autor: Doris
Bill silně tiskl zuby k sobě a snažil se uklidnit. Byl naštvaný a zklamaný zároveň. Nejhorší kombinace. Doufal, že by mu s Tomem mohlo být líp. Asi se mýlil. Nechápal, proč se Tom snaží zaobírat jeho minulostí. Kdyby mu chtěl ublížit, udělal by to už dávno. Měl tolik příležitostí. Pokaždé, když u sebe Toma měl, a nikdy nic neudělal. Nic, co by Tom sám nechtěl. Bill několikrát polkl poslední slzy a zvedl se. Tohle přesně byly ty důvody, proč žil jen se psem a lidem se vyhýbal. Každý v něm jen hledal minulost a odpověď. Odpověď, kterou si stejně každý předem řekl sám.
Tom se šoural ulicemi od Billova domu. Hlasitě popotahoval a v duchu si nadával, že se neudržel na uzdě. Byl zmatený. Nevěděl, co si má myslet. Na jednu stranu se uklidňoval, že mu na Billově minulosti nezáleží, ale na druhou stranu se jí děsil. Byl si skoro jistý, že to Bill udělal. Všechny články, které kdy přečetl, mluvily jen proti Billovi. Až na ten poslední, kde byl vynesen rozsudek. A Bill sám o tomhle nemluvil. Záměrně se tématu vyhýbal. Copak by se takhle choval nevinný člověk?
Tom si otřel oči do rukávu a nezapomněl zakopnout, když na chvíli ztratil přehled o cestě pod nohama. Domů se mu nechtělo. Jeho máma by se po návratu z práce neodbytně vyptávala, co se děje, a Tom opravdu neměl ani pomyšlení na nějaké výmluvy. Sám ale také být nechtěl. Změnil svůj směr a zastavil před Andreasovým domem. Nikdo jiný ho nenapadal. A Andy byl jediný, kdo věděl celou pravdu.
„Tome… co se stalo?“ Nakrčil Andy obočí hned jak otevřel vchodové dveře. Tom nebyl zkrátka schopný zadržet jednotlivé slzy. I když se snažil.
„Já… asi jsem to posral.“ Vzdychl Tom a Andy se zatvářil nechápavě. Ustoupil ode dveří a nechal Toma vejít.
„Jako co?“ Zavřel za ním a vedl ho do pokoje. Tom mlčel, až dokud se nezavřely dveře Andreasova pokoje.
„Bill.“ Sklíčeně dosedl na postel.
„Ach tak.“ Svěsil Andy ramena a sedl si vedle něj. Ne že by mu bylo zrovna příjemné o tomhle mluvit. Téma Bill pro něj bylo něco, čemu by se nejraději vyhýbal, ale jen tak Toma odpálkovat zkrátka nemohl.
„Co je s ním?“ Projevil zájem. Tomovi bylo jasné, že to je jen zájem nucený, ale i tak byl vděčný. Potřeboval s někým mluvit.
„Vyhodil mě. Já… našel jsem u něj staré noviny s tím případem a on… viděl mě a naštval se.“ Popotáhl tom a ruce si složil do klína jako poslušný prvňáček v přední lavici. Andy nevěděl, co na to má říct. Lhal by, kdyby tvrdil, že ho tato informace jaksi nepotěšila. Ale zároveň v něm bylo cosi, co Toma litovalo a přálo mu vztah s Billem.
„Jsem vůl, vím to. Když já… já si nemohl pomoct. Najednou jsem chtěl vědět, jestli to udělal nebo ne, a čím dál víc jsem si byl jistý, že ano.“ Svalil se Tom na záda a dlaně si přitiskl k obličeji.
„A jestli udělal? Změnilo by se tím něco?“ Pokrčil Andy rameny a na Toma se moc nedíval. Tom zakroutil pusou.
„Ne. Asi ne.“ Připustil a hned si na základě toho v duchu nafackoval. Jednal až příliš impulzivně, na to, aby si uvědomil, že mu na tom vlastně nesejde. Že by ho milovat nepřestal.
„Víš, Tome… možná… možná, že to je tak lepší.“ Otočil se na něj opatrně Andy. Tom jen nechápavě nakrčil čelo.
„Lepší?“
„Jo.“ Přikývl Andy. „Víš… je přece o dost starší než ty. Prostě… stejně by vám to nevydrželo.“ Andy se vážně snažil mluvit taktním tónem, ale tohle opravdu nebylo to, co Tom chtěl slyšet.
„To nemůžeš vědět.“ Odseknul Tom. „Jsem prostě kokot.“ Vyhoupl se zpátky do sedu, až se mu zamotala hlava.
„Hele, Tome… nech to teď bejt. Už to stejně nevyřešíš.“ Andyho spokojenost, prostě musela jednou vyjít na povrch. Tom mu ale v tomhle musel dát za pravdu. Nevyřeší to.
Následující dva týdny byly pro Toma nekonečně dlouhé. Každý jednotlivý den se vlekl a Tom byl absolutně bez chuti do čehokoliv. Simone to opět trápilo, jelikož Tomova nálada se podepisovala i na vztahu mezi nimi. Jako by se Tom vrátil do starých kolejí. Nechtěl s ní mluvit, a když už to bylo nevyhnutelné, dával jí jasně najevo, že o to nestojí. Simone bylo jasné, že v tom něco bude. Ale ať se snažila, jak chtěla, Tom se jí nesvěřil.
„Hele, Tome, tak co? Co ta tvoje narozeninová párty?“ Drcnul do něj Georg jednou po škole při obvyklé zastávce v parku. Tom jen pokrčil rameny.
„Co s ní?“
„No co asi? Jestli už to je jako jistý. Jestli to fakt bude a bez dozoru.“ Protočil oči Gustav a notně si potáhl z cigarety. Tom neměl náladu dokonce ani na tohle. Přesto, že ještě nedávno se těšil. Jeho máma mu slíbila oslavu bez dospělých. Celý dům měl Tom pro sebe a svoje kamarády. Původně se snažila Toma přesvědčit, aby oslavu udělal o víkend předem, ale Tom to zamítnul. Simone nakonec slevila. I když se jí zrovna nezamlouvalo, nechat kluky samotné celou noc, když má být v práci. Byla by klidnější, kdyby je měla pod kontrolou. Nakonec ale rezignovala. Tom otráveně zamlaskal.
„Jo bude to tak, jak jsem říkal. Příští víkend a bez mámy.“ Odpověděl skoro bez zájmu a z kapsy vytáhl mobilní telefon. Chvíli jen mlčky koukal na display než poodešel stranou a vytočil jedno z čísel ze seznamu.
„Zvedni to prosím.“ Žbrblal Tom a přecházel sem a tam. Počítal jednotlivé tóny ohlašující vyzvánění.
„5… 6… sakra.“ Zaklel a mobil strčil zpět do kapsy. Jeho hovor byl odmítnut. Volal Billovi. Už po několikáté to zkoušel. Chtěl se omluvit. Každým dnem litoval víc a víc toho, co udělal. Jeho zoufalé vytáčení Billova čísla ale nikdy nemělo úspěch. Bill mu hovory odmítal.
„Kam voláš?“ Podíval se na něj se zájmem Georg, když se Tom vrátil do hloučku.
„Nikam.“ Pokrčil Tom ledabyle rameny. Tyhle vtíravé otázky nesnášel. Zvlášť, když se jednalo o tohle. Jediný, komu to bylo jasné, byl Andy. Za celé dva týdny se k tomu raději nijak nevyjadřoval, ale dopalovalo ho to. Žárlil. I když Tom s Billem nebyl, Andy si nemohl pomoct. Žárlil už jen pro to, jak se Tom snaží. Jak na něj myslí. Byl rád, že Bill Tomovu snahu odmítá, a už jen doufal, že to Toma brzy přestane bavit. Byl ale natolik taktní, aby svoje pocity nedával najevo. Věděl, že by si to tak u Toma jenom víc rozházel a o to opravdu nestál. Byl odhodlaný počkat, a pak Toma mít. Věřil, že to je jen otázka času.
„Oh bože, dneska je s váma zábava jak v márnici. Jdu domů.“ Rozhodl se Tom. Spíše se chtěl vyhnout dalším otázkám od Georga.
„Jdu s tebou.“ Zvedl se Andy z lavičky. Tom nic nenamítal, ale ani neskákal radostí. Rozloučil se a s Andym po boku se líně dal na cestu k domu.
„Proč to pořád zkoušíš?“ Promluvil Andy s očima zabodnutýma pod nohy. Tom nespokojeně mlaskl. Nechtěl se o tom bavit. A už vůbec ne s Andym.
„Proč asi myslíš?“ Neodpustil si špetku ironie.
„Jo já vim, ale… nenapadlo tě, že on tě prostě opravdu jen využil. Když není ani schopný ti vzít telefon?“ Zabořil blonďák ruce hlouběji do kapes.
„Ne, nevyužil. K čemu by vlastně měl? Ani jsem s ním nic neměl.“ Odsekl Tom a zrychlil krok. O tomhle se opravu bavit nechtěl, a už vůbec tohle nechtěl poslouchat.
„Tome, počkej. Omlouvám se.“ Doběhl ho Andy a chytil ho za zápěstí, aby mu zabránil v dalším úniku. Strhnul ho na sebe a se smutným výrazem na něj koukal.
„Já bych to neudělal. Nechoval bych se k tobě takhle.“ Vydechl Tomovi do tváře a Tom znejistěl. Andy byl blíž než kdy jindy. Tedy od doby Tomova odmítnutí. Znervózňovalo ho to, a zároveň blonďáka litoval.
„Já vim, Andy. Ty ne.“ Pousmál se Tom a opatrně se snažil vykroutit z Andyho stisku. Andy ho nepouštěl. Díval se na něj a jeho tvář se přibližovala. Tom ztuhnul.
„Andy… já nemůžu.“ Uhnul hlavou a Andy ho konečně pustil.
„Můžeš… jen nechceš.“
autor: Doris
betaread: Janule
heeej…tento dílek byl zajímavej…hlavně ten začátek 🙂 mno, počkám si, jak to nakonec dopadne, ale doufám, že dobře, a navíc ani nemusím připomínat, že do dalšího dílu zdechnu XD Prostě Ú-Ž-A-S-N-Ý!
Přísaham bohu, že tahle povídka je nějúžasnější pod sluncem..!! Dílek jako obvykle nesklamal, znovu dokonalost.. doufám, že už se brzy smíří protože tohleto mě ničí….:D ♥♥♥♥♥
Bill mě docela štve, po dvou týdnech by Tomovi teda aspoň telefon vzít mohl…je mi jich líto obou, takhle se jenom oba trápí, místo, aby byli spolu, tak pevně doufám, že Bill Tomovi přece jenom odpustí =) A Andyho zabalit, a expres poslat do Abu Dhábí xD Perfektní, jako pokaždé ♥♥♥
Achjo 🙁
Já je na jednu stranu chápu oba dva. Je jasné, že Tom prostě má strach a zajímá ho, jak to bylo. Bill by udělal nejlíp, kdyby mu řekl celou pravdu. Ale je fakt, že být zase na Billově místě, tak mě to taky mrzí. Snad se jim to brzy povede napsavit 🙂
A ten Andy mě ale pěkně štve 😀 On je fakt strašně nenápadný jak Tomovi pořád říká, že to nemá cenu a ať na to kašle 😀