autor: Rachel
Ahoj zlatíčka,
nějak nevím, co napsat… takže asi jenom to, že jsem tady s další povídkou, jak jsem tak trochu slíbila na konci NTS. Takže mě tu máte zase a já bych vám k ní chtěla říct alespoň pár slov, než se začtete do prvních řádků… xD
Nápad na tuhle povídku mě napadl nedávno, přesto jsem se rozhodla jej zkusit zrealizovat a podělit se o něj s vámi. Název, který jsem povídce dala, se tak trochu odvíjí od jejího děje, a zároveň má text této písničky s příběhem leccos společného, na což však dojde až později…
Co se tématu týče, doufám, že vás alespoň trošku zaujme. Ještě nesmím opomenout, že Bill a Tom jsou v této povídce dvojčata, takže jde o 100% twincest xD K ději nechci prozrazovat nic, snad jen to, že každý z nich má svůj život a svou cestu… až do jedné osudné chvíle…
První díl jsem se rozhodla věnovat Billovi a jeho myšlenkám, díky kterým vás tento díl tak trošku uvede do děje:-) Víc už prozrazovat nebudu xD
Doufám, že se vám povídka bude líbit, vynasnažím se, abych své věrné čtenáře nezklamala a dovedla si k sobě přilákat ty nové:-D Taky bych vás chtěla poprosit o psaní komentářů, dodává mi to sílu a energii do dalších dílů. Tak, to je všechno, všem přeju krásný počtení a netrpělivě budu čekat a těšit se na vaše komentáře, abych věděla, jestli mám psát další díl… Mám vás všechny moc ráda a budu se snažit 😀 Pa, Vaše Rachel xD
Moje tiché krůčky protrhnou ničím nerušené ticho v místnosti a pomalu zamíří k velkému oknu. Zastaví se až těsně u něj a já pozvednu svůj sklopený pohled k tomu samému, pořád stejnému světu za oknem. Již z dálky mohu rozpoznat nikdy neutichající ruch berlínských ulic, dlouhé kolony aut na hlavních silnicích a malé, hemžící se postavičky, které stále za něčím pospíchají a ani na okamžik nechtějí s nikým a s ničím ztrácet svůj drahocenný čas.
Podvědomě sklouznu pohledem k hodinám na nedaleké kostelní věži a musím se pousmát. Odpolední slunce líbá mé tváře a zlatavou září zalévá celý můj pokoj. Je to jeden z posledních letních dnů, tak stejný a všední – přesně jako svět za mým oknem. Jen já však vím, že se ani trošku nepodobá těm předešlým, které jsem až dosud prožíval. V něčem je přeci jen jiný, něco jej odlišuje od těch ostatních. To něco je mi až velmi dobře známo… stejně jako tento výjimečný den. Než totiž došlo k němu a k okolnostem, které ho dělají tolik zvláštním, uplynulo hodně času, který mě stihl tolik pozměnit. A nejen mně…
Začalo to vlastně už před několika lety, v období, kdy začínala moje puberta. Hledal jsem si svůj vlastní, originální styl, nacházel zálibu v líčení a módě a dalo by se říct, že jsem byl šťastný. Ve čtrnácti jsem si našel první holku a okusil tak, jaké to je mít vztah. A i když jsem nebyl žádný Cassanova, pár vztahů jsem vyzkoušel. O to víc mě překvapilo, když pro mě ani jeden z nich nebyl dost dobrý. Většinou jsem to byl já, kdo je ukončoval… a jen marně jsem si lámal hlavu nad tím, kde se stala chyba tentokrát.
Dospíval jsem, měnily se moje názory, myšlení i pohled na celý svět kolem mě. Měl jsem v sobě zmatek, a o to větší, když jsem po neustálém přemýšlení docházel stále jen k jednomu názoru. Nikdy jsem nebyl spokojený a ani šťastný v žádném vztahu, který jsem měl. Zkoušel jsem štěstí celé tři roky… než mi došlo, že chyba není ve všech těch holkách, ale ve mně. Marně jsem hledal lásku svých snů, marně jsem si nalhával, že s tou další to bude lepší. Sex s dívkou mě nikdy neuspokojoval, nenáviděl jsem ho a po čase se mi tak znechutil, že jsem ho rázně odmítal vždy, když mi ho má tehdejší přítelkyně jen slůvkem naznačila. Tenkrát jsem byl ještě moc mladý a zmatený, dospíval jsem, a o to hůře mi bylo. Neměl jsem ponětí, kde je chyba a co bych měl dělat. Jednu dobu jsem i uvažoval o tom, že navštívím lékaře a svěřím se někomu, kdo mě vyslechne a poradí mi. Jenže pak… jsem potkal Jeffa.
Seznámili jsme se v jednom baru, kam jsem si přišel večer sednout. Přemýšlel jsem nad sebou, nad svou přítelkyní a nad dalším vztahem, který pomalu směřoval stejným směrem jako ty před ním. A v tom si ke mně přisedl on.
Rychle jsme našli stejnou řeč a strávili dlouhé dvě hodiny jen a jen povídáním. A já zjistil, že jsem tím pohledným mladým klukem úplně okouzlen. Jeff byl sladký a milý, s ním mi čas ubíhal mnohem rychleji a příjemněji než s kýmkoli jiným. Tajně jsem si přál, aby ten večer nikdy neskončil a abychom se mohli vídat častěji. Dovolil jsem mu, aby mě doprovodil… a když mi věnoval krásný, dlouhý polibek na rozloučenou, vznášel jsem se v sedmém nebi.
Nemělo ani cenu zavírat oči a myslet na spánek. Vzrušení z toho večera ve mně kolovalo a bylo mnohem silnější než spánek a únava. Pamatuju si, že jsem celou noc strávil jen psaním smsek, které mi můj princ posílal zpět se sladkými odezvami a lichotkami. Ten krásný pocit, který ve mně Jeff probudil, jsem tu noc pocítil úplně poprvé. A když mi časně nad ránem napsal, že se zamiloval… byl jsem si jistý, že cítím to samé.
Jeff byl důvodem, proč jsem se rozešel se svou přítelkyní, nikdy jsem toho však ani na okamžik nezalitoval. S Jeffem bylo všechno úplně jiné, mnohem hezčí, než jsem si představoval. Vztah s ním mě naplňoval a dělal šťastným, konečně jsem se cítil opravdu dobře. Dokázal mě uspokojit, díky němu jsem sex začínal opět milovat. Dosud jsem ani nevěděl, jak to s klukem vůbec probíhá a Jeff na tom byl úplně stejně. Spolu jsme získávali nové zkušenosti, veškerý volný čas jsme trávili jen spolu. Zdálo se, že už nemůžu být šťastnější…
Po několika měsících však začal náš vztah ochabovat a skřípat. Prvotní láska a zamilovanost opadla, náš vztah zevšedněl a stal se téměř automatickým. V posledních týdnech nás spojoval už jen sex… a i když byl Jeff opravdu perfektní milenec, nechtěl jsem v tom pokračovat. Jenom za dobrý sex mi celý náš vztah nestál, já hledal oporu a lásku. A tu mi Jeff nebyl schopen dát. Oba jsme to ukončili a rozešli se v dobrém jako přátelé, přesně před rokem a půl. Jeff si šel svou cestou zaneprázdněného, začínajícího manažera… a já se opět začal rozhlížet kolem sebe. Možná však až moc blízko nato, když mi do oka padl právě Tom…
Stalo se to na jedné akci, kam jsme byli oba pozvaní. Netrvalo příliš dlouho a oba jsme byli opilí, oproti mé náladě byla však ta mého dvojčete na bodu mrazu.
Tom seděl u baru a jen mlčky zapíjel svůj žal, který mu způsobila jedna černovlasá kráska, postávající kousek opodál. Párkrát na ni zkoušel své osvědčené balící řečičky, ji to však stále nechávalo chladnou. Na tohle Tom nikdy nebyl zvyklý. Stačil jediný jeho úsměv a zamrkání a jeho objev mu ležel u nohou. A možná právě proto, že mu ta chladná kráska svým odmítavým přístupem pošpinila jeho ctěné ego, se rozhodl trucovat. Přistoupil jsem k němu asi po hodině, to už se však na mě díval ospale a rozmazaně, zatímco z posledních sil vstal z barové židličky.
Svět mi splynul v jednu velkou šmouhu, ani jsem nevěděl jak… a ucítil jeho rty na těch svých. Líbal mě dlouze, vášnivě a žádostivě, zatímco dlaněmi sjížděl na mé boky a zadek. A já se jeho polibkům a dotekům jen poslušně poddával. Také jsem byl opilý… avšak ne tak moc na to, abych si neuvědomil skutečnost a Tomovo počínání. Bylo více než jasné, že Tom si mě spletl s onou dívkou díky našim stejným černým vlasům. Odmítal mě pustit, alkohol v jeho těle byl však mnohem silnější než on. Vrátil se zpátky na svou židli, a aniž by věděl jak, tvrdě usnul s hlavou, položenou na barové desce, plné prázdných lahví od tvrdého alkoholu.
Ráno po probuzení si Tom samozřejmě nic nepamatoval… já si však pamatoval a přesně vybavoval každý detail noci, která se pro mě stala osudnou. Tom se v mých očích změnil, od té doby jsem se začal dívat jinýma očima. Bratra v mém srdci nahradil krásný mladý muž, který mě nevědomky začal až nezvykle moc přitahovat. Objevoval se v mé mysli stále častěji a já si to plně začínal uvědomovat. Tom ve mě zanechal svými polibky a doteky něco zvláštního, nenahraditelného, něco, co mě tolik lákalo a uchvacovalo zároveň. On se stal objektem mých erotických snů a představ. Nesčetněkrát mi přivodila silnou erekci jen představa jeho nahého, mužného těla a velkého, tvrdého… ehm…
Vím, že bych nad tímhle neměl přemýšlet, ale nemohu si pomoci. Nebýt oné noci, možná by dnes bylo všechno úplně jinak. Snažil jsem se o to, ovšem zapomenout bylo těžší, než jsem si mohl myslet. Představoval jsem si ty horké, žádostivé polibky stále znova a znova, stále jsem cítil Tomovy bloudící dlaně. Tom jednoduše upoutal mou pozornost a bylo jen velmi těžké ji od něj odtáhnout jinam. Zvláště jednou, když jsem se v obýváku díval na televizi a on právě vyšel ze sprchy. Nic netušíc se vesele producíroval kolem mě téměř nahý, se svým drahocenným pokladem, rýsujícím se pod upnutými bílými boxerkami, zatímco ty mé se pod dekou začaly nad tím skvostným pohledem až nebezpečně rychle plnit. Měl jsem co dělat, abych skryl své červenání a rostoucí erekci pod dekou.
Tom se o mé sexuální fantazii, ve které hrál hlavní roli, nesměl nikdy dozvědět. Stejně jako nevěděl nic o té noci a ani nic o mé sexuální orientaci. Nikdo o ní nic neví, dokonce ani naše máma… a já chci, aby to tak zůstalo. Alespoň prozatím…
Uplynulo několik týdnů a Tom ukončil gymnázium. Byl jsem od něj o rok pozadu i přesto, že jsme dvojčata. Jako malý jsem byl v první třídě nemocný a strávil spoustu času v nemocnici, proto jsem musel ročník opakovat. Zatímco já jsem se tedy připravoval na poslední školní rok a na maturitu, Tom se rozhodl zkusit štěstí v Americe. Odcestoval před rokem za prací, aby nabral alespoň nějakou zkušenost, jak říkal. Vím, že si našel na prvních pár týdnů práci číšníka a potom začal překládat pro jednu firmu, která mu prý dobře platí. Občas nám volal domů, abychom věděli, že je v pořádku.
Je to sotva pár dní, kdy mamce zavolal a oznámil, že už si stihl zarezervovat letenku a doufá, že už se na něj těšíme. Často jsem na něj myslel a přemýšlel kdykoli, kdy jsem měl čas. Chyběl mi, přeci jen byl bez něj dům nezvykle klidný a tichý. Tom ho dokázal oživit téměř vždycky. Když jsme se před rokem loučili, nedovedl jsem si představit, jak to tu bez něj sám jen s mamkou vydržím. Nikdy jsme od sebe nebyli odloučeni déle než pár dnů.
A dnes… dnes ho konečně uvidím! Ještě včera, když jsme s mamkou uklízeli celý dům a nahlas uvažovali o tom, co nám Tom bude vyprávět za zážitky, mi to ještě moc nedocházelo, ale teď… teď už jen poslouchám tikot hodinových ručiček, které moje čekání s každou další vteřinou zkracují. Jsem moc zvědavý, jak moc se Tom za celý ten rok změnil, jak vypadá a jestli ho vůbec poznám. Dredy má už určitě až po pás, už tak je měl dost dlouhé, když odjížděl. Doufám, že ho hollywoodská móda stihla alespoň trochu ovlivnit a že v kufrech bude mít i jiné, lepší oblečení než jenom své XXL stany, které připomínají spíš pytle na brambory než oblečení.
Dalo by se říci, že se z mých představ stihl za těch několik měsíců vytratit. Ne nadarmo se říká – sejde z očí, sejde z mysli, a u mě to platilo dvojnásob. Sice na něj stále tajně myslím, stále je v mých očích přitažlivý a neskutečně sexy… ale už to není tolik intenzivní jako na začátku, když byl doma a vídal jsem ho každý den. Právě ta myšlenka mě trošku znepokojuje. Netuším, jestli se mám na něj těšit nebo ne. Po všech těch zvrhlých představách si tu otázku nedokážu zodpovědět stejně, jako si ani nejsem jistý svými city k Tomovi, které byly až do oné noci jen bratrské. Nemiluji ho, to ne. Nebo snad…
Zavrtím hlavou a rychle popojdu ke dveřím, vracejíc se tak zpátky do reality. Vyklouznu na chodbu, nedbale poupravím svůj nový účes v podobě vlny v zrcadle a pomalu scházím po schodech dolů čistým, nablýskaným domem, který je celý připraven k Tomovu příchodu. Včera jsme si dali s mamkou opravdu záležet, aby vypadal krásně.
„Zlatíčko, tady jsi. Už máme nejvyšší čas,“ mamčin hlas rychle přetrhne všechny mé myšlenky a já mamce jen souhlasně přitakám, směřujíc do předsíně. Teď už nás čeká jen cesta na letiště.
Sundám si sluneční brýle z očí a rozhlédnu se kolem hned, jakmile vstoupím do letištní haly. Stačí jediný pohled na valící se dav před námi a nám je jasné, že letadlo právě muselo přistát. Zvědavě okukuju tvořící se hloučky cestovatelů a bedlivě pozoruji všechny kolem. Jsou tu dva typy lidí: ti, kteří se jen z posledních sil unaveně plouží ven z letiště, tahajíc za sebou četná zavazadla, nacpaná fotoaparáty a suvenýry, a potom naopak ti, kteří nadšeně pobíhají po letišti a vítajíc se se svými příbuznými a přáteli, nestačí vyprávět jednu historku za druhou. Opravdu jsem zvědavý, mezi které z nich bude patřit Tom. Znám jej líp než kdo jiný, už dvacet let, hned od narození, přesto tohle nedokážu vůbec odhadnout.
Zadívám se na neklidnou mamku vedle sebe a přešlápnu na svém místě. Líně zasunu ruce co nejhlouběji do kapes, rozhlédnu se po celé letištní hale… a jen náhodou sklouznu pohledem k východu, ze kterého vychází už jen pár posledních lidí. Srdce se mi na okamžik zastaví a dech zatají, když se pohledu mých očí naskytne krásný, vysoký štíhlý mladík…
autor: Rachel
betaread: Clarrkys
Když jsem uviděla v menu novou povídku, hned jsem na ni klikla, abych se nejdříve podívala na autora, protozže to mnohé napoví. Ani si nedovedeš představit moje nadšení, když jsem zjistila, že jsi to ty =) Hned jsem se začetla, a musím říct, že je to perfektní, úplně mě to vtáhlo do děje, je to trošku změna oproti tvým posledním dvěma povídkám, protože kluci jsou tady dvojčata. Moc se mi to líbí a strašně se těším na tvoje nádherné psaní, protože to ty umíš dokonale ♥
Jenom se zeptám, že Tom odjel do Ameriky, aby zapomněl na Billa xD?
No šup, komentujte lidi, nebo si to s dalšími díly opravdu rozmyslím…;-)
😛 Myslím, že tady se jen tak těch komentářů nedočkáš, s tím jako nepočítáš? 😀 Ale můžeš vědět, že jsou tu duše, které to čtou, i přestože jsou naprosto neschopný něco okomentovat. Střílet je, by bylo nejjednoduší ^^
Mě se to líbí, jsem nadšená a … ♥ ach! Jsem zvědavá, co tam bude dál!:D
Sajü takze ti drbnuta sa tu nerob najvetsou hej?? ty pica
Včera som konečne dočítala zameškané posledné časti tvojej nádhernej poviedky a bola som smutná z toho že si dáš asi pauzu v písaní.
Vieš si predstaviť moju radosť keď som dnes videla pri poviedke tvoje meno a začína fakt zaujímavo takže vo mne vernú čitateľku určite máš.
Teším sa čo vymyslíš a prosím píš♥
oh, to gruntování znám! už se moc těším na další díl! vážně bude mít ještě dredy? a bude to náš mužný tom, že jo! 😀
Ďalšia poviedka ktorú si idem prečítať. Postupne si ich chcem od Teba prečítať všetky. Píšeš krásne nežne a milo. Mám rada Tvoj štýl.
Začína to zajímavě.