Život dvojčat – Proč právě on…? 9.

„Nepřirostl ti ten mobil k ruce? Co jsme venku, jsi ho ani na moment neschoval.“ Tomovi to celkem vadilo. Těšil se na odpoledne s Billem a on si tady textuje. Přiblble se u toho usmívá a Toma nevnímá.

„Promiň, co jsi říkal?“ otočil se Bill na Toma a přitom stiskl tlačítko odeslat.

„S kým si to pořád píšeš?“ Tom byl už trošku nervózní.

„S nikým.“ Zavrtěl Bill hlavou a mobil zastrčil do kapsy. Nemohl Tomovi přiznat, že si dopisuje s Dominikem.

„Nesedneme si?“ Tom ukazoval na jednu s laviček, a když se Bill neměl k odpovědi, chytil ho za ruku a odtáhl ho k ní. Stáhl si brášku na klín a objal ho kolem pasu.

„Zbláznil ses? Co když nás někdo uvidí!“ Bill se mu snažil vykroutit. Nakonec se mu to povedlo a posadil se vedle Toma. Ten na něho ublíženě koukal.

„Ale jdi.“ Zasmál se Bill a přitáhl si Toma k sobě. Objal ho kolem krku a chtěl ho políbit, jakmile se ale přiblížil k jeho rtům, vzpomněl si na Doma. Něco se v něm zadrhlo a on nemohl dokončit svůj záměr. Proto Toma alespoň objal.

Tom si všiml, že se něco děje, ale nechtěl to rozebírat. Myslel si, že to má spojitost s včerejší nocí.

„Miluju tě, víš to?“ zašeptal Billovi do ucha.

„Vím, Tome. Taky tě miluju.“ Bill se usmál, hned mu ale úsměv z tváře opadl.

Tom se jen zamračil, ale neřekl nic.

„Kde jsi byl v noci?“ vzpomněl si po chvíli Tom a upřel na Billa starostlivý pohled. Bill jen pokrčil rameny a chvíli otálel s odpovědí.

„Venku.“ Řekl nakonec a odvrátil od Toma hlavu.

„Ty se na mě zlobíš?“ ptal se Tom a jeho výraz zesmutněl.

„Ale ne.“ Bill ho pohladil po tváři a zavrtěl hlavou.

„Tak co s tebou je?“

„Nic, co by mělo?“ Bill sice dělal jako by nic, nemohl však zapřít, že mu stále v hlavě hlodá Dominik. Nedokázal na něho přestat myslet.

Tom se k Billovi naklonil a začal ho líbat. Bill se zavřenýma očima spolupracoval. Tom si ho za pas přitáhl k sobě a pevně ho objímal. Když vtom je vyrušil nepříjemný zvuk.

Bill přerušil polibek a přijal hovor. Tom jen nenávistně hleděl na mobil v bratrově ruce a pak na Billa, jak s němým mluví a usmívá se.

„Ano, budu tam. Určitě. Tak zatím.“ Rozloučil se s Dominikem, který se po něm sháněl. Nelíbilo se mu, že je Bill venku jen s Tomem – argumentoval tím, že bez ochranky se mu může kdykoliv cokoliv stát.

„Kdo to byl?“ ptal se Tom, Bill tuhle otázku čekal, proto s klidnou tváří odpověděl, že se po něm sháněla kostymérka.

Bill se začal zvedat a vykročil pryč od lavičky, na které Tom stále seděl.

„Kam jdeš?“ volal za ním.

„Musím za tou kostymérkou přece.“ Zavolal Bill přes rameno a pak se zastavil, aby na Toma mohl počkat. Tom se zklamaně zvedl a mířil za Billem. Doufal, že dnes spolu budou celý den, že si třeba zajdou někam na jídlo nebo do kina, a zase nic.

Celou cestu do hotelu šli mlčky vedle sebe. Tom byl zabraný do svých úvah a Bill už se viděl někde venku s Dominikem. Nesmírně se na něho těšil a ani mu nepřišlo, že by tím mohl někomu ublížit. Že tím ubližuje Tomovi, na to v tuhle chvíli nemyslel.

„Tak já letím, budu spěchat, jo?“ slíbil Bill Tomovi, když se od něho v hale hotelu odpojoval a mířil do baru, zatímco Tom pokračoval dál k výtahu.

Tom na něho jen kývnul a odešel. Bill se ještě několikrát ohlédl a pak konečně zalezl do hotelového baru, kde ho u stolu čekal Dominik.

„Ahoj.“ Pozdravil Billa, když došel k jeho stolu a usmál se.

„Čau.“ Bill mu úsměv oplatil a posadil se.

„Po tom včerejšku jsem si myslel, že už nepřijdeš.“ Pokýval Dominik hlavou.

„Proč?“ Bill se podivil.

„No, měl jsem pocit, že to nebereš tak vážně jako já, a že jen potřebuješ utěšit…“ Bill přerušil tok jeho slov smíchem.

„Blázníš, celý den tě nemůžu dostat z hlavy. Tom je na mě kvůli tomu nejspíš naštvaný.“ Pokrčil rameny a pak se na Dominika usmál.

„Ty jsi mu něco říkal?“ Dominik se docela zděsil, už tak ho Tom nemá rád a kdyby se dozvěděl, že balí jeho bratra, který je ke všemu navíc zadaný…

„Ne, ale štvalo ho, že si s někým pořád SMSkuju, místo abych ho vnímal.“ Zazubil se Bill a drze se napil Dominikovy koly.

„Nepůjdeme někam ven?“ napadlo Dominika a Bill souhlasil.

„Třeba do kina.“ Navrhnul s úsměvem a vstal. Pak si ale vzpomněl, že přesně tohle navrhoval ráno Tom a on ho s tím poslal do háje. Potlačil veškeré výčitky a vyšel ven před hotel.

„Tak na co půjdeme?“ Bill studoval nabídku dnešních filmů.

„Mně je to jedno, něco vyber.“ Pokýval Dominik hlavou a pozoroval Billa.

Bill se najednou rozběhl pryč. U kasy něco nahlásil, vyfasoval dva lístky a dvoje 3D brýle. Pak se s potutelným úsměvem vrátil zpět k Dominikovi a jedny z brýlí mu podal.

„A na co teda jdeme?“ zajímal se a v prstech převracel brýle.

„Na Alenku v říši divů, doufám, že jsi to ještě neviděl.“ Bill ho chytil za ruku a vedl ho k uvaděči.

„Neviděl.“ Zavrtěl hlavou, zatímco uvaděč odtrhl oba lístky a pak je poslal do toho správného sálu.

Posadili se na svoje místa přesně doprostřed sálu a Bill si nasadil 3D brýle.

„Tak co, sluší mi?“ otočil se na Dominika a zubil se.

„No jasně. Ty bys mohl na hlavě nosit třeba kravský lejno a vypadal bys sexy.“

„Ehm, no, díky.“ Bill se trošku zamračil, pak se ale otočil k plátnu a pozoroval první reklamy.

Film byl v anglickém originále s francouzskými titulky, takže si i tihle dva cizinci mohli jeho děj pořádně vychutnat.

V jedné scéně se Bill něčeho dost lekl, hlasitě vyjekl a chytil se Dominika instinktivně za ruku. Ten na něho mrknul a usmál se. Bill hleděl na plátno a nespokojeně krabatil čelo. Dominik sevřel jeho ruku a jemně ji hladil palcem. Zdálo se, že to Bill vůbec nepostřehl, ale ve skutečnosti mu to dělalo moc dobře.

Film skončil a Dominik už se začínal zvedat k odchodu. Bill ho ale stále držel z ruku a proto ho stáhl zpět do sedačky. Celý kinosál naplnila titulní písnička od Avril Lavigne.

„Musíš si počkat až do konce titulků.“ Vysvětloval Bill Dominikovi důvod toho všeho.

„Proč proboha?“ divil se, ale zase se pohodlně rozvalil.

„Koukej, teď, v sekci hudba, vidíš?“ Bill nadšeně ukazoval na plátno. Dominik zaostřil a spatřil pod jednou z písní Billovo jméno.

„Dělal jsi soundtrack?“ ptal se nevěřícně.

„No, jen jednu písničku a ještě duet.“ Vysvětloval Bill chlubivě a konečně se zvedl. Z toho dvouhodinového sezení měl pěkně zdřevěnělý zadek a celé nohy.

Před kinem Dominik zkontroloval hodinky a spokojně pokýval hlavou.

„Zvu tě na večeři.“ Oznámil Billovi a už ho bral za ruku.

„Neblázni, musím se brzo vrátit, v deset odlétáme a já nemám sbaleno.“ Protestoval jen tak na oko. Dobře věděl, že mají dost času, a navíc chtěl s Dominikem ještě být.

„Neboj se, všechno stihneme. A nebo můžeme jít do hotelu a objednat si pizzu,“ navrhnul schůdnější řešení.

„Ok, ale jdeme k tobě do pokoje, u nás je totiž Tom.“ Billa ani trošku nehlodalo svědomí za to, co právě dělal.

„Jasně, s tím jsem počítal.“ Usmál se Dominik a mávl na taxíka.

Než vystoupili před hotelem, musel se Bill ještě řidiči podepsat, prý pro dceru, která je jeho obrovská fanynka. Bill mu s radostí vyhověl, dokonce mu na papír nakreslil pár srdíček a pak vystoupil do chladného březnového večera.

„Tak se posaď, obstarám to jídlo.“ Bill poslechl a sedl si na pohovku v malém pokojíku. Byl na stejném patře jako jeho apartmá, ale byl podstatně menší a hůř vybavený. I přesto se mu to ale líbilo…