On The Other Side 10.

Tom

Zalapal jsem po dechu a zvednul jsem mu za bradu trošku hlavu. Vpíjeli jsem se do sebe pohledem.

„Zopakuj to, prosím,“ zašeptal jsem.

„Miluju tě,“ usmál se na mě, což jsem mu milerád oplatil.

„Bože,“ vydechnul jsem šeptem a pevně jsem ho objal. Bill se zasmál.

„Chceš mě umačkat?“ Usmál jsem se a přivřel jsem oči.

„Leda tak láskou, Bille,“ zašeptal jsem a políbil jsem ho na krk. Obmotal mi ruce okolo ramen a letmo mi přiložil rty na kůži na krku. Cítil jsem na jeho rtech úsměv. Prohrábl jsem mu vlasy. Kousek se ode mě odtáhnul a podíval se mi zase do očí.

„Tomi?“ pípl.

„Ano?“

„Opětuješ mi to? To, co k tobě cítím, Tomi?“ šeptal a jezdil mi dlaněmi po hrudníku, břiše a zádech. Pousmál jsem se a políbil jsem ho na bradu.

„Miluju tě, Bille Trümpere,“ zašeptal jsem a usmál jsem se.

„Tomí,“ vypískl nadšeně a vrhnul se mi okolo krku. Zasmál jsem se a spokojeně jsem se usmál.

„Víš, co je na tom všem tak zvláštní?“ zašeptal jsem a začal jsem konečky prstů jezdit po jeho zádech přes tričko.

„Co?“ políbil mě pod bradu. Usmál jsem se.

„Že to všechno se vždycky odehrálo během několika sekund, minut. Je to zvláštní.“ Bill se na mě zavrtěl a zvednul hlavu tak, aby mi viděl do obličeje. Jeho rty zdobil výjimečně překrásný úsměv, takový, jaký byste nikdo u nikoho nikdy nenašli, tak vzácný a překrásný. Usmál jsem se na něj a za týl jsem si ho přitáhnul obličejem těsně přes ten můj.

„Zopakuj mi to,“ zašeptal s úsměvem.

„Miluju tě, miluju tě, miluju tě tak jako nikoho jiného, tak jako nikdy, rozumíš?“ usmál jsem se a políbil jsem ho na rty. Usmál se a vrátil mi to. Zasmál jsem se a vypil jsem se mu do rtů. Ani jeden z nás si při tom nevšimnul otevřených dveří a v nich blonďatého chlapce v našem věku. Dva páry cizích očí nás už chvíli sledovaly.

„Ehm,“ odkašlal si blonďák opírající se o futra. Bill se ode mě odtáhl, což mě donutilo otevřít oči, a tak jako Bill jsem otočil pohled ke dveřím.

„Andy,“ zamračil se naštvaně Bill. Andreas se ušklíbnul a pobaveně zakroutil hlavou.

„Vsadím se, že Tom už dávno dosáhl mého cíle.“ S pořád stejným úšklebkem koukal na Billa. Nakrčil jsem obočí.

„Tohle člověk jako ty nepochopí, Andreasi,“ odsekl a posadil se vedle mě. Položil mi hlavu na rameno. Andreas se otrhnul od futer a prošel se po pokoji.

„Co tu chceš?“ řekl Bill bez zájmu a začal můj krk zavalovat polibky. Pousmál jsem se.

„Přišel jsem si popovídat,“ protočil Andy oči a zastavil se u stolu a natáhl ruku po ráměčku s fotkou.

„Ještě ji máš?“ pousmál se a prohlížel si ji.

„Nechodím sem,“ odsekl Bill a zvednul se z postele. Natáhl ke mně ruku, kterou jsem přijal a nechal jsem se vyhoupnout na nohy.

„Díky,“ pípl jsem. Usmál se na mě a propletl se mnou prsty.

„Andreasi, víš, že už je to dávno za mnou, jseš pro mě minulost.“

„Nevěřím,“ ušklíbnul se a položil rámeček s fotkou na stůl.

„Měl jsi mě jenom na sex, který jsi nedostal a už bych si nedělal naděje, že někdy dostaneš, protože to se nestane,“ zavrčel Bill a přitiskl se na mě.

„Ale ty jsi mě miloval,“ řekl, jakoby snad hrdě a pousmál se. Posadil se na Billův stůl.

„Nebyla to láska.“ Andy zakroutil hlavou. Bill se ušklíbnul.

„Radši běž,“ odsekl Bill a protočil oči.

„Ale však ty ještě dojdeš,“ pousmál se Andy a seskočil ze stolu. Ztratil se za dveřmi. Bill si povzdechnul a omotal mi ruce okolo krku. Měl jsem z Andrease zvláštní pocit, hodně zvláštní. Položil jsem dlaně na černovláskovy boky a natiskl jsem si ho na sebe. Spokojeně jsem se pousmál a věnoval jsem Billovi letmou pusu do vlasů. Zvednul ke mně pohled a políbil mě krátce na rty. Pousmál jsem se.

„Nejradši bych teď s tebou někam zalezl,“ zakňučel Bill a nakrčil obočí.

„A proč to neuděláš?“ pousmál jsem se.

„Protože do hodiny dojde táta z práce a určitě budou rodiče chtít, abychom si za nima šli sednout ven,“ povzdechl si.

„To nezní špatně,“ usmál jsem se a políbil jsem ho na čelo. Bill se zamračil.

„To teda zní špatně, neznáš je,“ zakuňkal a obejmul mě okolo krku. Povzdechnul jsem si a objal jsem ho. Přivřel jsem oči.

„Víš, co bych já dal za takovou rodinu?“ zašeptal jsem.

„To si myslíš teď.“

„Ne, opravdu. Mluvil jsem s tvojí mámou, je vážně fajn, i tvoji prarodiče. Tvého tátu neznám, ale myslím, že bude taky tak v pohodě. Já jsem takové štěstí na rodinu neměl, važ si toho,“ pousmál jsem se.

„Ty nemáš rodinu?“ zašeptal udiveně.

„Mám.“

„No vidíš.“

„Ale… Prostě se mi nepoštěstilo tak, jako tobě. Víš, co? Závidím ti.“

„Nemáš co.“

„Ale jo,“ usmál jsem se. Zvednul ke mně pohled a zamrkal.

„Co je s tvou rodinou?“ pípl. Usmál jsem se a zakroutil jsem hlavou.

„Teď se o tom nebudeme bavit, okaj?“

„Proč ne?“ kuňkl a naklonil hlavu trošku na stranu. Našpulil rty.

„Protoč,“ zasmál jsem se.