autor: Áďa
Tak jsem nemohla odolat a sepsat to, co mě napadlo v prvním okamžiku, kdy jsem viděla Billovy losangelské fotky… asi krapet depresivní, ale ty fotky k tomu přímo vybízely, i když to dějově možná bude blbost…
Bill osaměle kráčel losangelskou ulicí. Byla už tma, i když se to na první pohled nezdálo, jak jasná byla záře pouličních lamp a neonové nápisy nejrůznějších podniků, které lákaly k návštěvě. Apaticky je míjel, a co chvíli zarudlýma očima zašilhal po výloze nebo po oknu zaparkovaného auta, aby si ověřil, zda jeho oční stíny drží na místě. Dneska se na nějaké pečlivější líčení vykašlal. Na makeup kácel totálně a oči vystínoval na svůj způsob dost bledě. Vždyť proč by se měl taky nějak snažit, když už to nemělo cenu?
Mlčky šel vedle svého bodyguarda, který držel směr cesty, jenž volil Bill, a do uší si přitom zasunul sluchátka od své mp3. Zapnul tlačítko Play a smutně si povzdychnul, když se mu hlavou rozezněla jeho milovaná písnička.
I walk a lonely road
The only one that I have ever known
Don’t know where it goes
But it’s home to me and I walk alone
I walk this empty street
On the Boulevard of Broken Dreams
Where the city sleeps
and I’m the only one and I walk alone
I walk alone
I walk alone
I walk alone
I walk a…
Cítil se skutečně neuvěřitelně osaměle. Ještě dnes dopoledne, když sem přiletěli, měl tak dobrou náladu! Jenže stačilo pár vět, které si s Tomem vyměnil na hotelovém pokoji, a všechno najednou bylo jinak.
Tom se totiž jejich návštěvu Los Angeles rozhodl využít i k návštěvě Chantelle. Měla se tady touhle dobou taky pohybovat a on byl rád, že bude mít možnost svou kamarádku znovu po době vidět. Jenže Bill o tom nechtěl ani slyšet. I když moc dobře věděl, že jejich tehdejší „románek“ byl jenom nasimulovaný pro media, i tak ho to tenkrát dost ranilo, ale pořád ještě Tomovi věřil.
Ale teď ho k ní pustit nechtěl. Nevěděl proč, ale měl divný pocit. Ta představa se mu silně příčila. On totiž podezříval Chantelle, že se pokusí z jejich schůzky něco vytěžit. Minimálně sex na jednu noc, jímž byl Tom pověstný. Kdo by taky nevyužil takové situace? A pro pánskou část společnosti… kdo by odolal pohledné blondýnce?
Ztropil tedy scénu jako blázen a oznámil Tomovi, že ho nikam za žádnou Chantelle prostě jít nenechá a tečka. Jenomže Tom na něj začal křičet… a vpálil mu do obličeje, že je už dospělý, že si sám rozhodne, s kým půjde na pokec… a že hodlá chodit s někým normálním, za koho dosud Billa považoval, a ne s nějakou žárlivou hysterkou. A když se Bill nad těmi slovy nevěřícně zaseknul, dodal Tom, že pokud chtěl mít něco s někým žárlivým, tak si nemusel začínat s bratrem, ale s jakoukoliv fanynkou.
To Billa ranilo z celé hádky nejvíc. Znamenalo to snad, že pro Toma nic neznamená? Že celých těch pár týdnů, co spolu strávili jako milenci, bylo k ničemu, že ho Tom bral jenom jako něco, do čeho se dá beztrestně zapíchat a mít přitom jistotu, že se to druhý den nedozví Bild?
Přehodil přes ramena svůj kožich a s hlasitým pláčem se rozběhl ven, kde byl už několik hodin, které trávil bezcílným bloumáním po ulicích… a vzpomínkami na doby, kdy ještě bláhově věřil tomu, že jejich štěstí jim dvěma nemůže nikdo a nic vzít. Jak ošklivě se pletl! Byl tak sám…
My shadow’s the only one that walks beside me
My shallow heart’s the only thing that’s beating
Sometimes I wish someone out there will find me
‚Til then I walk alone
Ah-ah, ah-ah, ah-ah, aaah-ah,
Ah-ah, ah-ah, ah-ah
Ach Tomi, bože, proč? vzlyknul spolu s otázkou ve své hlavě. To jsem ti skutečně nebyl ničím jiným než užitečnou osobou do postele? Myslel jsem, že i ty to myslíš vážně… víš moc dobře, jak jsem byl na náš vztah fixovaný…
Zachumlal se do kožichu o něco víc, když se mu do tváře opřel studený noční vítr. Začalo mu být docela chladno a uplakané oči, jejichž typické jiskry byly vyhaslé, ho štípaly. Ale odmítal se vrátit na pokoj. Na to ho Tom ranil až moc. Už by nedokázal snášet jeho blízkost, jeho přítomnost. Ničilo by ho to ještě víc než teď, a to je od sebe dělily desítky, snad stovky metrů.
Ne. Bez Toma jeho život neměl smysl. Prohrál. Ztratil ho, přebrala mu ho ta blonďatá kráva. Už nikdy nebudou spolu, bude už jen a pouze sám, sám se svými zlomenými sny a nadějemi, o nichž naivně věřil, že se někdy splní.
I’m walking down the line
That divides me somewhere in my mind
On the border line
Of the edge and where I walk alone
Read between the lines
What’s fucked up and everything’s alright
Check my vital signs
To know I’m still alive and I walk alone
I walk alone
I walk alone
I walk alone
I walk a…
Teskně se zadíval ke vzdálené budově jejich hotelu. I na tu dálku poznal, že v jejich pokoji se svítí. Radši si ani nechtěl domýšlet, co se tam vlastně děje. Bylo mu víc než dost jasné, že Tom nakonec ani nikam nešel, když Bill vyklidil pole jako první, a že Chantelle pozval rovnou k nim. Kdoví, co tam zrovna teď ti dva spolu dělají… po tvářích mu znovu začaly stékat slzy, když teskně zachroptěl jeho jméno a bez jakéhokoliv rozhlédnutí vešel do silnice, dřív, než bodyguard stihnul zatočit taky…
My shadow’s the only one that walks beside me
My shallow heart’s the only thing that’s beating
Sometimes I wish someone out there will find me
‚Til then I walk alone
Ah-ah, ah-ah, ah-ah, aaah-ah
Ah-ah, ah-ah
I walk alone
I walk alone
I walk alone
I walk a…
Neviděl, jak ho znenadání ozářily dva oslepující reflektory ze světel auta. Přes svou písničku neslyšel marné skřípění brzd. Možná pocítil mírné překvapení, když do něj auto narazilo a silou úderu jej srazilo k zemi. V zaslepení vlastního smutku si totiž neuvědomil, že přechod pro chodce je až o několik desítek metrů dál. Proto ho tu auto nečekalo, a i když řidič jel podle předpisů, snad ani ne padesátkou a snažil se dělat všechno pro to, aby vůz co nejdříve zastavil, když spatřil nečekaného chodce, tak ani to nezabránilo tomu, aby kola vozidla, vážícího tři a půl tuny, přelámala útlé kosti pečlivěji, než středověké lámací kolo.
I walk this empty street
On the Boulevard of Broken Dreams
Where the city sleeps
And I’m the only one and I walk a…
Bill skoro až odevzdaně hleděl na noční oblohu. Už ani necítil tu palčivou bolest, při níž se ještě před chvílí svíjel v agónii a křičel na celé kolo, jak moc ho to spalovalo. Už ne. V očích se mu začínal usazovat smířený klid. Pochopil, že umírá.
Tomi, opustil jeho ústa nehlasný šepot, zatímco bodyguard volal sanitku. Pořád tě miluju… i když jsi mi ublížil… a nikdy nepřestanu.
Ta slova však nikdo neslyšel, i kdyby měl ucho přímo u jeho rtů. S vypětím všech rychle ubývajících sil natočil hlavu tak, aby viděl na jejich hotel, který se mu čím dál tím víc rozplýval v mlze, o níž neměl tušení, kde se vzala. Neviděl už, že se v jejich pokoji právě zhasnulo, když Tom dostal přes telefon informaci o tom, co se stalo. Svět se mu před očima rozplýval víc a víc…
…a když téměř nastejno s příjezdem sanitky doběhl k místu nehody i Tom, viděl už jenom oči, tolik podobné těm jeho, hledící však prázdně do ztracena. Snad do hlubin vesmíru. Kdysi bíložlutavý načechraný kožich byl špinavý a slepený rudou krví, která kolem těla jeho dvojčete vytvořila kaluž, a ve tváři měl Bill skoro až klidný výraz.
Ale nevnímal a už nikdy vnímat nebude. Nevěděl, že už nekráčí ulicí sám. Nevěděl, že jeho milovaný Tom, který mu pár slovy tak moc ublížil, klečí vedle něj a drží ho za ruku. Že ho hladí po chladnoucí tváři a že mu z očí tečou slzy, protože si začínal uvědomovat, že za to všechno mohlo to, co mu tak hnusně vpálil do obličeje…
My shadow’s the only one that walks beside me
My shallow heart’s the only thing that’s beating
Sometimes I wish someone out there will find me
‚Til then I walk alone.
autor: Áďa
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 1
aaaaaaaaaaaaa bečíííííííííííííím :((((((((((((()
To je tak dokonjalá povídka. Krásně procítěné, popsané, všechno… Ta písnička tomu dodávala kouzlo. Já tu bulím jak želva. Málokterá povídka mě dokáže rozbrečet a zahřát takhle u srdce. Když se to povede, nelituju toho. Stojí to za to. :')
Moooc krásný :)<3
Awww T.T
To je … Smutne, dojemne, depresivni, ale krasne <3
V tehle povidce Chantelle nenavidim k smrti! >_< Dej ruce pryc od naseho twincestaka, bloncko! ..I..
Také brečííím, ještě když jsme si pustila onu písničku :'(
A v nemocnici mu tu zpřelámaný kosti dají dohromady, chvíli ho budou držet na hadičkách a až se probere, tak mu Tom poví, jak moc ho miluje a že se s žádnou hloupou Chantalle nesešel a budou spolu šťastně žít dál. Jinak to totiž být nemůže a ten tvůj konec nehodlám akceptovat jako konec. 🙂
Ty jo, to jsem nečekala, tedy čekala, ale ne že mě to tak dostane. No užasné… <3 Proste, tohle je krásné…
krááásné, akorád jak jsem viděla tu Billovu fotku, tak mě to tak trochu zarazilo. Kurňa takhle jsem ho ještě neviděla ale pořád je to fešák 🙂 moc krásná povídka i když smutná…málem jsem se rozbrečela, ale jelikož bylo kolem až moc svědků tak jsem to musela zadržet 🙂 moc povedený 🙂
Teda Áďo, od tebe bych takový cíťák fakt nečekala =), bylo to krásné, krásné a smutné…vidím, že nejsem sama, komu se zdá Bill nějak nešťastný a v depresi, mám pocit, že u něj něco není v pořádku, asi už mi z mých ochranitelských pocitů vůči němu haraší…=)
[8]:Zapomněla jsem odhlásit dceru, tak je tam její nick xD
[9]: tak to jsme dvě, co si tohle o něm myslí :-/
jinak díky za komenty, jsem ráda, že se vám to líbilo.
Tohle mě donutilo až k slzám opravdu to bylo hodně smutný ale bylo to hezky zpracovaný
Já budu brečet :'(…To je tak smutný, depresivní a krásný…♥
Dokonalost… Bohužel tohle se stává i v normálním světě..nekdo řekne něco špatného a pak už to nejde vzít zpět… I já jsem uronila par slz.. Opravdu dokonalá povídka…