.“
„Jak si sehnal tohle číslo?“ zeptal se, unaveně se rozhlédl po pokoji, jako by snad očekával, že rapper na něj vyskočí z koupelny.
„Mám svoje způsoby.“
Když se zdálo, že věta nebude pokračovat, Bill si podivně odkašlal. „Takže… proč voláš?“
„Slyšel jsem, co se stalo Zoe, a chtěl jsem zavolat, abych se zeptal, jak ti je.“
Bill zamrkal. „Ty co?“
„Slyšel jsem, co-„
„Ne, tohle jsem slyšel; to, co chci slyšet je, jak jsi to zjistil. Neřekli jsme to tisku a doktor Robert mlčí. Jak jsi na to přišel?“ zavrčel.
„Podívej, Bille, nevolám, abych někomu na tebe donášel, nebo abych se choval jako kretén, jo? Jen jsem chtěl vědět, jak to zvládáš. Vím, že je to těžký a všechno.“
Bill nevěřícně zíral na telefon, pak se ale přistihl, jak odpovídá. „To je… Je to tak posraný,“ přiznal. „Opravdu o tomhle chceš mluvit?“
„Zavolal jsem, ne? Mimo to, jsem si jistý, žes to ještě neřekl ani své vlastní matce.“
Bill se otřásl nad myšlenkou, říct mámě, že může za to, že její jediné vnouče ohluchlo.
„Nemám teď nějak chuť na to, abych umíral,“ řekl stroze.
„To jsme si jistý. Babičky jsou známé vražedkyně. Takže, jaká je prognóza?“
„To ještě nevím; udělají víc testů potom, co jí zmizí otok. Za pár dní to budeme vědět.“ Popotáhl Bill a snažil se znovu nebrečet. „Nevím, co budu dělat, jestli můžu za to, že bude hluchá. Nemohl bych se sebou žít.“
„Bille, nebudu ti říkat, aby ses necítil špatně; vím, že ti to asi poslední dobou říká hodně lidí. Jen… snaž se nevyšilovat, dokud nezjistíš, co jí je, ano? Svět je už takhle dostatečně posranej i bez toho, aniž by sis ty máčel kalhotky z něčeho, co je pořád jen hypotetický.“
Bill přikývl, pak si ale uvědomil, že ho Bushido nevidí. „Jo,“ řekl bez emocí.
Bushido se zasmál. „Tenhle tón znám; chceš, abych držel hubu.“
„Jo,“ řekl Bill znovu, tentokrát se ale maličko zasmál.
„To je fér. Tak, kdy bude mít Zoe tu narozeniny párty? Musím mít ten nejlepší dárek ze všech, jestli si chci udržet svou reputaci.“
„Reputaci dokaře, co chce každou prdel?“ zeptal se Bill nevinně.
„Ta slova mě svazují. Ne; tuhle reputaci mám na doživotí zajištěnou. Teď mi to řekni, Pane Přemrštěný, vím, že něco plánuješ.“
„Vlastně ani ne. Věci byly…“ Bill přestal mluvit a pokrčil rameny.
„Jo, ale nepředstírej, že nemáš ani obrázek toho, co bys chtěl.“
Bill se usmál.
**
„Oh, můj bože, je tak roztomilá!“
Tom se otočil, uviděl, že je obklíčený pěti nebo šesti ženami. Byl by varován, a okamžitě by mávnul na Tobiho, kdyby všechny nekoukaly s výrazem obdivu na značně zvědavou Zoe, která si cucala ruku.
„Kolik jí je?“ zeptal se někdo tlumeným hlasem.
„Skoro rok,“ řekl Tom, v jeho hlase zněla hrdost.
Ženské výskání dosáhlo stupně superzvuku, zatímco se Tom snažil dát Zoe ruku pryč z pusy. Dalších pár minut měl trochu rozmazaných, mluvily k jeho dceři a naprosto Toma ignorovaly. Ale upřímně, jemu to bylo jedno. Bylo to úžasné, vidět, jak se Zoe směje a výská pokaždé, když se na ni někdo zašklebil nebo ji šťouchnul do bříška. Skupinka žen se rozešla, po tom, co Zoe málem pomilovaly, a nechaly ji ohromenou a v super náladě, protože poskakovala a snažila se přelézt přes Tomovo triko k jeho vlasům, zatímco mu cucala spánek.
Poslední hodiny strávili v hotelovém mezipatře, zatímco si užívali čerstvý vzduch, kde Zoe přitahovala pohledy všech žen jako satelit na sto metrů. Toma už začínal bolet obličej z toho, jak moc se usmíval, a Zoe pořád neměla dost. Byla přesně jako Bill, přitahovala publikum a byla tak roztomilá, že to slova nedokázala popsat.
Po čase Zoe začala vzlykat a mnout si obličej o potisk Tomova trička, Tom zapřemýšlel o tom, že by zalezl do postele a spal až do zvukovky. „Spánek; to zní dobře, že ano, zlato?“ zeptal se své dcery tiše.
Zoe neodpověděla, Tom si nemohl pomoci, ale cítil se trochu smutný, ale to nic nezměnilo na tom, že musí počkat, dokud se nedozví výsledky. Jeho podráždění ohledně svého dvojčete mu teď už připadalo tak nějak přehnané a Bill na tom nejspíš byl stejně, jelikož to byla jeho parketa, že se choval teatrálně.
Podíval se na hodinky a poupravil si Zoe v náručí. „Tak pojď, koláčku Zoe, půjdeme si lehnout.“ Políbil ji Tom na čelo, zatímco zanaříkala a snažila se uvelebit s rukama v jeho límečku. Časem došli do jejich patra, Zoe už dávno spala, chvilkama kopala nožičkama ze spaní. Tom vešel do jejich pokoje a našel na posteli spícího Billa, zachumlaného v peřinách. Usmála se, a najednou mu jeho postel už nepřipadala tak pohodlná. Tom vycouval z postele a zavřel tiše dveře, přešel k pokoji Melindy a zaťukal.
„Ahoj.“ Řekl, když otevřela dveře. „Máš práci?“
Melinda se na něj zkoumavě podívala. „Když Bill nemá v ruce mikrofon, tak Zoe nespustí z dohledu,“ řekla jemně. „Teď se opravdu nudím.“
„Mohla bys na zbytek dne pohlídat Zoe? Půjdeme si lehnout a vyspat se, než bude zvukovka, večer máme show a pak, chci, aby si Bill odpočinul.“
„Dobře. Potřebuje to. Vezmu si ji. Obzvláště, když už spí,“ zažertovala Melinda a vzala si Zoe z Tomova náručí. Rychle se probudila, trochu zanaříkala a usnula na Melindině hrudníku. „Jdi,“ řekla a odstrčila hravě Toma pryč.
Tom naklonil hlavu, a provedl tím tiché promiň, pak se vrátil zpátky do klidného pěkného pokoje, o který se dělil s bratrem. Svlékl si šaty, čepici a vlezl si do postele za Billem. Jeho dvojče kňučelo skoro jako Zoe, než se k němu přitulilo. Ale v tom se Bill vzbudil, protože si uvědomil, že už není sám.
„Ahoj,“ řekl ospale. „Kde je Zoe?“
Tom ho trochu políbil na rameno, které měl blíž k němu, a vydechl. „S Melindou.“
Bill vydechl a chvíli byl zticha.
„Omlouvám se, že jsem se předtím naštval.“
Bill pokrčil rameny. „To je v pohodě,“ zamumlal. „Všichni vědí, že já můžu za většinu našich hádek.“ Zazíval Bill mohutně a protáhnul se, dokud nepadl na své dvojče. „Už je to nějaká doba, co jsme naposledy něco takového dělali,“ uvědomil si.
„Jen leželi? Jo, to ano; obzvlášť poslední dobou. Měl jsem pocit, žes nechtěl, abych se tě dotýkal, tak jsem ti chtěl dát tvůj prostor.“
„Já si myslel, že ty se nechceš dotýkat mě,“ zasmál se Bill. Tom se usmál a opřel se čelem o Billovy lopatky.
„Hlupáku…“
„Nejsem hlupák, ty jsi dvakrát takový, protože jsi starší.“ Billův smích byl utnut, když ho Tom povalil na záda a vlezl si mu mezi nohy. „Ahoj,“ řekl šťastně.
„Ahoj.“ Podíval se Tom na svého bratra a maličko se zašklebil nad všemi těmi neřestnými myšlenkami, co mu v ten okamžik probíhaly hlavou, potlačil touhu říct mu, že je nádherný. „Budeme v pořádku, určitě,“ řekl namísto toho.
Bill se zakroutil a zasmál se tím samým smíchem, kterým se smál na reportéry, když nechtěl odpovědět na otázku. „Jo, já vím,“ vyhnul se.
„Chci říct, jestli je Zoe hluchá. Zvládneme to a ona stále bude naše perfektní holčička.“
Bill se zamračil a odvrátil pohled. „Slez.“
„Ne.“
„Slez. To říkáš teď, ale až doktor Robert řekne, že je hluchá, tak mě za to budeš vinit, a mamka mě bude vinit, a Mara mě zatraceně určitě bude vinit,“ řekl zahořkle. Tom se s Billem převalil a snažil se ho přitáhnout blíž. „Ne, ne teď, Tome.“
„Když ne teď, tak kdy?“
Bill zaváhal. „Poslední dobou na to nemám náladu.“
„Jo, já vím. Ani já ne. Ale máme pro sebe většinu odpoledne; Melinda se stará o Zoe, Gustava nejspíš otravuje jeho přítelkyně a Georg si snaží nějakou najít. Chybíš mi.“
„Spíš chceš říct, že ti chybí mě dělat.“
Tom rozhořčeně vydechl a odvalil se pryč. „Hele, dokážu to pochopit, to mi věř.“
Bill se po něm natáhnul, ale Tom uhnul dál, slezl z postele a třískl za sebou dveřmi od koupelny.
„Och, super, tak tohle si podělal,“ zašeptal si Bill sám pro sebe.“
„Ano, to ano!“ houknul na něj Tom z koupelny.
**
„Budu potřebovat, abyste to dali dohromady. Hodnotili nás a setřeli nás,“ řekl David a prásknul novinami na stůl. „Nic velkolepého, nic blýskavého, nic, na co byste měli plýtvat penězi,“ citoval naštvaně. „Můžeme dělat líp. Ne, my musíme dělat líp.“
Bill si promnul ruce a maličko přikývl. „Jo, já vím.“
Georg si promnul nos a nahlas vydechl. „Hele, Bille, nikdo nechce být za kreténa nebo tak, ale ani ty s Tomem na podiu ze sebe nedáváte to nejlepší. Vím, že si děláte starosti o Zoe, ale mohli byste si ty starosti alespoň pár hodin nedělat?“
Tom basáka probodnul pohledem, i když věděl, že se nechce tím, co řekl, nijak vyzdvihovat. Četl noviny a fanoušci si začínali stěžovat, a oni jim nedávali důvod.
„Snažíme se,“ řekl tiše.
„Ne, nesnažíte.“ Postavil se Gustav a zavrtěl hlavou. „Všichni si o Zoe děláme starosti, a taky nám na ní záleží. Jo, nejsme její rodiče, ale jsme jí stejně dost blízcí. My jen… Lidi nechodí na naše koncerty, aby nás jenom viděli,“ řekl, jako by to bylo něco velmi těžkého. „Chodí se koukat i na vás a nám je to naprosto jasné. Je to vyčerpávající, když se snažíme show utáhnout ve dvou. Takže, mohli bychom to dělat společně?“
David se podíval na dvojčata, probodával je pohledem, dokud nepřikývla. „Dobře,“ řekl, s úlevou. „Řeknu společnosti, že jsme teď na té samé straně, a že příští měsíc bude kurevsky epický.“ Odešel z greenroomu, a dokonce i v hale byl ten tón utlumený, apatický.
Tohle nebyla ta atmosféra, která je obvykle doprovázela po show.
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Nezapomeňte na komentář, prosím J. :o)
Bože, jak já nesnáším to napětí mezi nimi !!!! 🙁 strašnééé!!! a ta malá je kouzelná, doufám, že není hluchá:-(
Z tý Zoe nejsem vůbec nadšená, i když je totálně roztomilá ♥ Stačí jí tu jen popisovat a já si jí dokážu dokonale představit 😀 Naprosto kouzelný… ten Bushido mě začíná štvát, jak doráží na Billa a snaží se vecpat k němu :-/ 😀 Grr! Ale miluju to ♥
Ach jo, mě tak strašně mrzí, jak to teď mezi sebou mají 🙁 Každopádně se nemůžu dočkat dalšího dílu a můžu jen tiše doufat, že už ten vztah mezi nimi bude o něco lepší…
🙁
♥
chudák Zoe:( Doufám, že bude v pořádku!
a taky mě mrzí, to jaké to je mezi Tomem a Billem!
Moc se těším na další dílek, nenechte mě dlouho čekat! 🙂
Bushido bushido… zmiz 😀
Boha jeho, ten Bushido mi zase hnul žlučí, jak já ho nemám ráda×D nechápu proč se vůbec stará do toho, co Zoe je nebo není. I předtím, jak jí poslal ty dárky, už si ani nevzpomínám, jestli Tom věděl, že je to od něj nebo ne. A teď se do toho bude ještě srát, když mají takovou krizi. Bill je na Toma zbytečně hnusný. On má o Zoe úplně stejnou starost, jako Bill, akorát prostě tak nehysterčí, protože to stejně ničemu nepomůže. Jestli Bill bude pokračovat dál takhle se svým chováním, tak si Toma úplně odcizí. Takže jsem zvědavá na další díl, jak se to bude mezi nimi odvíjet a snad bude Zoe v pořádku.
Tak já nevím, asi jsem nějaká divná, mám na celou věc úplně jiný názor, než většina lidí tady. Tak Anis mi v téhle povídce vůbec nevadí( zatím xD), náhodou je hezké, že mu na Billovi záleží a že ho má rád, a určitě nejvíc na světě lituje, že není otcem Zoe =) A vůbec si nemyslím, že je Bill na Toma hnusný, Tom by taky mohl víc chápat Billovy deprese a šílené výčitky svědomí, že Zoin stav je jeho vina. Tom by měl pochopit, že život není jenom o sexu. Jinak pevně doufám, že se Zoe uzdraví =)
A děkuju za překlad ♥